5 As 45/2025- 56 - text
5 As 45/2025 - 57 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. K., zastoupený Mgr. Pavlou Kubíčkovou, advokátkou se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 25 Ad 1/2025 15,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Pavle Kubíčkové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 12 269 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
[1] Žalobce (dále jen stěžovatel‘‘) spolu se svou matkou A. K. napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen ,,krajský soud‘‘) ukončení zdravotního pojištění stěžovatele v České republice.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 18 Ad 21/2024 16, vyloučil věc týkající se žaloby A. K. proti ukončení zdravotního pojištění stěžovatele k samostatnému projednání pod sp. zn. 25 Ad 2/2025 a následně v záhlaví označeným usnesením postoupil věc stěžovatele Městskému soudu v Praze (dále také jen ,,městský soud‘‘) jako soudu místně příslušnému podle § 7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Poukázal na to, že místní příslušnost soudů ve správním soudnictví se podle § 7 odst. 2 s. ř. s. řídí sídlem správního orgánu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práva toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. V posuzované věci je sídlem žalované Praha.
[3] Proti usnesení krajského soudu brojil stěžovatel kasační stížností a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku místní příslušnosti soudu a v rozporu se zákonem rozhodl o postoupení věci městskému soudu, přestože pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky a mohlo v jeho důsledku dojít k poškození práv stěžovatele.
[4] Stěžovatel s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 58, připomíná, že pojem správního orgánu je nutno vnímat pro účely určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním soudnictví především v rovině kompetenční. Z § 12 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o VZP‘‘), přitom vyplývá, že organizační strukturu žalované tvoří mimo jiné její regionální pobočky. Z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2006, č. j. Nad 22/2006 35, dále vyplývá, že územní pracoviště žalované, která jsou právní úpravou konstituována tak, že „… představují v organizačně právním slova smyslu – pro případy rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy – územně specializované dekoncentrované orgány“, vykonávají v rámci vymezené územní působnosti svěřenou činnost. Také v usnesení ze dne 12. 6. 2013, č. j. Nad 26/2013 91, Nejvyšší správní soud uzavřel, že splňuje li příslušné územní pracoviště předpoklady pro to, aby mohlo být označeno za správní orgán v řízení o žalobě proti nečinnosti, musí být současně považováno také za správní orgán prvního stupně.
[5] Z uvedeného dle názoru stěžovatele plyne, že správním orgánem, který ve věci ukončení zdravotního pojištění stěžovatele v České republice vydal rozhodnutí v prvním stupni, je regionální pobočka žalované pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, která sídlí v obvodu krajského soudu, a ten je z toho důvodu místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zásadně nesouhlasí s argumentací stěžovatele; jím uvedená soudní judikatura není pro posuzovanou věc přiléhavá. Pracoviště žalované nesplňuje předpoklady pro samostatný správní orgán a žalovaná se naopak zcela ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, který místní příslušnost v dané věci určil v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. dle sídla žalované. Žalovaná doplňuje, že klientské pracoviště je pouze organizační složkou žalované, které jedná a vykonává činnost jejím jménem; k tomu žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č.j. 3 Ans 8/2008 84. Mimo uvedené, mezinárodně právní agenda, pod kterou spadá případ stěžovatele, je v gesci příslušného odborného útvaru ústředí žalované, jehož sídlem je Praha. To je ostatně patrné i z e mailové komunikace vedené ve věci zdravotního pojištění stěžovatele se zaměstnankyní žalované, paní Bc. P. P., specialistkou pro oblast mezinárodně právní.
[7] V neposlední řadě žalovaná odkazuje na recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2025, č. j. 4 As 48/2025 32, dle kterého byla zamítnuta kasační stížnost matky stěžovatele, paní A. K., v totožné věci. Závěrem žalovaná poukazuje na skutečnost, že o ukončení zdravotního pojištění se nevydává rozhodnutí, k jeho zániku dochází za podmínek stanovených v příslušných právních předpisech. Je tedy zřejmé, že místní příslušnost správního soudu se v daném případě řídí sídlem žalované, jímž je Praha. Krajský soud tak postupoval zcela v souladu s právními předpisy, když postoupil věc městskému soudu jako soudu místně příslušnému. Žalovaná s ohledem na uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[8] Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) se nejprve zabýval splněním formálních náležitostí kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem. Napadené usnesení proto NSS přezkoumal v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů. Přihlížel při tom k případným vadám, které by musel zohlednit i bez návrhu (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že nedávným rozsudkem ze dne 30. 5. 2025, č. j. 4 As 48/2025 32, rozhodl o obdobné související věci, kasační stížnosti matky stěžovatele proti usnesení krajského soudu o postoupení věci městskému soudu. V nynějším případě Nevyšší správní soud neshledal důvod odchýlit se od svých dříve vyřčených závěrů a při posouzení nyní souzené věci z nich vycházel.
[10] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[11] Podle § 7 odst. 6 věty první s. ř. s., není li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému.
[12] Z § 1 odst. 1 zákona o VZP vyplývá, že se zřizuje Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se sídlem v Praze.
[13] Podle § 12 odst. 1 zákona o VZP, organizační strukturu Pojišťovny tvoří Ústředí, regionální pobočky (zpravidla jedna regionální pobočka pro vyšší územní samosprávný celek) a další klientská pracoviště. Regionální pobočky a klientská pracoviště jsou organizačními složkami Pojišťovny, které jednají a vykonávají činnost jménem Pojišťovny.
[14] Stěžovatel tvrdí, že správním orgánem, který ve věci ukončení zdravotního pojištění stěžovatele v České republice vydal rozhodnutí v prvním stupni, je regionální pobočka žalované pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj, která sídlí v obvodu krajského soudu, a ten je z toho důvodu místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Stěžejní je tak odpověď na otázku, zda správním orgánem ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. byla stěžovatelem tvrzená organizační složka žalované sídlící právě v Ostravě.
[15] Nejvyšší správní soud již dříve ve své judikatuře shodnou otázku posuzoval v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, č. j. 3 Ans 8/2008 84. V něm vyslovil, že „[o]rganizační složky Všeobecné zdravotní pojišťovny vyjmenované v § 12 odst. 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, nejsou správními orgány ve smyslu § 4 odst. 1 s. ř. s. Soudem místně příslušným k projednání žaloby je tak soud určený podle sídla pojišťovny uvedeného v § 1 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.“ (důraz přidán soudem). Lze doplnit, že na uvedeném nic nezměnilo ani usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 5. 2015, č. j. Nad 288/2014 58, č. 3257/2015 Sb. NSS., citované stěžovatelem.
[16] Pracoviště žalované nacházející se v Ostravě, od jehož sídla stěžovatel odvozuje místní příslušnost soudu příslušného k projednání a rozhodnutí této věci, je tedy pouze organizační složkou žalované v souladu s § 12 odst. 1 zákona o VZP a není správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 s. ř. s. Podle sídla této organizační složky tedy nelze místní příslušnost konkrétního správního soudu určit. Sídlo žalované podle výše citovaného § 1 odst. 1 zákona o VZP se nachází v Praze, tedy v obvodu městského soudu. Krajský soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že ve stěžovatelově věci je soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci právě Městský soud v Praze a tomuto soudu také napadeným usnesením věc postoupil. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že posuzované věci se nijak netýká řízení vedené u rozšířeného senátu ve věci sp. zn. 8 Ads 164/2022, neboť tam se řeší pouze otázka, zda za správní orgán lze považovat Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny.
[17] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud nepochybil, když žalobu stěžovatele napadeným usnesením postoupil městskému soudu. Postup krajského soudu odpovídá právní úpravě i judikatuře a k přehodnocení jeho závěrů neshledal Nejvyšší správní soud důvod ani s ohledem na stěžovatelem v kasační stížnosti předestřené okolnosti.
[18] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne věcně a místně příslušný Městský soud v Praze v rozhodnutí o žalobě, a to podle pravidel o náhradě nákladů řízení o žalobě samotné (§ 60 s. ř. s., tedy zásadně podle procesního úspěchu účastníků řízení o žalobě). Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku místní příslušnosti totiž je „vnořeno“ do řízení o žalobě (viz odst. [50] rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. 5 As 84/2022 30).
[19] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2025, č. j. 5 As 45/2025 23, byla stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka. Hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát (§ 35 odst. 10 věta první za středníkem s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto advokátce Mgr. Pavle Kubíčkové přiznává odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, doplnění kasační stížnosti) po 4 620 Kč, tedy v celkové výši 9 240 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s § 7 a § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Náhrada hotových výdajů (režijní paušál) činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč za každý z uvedených dvou úkonů právní služby, což je celkem 900 Kč. Zástupkyně stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto byla výše odměny navýšena o 2 129 Kč, což odpovídá sazbě 21 % z částky 10 140 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.); celkem 12 269 Kč. Tato částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 12. září 2025
JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu