5 As 40/2007- 94 - text
č. j. 5 As 40/2007 - 94
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Š. H., právně zastoupeného Mgr. Zuzanou Ježkovou, advokátkou se sídlem nám. Míru 551, Třinec, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor vnitřních věcí, se sídlem v Ostravě, ul. 28. října 117, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2006, č. j. 22 Ca 375/2006 – 29,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
III. Odměna advokátky Mgr. Zuzany Ježkové s e u r č u j e částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Včas podanou kasační stížností brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti výše uvedenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek – Místek ze dne 16. 7. 1998, č. j. RRaÚP/470/98/Ul. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Třinci, odboru stavebního řádu a územního plánování, ze dne 27. 4. 1998, č. j. Výst/Mit/98/213, kterým správní orgán I. stupně podle ust. § 39 a § 66 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve sloučeném územním a stavebním řízení povolil manželům A. a H. B. nástavbu rodinného domu (osazení sedlové střechy) na pozemku par. č. 1053/4 k. ú. Lyžbice. Odmítnutí žaloby opřel krajský soud o ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně.
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že důvody kasační stížnosti spatřuje v ust. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Dle stěžovatele není pravdou, že by správní žaloba byla podána jednoznačně opožděně, jak uvádí krajský soud. Stěžovateli bylo rozhodnutí správního orgánu, vůči němuž žaloba směřovala, doručeno v době, od níž neuplynula doba delší, než je zákonná lhůta pro její podání. Žaloba byla tedy, dle názoru stěžovatele, podána řádně a včas a z tohoto důvodu nebylo na místě podanou žalobu odmítnout. Stěžovatel proto navrhl zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný správní orgán v písemném vyjádření uvedl, že kasační stížnost považuje za nedůvodnou, neboť z doložené spisové dokumentace vztahující se k žalobou napadenému rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek-Místek, referátu regionálního rozvoje ze dne 16. 7. 1998, č. j. RraÚP/470/98/Ul, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Třinci, vyplývá, že toto bylo stěžovateli prokazatelně doručeno dne 29. 7. 1998. Žaloba byla podána k poštovní přepravě až 20. 1. 2006, z čehož vyplývá, že její pozdní podání bylo krajským soudem posouzeno v souladu se zákonem.
Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a jsou v ní namítány důvody odpovídající ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel napadá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, neboť podle jeho názoru byla žaloba podána řádně a včas. Rozsahem a důvody podané kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle ust. § 244 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., účinného v době vydání rozhodnutí správního orgánu II. stupně (tj. 16. 7. 1998) soudy ve správním soudnictví přezkoumávaly zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřil rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických v oblasti veřejné správy. Podle ust. § 250b odst. 1 cit. zákona musela být žaloba podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanovil jinak.
Dnem 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“); tímto zákonem byla nahrazena předchozí úprava správního soudnictví obsažená v části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Dle ust. § 4 odst. 1 s. ř. s. o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách, rozhodují soudy ve správním soudnictví.
Podle odstavce 2 cit. ustanovení ve správním soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech volebních a ve věcech místního referenda, b) ve věcech politických stran a politických hnutí c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a je proto vždy jen na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, tak učinil v zákonem stanovené lhůtě, v žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 s. ř. s).
Možnost napadení pravomocného správního rozhodnutí a zejména možnost jeho zrušení soudem je bezesporu určitým zásahem do principu právní jistoty. Podle § 46 odst. 1 písm. b) in fine s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán opožděně. Podle ust. § 72 odst. 1 ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat v poměrně krátké lhůtě, a to do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou; lhůta je zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Jen v této lhůtě je možno žalobu rozšířit, tedy i uvádět další žalobní důvody. Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout (§ 72 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Zjistí-li krajský soud opožděnost žaloby, je povinen v každé fázi řízení o ní (samozřejmě pouze do vydání rozhodnutí, jímž se řízení o věci končí) tuto skutečnost zohlednit a se žalobou naložit způsobem, který zákon předvídá, tedy ji podle § 46 odst. 1 písm. b) in fine s. ř. s. odmítnout. Smyslem a účelem ust. § 72 odst. 4 s. ř. s., je nepochybně stanovení bezvýjimečné povinnosti žalobce podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu včas a vyloučení věcné projednatelnosti opožděně podaných žalob. Pokud není lhůta pro podání žaloby dodržena, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů lhůta dodržena nebyla ani přihlížet k důvodům, které vedly k jejímu překročení, popřípadě zkoumat, čím zaviněním nebo v důsledku jakých skutečností k překročení lhůty došlo.
V daném případě bylo žalobou napadené rozhodnutí Okresního úřadu Frýdek – Místek ze dne 16. 7. 1998, č. j. RRaÚP/470/98/Ul dle přiložené doručenky prokazatelně stěžovateli doručeno dne 29. 7. 1998. Návrh na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu (žaloba) pak byl podán až dne 20. 1. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu, který jej usnesením č. j. Na 13/2006 – 13 ze dne 15. 2. 2006 postoupil věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě. Stěžovatel (žalobce) podal opravný prostředek s odstupem téměř 8 let od doručení rozhodnutí správního orgánu a tedy zjevně opožděně. Obecný nesouhlas stěžovatele, že se tak nestalo, nemůže na této okolnosti ničeho měnit. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud, pokud žalobu stěžovatele odmítl pro opožděnost dle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. rozhodl zcela v souladu se zákonem.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nad rámec běžné správní činnosti nevznikly ani je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8, § 120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží v souladu s ust. § 11 písm. b) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) odměna za převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu ve výši 4200 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 300 Kč za jeden úkon podle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 2 x 300 Kč, celkem tedy 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena k rukám zástupce z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 13. března 2008
JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu