na č. 411/2005 Sb.» Právní úprava dle 6 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a $ 22 odst. 12 téhož zákona, jež stanoví za přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. h) citovaného zákona spodní hranici sazby pokuty ve výši 25 000 Kč a spodní hranici sazby u trestu záka- zu činnosti v délce 12 měsíců s tím, že od uložení sankce za daný přestupek nelze upustit, není ve vztahu k tomuto přestupku v rozporu s ústavním pořádkem.
na č. 411/2005 Sb.» Právní úprava dle 6 22 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a $ 22 odst. 12 téhož zákona, jež stanoví za přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. h) citovaného zákona spodní hranici sazby pokuty ve výši 25 000 Kč a spodní hranici sazby u trestu záka- zu činnosti v délce 12 měsíců s tím, že od uložení sankce za daný přestupek nelze upustit, není ve vztahu k tomuto přestupku v rozporu s ústavním pořádkem.
III. Právní hodnocení věci (C III.a) Předmětem kasační stížnosti je posouze- ní, zda krajský soud mohl rozhodnout o upuš- tění od trestu podle $ 78 odst. 2 s. ř. s.i v pří- padě, kdy zákon o přestupcích jednak stanoví za daný přestupek minimální výši pokuty i minimální dobu zákazu činnosti ($ 22 odst. 4 zákona o přestupcích) a jednak výslovně upuštění od trestu za daný přestupek zakazu- je ($ 22 odst. 12 zákona o přestupcích). K téže otázce se Nejvyšší správní soud vy- jádřil již v rozsudku ze dne 25. 6. 2008, čj. 6 As 48/2007-58, dostupném na www.nssoud.cz: „Podle f 78 odst. 2 s. ř. s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní or- gán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí po- dle odst. 1, ale trest byl uložen ve zjevně ne- přiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v ni- koli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě. Soud tedy může upustit od uložení trestu v mezích zá- konem dovolených, jak na to již správně po- ukázal žalovaný v kasační stížnosti. Ustano- vení f 11 odst. 3 zákona o přestupcích síce umožňuje od uložení sankce v rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pa- chatele postačí samotné projednání přestup- ku, s žalovaným však lze souhlasit v tom, že ustanovení f 22 odst. 12 zákona o přestup- cích, které neumožňuje od uložení sankce podle odst. 4 uvedeného ustanovení upustit, je vůči ustanovení S II odst. 3 zákona o pře- stupcích ustanovením speciálním a neumož- ňuje v daném případě od uložení sankce upus- tit. V daném případě pak nepřipadá v úvahu ani snížení pokuty, protože pokuta byla správ- ním orgánem uložena na spodní hranici zá- konné sazby.“ Nejvyšší správního soud ani v té- to věci nevidí žádný důvod, proč by se měl od uvedeného právního názoru odchýlit. Krajský soud se $ 22 odst. 12 zákona o přestupcích vůbec nezabýval, neboť považo- val za dostačující se opřít o $ 78 odst. 2 s. ř. s., který podle něj zakotvuje pravomoc soudu upustit od trestu i v případě, kdy hmotně- právní zákonná úprava správního trestání (v tomto případě zákon o přestupcích) upuš- tění od trestu za daný přestupek vylučuje. Stěžovatel v kasační stížnosti k této otázce po- znamenal, že je zcela nepřijatelné a v rozporu se smyslem a účelem $ 78 odst. 2 s. ř. s., aby tímto ustanovením dané oprávnění soudu by- lo vykládáno tak, že ve všech případech, kdy byla pokuta uložena na samé spodní hranici zákonné sazby, mohl soud alespoň upustit od uloženého trestu, když už jej nemůže snížit v mezích zákonem dovolených. Stěžovatel te- dy tvrdí, že správní soudy jsou při aplikaci moderačního práva zakotveného v $ 78 odst. 2 s. ř. s. vázány stejnými zákonnými limity jako správní orgány, a mohou tudíž od uloženého trestu upustit pouze tehdy, pokud téhož oprávnění požívají i správní orgány. Nejvyšší správní soud se v této právní otázce ztotožňuje se stěžovatelem. Opačný závěr by totiž (1) byl v rozporu s účelem mo- derace, kterým je nahrazení správního uváže- ní o výši trestu uvážením soudním, a to v rám- ci stejných zákonných mezí a principiálně i podle stejných zákonem stanovených hledi- sek (...); (2) byl v rozporu s úmyslem zákono- dárce, který nehodlal svěřit správním sou- dům pravomoc moderovat trest udělený správní orgánem na základě zásady ex deguo et bono, ani neformuloval moderaci jako po- skytování jakési milosti (“[u moderace nejde] o poskytnutí jakési milosti, nýbrž o právní otázku přiměřenosti trestu“, viz Vopálka, V., Mikule, V., Šimůnková, V., Šolín, M. Správní řád soudní. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 156); (3) byl v rozporu s princi- pem dělby moci, z něhož plyne, že pravomoc stanovit rozsah sankcí za správní delikty a případně i vyloučit možnost upuštění od daného trestu (samozřejmě za předpokladu dodržení požadavků vyplývajících z ústavní- ho pořádku) náleží zákonodárci, a nikoliv soudní moci; (4) učinil $ 22 odst. 12 zákona o přestupcích ve skutečnosti obsoletním; a (5) vedl by k absurdnímu závěru, že by správní orgán od trestu upustit nemohl, za- tímco správní soudy ano. Spojení „upustit od [trestu] nebo jej sní- žit v mezích zákonem dovolených“ obsažené v $ 78 odst. 2 s. ř. s. je tudíž nutné vykládat tak, že správní soudy mohou při moderaci upustit od trestu pouze v mezích zákonem dovolených, tedy spojení „v mezích záko- nem dovolených“ se vztahuje jak na upuštění od trestu, tak na snížení trestu. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že i trest za spáchání přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestup- cích uložený na samé dolní hranici sazby se může jevit vzhledem ke konkrétním skutko- vým okolnostem věci jako poměrně přísný. Stanovení vysoké spodní hranice zákonné sazby, ať již jde o peněžitý trest (pokutu) či o trest zákazu činnosti, je zcela nepochybně výrazem značné typové společenské nebez- pečnosti daného deliktu, kterou v něm záko- nodárce spatřoval. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 411/2005 Sb., který mimo jiné no- vě definoval skutkové podstaty přestupků v oblasti silniční dopravy i sankce za ně uklá- dané, bylo jedním z cílů této novely zvýšit sankce za tyto přestupky, přičemž v tomto opatření zákonodárce spatřoval jeden z pro- středků, jak výrazně přispět ke zvýšení bez- pečnosti provozu na pozemních komunika- cích v České republice. Není úlohou soudů hodnotit právně politické cíle zákonodárce, 921 1918 resp. vhodnost jím přijaté úpravy. Jediným omezením pro zákonodárce v otázce intenzity sankce jsou limity dané ústavním pořádkem. III.b) Zbývá tedy posoudit, zda-li je právní úpra- va dle $ 22 odst. 4 zákona o přestupcích ve spojení s $ 22 odst. 12 téhož zákona, pokud jde o minimální výši trestu za přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, v sou- ladu s ústavním pořádkem. Pokud by tomuto tak nebylo, musel by Nejvyšší správní soud věc předložit ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení cito- vaných ustanovení. Ustanovení $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích, v znění účinném v době spá- chání deliktu i v době rozhodování správních orgánů, stanovilo: „Přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby“ (odkaz vy- nechán). Sankce za tento přestupek je stano- vena v $ 22 odst. 4 téhož zákona, jenž zní: „Po- kuta od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let se uloží za přestupek podle odstavce 1 písm. c), d), e) bodů 1 a 5, a písm. h)“ Dle $ 22 odst. 12 zá- kona o přestupcích pak „od uložení sankce podle odstavců 4 až 11, s výjímkou odstavce 10 bodu 1, nelze v rozhodnutí o přestupku upustit“ K ústavnosti minimální výše pokuty se opakovaně vyjádřil Ústavní soud. V nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. PL ÚS 3/02, č. 405/2002 Sb., Ústavní soud konstatoval, že zákonem stanovená minimál- ní výše pokuty musí být nastavena tak, aby uložení pokuty, byť i v minimální výši, nemě- lo pro delikventa likvidační účinek, případně aby nezpůsobovalo, že podnikatelská činnost po značné (několikaleté) časové období ztra- tí jakýkoliv smysl. V opačném případě dojde k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodat- kového Protokolu k Úmluvě o ochraně lid- ských práv a základních svobod. V tomto přípa- dě shledal minimální výši pokuty 500 000 Kč za jiný správní delikt spočívající v porušení sta- 922 vebních předpisů za likvidační. V nálezu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. PL ÚS 12/03, č. 300/2004 Sb., Ústavní soud shledal proti- ústavní i dolní hranici sazby pokuty ve výši 200 000 Kč (opět za jiný správní delikt dle stavebního zákona). V projednávaném případě je však spodní hranice pokuty výrazně nižší (25 000 Kč). Takto nastavená minimální hranice, i při zo- hlednění skutečnosti, že se jedná o přestu- pek, a tedy že jeho pachateli jsou fyzické oso- by, včetně těch, které nepodnikají, podle Nejvyššího správního soudu nedosahuje in- tenzity, kterou by býlo možné v souladu s ju- dikaturou Ústavního soudu považovat za zjevně nepřiměřenou či ohrožující materiál- ní existenci pachatele (viz analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 6 A 147/2002-35, č. 75/2004 Sb. NSS). Ustanovení $ 22 odst. 4 zákona o přestup- cích ale nestanoví za spáchání přestupku po- dle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestup- cích pouze pokutu, nýbrž i zákaz činnosti (tedy zákaz řízení motorových vozidel), a to minimálně na dobu 12 měsíců. I tuto sankci je tedy nutné posoudit z hlediska ústavní konformity. Zákaz řízení všech motorových vozidel však zasahuje do majetkových práv zakotvených v čl. 11 Listiny toliko nepřímo, a proto Nejvyšší správní soud považuje za vhodnější přezkoumat ústavnost takto vyme- zeného trestu prismatem čl. 26 Listiny. Člá- nek 26 Listiny zní následovně: „(1) Každý má právo na svobodnou vol bu povolání a přípravu k němu, jakož i prá- vo podnikat a provozovat jinou hospodář- skou činnost. (2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání ne- bo činností. G) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťu- Je; podmínky stanoví zákon. “ Z čl 26 Listiny ve spojení s čl. 4 odst. 4 Lis- tiny pak plyne, že excesivní zásah do výkonu určitého povolání, práva podnikat a provozo- vat jinou hospodářskou činnost, může být v rozporu s ústavním pořádkem. Pro posou- zení konformity $ 22 odst. 4 zákona o pře- stupcích ve spojení s $ 22 odst. 1 písm. h) té- hož zákona s ústavním pořádkem je v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu nutné aplikovat třístupňový test proporcio- nality (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Ano- nymní svědek I, publikován pod č. 214/1994 Sb.; nález sp. zn. III. ÚS 256/01, Rekognice fo- tografiemi, publikován pod č. 37/2002 Sb. ÚS; či nález sp. zn. PL. ÚS 3/02, Minimální vý- še pokuty, publikován pod č. 405/2002 Sb.): (A) test vhodnosti, tj. v daném případě zda-li minimální doba zákazu řízení motorových vozidel, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, (2) test potřebnosti, tj. zda-li je minimální doba záka- zu řízení motorových vozidel ve vztahu k do- tčeným základním právům nejšetrnějším z ví- ce možných prostředků © umožňujících dosažení sledovaného cíle; a (3) test poměřo- vání, tj. porovnání závažnosti v kolizi stojící- ho základních práva a veřejného zájmu. Jak vyplývá z již citované důvodové zprá- vy, zpřísněním sankcí za porušení pravidel silničního provozu obecně a zakotvením zá- kazu činnosti (řízení motorových vozidel) v minimální délce 12 měsíců pro vybrané zá- važnější typy přestupků v silniční dopravě re- agoval zákonodárce na alarmující stav na čes- kých silnicích, a z toho plynoucí vysokou nehodovost a vysoký počet zraněných a us- mrcených osob. Zavedení minimální doby zá- kazu řízení motorových vozidel dle názoru Nejvyššího správního soudu umožňuje do- sáhnout sledovaného cíle, tedy zvýšení bez- pečnosti provozu na pozemních komunika- cích, neboť společně se zpřísněním ostatních sankcí za tyto přestupky naplňuje hledisko individuální i generální prevence, přispívá tedy k tomu, aby pravidla silničního provozu byla pachatelem samotným i ostatními účast- níky silničního provozu při vědomí hrozby těchto citelných sankcí v budoucnu dodržo- vána, navíc plní i přímou ochrannou funkci, neboť brání viníkovi dopravní nehody po ur- čitou dobu v řízení motorového vozidla a te- dy i v ohrožování ostatních účastníků silnič- ního provozu. Posuzovaná právní úprava tudíž splňuje test vhodnosti a podle názoru Nejvyššího právního soudu rovněž test potřeb- nosti, neboť dosavadní zkušenosti s bene- volentnější právní úpravou trestání těchto do- pravnách přestupků ukázaly, že | patrně neexistuje jiné - šetrnější - řešení, jež by bylo způsobilé ve stejné míře dosáhnout sledované- ho cíle, a to včetně možné zneužitelnosti insti- tutu upuštění od potrestání v těchto případech. Nejvyšší správní soud tak přistoupil ke třetímu kritériu testu proporcionality. V sou- ladu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu a ústavněprávní doktrínou [srov. např. Alexyho vážící formuli, In: Robert Alexy, Ba- lancing, Constitutional Review, and Repre- sentation, International Journal of Constitu- tional Law 3, no. 4 (2005): 5751, Nejvyšší správní soud konstatuje, že veřejný zájem na zachování bezpečnosti silničního provozu výrazně převyšuje negativní důsledky spoje- né se zákazem řízení motorových vozidel v minimální délce 12 měsíců pro jednotlivce, kteří se dopustili přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích. Nejvyšší správní soud dospěl k tomuto závěru na zá- kladě posouzení systematického, empirické- ho, kontextového a hodnotového argumentu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94, Anonymní svě- dek I, publikován pod č. 214/1994 Sb.; nález sp. zn. III. ÚS 256/01, Rekognice fotografie- mi, publikován pod č. 37/2002 Sb. ÚS; či ná- lez sp. zn. PL. ÚS 3/02, Minimální výše poku- ty, publikován pod č. 405/2002 Sb.). Pokud jde o systematický argument, záka- zem řízení motorových vozidel v délce 12 mě- síců je zasaženo právo na výkon povolání či právo podnikat pouze periferně, neboť obvy- kle přímo nebrání pachateli (nejde-li o řidiče z povolání, na něhož je však třeba klást zvýše- né požadavky) vykonávat své povolání nebo podnikat, toliko jej omezuje (v daném přípa- dě např. tím, že si stěžovatel bude muset v nutných případech zajistit dopravu do Ústí nad Labem, platit taxislužbu za okamžitý od- voz do nemocnice či se bude muset na 1 rok vzdát funkce lékaře záchranné služby). Po- kud jde o empirický argument, závažnost zá- 923 1918 sahu (tj. zákazu řízení na 1 rok, navíc s mož- ností upuštění od výkonu zbytku trestu po půl roce dle $ 14 odst. 3 zákona o přestup- cích) nemá natolik zásadní dopad, aby tuto sankci bylo možné považovat za likvidační [souladně nález PL ÚS 3/02, Minimální výše pokuty, publikován pod č. 405/2002 Sb., kte- rý hovoří o značném (několikaletém) období, po které by podnikání ztratilo smysl]. Ve pro- spěch ústavnosti dané úpravy hovoří rovněž statistiky o nehodovosti na pozemních komu- nikacích v České republice. Pokud jde o kon- textový argument, Nejvyšší správní soud si je vědom možného nepřímého negativního do- padu na příjmy pachatele, nicméně ani tento zásah nepovažuje za natolik závažný (a to ani ve spojení s pokutou ve výši 25 000 Kč), aby převážil veřejný zájem na bezpečnosti silnič- ního provozu, který zprostředkovaně chrání lidský život a zdraví. Konečně hodnotový ar- gument, jenž představuje zvažování pozitiv v kolizi stojícího základního práva a veřejné- ho zájmu vzhledem k akceptované hierarchii hodnot, rovněž vyznívá ve prospěch veřejné- ho zájmu. Lidský život a zdraví nepochybně stojí v hierarchii hodnot výše než právo pod- nikat či vykonávat povolání nebo právo řídit osobní vozidlo. Vše, co bylo řečeno, samozřejmě platí za předpokladu, že jde o uložení sankcí za pře- stupek v silniční dopravě, který lze považovat za typově dostatečně závažný, a to v daném případě svým následkem, kterým musela být dle relevantního znění $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích dopravní nehoda, při níž dojde k „usmrcení nebo zranění osobý“. Tomuto požadavku by měl odpovídat výklad daného ustanovení jak z hlediska formálních znaků skutkové podstaty (tedy i z hlediska vý- kladu pojmu „zranění osoby“ — např. v roz- sudku ze dne 22. 11. 2007, čj. 5 As 42/2007-54, www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud dovo- dil, že skutková podstata daného přestupku není nenaplněna tehdy, když následkem do- 924 pravní nehody dojde ke zranění pouze viníka dopravní nehody, tento výklad pak potvrdila následná novela cit. ustanovení), tak i z hle- diska materiální stránky deliktu, tedy míry společenské nebezpečnosti posuzovaného jednání v konkrétním případě. Ve výjimeč- ných případech lze i připustit, že by míra spo- lečenské nebezpečnosti posuzovaného jed- nání, byť by i naplňovalo formální znaky dané skutkové podstaty, byla natolik nízká, že by nedosahovala intenzity přestupku dle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích. Snad k takovému závěru, že ke spáchání daného přestupku, ať již pro nenaplnění jeho formál- ních či materiálních znaků, v daném případě nedošlo, směřovaly výše uvedené úvahy kraj- ského soudu. Aniž by Nejvyšší správní soud hodnotil opodstatněnost takových případ- ných závěrů v této věci, je třeba konstatovat, že jejich výsledkem by v žádném případě ne- mohla být, jak již bylo vysvětleno, moderace trestu dle $ 78 odst. 2 s. ř. s., ale jedině zruše- ní rozhodnutí správního orgánu pro nezá- konnost, a to ovšem pouze v případě, kdyby se žalobce zrušení rozhodnutí správního or- gánu svým žalobním návrhem (ať již samo- statně či formou primárního a eventuálního petitu) domáhal. IV. Shrnutí a náklady řízení Lze tak shrnout, že správní orgán, ale ani správní soud nejsou oprávněny snížit pokutu či zkrátit dobu zákazu činnosti za přestupek dle $ 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestup- cích pod minimální hranice stanovené v $ 22 odst. 4 zákona o přestupcích a nejsou v dů- sledku $ 22 odst. 12 zákona o přestupcích oprávněny ani od těchto trestů zcela upustit. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal roz- por této právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky, a není tudíž důvod k předlo- žení této věci dle čl. 95 odst. 2 Ústavy a $ 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ústavnímu soudu. (...) SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 10/2009 1919 1919 Stavební řízení: ohlášení jednoduché stavby k $ 21, $ 104 odst. 1, $ 105 odst. 4 a $ 107 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánová- ní a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 3 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu I. Jednoduché stavby uvedené v $ 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona z roku 2006, posuzuje stavební úřad z hlediska jejich souladu s územně plánovací dokumentací ex officio. Proto skutečnost, že stavebník před ohlášením jednoduché stavby ($ 104 odst. 1 citovaného zákona) nepožádal o poskytnutí územně plánovací informace ($ 21 citovaného zákona), není důvodem pro vydání rozhodnutí o zákazu provedení ohlášené stavby ve smyslu $ 107 odst. 1 citovaného zákona. II. Pokud podání obsahující ohlášení jednoduché stavby nemá náležitosti podle $ 105 odst. 1 až 3 stavebního zákona z roku 2006 a $ 3 vyhlášky č. 526/2006 Sb., není ohlášením podle tohoto zákona a stavební úřad jej usnesením bez dalšího odloží, přičemž spolu s usnesením o odložení věci je povinen zaslat stavebníkovi poučení o správném postupu při ohlašování staveb ($ 105 odst. 4 citovaného zákona). Sta- vební úřad není povinen před vydáním tohoto usnesení poučovat stavebníka o správném postupu při ohlašování staveb a vyzývat jej k odstranění vad podání. III. Vadou podání obsahujícího ohlášení jednoduché stavby uvedené v $ 104 odst. 2 písm. a) až d) stavebního zákona z roku 2006, pro kterou jej stavební úřad usnesením vydaným podle $ 105 odst. 4 citovaného zákona odloží, je i chybějící do- klad o prokazatelném informování vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich (6 104 odst. 1 věta druhá citovaného zákona a $ 3 vyhlášky č. 526/2006 Sb.). Informa- ce 0 stavebním záměru (pokud nedošlo k osobnímu jednání) musí být zaslána těm- to osobám „doporučeně na dodejku“, tedy nikoliv pouze „doporučeně“. V informaci o stavebním záměru je třeba stavební záměr popsat slovy a připojit k ní „klíčové vý- kresy“ (situace, půdorysy, řezy, pohledy).
MUDr. Marián L. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty a zákazu čin-