I. Obvyklost ochranné známky [6 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochran- ných známkách] může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům a služ- bám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochran- nou známku vnímá cílová veřejnost. Jsou-li výrobky určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele. II. Rozhodovalli správní orgán na základě důkazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu a nedal-li žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným dů- kazním prostředkům vyjádřit, znemožnil žalobci uplatnění jednoho ze základních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (6 33 odst. 2 správního řá- du z roku 1967). Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům nestojí na předpo- kladu správního orgánu, zda jednotlivá vyjádření účastníků řízení budou způsobilá vyvrátit dosavadní zjištění či nikoliv.
I. Obvyklost ochranné známky [6 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochran- ných známkách] může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům a služ- bám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochran- nou známku vnímá cílová veřejnost. Jsou-li výrobky určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele. II. Rozhodovalli správní orgán na základě důkazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu a nedal-li žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným dů- kazním prostředkům vyjádřit, znemožnil žalobci uplatnění jednoho ze základních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (6 33 odst. 2 správního řá- du z roku 1967). Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům nestojí na předpo- kladu správního orgánu, zda jednotlivá vyjádření účastníků řízení budou způsobilá vyvrátit dosavadní zjištění či nikoliv.
Podle ustanovení $ 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, se do rejstříku nezapíše označení, které je tvoře- no výlučně označeními nebo údaji, jež se sta- ly obvyklými v běžném jazyce nebo v pocti- vých obchodních zvyklostech. Podle ustanovení $ 5 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, může být označení uvedené v $ 4 písm. d) cit. zákona zapsáno do 274 rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že ta- kové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost. Základní otázkou posuzovaného sporu te- dy je, zda stěžovatel mohl na základě jím zjiš- těného skutkového stavu dospět k závěru, že se přihlašované označení nebo údaje, ze kte- rých je tato ochranná známka výlučně slože- na, staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvy- klostech pro označení výrobků nebo služeb, pro které je uvedená ochranná známka před- ložena k zápisu, a že tento nedostatek nebyl překonán prokázáním vžitosti přihlašované- ho označení ve smyslu $ 5 cit, zákona. Při výkladu citovaných ustanovení je nut- no zohlednit všeobecně známou skutečnost, Že výše citovaný zákon o ochranných znám- kách byl připravován tak, aby byl účinný i v době přístupu České republiky do Evrop- ské unie. Evropské komunitární právo upra- vuje mimo jiné také oblast národních ochran- ných známek, a to nepřímo, prostřednictvím první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, kterou jsou členské státy povinny implementovat do národního práva. Přísluš- né předpisy národního práva k implementaci směrnice je pak třeba vykládat ve světle textu a cíle směrnice (rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ze dne 10. dubna 1984, ve věci 79/83, Dorit Harz v. Deutsche Tradax G. m. b. H., Recueil 1984, str. 1921). Obvyklost ochranné známky může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrob- kům a službám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochrannou známku vnímá cílová veřejnost (rozsudek Soudu prvního stupně z 16. dubna 2006, ve věci T-322/03, Telefon G Buch Ver- lagsgeselischaft mbH, dosud nebylo publiko- váno ve Sbírce). Co se týče cílové veřejnosti, je třeba konstatovat, že obvyklost označení se posuzuje s ohledem na předpokládané oče- kávání průměrného spotřebitele dotčeného druhu výrobku, o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný (výše uvedený rozsudek ve věci Telefon G Buch Verlagsgesellschaft GmbH, bod 50). Obvyklost slovního označení SPINNER musí tedy být analyzována ve vztahu k těmto výrobkům, vzhledem k tomu, že tyto výrobky jsou určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele na území České republiky. K výše uvedenému je třeba konstatovat, že z prvostupňového rozhodnu- tí není seznatelné, zda kromě výsledku prů- zkumu, provedeného podle ustanovení $ 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách, měl stěžovatel k dispozici další důkazní prostřed- ky prokazující, že přihlašované označení ne- má dostatečnou rozlišovací způsobilost, ne- boť se jedná o generické označení. Kasační námitka stěžovatele, že shromáždil dostateč- ný důkazní materiál o tom, že se přihlašované označení stalo součástí slovní zásoby jakožto označení pro druh sportovního zařízení již před samotným podáním přihlášky předmět- né ochranné známky, nebyla stěžovatelem žádným způsobem doložena, a zůstává tak pouze v rovině tvrzení. Napadené rozhodnu- tí stěžovatele pak vychází pouze z podkladů opatřených v druhostupňovém řízení bez součinnosti s žalobcem, jimiž jsou vyjádření jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Aka- demie věd ČR ze dne 22. 7. 2004 a slovník neologizmů „Nová slova v češtině“ s tím, že je- den z těchto důkazů byl při soudním jednání žalobcem úspěšně zpochybněn. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že stěžovatel při svém hodnocení zcela pominul otázku žalobcem uzavřených licenčních smluv ve vztahu k rozsahu užívání přihlašova- ného označení. Tato okolnost již sama o sobě dostatečně prokazuje nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť její posouzení je pro předmět sporu relevantní. Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani druhé stěžovatelově námitce, ve které na- mítá, že důkazy opatřené v řízení o rozkladu nebylo nutné poskytnout žalobci k vyjádření. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel rozhodoval zejména na základě dů- kazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu. Jestliže za této procesní situace nedal žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným důkazním prostředkům vyjádřit, znemožnil žalobci uplatnění jednoho ze zá- kladních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Porušení tohoto prá- va pak nelze omlouvat procesní ekonomií. Obdobně neobstojí ani námitka stěžovatele spočívající v tom, že stěžovatel nemohl pře- dem předpokládat, že poradna Ústavu pro ja- zyk český Akademie věd ČR vydá k posouzení věci rozdílné stanovisko. Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům totiž nestojí na předpokladu správního orgánu, zda jednotli- vá vyjádření účastníků řízení budou způsobi- lá vyvrátit dosavadní zjištění, či nikoliv. Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s názorem městského soudu, že pro posouze- ní sporu musí být postaveno najisto, zda již v době před podáním přihlášky bylo užíváno navrhované označení SPINNER obecně, aniž by parazitovalo na známosti stejného označe- ní registrovaného v různých zemí, včetně ochranné známky Společenství. Argumenta- ce stěžovatele ustanovením $ 10 zákona č. 441/2004 Sb., o ochranných známkách, je nepřípadná. Stěžovatel v dosavadním řízení žádným způsobem neprokázal, zda vůbec tře- tí osoby přihlašované označení v obchodním styku užívají, natož zda je takové označení uží- váno v souladu s obchodními zvyklostmi, do- brými mravy a pravidly hospodářské soutěže. 275 1098 1098 Ochranné známky: přechodná ustanovení k $ 52 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o sou- dech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zá- kon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) k zákonu č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách Vyhodnotilli správní orgán námitky uplatněné za účinnosti dříve platného zá- kona o ochranných známkách (č. 137/1995 Sb.), formulované s přihlédnutím k obsahu Lau aniž namítateli umožnil vyjádřit se k posuzované věci právě s přihlédnutím k nové právní úpravě, zkrátil tímto postupem žalobce na jeho procesních právech.
o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Závěrem žalobce napadá aplikaci ustanovení § 10 zákona o ochranných známkách, neboť v posuzovaném případě není naplněna podmínka užívání označení chráněného Společenstvím v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Domnívá se, že užívání tohoto označení třetími osobami ve vztahu k přihláškou nárokovaným výrobkům třídy 28 mezinárodního třídění by naopak naplňovalo generální klauzuli nekalé soutěže.
Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že napadené rozhodnutí stěžovatele není dosud podloženo dostatečným množstvím řádných důkazů, aby mohl stěžovatel učinit závěr, že navrhované označení pro výrobky ve třídě 28 mezinárodního třídění výrobků a služeb je označením generickým, druhovým, které skupina osob, pro něž je navrhované označení výrobků a služeb určeno, vnímá bez konkrétního vztahu k výrobci, tj. k žalobci. Zdůraznil, že stanovisko jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR opatřené stěžovatelem bylo zpochybněno stanoviskem téže instituce, předloženém žalobcem při ústním jednání. Dále zdůraznil, že žalobce vyzval v souladu s ustanovením § 9 zákona o ochranných známkách nakladatelství A., aby při následujícím dotisku či reedici slovníku neologizmů opatřilo výraz s., ba i výrazy odvozené od tohoto slova, označením zapsané ochranné známky, neboť žalobce má možnost transformace ochranné známky Společenství rovněž na národní ochrannou známku. Soud odmítl navrhované rozsáhlé dokazování, neboť není oprávněn na místo zjištěného skutkového stavu postavit vlastní skutková zjištění a překročit tak meze své pravomoci .
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie [§ 105 odst. 2 s. ř. s.].
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit námitce stěžovatele, že napadené rozhodnutí vycházelo z dostatečně zjištěného skutkového stavu.
V souladu s ustanovením § 52 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách platí, že pro řízení o přihláškách, která neskončila před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije tento zákon.
Podle ustanovení § 4 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách se do rejstříku nezapíše označení, které je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech.
Podle ustanovení § 5 zákona č. 441/2003 Sb., zákona o ochranných známkách může být označení uvedené v § 4 písm. d) cit. zákona zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro které je požadován jeho zápis do rejstříku, rozlišovací způsobilost.
Základní otázkou posuzovaného sporu tedy je, zda stěžovatel mohl na základě jím zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, že se přihlašované označení nebo údaje, ze kterých je tato ochranná známka výlučně složena, staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých a zavedených obchodních zvyklostech pro označení výrobků nebo služeb, pro které je uvedená ochranná známka předložena k zápisu, a že tento nedostatek nebyl překonán prokázáním vžitosti přihlašovaného označení ve smyslu § 5 cit. zákona.
Při výkladu citovaných ustanovení je nutno zohlednit všeobecně známou skutečnost, že výše citovaný zákon o ochranných známkách byl připravován tak, aby byl účinný i v době přístupu České republiky do Evropské unie. Evropské komunitární právo upravuje mimo jiné také oblast národních ochranných známek, a to nepřímo, prostřednictvím první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „Směrnice č. 89“), kterou jsou členské státy povinny implementovat do národního práva. Příslušné předpisy národního práva k implementaci směrnice je pak třeba vykládat ve světle textu a cíle směrnice [rozsudek ESD C-79/83 Harz].
Obvyklost ochranné známky může být posouzena pouze jednak ve vztahu k výrobkům a službám, na které se ochranná známka vztahuje, a jednak ve vztahu k tomu, jak ochrannou známku vnímá cílová veřejnost [Rozsudek T-322/03 Telefon & Buch Verlagsgesellschaft mbH] . Co se týče cílové veřejnosti, je třeba konstatovat, že obvyklost označení se posuzuje s ohledem na předpokládané očekávání průměrného spotřebitele dotčeného druhu výrobku, o kterém se má za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný [výše uvedený rozsudek bod 50].
Obvyklost slovního označení S. musí tedy být analyzována ve vztahu k těmto výrobkům, vzhledem k tomu, že tyto výrobky jsou určeny spotřebiteli obecně, jde o analýzu vnímání průměrného spotřebitele na území České republiky. K výše uvedenému je třeba konstatovat, že z prvostupňového rozhodnutí není seznatelné, zda kromě výsledku průzkumu, provedeného podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochranných známkách měl Úřad k dispozici další důkazní prostředky prokazující, že přihlašované označení nemá dostatečnou rozlišovací způsobilost, neboť se jedná o generické označení. Kasační námitka stěžovatele, že Úřad shromáždil dostatečný důkazní materiál o tom, že se přihlašované označení stalo součástí slovní zásoby jakožto označení pro druh sportovního zařízení již před samotným podáním přihlášky předmětné ochranné známky, nebyla stěžovatelem žádným způsobem doložena, a zůstává tak pouze v rovině tvrzení. Napadené rozhodnutí stěžovatele pak vychází pouze z podkladů opatřených v druhostupňovém řízení bez součinnosti s žalobcem, jimiž jsou vyjádření jazykové poradny Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR ze dne 22. 7. 2004 a slovník neologizmů „Nová slova v češtině“ s tím, že jeden z těchto důkazů byl při soudním jednáním žalobcem úspěšně zpochybněn.
V této souvislosti je nutné zdůraznit, že stěžovatel při svém hodnocení zcela pominul otázku žalobcem uzavřených licenčních smluv ve vztahu k rozsahu užívání přihlašovaného označení. Tato okolnost již sama o sobě dostatečně prokazuje nesprávné zjištění skutkového stavu, neboť její posouzení je pro předmět sporu relevantní.
Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani druhé stěžovatelově námitce, ve které namítá, že důkazy opatřené v řízení o rozkladu nebylo nutné poskytnout žalobci k vyjádření. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel rozhodoval zejména na základě důkazních prostředků opatřených v řízení o rozkladu. Jestliže za této procesní situace nedal žalobci jakoukoliv možnost se k takto opatřeným důkazním prostředkům vyjádřit, znemožnil žalobci uplatnění jednoho ze základních práv, a to práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Porušení tohoto práva pak nelze omlouvat procesní ekonomií. Obdobně neobstojí ani námitka stěžovatele spočívající v tom, že stěžovatel nemohl předem předpokládat, že poradna Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR vydá k posouzení věci rozdílné stanovisko. Právo vyjádřit se ke všem provedeným důkazům totiž nestojí na předpokladu správního orgánu, zda jednotlivá vyjádření účastníků řízení budou způsobilá vyvrátit dosavadní zjištění, či nikoliv.
Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s názorem městského soudu, že pro posouzení sporu musí být postaveno na jisto, zda již v době před podáním přihlášky bylo užíváno navrhované označení S. obecně, aniž by parazitovalo na známosti stejného označení registrovaného v různých zemí, včetně ochranné známky Společenství. Argumentace stěžovatele ustanovením § 10 zákona č. 441/2004 Sb., o ochranných známkách je nepřípadná. Stěžovatel v dosavadním řízení žádným způsobem neprokázal, zda vůbec třetí osoby přihlašované označení v obchodním styku užívají, natož zda je takové označení užíváno v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.), a žalobci, který byl v řízení úspěšný a náhradu nákladů v řízení uplatnil, byla náhrada nákladů přiznána dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytnutí právních služeb („advokátní tarif“), ve znění pozdějších předpisů, za jeden úkon ve výši 1000 Kč a paušál. náhrada hotových výdajů ve výši 75 Kč, celkem 1075 Kč. Tato částka bude uhrazena stěžovatelem žalobci do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2006
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu