Skutkový stav, který je založen na dedukcích a úvahách správního orgá- nu o účelovosti tvrzení účastníka řízení, aniž jsou řádně zhodnoceny veš- keré důkazy účastníkem nabízené, nelze považovat za prokázaný.
Skutkový stav, který je založen na dedukcích a úvahách správního orgá- nu o účelovosti tvrzení účastníka řízení, aniž jsou řádně zhodnoceny veš- keré důkazy účastníkem nabízené, nelze považovat za prokázaný.
Stěžovatel shodně jako v podané žalo- bě uvedl, že správní orgán sdělené sku- tečnosti nesprávně zaprotokoloval; říze- ní tak od počátku trpělo vadami ohledně spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel neovládá český jazyk natolik, aby se mohl přesně vyjádřit, ale ve svých vyjádřeních mluvil pravdu; v rozporu s jeho vyjádřením bylo zaprotokolováno, že nemá vůbec žádné peníze, tedy pro- středky k pobytu, jakož i skutečnost, že zprostředkovateli zaplatil 3000 Kč za ob- starání složenky. Bylo tím však myšleno, že nemá peníze na bankovním účtu; stě- žovatel jinak měl a má finanční prostřed- ky v hotovosti jednak ze soukromého podnikání a jednak z domova.Tuto sku- tečnost uvedl, nebyla však zaprotokolo- vána. Co se týče údajné odměny zpro- středkovateli, který mu dle žalovaného údajně obstaral za 3000 Kč doklad o fi- nanční hotovosti na účtu, je závěr, který žalovaný vzal za prokázaný, nesprávný. Stěžovatel - jelikož byl pracovně vytížen a nemohl se dostavit do banky, aby po- třebnou hotovost uložil na účet - požá- dal známého pana D., aby jeho jménem složil 120 000 Kč v bance. Za tím účelem mu podepsal prázdné pokladní doklady a částku 3000 Kč mu dal na benzín a ná- klady spojené s vyřízením záležitosti, v žád- ném případě se nejednalo o žádnou odmě- nu za obstarání potvrzení. Pan D. mu přinesl složenku vypsanou na 120 000 Kč. Na tomto dokladu žalobce neprováděl žádné úpravy; neměl důvod nevěřit pa- nu D., který mu řekl, že peníze na účet složil. Doklad tak předložil oddělení cizi- necké policie jako řádný doklad o tom, že má prostředky k pobytu v České re- publice. Za delší dobu po podání žádosti mu pan D. vrátil zpět celou hotovost, kte- rou na jméno stěžovatele na základě dří- ve jím vystavených dokladů opět vybral z účtu. S tím stěžovatel nesouhlasil, ale nepovažoval to za protiprávní, neboť po- die $ 13 zákona č. 326/1999 Sb. musí ci- zinec prokázat, že má prostředky k po- bytu na území ČR, se kterými může disponovat; nikde však není stanoveno, že je musí mít stále vázány na účtu: může tedy s nimi disponovat. Stěžovatel ne- souhlasí s tvrzením, že uvedl nepravdivé údaje: předložil doklad, o kterém byl přesvědčen, že je v pořádku, a navíc vě- děl, že má dostatek finančních prostřed- ků k pobytu. To, že pan D. mohl peníze i opětovně vybrat, při podání žádosti ne- předpokládal; nedal mu k tomu ani zmocnění. Pokud pan D. doklad něja- kým způsobem upravoval a peníze, které mu stěžovatel dal, přechodně použil pro svou potřebu, překročil rozsah stěžova- telem uděleného zmocnění, a proto stě- žovateli tato skutečnost nemůže být při- čítána k tíži. Stěžovatel se tak nemohl 491 864 dopustit přestupku podle $ 157 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., neboť úmyslně neporušil povinnost stanovenou zákonem. Žalovaný rovněž nesprávně po- soudil skutečnost, zda je rozhodnutí ne- přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného Života stěžovatele, jestliže se řídil pouze úvahou, že stěžovatel se v České republice zdržuje pouze na zá- kladě dlouhodobých víz. Stěžovatel zde žije nepřetržitě již 15 let od roku 1988, tj. celý svůj produktivní život, nejedná se o nějakou pomíjivou záležitost. Je držite- lem živnostenského oprávnění, podniká zde a je spojen profesními závazky, má zde přítelkyni, s níž se chce oženit a za- ložit rodinu, mnoho přátel, a proto by vyhoštění bylo necitelným zásahem do jeho soukromého života. Po celou dobu svého pobytu se v České republice zdr- žuje oprávněně, řádně plní všechny po- vinnosti, které mu právní řád ukládá. S ohledem na výše uvedené žádá stěžo- vatel o přiznání odkladného účinku ka- sační stížnosti; navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Měst- ského soudu v Praze zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Kasační stížnost je důvodná. Správní vyhoštění ve smyslu $ 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je defi- nováno jako ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby, po kte- rou nelze umožnit cizinci vstup na úze- mí. Správní vyhoštění je svým obsahem rozhodnutím nikoli sankční povahy, ale toliko správním rozhodnutím, které ob- sahově vyjadřuje zájem státu na tom, aby se jím dotčený cizinec na území státu ne- zdržoval. Je mu v praxi zakázáno, aby se v jistém období na území České republi- ky zdržoval, a zároveň je mu sděleno, že pro toto období mu nebude umožněn 492 vstup na území České republiky. Uvede- ný zákaz pobytu není sankcí, resp. tres- tem uloženým v trestní řízení, ale správ- ním opatřením omezujícím cizince ve svobodě jeho volného pohybu; námitka stěžovatele o neposkytnutí obhájce není proto na místě; stejně irelevantní jsou v této souvislosti námitky týkající se ne- prokázání úmyslu stěžovatele, neboť se stěžovatelem nebylo zahájeno a vedeno správní řízení ve věci spáchání přestup- ku dle $ 157 odst. 1 písm. e) zákona; za spáchání tohoto přestupku by navíc ne- bylo možno uložit vyhoštění, ale pokutu ($ 157 odst. 2 zákona). Podle $ 119 odst. 1 písm. c) bodu 3 zá- kona č. 326/1999 Sb. se správní vyhoště- ní uloží cizinci, který na území přebývá přechodně s dobou platnosti až na tři ro- ky, uvedl-li v řízení podle tohoto zákona nepravdivé informace s úmyslem ovliv- nit rozhodování správního orgánu. Povinností správního orgánu je zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalovaný nedostál této zásadě, vzali za prokázaný skutkový stav zjištěný správním orgánem L stupně, při- čemž se nikterak nevypořádal s tvrze- ním stěžovatele o existenci finančních prostředků, jimiž v hotovosti dispono- val. Nelze mít skutkový stav za prokáza- ný, je-li tato skutečnost konstruována na základě dedukcí a úvah správního orgá- nu o účelovosti tvrzení účastníka řízení, aniž jsou řádně zhodnoceny veškeré dů- kazy účastníkem nabízené. Na tomto ne- dostatku setrval žalovaný, převzal-li bez dalšího závěry učiněné správním orgá- nem a nezabývalli se odvolacími námit- kami stěžovatele týkajícími se nedostat- ků tlumočení, jakož i prokázáním existující hotovosti. Ze spisového mate- riálu bylo zjištěno, že v řízení o udělení správního vyhoštění ustanovil správní orgán tlumočníka podle $ 24 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, tzn. tlumočníka nezapsaného do sezna- mu tlumočníků. Není tedy pravdivé zdů- vodnění námitky ve věci nepřesného tlu- močení s tím, že tlumočník Ing. N. je tlumočníkem řádně zapsaným v sezna- mu soudních tlumočníků, a proto není důvod usuzovat na nevěrohodné nebo nepřesné tlumočení, přičemž toto zdů- vodnění obsahuje i napadený rozsudek. Z výše uvedených důvodu soud do- spěl k závěru, že ze zjištěného skutkové- ho stavu nelze o věci učinit jednoznačný názor: skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnu- tí, nebyl postaven najisto tak, aby z něj mohly být bez dalšího dovozovány závě- ry, které se staly rozhodné pro uložení správního vyhoštění. Rozhodnutí žalovaného schází rov- něž přezkoumatelná úvaha o tom, jak a s přihlédnutím ke kterým skutečnos- tem zkoumal podmínky ve smyslu $ 119 odst. 2 zákona, podle kterého rozhodnu- tí o vyhoštění nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života ci- zince. Zcela chybějící odůvodnění, ome- zující se na konstatování správního orgá- nu I. stupně, že důsledkem rozhodnutí není nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života, nahradil žalova- ný úvahou, v níž dospěl k závěru, že roz- hodnutí o správním vyhoštění nesporně představuje zásah do soukromého života cizince, avšak s ohledem na závažnost protiprávního jednání a s přihlédnutím k četnosti výskytu padělaných listin ne- považuje žalovaný takový zásah za nepři- měřený. Současně však vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno další protiprávní jednání cizince, změnil žalovaný rozhod- nutí orgánu I. stupně tak, že zkrátil dobu platnosti rozhodnutí ze tří na dva roky. Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že v této části je rozhodnutí zcela ne- přezkoumatelné, jestliže žalovaný pro posouzení existence nepřiměřeného zá- sahu přihlíží k závažnosti protiprávního jednání a k četnosti výskytu padělaných listin, přičemž se v řízení jednalo pouze o jednu pokladní složenku, a není tedy zřejmé, které další listiny měl žalovaný na mysli. Mělo-li se jednat o všeobecný jev, s nímž se žalovaný ve své praxi setká- vá, nelze z této všeobecné skutečnosti dovozovat jakékoli závěry ve vztahu k osobě stěžovatele. Skutečnostmi, z nichž lze dovozovat nepřiměřený zásah do soukromého nebo osobního života ci- zince, mohou být takové skutečnosti, které mohou znamenat pro konkrétní osobu nenahraditelnou nebo citelnou újmu nebo jiný zásah; tyto skutečnosti bylo v daném případě nutno dovozovat z existence dlouhodobého podnikání na území České republiky a s tím spojených obchodních závazků a souvisejících da- ňových a jiných platebních povinností, nikoli však ze skutečnosti, že nebylo pro- kázáno další protiprávní jednání cizince, aniž by žalovaný vzal v úvahu konkrétní skutečnosti | stěžovatelem © namítané. V posuzování existence skutečností brá- nících vydání rozhodnutí o vyhoštění ve smyslu $ 119 odst. 2 zákona tak žalovaný zcela vybočil z mezí správního uvážení. Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydá- no na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právní- ho posouzení, na kterém setrval i Měst- ský soud v Praze v napadeném rozhod- nutí, a proto postupem podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. 493 865 865 Správní trestání: nezákonnost státní kontroly Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost k $ 12 odst. 2 písm. 4) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole k $ 47 odst. 2 správního řádu (č. 71/1967 Sb) k $ 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního I. Rozhodnutí správního orgánu v řízení o uložení pokuty, jehož výro- kem I se bez dalšího odůvodnění řízení zastavuje a jehož výrokem II se ukládá pokuta, je nepřezkoumatelné - ve vztahu k výroku I pro nedostatek důvodů, ve vztahu k oběma výrokům pro nesrozumitelnost spočívající v je- jich vzájemné rozpornosti. K této vadě Nejvyšší správní soud přihlédne z úřední povinnosti, byla-li zcela pominuta odvolacím správním orgánem a krajským soudem, jejichž rozhodnutí se vypořádala pouze s odvolací- mi/žalobními námitkami, nevěnovala však pozornost nepřezkoumatelnos- ti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Povinnost kontrolních pracovníků oznámit kontrolované osobě za- hájení kontroly [$ 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole] směřuje k možnosti kontrolované osoby bránit svá práva v prů- běhu kontroly, a je-li to možné, být přítomna jejímu průběhu. Z žádného ustanovení zákona o státní kontrole nevyplývá požadavek, aby kontrolova- ná osoba byla vždy fyzicky přítomna provádění kontroly. Je ovšem vylou- čeno, aby v případě kontroly prováděné úřadem práce nebyly o jejím zahá- jení vyrozuměny statutární orgány kontrolované společnosti, jsou-li přítomny, a v opačném případě jiná odpovědná osoba.
Van N. (Vietnamská socialistická republika) proti Policii České republiky - Ře- ditelství služby cizinecké a pohraniční policie o správní vyhoštění, o kasační
zovat s existence dlouhodobého podnikání na území České republiky a s tím spojených obchodních závazků a souvisejících daňových a jiných platebních povinností, nikoli však ze skutečnosti, že nebylo prokázáno další protiprávní jednání cizince, aniž by žalovaný vzal v úvahu konkrétní skutečnosti stěžovatelem namítané. V posuzování existence skutečností bránících vydání rozhodnutí o vyhoštění ve smyslu ust. §119 odst. 2 zákona tak žalovaný zcela vybočil z mezí správního uvážení.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení, na kterém setrval i krajský soud v napadeném rozhodnutí, a proto postupem podle § 110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.
Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Za situace, kdy soud o kasační stížnosti rozhodl věcně bezprostředně po jejím předložení Nejvyššímu správnímu soudu a po nezbytném poučení účastníků řízení již samostatně nerozhodoval o přiznání odkladného účinku.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Městský soud v Praze novém rozhodnutí ( § 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. 10. 2004
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu