I. Ustanovení $ 62 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a kraji- ny, upravuje oprávnění pracovníka správního orgánu vstupovat na Cizí po- zemek. O takovém vstupu přitom musí být vlastník pozemku vyrozuměn: jak plyne přímo z citovaného ustanovení, vstup pracovníka správního or- gánu na pozemek je vázán na povinnost prokázat se služebním průkazem. II. Ohledání dle $ 38 správního řádu umožňuje správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjištěných sku- tečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro své roz- hodnutí. O ohledání jako o každém jiném důkazu musí být sepsán protokol ($ 22 správního řádu), v němž musí být provedený předmět ohledání po- psán, popř. pořízen jeho náčrt nebo fotodokumentace. Účastníci řízení pak musí být k ohledání přizváni a mají právo klást otázky přítomným svěd- kům, popř. znalcům.
I. Ustanovení $ 62 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a kraji- ny, upravuje oprávnění pracovníka správního orgánu vstupovat na Cizí po- zemek. O takovém vstupu přitom musí být vlastník pozemku vyrozuměn: jak plyne přímo z citovaného ustanovení, vstup pracovníka správního or- gánu na pozemek je vázán na povinnost prokázat se služebním průkazem. II. Ohledání dle $ 38 správního řádu umožňuje správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjištěných sku- tečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro své roz- hodnutí. O ohledání jako o každém jiném důkazu musí být sepsán protokol ($ 22 správního řádu), v němž musí být provedený předmět ohledání po- psán, popř. pořízen jeho náčrt nebo fotodokumentace. Účastníci řízení pak musí být k ohledání přizváni a mají právo klást otázky přítomným svěd- kům, popř. znalcům.
Podle $ 62 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. pracovníci všech orgánů ochrany příro- dy, kteří se při výkonu své pracovní čin- nosti prokáží služebním průkazem, mají právo vstupovat v nezbytných přípa- dech na cizí pozemky při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Mohou přitom provádět po- třebná šetření, sledování, dokumentaci a požadovat informace nezbytné ke zjiš- tění stavu přírodního prostředí. Nejvyšší správní soud nikterak ne- zpochybňuje právo žalovaného provést ohledání na místě samém, neztotožňuje se však s tím, že není jeho povinností o takovém úkonu vlastníka pozemku vy- rozumět. Z dikce výše uvedeného usta- novení ostatně předpoklad účasti dotče- né osoby, popř. jiné oprávněné osoby, přímo vyplývá, je-li realizace práva vstu- pu na pozemek vázána na povinnost prokázat se služebním průkazem; a con- trario osoby, které se služebním průka- zem neprokáží, nemají právo vstupu na pozemek. Není potom zřejmé, komu by totožnost pracovník prokazoval, neby- lo-li by na místě žádné osoby s právem součinnosti. Uvedené ustanovení je zá- konným průlomem do ústavní zásady nedotknutelnosti vlastnictví; upravuje pouze oprávnění a jeho rozsah pracovní- ka správního orgánu vstupovat na cizí pozemek. Tím však není dotčeno usta- novení $ 38 správního řádu, které je nut- no aplikovat vždy, je-li vedeno správní ří- zení. Stejně tak není dotčeno ustanovení $3 odst. 142, resp. $ 4 odst. 1 cit. zákona. Podle odstavce 3 ustanovení $ 38 cit. zákona k místnímu ohledání přizve správní orgán účastníka řízení a toho, kdo je oprávněn předmětem ohledání nakládat. Ohledání je jeden z nejbezpeč- nějších důkazů umožňujících správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjiště- ných skutečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro roz- hodnutí. O ohledání jako o každém jiném důkazu musí být sepsán protokol, v něm musí být provedený předmět ohledání popsán, popř. se pořídí jeho náčrt nebo fotodokumentace. Účastníci řízení musí být k ohledání přizváni, mají právo klást otázky svědkům, popř. znalcům, jsou-li přítomni (v daném případě však znalec- ké posouzení nebylo provedeno, ačkoli to stěžovatelka navrhovala). Žalovaný v dané věci nepostupoval v souladu se zákonem, nelze proto pro- vedené „šetření“, které žalovaný vzal za podklad svého rozhodnutí, označit za důkaz. Jeho rozhodnutí potom postrádá přesvědčivé odůvodnění, když na zákla- dě šetření, které nelze za důkaz považo- vat, pouze konstatuje, že pozemek nava- zuje na volnou krajinu, dále, co se týče zpochybňovaného biocentra, odkazuje na pořadové č. 28, aniž podkladový ma- teriál pro své hodnocení specifikuje, zá- věrem odůvodnění konstatuje, že remí- zek s břízami je součástí nenarušené volné krajiny, stavba sice navazuje na sousední zahrady, je však umístěna do volné krajiny, není žádoucí z pohledu or- gánu ochrany přírody oplocenou část dále rozšiřovat. Povinností správního orgánu je zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné doklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Samo rozhodnu- tí pak musí vycházet ze spolehlivě zjiště- ného stavu věci ($ 3 odst. 4, $ 32 odst. 1, $ 46 správního řádu). Podle $ 3 odst. 2 správního řádu správní orgány jsou po- vinny postupovat v řízení v úzké součin- nosti s účastníky a dát jim vždy příleži- tost, aby mohli svá práva účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhod- nutí a uplatnit své návrhy; rovněž jim mu- sí poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Základní zásadu správního řízení - zásadu materiální pravdy, vyjá- dřenou v $ 3 odst. 4 správního řádu, po- rušil žalovaný jednak tím, že neumožnil stěžovatelce seznámit se a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, a dále tím, že dostatečně spolehlivě neověřil její tvr- zení a neprovedl jí navrhované důkazy, a to ve vztahu k dotčeným ustanovením zákona č. 114/1992 Sb. (viz $ 4 až $ 54). Není tedy zřejmé, z jakých podkladů poté soud dospěl k závěru, že odborné podklady byly zpracovány na základě dlouhodobých pozorování; přitom sám 63 746 žalovaný naopak ve vyjádření uvádí, že požadované souvislejší sledování migra- ce zvěře v krajině je nadbytečné, tudíž je zjevné, že žádné dlouhodobé pozorování neexistuje. Má-li být odborným relevant- ním podkladem označený list ORG 28, je třeba uvést, že tento pochází z roku 1997 a není zřejmé, za jakým účelem byl ve spisu založen až k rozhodnutí o odvolá- ní, není jako důkaz zmiňován správním orgánem vI. stupni, nelze ani dovodit, že stěžovatelka o jeho existenci má pově- domí. Posuzovalli žalovaný situaci v da- né lokalitě v roce 2001, nelze bez dalšího vycházet z hodnocení před pěti lety, aniž by správní orgán, při respektování usta- novení $ 3 odst. 4 správního řádu, dostál své povinnosti zjistit úplný a přesný stav věci v době, kdy rozhodoval, tedy zjistit všechny skutečnosti, které jsou pro věc významné. Žalovaný měl proto, neučinil- li tak správní orgán v I. stupni, dostát to- muto požadavku a provést minimálně nová šetření, jak navrhovala stěžovatel- ka, když si ve věci odborného posouzení nevyžádal posudek, z něhož by bylo možno spolehlivě odpovědět na sporné otázky stran současného charakteru lo- kality, vymezení biocentra a přírodní pa- mátky „Sprašová rokle“, ohrožení migra- ce žijících živočichů atd., sám, ač pro takový postup byly dány objektivně dů- vody. Zcela potom pominul vyjádření stavebního úřadu o účelu využití dotče- ných pozemků. V daném případě soud opřel rozho- dovací důvody o skutečnosti v řízení spolehlivě nezjišťované, resp. zjištěné v rozporu se zákonem. 746 Dozor nad kapitálovým trhem: opatření k nápravě Správní řízení: porušení zásady dvojinstančnosti k $ 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb.,o cenných papírech, ve znění zá- konů č. 15/1998 Sb. a č. 362/2000 Sb. I. Opatření k nápravě podle $ 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, může Komise pro cenné papíry uložit pouze osobě, v jejíž činnosti zjistí nedostatky. Osobě, na kterou byl na základě smlouvy o prodeji podniku převeden majetkový prospěch, získaný domnělým či skutečným porušením tohoto zákona, opatření k nápravě uložit nelze. II. Jako opatření k nápravě lze uložit i jiná opatření než ta, která výslov- ně uvádí demonstrativní výčet obsažený v $ 86 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech; podmínkou je jejich podobnost s ná- pravnými prostředky správního dozoru v citovaném ustanovení výslovně uvedenými, jakož i to, že jejich cílem musí být buď 1) odstranění stavu udr- žovaného kontrolovaným a rozporného s podmínkami obsaženými v po- volení vydaném podle zákona o cenných papírech nebo s právními předpisy či opatřeními podle $ 83 odst. 1 písm. b) tohoto zákona, nebo 2) zamezení tomu, aby kontrolovaná osoba svým jednáním i nadále uvedené povinnos- ti porušovala. Opatření k nápravě nemůže spočívat v uložení povinnosti jednomu subjektu uhradit druhému subjektu peněžní částku odpovídající 64 -98 —— 746 majetkové újmě, jež mu v důsledku protiprávního jednání vznikla; nosite- lem takové pravomoci není Komise pro cenné papíry, ale výlučně soud jed- nající a rozhodující v civilním řízení soudním. INI. Jestliže správní orgán přibere osobu, která nejednala nikterak proti- právně, ale toliko od porušitele právních povinností nabyla smluvně pod- nik, za účastníka řízení, jehož předmětem je právě protiprávní jednání pře- vodce, teprve v rámci řízení o rozkladu a v rozhodnutí o rozkladu uloží nabyvateli opatření k nápravě, porušuje tím zásadu dvojinstančnosti správního řízení.
Ing. Eva M. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o zásah do krajinného rázu, o kasační stížnosti žalobkyně.
ny a krajiny bylo též ohraničení pozemku jiným způsobem, tedy než pletivem ve výši 2 m s doplněním ostnatého drátu, zda např. postačí změny co se týče způsobu oplocení.
Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu a byly dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, neboť nebylo provedeno dostatečné dokazování pro odůvodnění skutkových zjištění, důkaz, který byl žalovaným použit, byl získán nezákonným způsobem a závěry, k nimž žalovaný dospěl, nemají oporu ve spise.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s hodnocení důkazů Městským soudem, resp. není zřejmé, jaké důkazy měl soud na mysli, tvrdí-li, že odborné podklady byly zpracovány na základě dlouhodobých pozorování. Jediným důkazem seznatelným ze správního spisu bylo provedení místního šetření v řízení před správním orgánem I. stupně (i když spis neobsahuje záznam z tohoto šetření). V odvolacím řízení důkaz navrhovaný stěžovatelkou, a to podrobné místní šetření v dané lokalitě, nebyl proveden. Své rozhodnutí opřel odvolací orgán o provedené setření na místě samém dne 30. 5. 2001, přitom o něm nebyla stěžovatelka vyrozuměna. Soud v této souvislosti k námitce stěžovatelky stran neumožnění účasti v řízení setrval na stanovisku žalovaného k žalobě, neshledal přitom v postupu odvolacího orgánu s odkazem na ust. § 62 zákona č. 114/1992 Sb. žádné pochybení.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se závěrem, který žalovaný až ve vyjádření k žalobě učinil, a na němž soud setrval, totiž, že v daném případě šlo o postup pracovníků odvolacího orgánu podle cit. ustanovení, nikoli o místní šetření provedené podle správního řádu, a proto o něm nebyla stěžovatelka vyrozuměna.
Podle ust. § 62 odst. 1 cit. zákona pracovníci všech orgánů ochrany přírody, kteří se při výkonu své pracovní činnosti prokáží služebním průkazem, mají právo vstupovat v nezbytných případech na cizí pozemky při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů na úseku ochrany přírody a krajiny. Mohou přitom provádět potřebná šetření, sledování, dokumentaci a požadovat informace, nezbytné ke zjištění stavu přírodního prostředí.
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje právo žalovaného provést ohledání na místě samém, neztotožňuje se však s tím, že není jeho povinností o takovém úkonu vlastníka pozemku vyrozumět. Z dikce výše uvedeného ustanovení ostatně předpoklad účasti dotčené osoby, popř. jiné oprávněné osoby, přímo vyplývá, je-li realizace práva vstupu na pozemek vázána na povinnost prokázat se služebním průkazem; a contrario osoby, které se služebním průkazem neprokáží, nemají právo vstupu na pozemek. Není potom zřejmé, komu by totožnost pracovník prokazoval, nebylo-li by na místě žádné osoby s právem součinnosti. Uvedené ustanovení je zákonným průlomem do ústavní zásady nedotknutelnosti vlastnictví; upravuje pouze oprávnění a jeho rozsah pracovníka správního orgánu vstupovat na cizí pozemek. Tím však není dotčeno ust. § 38 zákona č. 71/1967 Sb., které je nutno aplikovat vždy, je-li vedeno správní řízení. Stejně tak není dotčeno ust. § 3 odst. 1 a 2, resp. § 4 odst. 1 cit. zákona.
om zřejmé, komu by totožnost pracovník prokazoval, nebylo-li by na místě žádné osoby s právem součinnosti. Uvedené ustanovení je zákonným průlomem do ústavní zásady nedotknutelnosti vlastnictví; upravuje pouze oprávnění a jeho rozsah pracovníka správního orgánu vstupovat na cizí pozemek. Tím však není dotčeno ust. § 38 zákona č. 71/1967 Sb., které je nutno aplikovat vždy, je-li vedeno správní řízení. Stejně tak není dotčeno ust. § 3 odst. 1 a 2, resp. § 4 odst. 1 cit. zákona.
Podle odstavce 3 ust. § 38 cit. zákona k místnímu ohledání přizve správní orgán účastníka řízení a toho, kdo je oprávněn předmětem ohledání nakládat. Ohledání je jeden z nejbezpečnějších důkazů umožňujících správnímu orgánu, aby si mohl na základě vlastního pozorování a přímého srovnání zjištěných skutečností s výsledky dosavadního šetření učinit potřebné závěry pro rozhodnutí. O ohledání jako o každém jiném důkazu musí být sepsán protokol, v něm musí být provedený předmět ohledání popsán, popř. se pořídí jeho náčrt nebo fotodokumentace. Účastníci řízení musí být k ohledání přizváni, mají právo klást otázky svědkům, popř. znalcům, jsou-li přítomni. (V daném případě však znalecké posouzení nebylo provedeno, ačkoli to stěžovatelka navrhovala).
Žalovaný v dané věci nepostupoval v souladu se zákonem, nelze proto provedené „šetření“, které žalovaný vzal za podklad svého rozhodnutí, označit za důkaz. Jeho rozhodnutí potom postrádá přesvědčivé odůvodnění, když na základě šetření, které nelze za důkaz považovat, pouze konstatuje, že pozemek navazuje na volnou krajinu, dále co se týče zpochybňovaného biocentra odkazuje na pořadové č. 28, aniž podkladový materiál pro své hodnocení specifikuje, závěrem odůvodnění konstatuje, že remízek s břízami je součástí nenarušené volné krajiny, stavba sice navazuje na sousední zahrady, je však umístěna do volné krajiny, není žádoucí z pohledu orgánu ochrany přírody oplocenou část dále rozšiřovat.
Povinností správního orgánu je zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné doklady pro rozhodnutí. Přitom není vázán jen návrhy účastníků řízení. Samo rozhodnutí pak musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci (§ 3 odst. 4, § 32 odst. 1, § 46 zákona č. 71/1967 Sb.). Podle § 3 odst. 2 správního řádu správní orgány jsou povinny postupovat v řízení v úzké součinnosti s účastníky a dát jim vždy příležitost, aby mohli svá práva účinně hájit, zejména se vyjádřit k podkladu rozhodnutí a uplatnit své návrhy; rovněž jim musí poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Základní zásadu správního řízení - zásadu materiální pravdy, vyjádřenou v ust. § 3 odst. 4 správního řádu, porušil žalovaný jednak tím, že neumožnil stěžovatelce seznámit se a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, a dále tím, že dostatečně spolehlivě neověřil její tvrzení a neprovedl jí navrhované důkazy, a to ve vztahu k dotčeným ustanovením zákona č. 114/1992 Sb. (viz § 4 až § 54).
sí poskytovat pomoc a poučení, aby pro neznalost právních předpisů neutrpěli v řízení újmu. Základní zásadu správního řízení - zásadu materiální pravdy, vyjádřenou v ust. § 3 odst. 4 správního řádu, porušil žalovaný jednak tím, že neumožnil stěžovatelce seznámit se a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, a dále tím, že dostatečně spolehlivě neověřil její tvrzení a neprovedl jí navrhované důkazy, a to ve vztahu k dotčeným ustanovením zákona č. 114/1992 Sb. (viz § 4 až § 54).
Není tedy zřejmé z jakých podkladů poté soud dospěl k závěru, že odborné podklady byly zpracovány na základě dlouhodobých pozorování; přitom sám žalovaný naopak ve vyjádření uvádí, že požadované souvislejší sledování migrace zvěře v krajině je nadbytečné, tudíž je zjevné, že žádné dlouhodobé pozorování neexistuje. Má-li být odborným relevantním podkladem označený list ORG 28, je třeba uvést, že tento pochází z roku 1997 a není zřejmé za jakým účelem byl ve spisu založen až k rozhodnutí o odvolání, není jako důkaz zmiňován správním orgánem v I. stupni, nelze ani dovodit, že stěžovatelka o jeho existenci má povědomí. Posuzoval-li žalovaný situaci v dané lokalitě v roce 2001, nelze bez dalšího vycházet z hodnocení před pěti lety, aniž by správní orgán, při respektování ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb. dostál své povinnosti zjistit úplný a přesný stav věci v době, kdy rozhodoval, tedy zjistil všechny skutečností, které jsou pro věc významné. Žalovaný měl proto, neučinil-li tak správní orgán v I. stupni, dostát tomuto požadavku a provést minimálně nová šetření, jak navrhovala stěžovatelka, když si ve věci odborného posouzení nevyžádal posudek, z něhož by bylo možno spolehlivě odpovědět na sporné otázky stran současného charakteru lokality, vymezení biocentra a přírodní památky „S. r.“, ohrožení migrace žijících živočichů, atd. sám, ač pro takový postup byly dány objektivně důvody. Zcela potom pominul vyjádření stavebního úřadu o účelu využití dotčených pozemků.
V daném případě soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení spolehlivě nezjišťované, resp. zjištěné v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud proto postupem dle § 110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek zrušil. V dalším řízení je Městský soud vázán právním názorem obsaženým v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu