I. Kanalizační řád je interní předpis vlastníka kanalizace, který se stává závazným pro všechny uživatele kanalizace tím, že je schválen vodoprávním úřadem.
Dojde-li proto ke stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu, od něhož se
odvíjí cena stočného, v rámci změny kanalizačního řádu, která je schválena správním rozhodnutím, je tato hodnota závazně stanovena pro všechny uživatele kanalizace, jakož i pro provozovatele kanalizace, který je povinen provozovat kanalizaci
v souladu s kanalizačním řádem dle § 9 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech
a kanalizacích pro veřejnou potřebu. II. Vzhledem k tomu, že kanalizační řád ke své závaznosti vyžaduje schválení
vodoprávním úřadem, je odběratel rozhodnutím o schválení změny kanalizačního
řádu spočívající v závazném stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu
přímo dotčen, neboť tato hodnota je podstatným parametrem, od něhož se odvíjí
cena stočného, které je povinen platit. Z tohoto důvodu v takovém případě odběratel
naplňuje definici účastníka správního řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu
z roku 2004, neboť je dotčenou osobou, která může být rozhodnutím o schválení
změny kanalizačního řádu přímo dotčena ve svých právech.
I. Kanalizační řád je interní předpis vlastníka kanalizace, který se stává závazným pro všechny uživatele kanalizace tím, že je schválen vodoprávním úřadem.
Dojde-li proto ke stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu, od něhož se
odvíjí cena stočného, v rámci změny kanalizačního řádu, která je schválena správním rozhodnutím, je tato hodnota závazně stanovena pro všechny uživatele kanalizace, jakož i pro provozovatele kanalizace, který je povinen provozovat kanalizaci
v souladu s kanalizačním řádem dle § 9 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech
a kanalizacích pro veřejnou potřebu. II. Vzhledem k tomu, že kanalizační řád ke své závaznosti vyžaduje schválení
vodoprávním úřadem, je odběratel rozhodnutím o schválení změny kanalizačního
řádu spočívající v závazném stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu
přímo dotčen, neboť tato hodnota je podstatným parametrem, od něhož se odvíjí
cena stočného, které je povinen platit. Z tohoto důvodu v takovém případě odběratel
naplňuje definici účastníka správního řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu
z roku 2004, neboť je dotčenou osobou, která může být rozhodnutím o schválení
změny kanalizačního řádu přímo dotčena ve svých právech.
Prejudikatura: č . 9/99 Sb . NS a č . 11/2000 Sb . NS .
Dne 6 . 6 . 2012 schválil Magistrát města
Brna, odbor vodního a lesního hospodářství,
I . dodatek ke kanalizačnímu řádu pro statutární město Brno, města Kuřim a Modřice,
obce Česká a Želešice (dále jen „kanalizační
řád“) .
Žalobkyně se proti rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně odvolala . Žalovaný
rozhodnutím ze dne 30 . 4 . 2013 toto odvolání
jako nepřípustné zamítl . Dovodil, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení před správním
orgánem prvního stupně a nesplňuje ani materiální znaky účastenství, neboť z objektu
ve vlastnictví žalobkyně jsou vypouštěny odpadní vody, které svým složením odpovídají
běžným komunálním vodám, a kanalizační
řád nestanoví pro žalobkyni jako odběratelku
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
žádné specifické podmínky k vypouštění odpadních vod do kanalizace . Podle žalovaného
pouze vlastnictví nemovitostí, které nejsou
podle § 20 odst . 6 zákona o vodovodech a kanalizacích ve znění účinném do 31 . 3 . 2014
osvobozeny od povinnosti platit za odvádění
srážkových vod do kanalizace, nezakládá dotčení žalobkyně na právech a povinnostech .
Povinnost hradit ve stočném i platbu za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu pro žalobkyni plyne přímo ze
zákona o vodovodech a kanalizacích a není
založena rozhodnutím o schválení kanalizačního řádu nebo jeho změny .
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně . Ten
svým rozhodnutím ze dne 10 . 3 . 2015, čj . 30 A
žkových vod do kanalizace, nezakládá dotčení žalobkyně na právech a povinnostech .
Povinnost hradit ve stočném i platbu za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu pro žalobkyni plyne přímo ze
zákona o vodovodech a kanalizacích a není
založena rozhodnutím o schválení kanalizačního řádu nebo jeho změny .
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně . Ten
svým rozhodnutím ze dne 10 . 3 . 2015, čj . 30 A
74/2013-39, rozhodnutí žalovaného zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení . Krajský soud
dovodil, že žalobkyni vzniká závazek platit za
službu, kterou jí vlastník (provozovatel kanalizace) ve formě odvádění srážkových vod poskytuje . V případě, že není množství odváděných srážkových vod měřeno, je pro způsob
výpočtu podle vyhlášky č . 428/2001 Sb ., kterou se provádí zákon č . 274/2001 Sb ., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu
a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění účinném do
31 . 3 . 2014 rozhodným kritériem dlouhodobý
srážkový úhrn v oblasti, z níž jsou vody odváděny do kanalizace . Rozhodnutím správního
orgánu prvního stupně byl schválen I . dodatek kanalizačního řádu obsahující změnu kanalizačního řádu, která se týká nového znění
posledního odstavce kapitoly 8 .0 – Způsob
stanovení množství srážkových vod u odběratelů . Dle této změny se má, a to až do další revize (prováděné v desetiletých intervalech),
pro výpočet odtoku srážkových vod v oblasti
brněnské kanalizační sítě používat hodnota
dlouhodobého srážkového úhrnu, stanovená
pro období 1981–2010 ve výši 548 mm/m2/
rok . Před změnou to bylo 507 mm/m²/rok .
Zvýšení hodnoty dlouhodobého srážkového
úhrnu bude podle krajského soudu znamenat pro žalobkyni povinnost uhradit vyšší
částku na vodném a stočném při zachování
ostatních parametrů, z nichž se při výpočtu
vychází . K úspěšnosti námitky vztahující se
k účastenství podle § 27 odst . 2 správního
řádu postačuje jen potence dotčení práva . Při
aplikaci § 27 odst . 2 správního řádu je nutno
mít na zřeteli smysl a účel účastenství, kterým
je zejména možnost účinné ochrany (či obrany) práv dotčených osob . V posuzovaném
případě jde o dotčení soukromého práva, tj .
povinnosti žalobkyně hradit vodné a stočné .
Krajský soud nezpochybnil, že by žalobkyně
proti výši úplaty za množství odváděných
srážkových vod, která je závislá také na dlouhodobém srážkovém úhrnu, mohla využít
soukromoprávní prostředek obrany (např .
žalobu na vydání bezdůvodného obohacení)
a ve sporu by zpochybnila rovněž výši dlouhodobého srážkového úhrnu dle změny kanalizačního řádu . Podle krajského soudu by
o dotčení soukromého práva, tj .
povinnosti žalobkyně hradit vodné a stočné .
Krajský soud nezpochybnil, že by žalobkyně
proti výši úplaty za množství odváděných
srážkových vod, která je závislá také na dlouhodobém srážkovém úhrnu, mohla využít
soukromoprávní prostředek obrany (např .
žalobu na vydání bezdůvodného obohacení)
a ve sporu by zpochybnila rovněž výši dlouhodobého srážkového úhrnu dle změny kanalizačního řádu . Podle krajského soudu by
ovšem tato obrana žalobkyně nemusela být
dostatečně účinná, neboť soud rozhodující
v takovém sporu by mohl vyjít z presumpce
správnosti správního rozhodnutí (I . dodatku
ke kanalizačnímu řádu) . Krajský soud dospěl
k závěru, že efektivnější obranu žalobkyni
poskytuje možnost být účastníkem řízení
o změně kanalizačního řádu a v rámci tohoto řízení uplatňovat námitky proti stanovení
dlouhodobého srážkového úhrnu . Závěrem
krajský soud uvedl, že žalovaný považoval podle výkladu č . 63 Ministerstva zemědělství za
účastníky řízení podle § 27 odst . 2 správního
řádu osoby, kterým kanalizační řád stanoví
specifické podmínky pro vypouštění odpadních vod do kanalizace, aniž by konkretizoval, v čem spatřuje odlišnost mezi žalobkyní
a těmito osobami při schvalované změně
kanalizačního řádu spočívající v novém stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového
úhrnu . Žalovaný přitom ve vyjádření k žalobě
sám připustil, že změna kanalizačního řádu
se ve výsledku dotkne majitelů nemovitostí,
kteří jsou povinni platit úhrady za odvádění
srážkových vod do kanalizace . Argumentuje-li žalovaný velkým množstvím účastníků
(majitelů nemovitostí povinných platit úhrady za odvádění srážkových vod do kanalizace) a z toho plynoucími obtížemi s jejich
přesným stanovením a vyjmenováním, pak
je podle krajského soudu na zvážení, zda by
do budoucna místo institutu řízení s velkým
počtem účastníků řízení podle § 144 správního řádu nebylo vhodnější využití institutu
opatření obecné povahy podle § 171 a násl .
správního řádu, byť zákon o vodovodech
a kanalizacích nestanoví, aby kanalizační řád
či jeho změna byla vydána ve formě opatření
obecné povahy .
Proti rozhodnutí krajského soudu podal
žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž
namítl, že schváleným I . dodatkem kanalizačního řádu nebyla žalobkyni přímo uložena
určitá povinnost, neboť rozhodnutím o jeho
schválení nebyla stanovena výše stočného,
ale pouze jednoho jeho parametru, a to způsobem vycházejícím ze zákona o vodovodech
a kanalizacích a vyhlášky č . 428/2001 Sb .
Z těchto parametrů se sice výše stočného od-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
hodnutí krajského soudu podal
žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž
namítl, že schváleným I . dodatkem kanalizačního řádu nebyla žalobkyni přímo uložena
určitá povinnost, neboť rozhodnutím o jeho
schválení nebyla stanovena výše stočného,
ale pouze jednoho jeho parametru, a to způsobem vycházejícím ze zákona o vodovodech
a kanalizacích a vyhlášky č . 428/2001 Sb .
Z těchto parametrů se sice výše stočného od-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
víjí, současně však není povinností dodavatele (provozovatele stokové sítě) stanovit výši
stočného v maximální možné míře, kterou
umožňují parametry stanovené kanalizačním
řádem, ale pouze jeho právem . Výši stočného
může dodavatel dohodnout s odběratelem
i nižší, neboť jde o jejich soukromoprávní
smluvní vztah . Nelze proto říci, že napadeným rozhodnutím byla žalobkyně jako odběratelka přímo dotčena na svých právech .
Tak by se stalo až přímým stanovením ceny
stočného, která pouze nesmí být vyšší, než
připouští parametry schválené v kanalizačním řádu . Vzhledem k tomu, že jde o smluvní
vztah, může být v individuálních případech
výše stočného stanovena samostatně a je na
odběrateli, aby se případně výši stočného
bránil soukromoprávní žalobou . Žalobkyni tedy v důsledku uvedeného rozhodnutí
nevznikají žádné další povinnosti, než které
plynou přímo ze zákona o vodovodech a kanalizacích, a nejsou dotčena ani žádná jiná
její práva . Stanovení hodnoty dlouhodobého
srážkového úhrnu (od 1 . 4 . 2014 dlouhodobého srážkového normálu) není stanovením nějaké povinnosti, ale je to pouze informativní
údaj, kterým jsou odběratelé (uživatelé stokové sítě) vyrozuměni o tom, jaká je pro dané
území – oblast, ze které jsou srážky odváděny
do kanalizace – hodnota, která je určena § 31
odst . 1 zákona o vodovodech a kanalizacích
(potažmo vzorcem uvedeným v příloze č . 16
vyhlášky č . 428/2001 Sb .) . Ostatně by tento
údaj ani nemusel být v kanalizačním řádu
uveden a mohl by být uveden až přímo v konkrétní smlouvě s dodavatelem .
Stěžovatel rovněž namítl, že krajský soud
se nezabýval včasností odvolání žalobkyně,
kterou stěžovatel namítal ve vyjádření k žalobě .
Žalobkyně s kasační stížností nesouhlasila a uvedla, že kanalizační řád je schvalován
každému vlastníkovi kanalizace vodoprávním úřadem, což představuje veřejnoprávní
garanci souladu kanalizačního řádu se zákonem a jeho prováděcími předpisy . Veškerá
dosavadní procesní snaha žalobkyně směřovala ke zpochybnění správnosti hodnoty
dlouhodobého srážkového úhrnu, který je
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
l namítal ve vyjádření k žalobě .
Žalobkyně s kasační stížností nesouhlasila a uvedla, že kanalizační řád je schvalován
každému vlastníkovi kanalizace vodoprávním úřadem, což představuje veřejnoprávní
garanci souladu kanalizačního řádu se zákonem a jeho prováděcími předpisy . Veškerá
dosavadní procesní snaha žalobkyně směřovala ke zpochybnění správnosti hodnoty
dlouhodobého srážkového úhrnu, který je
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
zásadní a určující hodnotou pro výpočet
množství vod odváděných do kanalizace . Bez
procesního postavení účastníka řízení ovšem
žalobkyně nemůže takovéto námitky vznášet . Žalobkyně byla přesvědčena, že změnou
kanalizačního řádu dochází ke změně jejích
práv a povinností, kterou nemá možnost
ovlivnit v rámci soukromoprávní kontraktace s odběratelem . Smlouva o dodávce vody
z vodovodu pro veřejnou potřebu a odvádění
odpadních vod do kanalizace pro veřejnou
potřebu je sice dokumentem soukromoprávní povahy, nicméně na několika místech odkazuje na kanalizační řád . S ohledem na závaznost tohoto veřejnoprávního dokumentu
se nemohou strany smlouvy od jeho obsahu
odchýlit . V případě stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu se nejedná
jen o informativní údaj pro odběratele, ale
o údaj závazný pro odběratele i dodavatele
při stanovení množství odvádění srážkových
vod . Právě změna tohoto údaje je hybatelem
změny rozsahu povinností žalobkyně a ostatních odběratelů, neboť změnou tohoto údaje
dochází k faktické změně rozsahu práv a povinností . Právě a pouze napadením změny kanalizačního řádu mohou odběratelé ovlivnit
rozsah svých povinností a bránit svá práva .
Podáním soukromoprávní žaloby bez možnosti ovlivnění změny kanalizačního řádu by
žalobkyně jako odběratelka nemohla ničeho
docílit při nezměnitelnosti rozhodnutí stanovujícího hodnotu srážkového úhrnu .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním
soudem
(…) Dále Nejvyšší správní soud přistoupil
k vypořádání námitky týkající se účastenství
žalobce ve správním řízení .
Podle § 14 odst . 3 zákona o vodovodech
a kanalizacích „[v]lastník kanalizace je povinen před podáním žádosti o vydání kolaudačního souhlasu pro stavbu kanalizace zajistit zpracování kanalizačního řádu, který
stanoví nejvyšší přípustnou míru znečistění
odpadních vod vypouštěných do kanalizace, popřípadě nejvyšší přípustné množství
těchto vod a další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád je vlastník kanalizace
povinen předložit před podáním žádosti
o vydání kolaudačního souhlasu stavby kanalizace vodoprávnímu úřadu ke schválení.
Kanalizační řád schvaluje rozhodnutím vodoprávní úřad .“
Podle § 25 vyhlášky č . 428/2001 Sb .
„[v]lastník kanalizace je povinen změnit
nebo doplnit kanalizační řád, změní-li se
podmínky, za kterých byl schválen“ .
ší přípustné množství
těchto vod a další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád je vlastník kanalizace
povinen předložit před podáním žádosti
o vydání kolaudačního souhlasu stavby kanalizace vodoprávnímu úřadu ke schválení.
Kanalizační řád schvaluje rozhodnutím vodoprávní úřad .“
Podle § 25 vyhlášky č . 428/2001 Sb .
„[v]lastník kanalizace je povinen změnit
nebo doplnit kanalizační řád, změní-li se
podmínky, za kterých byl schválen“ .
K povaze kanalizačního řádu se Nejvyšší
správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 21 . 2 .
2008, čj . 1 Ao 1/2008-46, následovně: „Podle
§ 31 odst. 1 [zákona o vodovodech a kanalizacích] ‚nestanoví-li tento zákon jinak, postupují
orgány veřejné správy v řízení podle tohoto
zákona podle správního řádu‘. Jak uvádí § 14
odst. 3 citovaného zákona, ‚vlastník kanalizace je povinen před podáním žádosti o vydání
kolaudačního souhlasu pro stavbu kanalizace
zajistit zpracování kanalizačního řádu, který
stanoví nejvyšší přípustnou míru znečistění
odpadních vod vypouštěných do kanalizace,
popřípadě nejvyšší přípustné množství těchto
vod a další podmínky jejího provozu . Kanalizační řád je vlastník kanalizace povinen předložit před podáním návrhu na kolaudaci stavby
kanalizace vodoprávnímu úřadu ke schválení .
Kanalizační řád schvaluje rozhodnutím vodoprávní úřad‘ [pozn. pod čarou č. 20 odkazuje,
co se týče pojmu rozhodnutí, na správní řád].
[…] Kanalizační řád schvaluje obecní úřad
obce s rozšířenou působností jako vodoprávní
úřad (§ 27 odst. 1 citovaného zákona). Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že kanalizační řád je dokument zpracovaný vlastníkem
nebo pro vlastníka kanalizace, tedy nikoliv
správním orgánem, z čehož plyne, že samotný kanalizační řád není (jak bylo již shora
uvedeno) opatřením obecné povahy, když ve
smyslu negativní definice opatření obecné
povahy obsažené v § 171 platného správního
řádu nevydává kanalizační řád ‚správní orgán‘, ani žádnému správnímu orgánu žádný
zvláštní zákon neukládá kanalizační řád
vydat. Nejvyšší správní soud dále zvážil, zda
nelze za opatření obecné povahy považovat
schvalovací akt odpůrce jako vodoprávního
úřadu. Ze shora podaného shrnutí platných
právních předpisů nicméně plyne, že zákon
zcela jednoznačně zvolil jako právní formu
schválení kanalizačního řádu rozhodnutí ve
smyslu správního řádu. Odpůrce jako vodoprávní úřad tak při vydání svého rozhodnutí
postupoval podle správního řádu (viz shora
citovaný § 31 odst. 1 [zákona o vodovodech
a kanalizacích]) .“ Tyto závěry obdobně platí
pro schválení změny kanalizačního řádu .
rávního
úřadu. Ze shora podaného shrnutí platných
právních předpisů nicméně plyne, že zákon
zcela jednoznačně zvolil jako právní formu
schválení kanalizačního řádu rozhodnutí ve
smyslu správního řádu. Odpůrce jako vodoprávní úřad tak při vydání svého rozhodnutí
postupoval podle správního řádu (viz shora
citovaný § 31 odst. 1 [zákona o vodovodech
a kanalizacích]) .“ Tyto závěry obdobně platí
pro schválení změny kanalizačního řádu .
Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že údaj
o stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu není nezbytnou náležitostí kanalizačního řádu, neboť podle § 24 písm . h)
vyhlášky č . 428/2001 Sb . ve znění účinném
do 31 . 3 . 2014 musí kanalizační řád obsahovat pouze způsob a četnost měření množství
odpadních vod a způsob měření množství
srážkových vod u odběratelů, přičemž podle
§ 31 odst . 1 téže vyhlášky „[m]nožství srážkových vod odváděných do kanalizace bez
měření se vypočte podle vzorce uvedeného
v příloze č. 16 na základě dlouhodobého
úhrnu srážek v oblasti, ze které jsou srážkové vody odváděny do kanalizace, zjištěného
u příslušné regionální pobočky Českého hydrometeorologického ústavu a podle druhu
a velikosti ploch nemovitostí a příslušných
odtokových součinitelů uvedených v příloze
č. 16 “ .
Kanalizační řád je interní předpis vlastníka kanalizace, který se stává závazným pro
všechny uživatele kanalizace tím, že je schválen vodoprávním úřadem . Dojde-li proto ke
stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu, od něhož se odvíjí také cena
stočného, v rámci změny kanalizačního řádu,
který je schválen správním rozhodnutím, je
tato hodnota závazně stanovena pro všechny
uživatele kanalizace, jakož i pro provozovatele kanalizace, který je povinen provozovat
kanalizaci mimo jiné v souladu s kanalizačním řádem (§ 9 odst . 1 zákona o vodovodech
a kanalizacích) .
Kanalizační řád ke své závaznosti vyžaduje
schválení vodoprávním úřadem a za této situa-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
Správní orgán je povinen v souladu s § 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, umožnit obviněnému ze spáchání přestupku zvolit si obhájce i po zahájení ústního
jednání. Pro výkon tohoto práva správní orgán obviněnému stanoví přiměřenou lhůtu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2015, čj. 4 As 225/2015-32)
Prejudikatura: č . 1865/2009 Sb . NSS a č . 2011/2010 Sb . NSS .
Věc: Jozef V . proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o uložení pokuty a zákazu činnosti,
povinen v souladu s § 73 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, umožnit obviněnému ze spáchání přestupku zvolit si obhájce i po zahájení ústního
jednání. Pro výkon tohoto práva správní orgán obviněnému stanoví přiměřenou lhůtu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2015, čj. 4 As 225/2015-32)
Prejudikatura: č . 1865/2009 Sb . NSS a č . 2011/2010 Sb . NSS .
Věc: Jozef V . proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o uložení pokuty a zákazu činnosti,
ce není pochyb o tom, že žalobkyně je rozhodnutím o změně kanalizačního řádu spočívající
v závazném stanovení hodnoty dlouhodobého srážkového úhrnu přímo dotčena, neboť
tato hodnota je podstatným parametrem, od
něhož se odvíjí cena stočného . Již z tohoto
důvodu žalobkyně naplňuje definici účastníka
správního řízení ve smyslu § 27 odst . 2 správního řádu, neboť je dotčenou osobou, která
může být rozhodnutím o schválení (změny)
kanalizačního řádu přímo dotčena ve svých
právech a povinnostech; konkrétně ve vztahu
k ceně stočného, které je povinna platit .
Neobstojí argumentace stěžovatele, že by
žalobkyně proti výši úplaty za množství odváděných srážkových vod, která je závislá rovněž
na dlouhodobém srážkovém úhrnu, mohla
využít soukromoprávní prostředek obrany
(např . žalobu na vydání bezdůvodného obohacení) a v tomto soukromoprávním sporu by
zpochybnila i výši dlouhodobého srážkového
úhrnu dle změny kanalizačního řádu .
Ve smyslu § 135 odst . 2 o . s . ř . v případě,
že správní orgán o prejudiciální otázce správní povahy již pravomocně rozhodl, civilní
soud sice z tohoto rozhodnutí vychází (§ 135
odst . 2 druhá věta o . s . ř .), ale není jím vázán
a může v rámci posouzení rozhodujících skutečností dojít pro účely civilního řízení k jiným závěrům . Judikatura Nejvyššího soudu
ovšem dále dovodila, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny
zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné (nulitní) .
3363
Správní trestání: právo zvolit si obhájce
k § 73 odst . 2 zákona č . 200/1990 Sb ., o přestupcích
o kasační stížnosti žalovaného .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
Oproti tomu u kategorie aktů věcně vadných
i aktů nezákonných platí presumpce jejich
správnosti (srov . rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 26 . 11 . 1997, sp . zn . 2 Cdon 1393/97,
č . 9/99 Sb . NS, na který navázal rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17 . 12 . 1998, sp . zn . 3 Cdon
1091/96, č . 11/2000 Sb . NS) .
Z uvedeného je zřejmá správnost závěru
krajského soudu o tom, že obrana žalobkyně
v rámci civilního řízení nemusí být dostatečně
účinná, neboť civilní soud rozhodující v soukromoprávním sporu by s výjimkou nicotnosti správního rozhodnutí (aktu) mohl obecně
vycházet z presumpce správnosti správního
rozhodnutí (v projednávané věci z rozhodnutí
o schválení I . dodatku ke kanalizačnímu řádu) .
12 . 1998, sp . zn . 3 Cdon
1091/96, č . 11/2000 Sb . NS) .
Z uvedeného je zřejmá správnost závěru
krajského soudu o tom, že obrana žalobkyně
v rámci civilního řízení nemusí být dostatečně
účinná, neboť civilní soud rozhodující v soukromoprávním sporu by s výjimkou nicotnosti správního rozhodnutí (aktu) mohl obecně
vycházet z presumpce správnosti správního
rozhodnutí (v projednávané věci z rozhodnutí
o schválení I . dodatku ke kanalizačnímu řádu) .
Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožňuje s hodnocením výkladu č . 63 Ministerstva
zemědělství, neboť tento výklad a z něj plynoucí závěry stěžovatele připouští jako účastníky řízení podle § 27 odst . 2 správního řádu
pouze osoby, kterým kanalizační řád stanoví
specifické podmínky pro vypouštění odpadních vod do kanalizace . Výklad č . 63 (ani stěžovatel v napadeném rozhodnutí) se ovšem
nijak nevypořádává s tím, z jakých důvodů
by pouze tyto osoby měly být přímo dotčeny
na svých právech a povinnostech, v čem se
postavení těchto osob liší od ostatních odběratelů, kteří jsou v nyní posuzované věci stanovením hodnoty dlouhodobého srážkového
úhrnu nepochybně rovněž dotčeni na svých
právech a povinnostech co do stanovení výše
ceny stočného .
Rozhodnutím Magistrátu města Prostějov
(správní orgán I . stupně) ze dne 2 . 10 . 2013
byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst . 1 písm . f) bodu 2
zákona č . 361/2000 Sb ., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), kterého
se dopustil porušením § 4 písm . c) zákona
o silničním provozu, neboť „dne 3. 4. 2013
v 17:31 hod. na 29. km rychlostní komunikace č. 46 ve směru jízdy na Brno mezi obcemi
Olšany u Prostějova a Prostějov, při řízení
osobního motorového vozidla tovární značky Audi A8 […], překročil nejvyšší dovolenou
rychlost jízdy stanovenou místní úpravou –
dopravní značkou B20a – na 100 km/hod.
Silničním radarovým rychloměrem Ramer
10C byla zjištěna rychlost jízdy 162 km/hod.
Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ± 3 % byla rychlost jízdy minimálně
157 km/hod. Tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o 50 km/hod.
a více.“ Za tento přestupek uložil správní orgán I . stupně žalobci pokutu ve výši 6 000 Kč,
zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne
nabytí právní moci rozhodnutí .
Silničním radarovým rychloměrem Ramer
10C byla zjištěna rychlost jízdy 162 km/hod.
Při zvážení možné odchylky měřicího zařízení ± 3 % byla rychlost jízdy minimálně
157 km/hod. Tedy překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy mimo obec o 50 km/hod.
a více.“ Za tento přestupek uložil správní orgán I . stupně žalobci pokutu ve výši 6 000 Kč,
zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne
nabytí právní moci rozhodnutí .
Žalovaný rozhodnutím ze dne 16 . 12 . 2013
zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I . stupně . V odůvodnění
rozhodnutí žalovaný uvedl, že důkazy obsažené ve spise, zejména záznam o radarovém
měření, oznámení o spáchání přestupků
a úřední záznam vyhotovený zasahujícími
policisty postačují k závěru, že skutkový stav
byl zjištěn dostatečně . Žalovaný konstatoval,
že nemá pochybnosti o správnosti měření
ani o závěrech z něj plynoucích . Radar byl
kalibrován a obsluhoval jej proškolený policista . Omezení rychlosti v předmětném úseku
rychlostní silnice č . 46 bylo podle žalovaného
prokázáno obsahem úředního záznamu vyhotoveného zasahujícími policisty . Žalovaný
konstatoval, že fotografie z radarového měření vylučuje záměnu měřeného vozidla . Dále
zpochybnil, že žalobce neměl možnost zvolit
si v průběhu řízení před správním orgánem
I . stupně zástupce . O této možnosti jej správní orgán I . stupně řádně poučil v oznámení
o zahájení řízení . Žalovaný připomněl, že
uvedené není povinnou náležitostí předvolání k ústnímu jednání a jeho absence není
protizákonná . Pokud žalobce v rámci ústního
jednání uvedl svůj záměr zvolit si zástupce,
avšak žádné další kroky v tomto směru nečinil, nelze žalobcovo chování přičítat k tíži
správního orgánu I . stupně . Žalobce byl při
ústním jednání přítomen a mohl svá práva
hájit . Pokud správní orgán I . stupně shledal,
že již není potřeba provádět další dokazování, ústní jednání ukončil a následně vydal
rozhodnutí, jednal v souladu se zákonem .
Žalovaný odmítl argument žalobce, že neměl
možnost nahlédnout do podkladů řízení před
vydáním rozhodnutí, neboť žalobcův podpis
na protokolu o ústním jednání toto tvrzení
vylučuje . Žalovaný rozhodnutí uzavřel s tím,
že sankce byla udělena v přiměřené výši,
že její uložení bylo řádně odůvodněno a že
správní orgán I . stupně řádně vyhodnotil důkazy obsažené ve spise .
ednání ukončil a následně vydal
rozhodnutí, jednal v souladu se zákonem .
Žalovaný odmítl argument žalobce, že neměl
možnost nahlédnout do podkladů řízení před
vydáním rozhodnutí, neboť žalobcův podpis
na protokolu o ústním jednání toto tvrzení
vylučuje . Žalovaný rozhodnutí uzavřel s tím,
že sankce byla udělena v přiměřené výši,
že její uložení bylo řádně odůvodněno a že
správní orgán I . stupně řádně vyhodnotil důkazy obsažené ve spise .
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne
28 . 8 . 2015, čj . 22 A 17/2014-34, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k novému
projednání . Krajský soud uvedl, že v souladu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu
zkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí .
Zdůraznil, že ke spáchání přestupku nepostačuje toliko naplnění znaků formálních, ale
je zásadní, zda byla rovněž naplněna i materiální stránka přestupku . Tento právní názor
krajský soud opřel o rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 17 . 2 . 2015, čj . 7 As
18/2004-48, a ze dne 14 . 12 . 2009, čj . 5 As
104/2008-45, č . 2011/2010 Sb . NSS . Krajský
soud uvedl, že správní orgány se nezabývaly
naplněním materiální stránky přestupku spáchaného žalobcem, respektive její naplnění
neodůvodnily . Správní orgány nesplnily ani
povinnost postupovat při ukládání sankcí podle kritérií obsažených v § 12 odst . 1 zákona
č . 200/1990 Sb ., o přestupcích, tj . uloženou
sankci řádně neodůvodnily a neindividualizovaly . Krajský soud shledal, že odůvodnění
rozhodnutí I . stupně je pouze rekapitulační
a nedostatečně hodnotí všechny okolnosti
případu . Krajský soud vytkl žalovanému, že
ignoroval zásadní vadu řízení před správním orgánem I . stupně spočívající v tom, že
správní orgán I . stupně rozhodl ve věci samé,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
přestože žalobce výslovně při ústním jednání
uvedl, že si chce zvolit pro přestupkové řízení obhájce .
Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost . Namítal, že
v posuzované věci došlo k naplnění materiál-
ní stránky přestupku, přičemž svůj závěr
opřel o právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj . 5 As 104/2008-
-45 . Stěžovatel uvedl, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a přestupkové jednání bylo žalobci prokázáno . Správní orgán I . stupně podle stěžovatele řádně zhodnotil kritéria pro
ukládání sankcí uvedená v § 12 odst . 1 zákona
o přestupcích a sankci řádně individualizoval
a odůvodnil . Správní orgán I . stupně podle
stěžovatele neodepřel žalobci právo zvolit si
zástupce, neboť mu ve výkonu tohoto práva
nijak nebránil . To, že žalobce své právo neuplatnil, nemůže jít k tíži správních orgánů .
Žalobce byl prokazatelně o možnosti zvolit si
zástupce poučen, avšak sám ji nevyužil .
těžovatele řádně zhodnotil kritéria pro
ukládání sankcí uvedená v § 12 odst . 1 zákona
o přestupcích a sankci řádně individualizoval
a odůvodnil . Správní orgán I . stupně podle
stěžovatele neodepřel žalobci právo zvolit si
zástupce, neboť mu ve výkonu tohoto práva
nijak nebránil . To, že žalobce své právo neuplatnil, nemůže jít k tíži správních orgánů .
Žalobce byl prokazatelně o možnosti zvolit si
zástupce poučen, avšak sám ji nevyužil .
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že na předmětné rychlostní komunikaci měla být z neznámých důvodů rychlost
snížena na 100 km/hod ., přestože zákon o silničním provozu pro tento typ komunikace
předpokládá nejvyšší dovolenou rychlost
130 km/hod . Jelikož stěžovatel neprovedl jediný možný důkaz, který by mohl prokázat
sníženou nejvyšší dovolenou rychlost v předmětném úseku, a to výslech zasahujících policistů, nebyl podle žalobce dostatečně zjištěn
skutkový stav . Podle žalobce v předmětném
úseku byla nejvyšší povolená rychlost 130
km/hod ., a žalobce tedy nemohl svým jednáním naplnit ani formální znaky přestupku
podle § 125c odst . 1 písm . f) bodu 2 zákona
o silničním provozu . Správní orgán I . stupně
měl zkoumat materiální stránku přestupku,
stejně jako důvody, proč měla být v předmětném úseku snížena nejvyšší dovolená rychlost . Žalobce dále namítl, že postup orgánu I .
stupně nebyl předvídatelný . Z tvrzení správního orgánu I . stupně, že „[s]právní orgán
zváží další postup v řízení “, dovodil, že další jednání proběhne za přítomnosti žalobce
i jeho obhájce a proběhnou výslechy svědků .
Podle žalobce je tedy zřejmé, že došlo k po-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
rušení § 73 odst . 2 zákona o přestupcích, jak
uvedl krajský soud .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
(…) Podle čl . 6 odst . 3 písm . c) Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod
(č . 209/1992 Sb .; dále jen „Úmluva“) „[k]aždý,
kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: obhajovat se osobně nebo
za pomoci obhájce podle vlastního výběru
nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení
obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně,
jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují“ .
Podle čl . 40 odst . 3 Listiny základních práv
a svobod (dále jen „Listina“) „[o]bviněný má
právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost
k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám
nebo prostřednictvím obhájce“ .
Podle § 2 odst . 13 trestního řádu „[t]en,
proti němuž se trestní řízení vede, musí být
v každém období řízení vhodným způsobem
a srozumitelně poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že
si též může zvolit obhájce; všechny orgány
činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv“ .
Podle § 73 odst . 2 zákona o přestupcích,
„[o]bviněný z přestupku má právo vyjádřit
se ke všem skutečnostem, které se mu kladou
za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat
skutečnosti a navrhovat důkazy na svou
obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. K výpovědi ani k doznání nesmí být
donucován.“
lné uplatnění obhajoby a o tom, že
si též může zvolit obhájce; všechny orgány
činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv“ .
Podle § 73 odst . 2 zákona o přestupcích,
„[o]bviněný z přestupku má právo vyjádřit
se ke všem skutečnostem, které se mu kladou
za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat
skutečnosti a navrhovat důkazy na svou
obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. K výpovědi ani k doznání nesmí být
donucován.“
Nejvyšší správní soud uvádí, že správní
orgán I . stupně svým postupem v přestupkovém řízení upřel žalobci právo na obhajobu,
neboť rozhodl ve věci samé, aniž by žalobci
umožnil výkon práva zvolit si pro přestupkové řízení obhájce . Podle Nejvyššího správního soudu je nutné vykládat § 73 odst . 2
zákona o přestupcích ve smyslu čl . 6 odst . 3
písm . c) Úmluvy, čl . 40 odst . 3 Listiny a § 2
odst . 13 trestního řádu . Uvedená ustanovení
Úmluvy, Listiny a trestního řádu zaručují obviněným právo, aby si zvolili obhájce, aby ob-
hájce byl přítomen úkonům v přestupkovém
řízení, dále právo radit se s obhájcem v průběhu celého přestupkového řízení, přičemž
uvedená práva jsou projevem ústavní zásady spočívající v zajištění práva na obhajobu .
Tuto zásadu je nutné aplikovat i v přestupkovém řízení, které je svou povahou řízením
o trestním obvinění ve smyslu čl . 6 odst . 1
Úmluvy . Nejvyšší správní soud uvedl již dříve v rozsudku ze dne 18 . 4 . 2007, čj . 4 As
10/2006-57, že „[s]e zřetelem k zásadám, vyjádřeným v čl. 6 odst. 1 [Úmluvy], které vyjadřují principy práva na spravedlivý proces,
musí řízení o přestupku, stejně tak o jiném
správním deliktu, podléhat stejnému režimu
jako řízení o trestných činech. V tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se
podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu.“ Obviněný má proto
i v přestupkovém řízení právo žádat, aby byl
vyslýchán za účasti svého obhájce, a má právo, aby se jeho obhájce účastnil všech úkonů
přestupkového řízení .
ré vyjadřují principy práva na spravedlivý proces,
musí řízení o přestupku, stejně tak o jiném
správním deliktu, podléhat stejnému režimu
jako řízení o trestných činech. V tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se
podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu.“ Obviněný má proto
i v přestupkovém řízení právo žádat, aby byl
vyslýchán za účasti svého obhájce, a má právo, aby se jeho obhájce účastnil všech úkonů
přestupkového řízení .
Svého práva chtěl v řízení před orgánem
I . stupně využít i žalobce . Ten byl celkem třikrát předvolán k ústnímu jednání, přičemž
z ústních jednání nařízených na 21 . 5 . 2013
a 12 . 8 . 2013 se ze zdravotních důvodů omluvil . Dostavil se na ústní jednání nařízené na
30 . 9 . 2013 a na začátku uvedl, že si nebyl
vědom hrozby sankce zákazu řízení motorových vozidel v přestupkovém řízení, a uvedl,
že si chce pro přestupkové řízení zvolit obhájce . Správní orgán I . stupně na toto sdělení
nijak nereagoval, pokračoval v ústním jednání a provedl listinné důkazy . Na závěr ústního jednání správní orgán I . stupně žalobci
umožnil nahlédnout do podkladů řízení, na
což žalobce opět reagoval s tím, že si chce
zvolit obhájce . K žalobcovu prohlášení správní orgán I . stupně uvedl, že zváží další postup
v řízení a ústní jednání ukončil . Následně
správní orgán I . stupně vydal dne 2 . 10 . 2013
rozhodnutí ve věci samé . V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že pokud si žalobce chtěl zvolit obhájce, mohl tak učinit již dříve v době
své pracovní neschopnosti, případně dostavit se s obhájcem přímo k ústnímu jednání
konanému dne 30 . 9 . 2013 . Správní orgán
I . stupně doplnil, že jednání žalobce považuje za obstrukční s cílem dosáhnout uplynutí
prekluzivní lhůty pro projednání přestupku .
S tímto postupem správního orgánu
I . stupně Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit . Správní orgán I . stupně měl totiž žalobci na základě jeho žádosti umožnit zvolit si
obhájce, a to v přiměřené lhůtě, kterou mu
měl za tímto účelem stanovit . Žalobce se sice
ze dvou ústních jednání ze zdravotních důvodů omluvil, avšak na ústní jednání konané
dne 30 . 9 . 2013 se dostavil . Z chování žalobce nelze učinit jednoznačný závěr, že chtěl
svá práva využít k obstrukcím za účelem
uběhnutí prekluzivní lhůty pro projednání
přestupku . Žalobce totiž oznámil svůj záměr
zvolit si obhájce při prvním ústním jednání, kterého se zúčastnil, a to s poukazem na
zjištění, že mu v přestupkovém řízení hrozí
uložení sankce zákazu činnosti . Ani v případě určité účelovosti tohoto postupu žalobce
však nebylo namístě mu výkon práva na obhajobu znemožnit, neboť s ohledem na konání teprve prvního jednání a dlouhou dobu,
která zbývala do uplynutí prekluzivní lhůty
pro projednání přestupku, se evidentně ještě
nejednalo o případ zneužití práva .
stním jednání, kterého se zúčastnil, a to s poukazem na
zjištění, že mu v přestupkovém řízení hrozí
uložení sankce zákazu činnosti . Ani v případě určité účelovosti tohoto postupu žalobce
však nebylo namístě mu výkon práva na obhajobu znemožnit, neboť s ohledem na konání teprve prvního jednání a dlouhou dobu,
která zbývala do uplynutí prekluzivní lhůty
pro projednání přestupku, se evidentně ještě
nejednalo o případ zneužití práva .
Neobstojí ani argument stěžovatele, že
žalobce byl o svém právu zvolit si obhájce poučen v oznámení o zahájení řízení, a že měl
tedy dostatečný časový prostor, aby si obhájce zvolil . Nejvyšší správní soud upozorňuje,
že výkon práva zvolit si obhájce nelze omezit
toliko na časový úsek před zahájením ústního
jednání . Žalobce proto byl oprávněn zvolit si
obhájce i v průběhu ústního jednání . Pokud
správní orgán I . stupně na prohlášení žalobce nereagoval, v ústním jednání pokračoval,
provedl dokazování a vydal rozhodnutí ve
věci samé, zasáhl tím do garantovaných procesních práv žalobce na obhajobu .
Součástí tohoto práva je pak i právo obviněného, aby se jeho obhájce účastnil dokazování, což správní orgán I . stupně při ústním
jednání žalobci neumožnil . S ohledem na tuto
závažnou procesní vadu proto nebylo možné
z výsledku dokazování provedeného při ústním jednání vycházet a na základě něho činit
skutková zjištění a právní závěry .
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
Společnost s ručením omezeným Chapel Invest proti Krajskému úřadu Jihomoravského
kraje, odboru životního prostředí, o kanalizační řád, o kasační stížnosti žalovaného . k § 27 odst . 2 správního řádu (č . 500/2004 Sb .)