Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání, které směřuje proti obsahu závaz- ného stanoviska dotčeného správního orgánu, aniž by si v souladu s $ 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného dotčenému správnímu orgánu, dopustí se podstat- ného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé.
Jestliže odvolací orgán rozhodne o odvolání, které směřuje proti obsahu závaz- ného stanoviska dotčeného správního orgánu, aniž by si v souladu s $ 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 vyžádal potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného dotčenému správnímu orgánu, dopustí se podstat- ného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné roz- hodnutí o věci samé.
C. V případě odvolání proti správnímu rozhodnutí, které je podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je postup přezkoumání závazného stanoviska upraven v $ 149 odst. 4 správního řádu. Podle tohoto ustanovení, „[j]estliže odvolání směřuje pro- ti obsahu závazného stanoviska, vyžádá od- volací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušné- mu k vydání závazného stanoviska“. Úče- lem je zajistit, aby odvolací námitky, které směřují proti závaznému stanovisku dotčené- ho orgánu, podléhaly odbornému posouzení ze strany orgánu nadřízeného dotčenému ot- gánu, který na rozdíl od odvolacího orgánu disponuje odpovídajícími znalostmi. V těch- to případech dochází k prolnutí dvou princi- pů, které nalezly své uplatnění ve správním řádu, a to 1) devolutivního účinku odvolání a 2) vázanosti správního orgánu závazným 31 2167 stanoviskem dotčeného orgánu. Obdobně ja- ko správní orgán I. stupně je vázán závazným stanoviskem dotčeného orgánu, je i odvolací orgán vázán stanoviskem orgánu nadřízené- ho dotčenému orgánu a nemůže se od něj od- chýlit. To samozřejmě nemění nic na skuteč- nosti, že konečné rozhodnutí o odvolání náleží odvolacímu orgánu a přezkumné sta- novisko orgánu nadřízeného dotčenému or- gánu je pouze podkladem pro vydání rozhod- nutí o odvolání. Odvolací správní orgán je povinen si ob- starat k posouzení odvolacích námitek, které směřují proti závaznému stanovisku, podkla- dy, které jsou dostatečným základem pro roz- hodnutí ($ 3 správního řádu). V případě odvolání směřujícího proti závaznému stano- visku, o něž opřel své rozhodnutí správní or- gán I. stupně, stanoví $ 149 odst. 4 správního řádu povinnost vyžádat si od orgánu nadříze- ného dotčenému orgánu potvrzení nebo změnu zákonného stanoviska. Předmětné ná- mitky uplatněné stěžovatelem proti vydané- mu stavebnímu povolení byly svojí povahou námitkami, které směřovaly proti obsahu zá- vazného stanoviska Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje, územního odboru Jablonec nad Nisou ze dne 22. 5. 2006. Stěžo- vatel v odvolání mj. namítal, že v posuzované věci nebyla řešena otázka požární bezpečnos- ti, riziko přenosu požáru na bytovou zástavbu v případě požáru zaparkovaných vozidel, dá- le poukázal na skutečnost, že u vjezdu na par- koviště se nachází kyslíková stanice a plynový uzávěr, což v blízkosti zaparkovaných vozidel a kanalizace podle stěžovatele povede ke zvý- šení rizika vzniku požáru. Vzhledem k tomu, že námitky uplatněné v odvolání svou pova- hou směřovaly proti závaznému stanovisku hasičského záchranného sboru kraje, měl ža- lovaný postupovat podle $ 149 odst. 4 správ- ního řádu a vyžádat si potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného hasičskému záchrannému sbo- ru kraje, což však neučinil. Namísto toho, jak sám žalovaný uvedl v odůvodnění svého roz- hodnutí, požádal hasičský záchranný sbor 32 (a kraje o „ověření“ souhlasného stanoviska ze dne 22. 5. 2006. Hasičský záchranný sbor kra- je „potvrdil“ své původní stanovisko vydáním souhlasného stanoviska ze dne 4. 11. 2008, které ovšem navíc postrádá jakékoliv odů- vodnění, a není z něj tedy patrné, zda a jak se tento správní orgán vypořádal s uplatněnými námitkami. Žalovaný následně v žalobou na- padeném rozhodnutí shledal stěžovatelovy námitky nedůvodnými, aniž by přitom dispo- noval přezkumným stanoviskem generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. S uvedeným postupem žalovaného nemů- že Nejvyšší správní soud souhlasit. Pokud si žalovaný nevyžádal od generálního ředitel- ství hasičského záchranného sboru potvrzení nebo změnu závazného stanoviska, tedy v da- ném případě nezbytný a závazný podklad pro jeho rozhodnutí, postupoval v rozporu s $ 149 odst. 4 správního řádu, a zatížil tak odvolací řízení vadou, jež mohla mít za následek jeho nezákonné rozhodnutí o věci samé. V posuzované věci tedy neměl v rámci od- volacího řízení vydávat nové závazné stano- visko hasičský záchranný sbor kraje, ale jeho původní stanovisko ze dne 22. 5. 2006 mělo ve světle odvolacích námitek stěžovatele pře- zkoumat generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. Navíc vedle toho, že v odvolacím řízení již hasičský záchranný sbor kraje nebyl funkčně příslušný k tomu, aby se k věci vyjadřoval, nelze souhlasit s kraj- ským soudem ani v tom ohledu, že by absen- ce odůvodnění stanoviska hasičského zá- chranného sboru kraje měla svědčit o tom, že tento správní orgán se s předmětnými námit- kami stěžovatele vypořádal a shledal je nedů- vodnými. Nejvyšší správní soud již v rozsud- ku ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 68/2008-126, č. 1786/2009 Sb. NSS, vyslovil názor, že roz- hodnutí o námitkách, které spadají do věcné působnosti dotčeného orgánu, nelze opřít to- liko o konstatování, že tento dotčený orgán vydal souhlasné závazné stanovisko, aniž by dotčený orgán zároveň z odborného hlediska posoudil námitky účastníka řízení. (...) 2168 Správní trestání: silniční provoz; měření hladiny alkoholu v krvi řidiče k $ 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákonů č. 67/1993 Sb., č. 361/2000 Sb. a č. 411/2005 Sb. Řidič se dopustí přestupku podle $ 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, pokud byla zjištěna hladina alkoholu v jeho krvi v době odběru nej- méně.0,24 g/kg. Vychází- li právní rámec z tzv. nulové tolerance k hladině alkoholu v krvi řidiče, není jeho odpovědnost vyloučena tím, že se zjištěná hladina alkoholu jeví po odečtení tzv. fyziologické hladiny (0,20 g/kg) marginální.
Pavel P. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o povolení stavby, o kasační stížnosti