a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) k čl. 2 odst. 2 a čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (v textu jen „směrnice 2004/38/ES“) Vztah obdobný vztahu rodinnému [$ 15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vy- mezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. 2094 Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinné- mu, považovat vztah bratranec - sestřenice.
a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 379/2007 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) k čl. 2 odst. 2 a čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (v textu jen „směrnice 2004/38/ES“) Vztah obdobný vztahu rodinnému [$ 15a odst. 4 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců] musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je citovaný zákon v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES vy- mezuje. Za vztah rodinný je považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. 2094 Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinné- mu, považovat vztah bratranec - sestřenice.
Věc: Ulziibayar G. (Mongolsko) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké po- licie, o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobce. Žalobce požádal dne 17. 1. 2008 o povolení k přechodnému pobytu na území České repub- liky ($ 87 b odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Do žádosti uvedl jako účel pobytu „sloučení s ob- čanem ČR“. K výzvě správního orgánu, aby k žádosti doplnil potřebné náležitosti, žalobce předložil listinu, ve které paní Enkhtuya E., ob- čanka ČR, potvrzuje, že žalobce (její bratra- nec) spolu s dalšími sestřenicemi, kamarádem a další příbuznou (všichni jmenovitě uvede- ni), žijí spolu s ní, a že žalobce je tedy rodin- ným příslušníkem občanky České republiky. Žalovaný žádost dne 21. 7. 2008 zamítl s tím, že žalobce hodnověrně nedoložil, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah ob- dobný vztahu rodinnému a žije s ním ve spo- lečné domácnosti. Vycházel přitom ze směr- nice 2004/38/ES, podle níž se dle čl. 2 bod 2 rozumí rodinným příslušníkem a) manžel ne- bo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství; C) po- tomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let ne- bo jsou vyživovanými osobami, a takoví po- tomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b); d) předci v přímé linii, kteří jsou vyživovanými osoba- mi, a takoví předci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písm. b). Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí odkázal rovněž na čl. 3 směrnice 2004/38/ES, podle něhož se tato směrnice vztahuje na všechny občany Evropské unie, kteří se stěhují do ji- ného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bod. 2, kteří je doprovázejí nebo následují. Dále z uvedeného článku vyplývá, že hostitelský stát v souladu se svými vnitro- státními předpisy usnadňuje vstup a pobyt všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří ne- jsou zahrnuti v definici rodinného příslušní- 732 ka ve smyslu čl. 2 bodu 2 této směrnice a kte- ří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyži- vovanými občanem Unie s primárním prá- vem. pobytu nebo členy domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně a dále vstup a pobyt partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah. Žalovaný vycházel při interpretaci uvede- ných ustanovení z důvodové zprávy k zákonu o pobytu cizinců, v níž se ve vztahu k $ 15a odst. 4 písm. b) tohoto zákona uvádí: „písme- no b) reaguje na čl. 3 odst. 2 písm. b) směr- nice, podle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt partnerovi, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, v České republice se jedná typicky o vztah druha a družky“ Skutečnost, že se v konkrétním případě bude jednat o osobu, která splňuje podmínku trvalého vztahu s občanem Evrop- ské unie, bude muset tato osoba správnímu orgánu nezpochybnitelným způsobem dolo- žit (k tomuto účelu nelze přitom použít for- mu čestného prohlášení). Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, ve které namítal, že žalovaný nespráv- ně vyložil pojem „vztah obdobný vztahu ro- dinnému“, neboť za něj považoval výlučně vztah druh - družka. Dále namítal, že žalova- ný nepostupoval správně, když mu nikdy ne- sdělil, jakým konkrétním dokladem by měl doložit splnění zákonných podmínek pro udělení povolení. Městský soud v Praze ná- mitkám žalobce nepřisvědčil a žalobu roz- sudkem ze dne 30. 9. 2009 zamítl. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, ve které tvrdil, že žalovaný pochybil při výkladu po- jmu „vztah obdobný vztahu rodinnému“. Po- dle jeho názoru bylo třeba při výkladu vychá- zet výlučně z textu $ 154 odst. 4 písm. b) záko- na o pobytu cizinců bez odkazu na směrnici 2004/38/ES. Pokud zákonodárce použil tuto obecnou formulaci, měl nepochybně na mysli ši- roký okruh vztahů (nejen vztah druh - družka), které však kvůli nesčetnému množství možností nebylo možno v právním předpise vyjmenovat. Stěžovatel dále namítal, že mu správní or- gán v rozporu s $ 4 odst. 2, $ 37 odst. 3 a $ 45 odst. 2 správního řádu z roku 2004 nikdy ne- sdělil, jaký konkrétní doklad, který potvrzuje jeho vztah k občanovi ČR, má doložit. Správní orgán je povinen účinně pomoci účastníkovi řízení odstranit nedostatky podání a navíc objektivně neexistuje žádný doklad, který by prokazoval existenci vztahu obdobného vzta- hu rodinnému, ani žádný úřad, který by tako- vý doklad vydal. Žalovaný proto měl provést ohledání na místě, které stěžovatel navrhoval. K tomuto důkaznímu návrhu se však žalova- ný ani nevyjádřil. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Z odůvodnění C...) V projednávané věci je zásadní otáz- kou, zda stěžovatel je či není osobou s ob- dobným postavením rodinného příslušníka občana Evropské unie ve smyslu $ 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel odvozuje toto své postavení od skutečnosti, že sdílí společnou domácnost s občankou Ev- ropské unie, resp. státní občankou České re- publiky [viz $ 154 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců], paní Enkhsuvd E. Ze správní- ho spisu vyplynulo, že stěžovatel v průběhu správního řízení prokazoval tuto skutečnost vý- hradně čestným prohlášením jmenované, dále navrhoval provedení místního ohledání na sdě- lené adrese. Na základě předložených dokladů správní orgán dospěl k závěru, že stěžovatel ne- splnil podmínky pro povolení přechodného pobytu, a to proto, že se u něho nejedná o vztah druh - družka, nýbrž o vztah jiný, a to vzdálený příbuzenský (sestřenice - bratranec). Podle $ 15a odst. 1 zákona o pobytu cizin- ců se rodinným příslušníkem občana Evrop- ské unie rozumí jeho: a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vze- stupné nebo sestupné linii nebo takový pří- buzný manžela občana Evropské unie. Jeli účelem pobytu občana Evropské unie studium, rozumí se rodinným příslušní- kem pouze manžel a nezaopatřené dítě ($ 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců). Za nezaopatřenou osobu podle $ 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců se považuje cizinec, který je vyživován občanem Evropské unie nebo jeho manželem a který: a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výděleč- nou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Zákon o pobytu cizinců dále stanoví, že „[u]lstanovení tohoto zákona, týkající se ro- dinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodno- věrným způsobem doloží, že: a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud 1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve stá- tě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodo- bý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti, 2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo : 3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříz- nivého zdravotního stavu nedokáže sám po- starat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti“. 733 2094 Ze spisového materiálu vyplývá, že stěžo- vatel nespadá do kategorie rodinného pří- slušníka dle odstavce 1 citovaného ustanove- ní zákona o pobytu cizinců, neboť u něho není dán přímý příbuzenský poměr. Zákon ve výše citovaném ustanovení (od- stavec 4) rozšiřuje kategorii rodinných pří- slušníků i na jiné osoby, např. na ty, které s občanem Evropské unie žily ve státě půvo- du ve společné domácnosti nebo které jsou odkázány na osobní péči občana Evropské unie ze zdravotních důvodů, jakož i na ty, kte- ré mají s občanem Unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijí s ním ve společné domácnosti. Zákonodárce přitom okruh ro- dinného příslušníka rozšířil v souladu s vy- mezením tzv. „oprávněných osob“ tak, jak je vymezuje článek 3 směrnice 2004/38/ES: „ČL 3 Oprávněné osoby 1. Tato směrnice se vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jíného člen- ského státu, než jehož jsou státními přísluš- níky, nebo v takovém členském státě pobý- vají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2, kteří je doprovázejí nebo následují. 2. Aniž je dotčeno právo volného pohybu a pobytu dotyčných osob, které tyto osoby již případně mají, usnadňuje hostitelský člen- ský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob: a) všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného přísluš- níka ve smyslu čl. 2 bodu 2 a kteří jsou v ze- mi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy jeho domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně; b) partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah.“ Stěžovateli nelze přisvědčit v jeho interpre- taci čl. 3 odst. 2 písm. b) směrnice 2004/38/ES, potažmo $ 15a odst. 4 písm. b) zákona o po- bytu cizinců. Např. z čl. 2 bod 2 směrnice 2004/38/ES vyplývá, že za rodinného přísluš- 734 níka se považuje nejen manžel a manželka, ale také např. partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství. Uvedená směrnice tedy konkretizuje dva v úvahu při- padající partnerské vztahy, a to vztah manžel - manželka a vztah registrovaného partner- ství. Jiný vztah společného soužití těmto vzta- hům na roveň postaveným v okruhu „primár- ních rodinných příslušníků“ nevymezuje. V čl. 2 bod 2 směrnice 2004/38/ES je vy- mezen pojem „rodinný příslušník“: „Rodinným příslušníkem“ se rozumí: „a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě práv- ních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s re- gistrovaným partnerstvím jako s manžel stvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelské- ho členského státu; C) potomci v přímé linti, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyžívovanými osobami, a ta- koví potomci manžela či manželky nebo part- nera či partnerky stanovení v písmenu b) [...]“ Směrnice 2004/38/ES vymezuje obdobný „Dartnerský vztah“ dále i v okruhu tzv. „oprávněných osob“ v čl. 3 bod 1. písm. b). Slovo partner přitom tato směrnice užívá pro vztah „rodinný“, tudíž jeho obsahem je sou- hrn vzájemných práv a povinností vyplývají- cích ze zákona manželům, zejména zákonná vzájemná vyživovací povinnost, existence společné domácnosti; pojem společné domác- nosti nelze přitom ztotožňovat pouze se společ- ným bydlením na stejné adrese, ale společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečová- ní a úhradě společných potřeb apod. (srov. $ 115 občanského zákoníku: domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby). Stejný obsah pojmu partner je nutno vní- mat i v dalším textu směrnice 2004/38/ES. Je- -li tudíž v této směrnici dále v čl. 3 užito po- jmu partner, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, nelze pod tento pojem podřadit jakoukoli osobu, resp. jakýkoli vztah, ale pouze takový, který znaky „partnerského“ sou- žití naplňuje. Předmětná směrnice 2004/38/ES byla, podobně jako předtím směrnice Rady 64/221/EHS, implementována do českého právního řádu. Jestliže je v řízení před správ- ním orgánem, jakož i v řízení před soudem použit právní předpis vydaný k provedení zá- vazného předpisu evropského (což je právě případ zákona o pobytu cizinců v kontextu se směrnicí 2004/38/ES) nebo se použije přímo předpis evropský, je správní orgán či soud povinen jej vyložit v intencích evropského předpisu. Tak je nutno postupovat i v přípa- dě interpretace $ 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že z $ 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nelze bez dalšího dovozovat, že se musí vždy nutně jednat pouze o vztah druh - družka. Nejvyšší správní soud v této sou- vislosti odkazuje na čl. 37 směrnice 2004/38/ES, podle kterého touto směrnicí nejsou dotčeny právní a správní předpisy členských států, které jsou pro jednotlivce příznivější. Nejvyš- ší správní soud připouští, že $ 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců lze inter- pretovat šířeji než čl. 3 bod 1. písm. b) směr- nice 2004/38/ES. Uvedené ustanovení zákona nicméně ob- sahuje dvě podmínky: 1) cizinec žije s obča- nem Evropské unie ve vztahu obdobném vztahu rodinnému, 2) žije s ním ve společné domácnosti. Obě podmínky přitom musejí být splněny současně. Je proto nutno zabývat se nejen tím, zda cizinec žije ve společné domácnosti s obča- nem Evropské unie, ale také tím, zda lze vztah mezi nimi považovat za vztah obdobný vzta- hu rodinnému. Vztah obdobný vztahu rodin- nému musí být však definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jed- nat o vztahy analogické vztahům mezi rodin- nými příslušníky, tak jak je zákon v souladu se směrnicí vymezuje. Za vztah rodinný je beze- sporu považován vztah rodiče — děti, prarodi- če - děti. Lze v této souvislosti proto akcep- tovat názor stěžovatele stran posuzování takovýchto vztahů (obdobných vztahům ro- dinným), existujíli mezi určitými osobami, které mezi sebou mají určitou dlouhodobou úzkou citovou a jinou vazbu, přitom takové vztahy lze přirovnat ke vztahu např. rodiče — děti, prarodiče - vnuci. Za vztah rodinný však směrnice 2004/38/ES, ale ani vnitrostátní před- pis, přihlédneme-li nadto i k výše citovanému čl. 37 citované směrnice, nepovažuje vztah, který má s občankou Evropské unie, resp. Čes- ké republiky, stěžovatel v projednávané věci. Jak již bylo uvedeno výše, za rodinného příslušníka občana Evropské unie se rozumí jeho: a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evrop- ské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuz- ný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo tako- vý příbuzný manžela občana Evropské unie. Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, po- važovat vztah bratranec - sestřenice. 2095 Pobyt cizinců: navrácení v předešlý stav; povolení k dlouhodobému pobytu k $ 41 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“) Aplikace institutu navrácení v předešlý stav zakotveného v $ 41 správního řádu z roku 2004 je při rozhodování o žádostech cizinců o povolení k dlouhodobému 2095 pobytu vyloučena, a to vzhledem k existenci speciální úpravy obsažené v $ 47 odst. 1 věta druhá zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky.
Ulziibayar G. (Mongolsko) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké po- licie, o povolení k přechodnému pobytu, o kasační stížnosti žalobce.
1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,
2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo
3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo
b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.
Ze spisového materiálu se podává, že stěžovatel nesplňuje kategorii rodinného příslušníka dle odst. 1 cit. zákona, neboť u něho není dán přímý příbuzenský poměr. Tato věc není nadto spornou.
Zákon ve výše citovaném ustanovení (odst. 4) rozšiřuje kategorii rodinných příslušníků, a to i na jiné osoby, např. na ty osoby, které s občanem Evropské unie žily ve státě původu ve společné domácnosti nebo které jsou odkázány na osobní péči občana Evropské unie ze zdravotních důvodů, jakož i na ty, které mají s občanem unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijí s ním ve společné domácnosti. Zákonodárce přitom okruh rodinného příslušníka rozšířil v souladu s vymezením tzv. „oprávněných osob“ tak, jak je vymezuje Směrnice v čl. 3.
čl. 3 Směrnice (Oprávněné osoby)
3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo
b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.
Ze spisového materiálu se podává, že stěžovatel nesplňuje kategorii rodinného příslušníka dle odst. 1 cit. zákona, neboť u něho není dán přímý příbuzenský poměr. Tato věc není nadto spornou.
Zákon ve výše citovaném ustanovení (odst. 4) rozšiřuje kategorii rodinných příslušníků, a to i na jiné osoby, např. na ty osoby, které s občanem Evropské unie žily ve státě původu ve společné domácnosti nebo které jsou odkázány na osobní péči občana Evropské unie ze zdravotních důvodů, jakož i na ty, které mají s občanem unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijí s ním ve společné domácnosti. Zákonodárce přitom okruh rodinného příslušníka rozšířil v souladu s vymezením tzv. „oprávněných osob“ tak, jak je vymezuje Směrnice v čl. 3.
čl. 3 Směrnice (Oprávněné osoby)
1. Tato směrnice se vztahuje na všechny občany Unie, kteří se stěhují do jiného členského státu, než jehož jsou státními příslušníky, nebo v takovém členském státě pobývají, a na jejich rodinné příslušníky ve smyslu čl. 2 bodu 2, kteří je doprovázejí nebo následují. 2. Aniž je dotčeno právo volného pohybu a pobytu dotyčných osob, které tyto osoby již případně mají, usnadňuje hostitelský členský stát v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob:
a) všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy jeho domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně;
b) partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah.
Stěžovateli nelze přisvědčit v jeho interpretaci čl. 3 bod 1 písm. b) Směrnice, potažmo § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Např. z čl. 2 bod 2 Směrnice vyplývá, že za rodinného příslušníka se považuje nejen manžel a manželka, ale také např. partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství. Směrnice tedy konkretizuje dva v úvahu připadající partnerské vztahy, a to vztah manžel-manželka a vztah registrovaného partnerství. Jiný vztah společného soužití těmto vztahům na roveň postaveným v okruhu „primárních rodinných příslušníků“ nevymezuje.
Pro účely Směrnice je vymezen pojem „rodinný příslušník“ v čl. 2 bod 2 následovně:
„Rodinným příslušníkem“ se rozumí:
a) manžel nebo manželka; b) partner, se kterým občan Unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, zachází-li právní řád hostitelského členského státu s registrovaným partnerstvím jako s manželstvím, v souladu s podmínkami stanovenými souvisejícími právními předpisy hostitelského členského státu; c) potomci v přímé linii, kteří jsou mladší 21 let nebo jsou vyživovanými osobami, a takoví potomci manžela či manželky nebo partnera či partnerky stanovení v písmenu b).
Směrnice vymezuje obdobný „partnerský vztah“ dále i v okruhu tzv. „oprávněných osob“ v čl. 3 bod 1. písm. b). Slovo partner přitom Směrnice užívá pro vztah „rodinný“, tudíž jeho obsahem je souhrn vzájemných práv a povinností vyplývajících ze zákona manželům, zejména zákonná vzájemná vyživovací povinnost, existence společné domácnosti; pojem společné domácnosti nelze přitom ztotožňovat pouze se společným bydlením na stejné adrese, ale společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečování a úhradě společných potřeb, apod. (srovn. ust. § 115 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby).
Stejný obsah pojmu partner je nutno vnímat i v dalším textu Směrnice. Je-li tudíž ve Směrnici dále v čl. 3 užito pojmu partner, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah, nelze pod tento pojem podřadit jakoukoli osobu, resp. jakýkoli vztah, ale pouze takový, který znaky „partnerského“ soužití naplňuje. Předmětná Směrnice 2004/38/ES byla, podobně jako předtím směrnice Rady 64/221/EHS, implementována do českého právního řádu. Jestliže je v řízení před správním orgánem, jakož i v řízení před soudem použit právní předpis vydaný k provedení závazného předpisu evropského (což je právě případ zákona o pobytu cizinců v kontextu se směrnicí Evropského Parlamentu a Rady č. 2004/38/ES), nebo použije přímo předpis evropský, je povinen jej vyložit v intencích evropského předpisu. Tak je nutno postupovat i v případě interpretace ust. § 15 odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců.
Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem stěžovatele, že z ustanovení § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nelze bez dalšího dovozovat, že se musí vždy nutně jednat pouze o vztah druh-družka. Nejvyšší správní soud v této souvislosti odkazuje na čl. 37 Směrnice, podle kterého směrnicí nejsou dotčeny právní a správní předpisy členských států, které jsou pro jednotlivce příznivější. Nejvyšší správní soud připouští, že ustanovení § 15 odst. 4 písm. b) vnitrostátního předpisu lze interpretovat šířeji než čl. 3 bod 1. písm. b) Směrnice.
Uvedené ustanovení cit. zákona nicméně obsahuje dvě podmínky: 1) cizinec žije s občanem Evropské unie v vztahu obdobném vztahu rodinnému, 2) žije s ním ve společné domácnosti. Obě podmínky přitom musejí být splněny současně.
Je tedy nutno se zabývat se nejen tím, zda cizinec žije ve společné domácnosti s občanem Evropské unie, ale také tím, zda lze vztah mezi nimi považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému. Vztah obdobný vztahu rodinnému musí být však definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je zákon v souladu se Směrnicí vymezuje. Za vztah rodinný je bezesporu považován vztah rodiče - děti, prarodiče - děti. Lze v této souvislosti proto akceptovat názor stěžovatele stran posuzování takovýchto vztahů (obdobných vztahům rodinným), existují-li mezi určitými osobami, které mezi sebou mají určitou dlouhodobou úzkou citovou a jinou vazbu, přitom takové vztahy lze přirovnat ke vztahu např. rodiče – děti, prarodiče – vnuci. Za vztah rodinný však Směrnice, ale ani vnitrostátní předpis, přihlédneme-li nadto i k výše citovanému čl. 37 Směrnice, nepovažuje vztah, který má s občankou Evropské unie, resp. České republiky, stěžovatel v projednávané věci.
Jak již bylo uvedeno výše, za rodinného příslušníka občana Evropské unie se rozumí jeho: a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.
Za rodinného příslušníka, tudíž ani za vztah rodinný není považován vztah bratr - sestra, tím méně lze potom za takový vztah, resp. vztah obdobný vztahu rodinnému, považovat vztah bratranec – sestřenice.
Vzhledem k tomu, že v případě stěžovatele nebyla a priori naplněna již podmínka existence vztahu, který by bylo lze považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému, bylo zcela bezpředmětné zabývat se tím, zda stěžovatel sdílí společnou domácnost s občankou České republiky či nikoli.
Nejvyšší správní soud shledal rozhodnutí městského soudu v souladu se zákonem.
Za situace, kdy Nejvyšší správní soud přistoupil k meritornímu projednání věci bezprostředně po nezbytných procesních úkonech, nerozhodoval již samostatně o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku, neboť by to bylo zjevně nadbytečné.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 a § 120 s. ř. s.; stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti mu proto nenáleží, žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady přesahující jeho běžnou správní činnost nevynaložil, proto mu soud žádnou náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2010
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu