ké republiky (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Ekologická katastrofa nepředstavuje důvod pro přiznání azylu podle $ 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Poskytnutí azylu.je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území Čes- ké republiky a nelze je zaměňovat s jiný- mi legálními formami pobytu cizinců na území České republiky, jak jsou uprave- ny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o po- bytu cizinců na území České republiky. Dle $ 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu 624 zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásle- dování z důvodu rasy, náboženství, ná- „rodnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých po- litických názorů ve státě, jehož občan- ství má, nebo - v případě, že je osobou bez státní občanství - ve státě jeho po- sledního trvalého bydliště.
V daném případě je kasační stížnost uplatněna z důvodu vady řízení spočíva- jící v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjiš- ťování byl porušen zákon v ustanove- ních o řízení před správním orgánem ta- kovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýka- nou vadu měl soud, který ve věci rozho- doval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhod- nutí správního orgánu pro nesrozumi- telnost.
Stěžovatelka, uplatňujíc shora uvedený důvod kasační stížnosti, však žádné takové okolnosti nesděluje. Přede- vším uvádí zcela odlišné důvody, pro kte- ré udělení azylu požaduje, totiž pocit dis- kriminace, jíž je údajně vystavena proto, že hovoří rusky na Ukrajině, dále péči o svou dceru, která chodí do české zá- kladní školy, a konečně to, že se na její osobu dotazovala ukrajinská policie. Z původně uvedených důvodů zůstala stěžovatelka pouze u skutečnosti, že v místě jejího bydliště je podstatně zvý- šený výskyt všech nemocí souvisejících s ozářením, neboť žila v oblasti postiže- né černobylskou katastrofou.
Ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. je skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál obsažený ve spise a jinak dostačující ke správnému skutkovému závěru vede k jiným skutkovým závěrům, než jaké uči- nil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech; chybí-li tam pod- klad pro skutkový závěr učiněný rozho- dujícím orgánem, resp. je-li tento podklad nedostačující k učinění správného skut- kového závěru. Takové vady řízení však shledány nebyly.
Ze správního spisu je na- prosto zjevné, že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování, je zřejmé, z ja- kých důkazních prostředků při svém roz- hodování: vycházel. Správní orgán tyto důkazní prostředky: řádně zhodnotil a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní or- gán vycházel při svém rozhodování o tom, zda jsou dány důvody pro udělení azylu podle $ 12, $ 13 odst. 142 a4$ 14 zá- kona o azylu. Ze spisového materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatelka nebyla nikterak krácena na svém právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění.
Přede- Azyl: důvody udělení azylu vším stěžejní důvod, který je zmiňován, totiž neblahé -důsledky ekologické ka- tastrofy - havárie na reaktoru atomové elektrárny v Černobylu - byl správně po- souzen jako okolnost, která neumožňuje udělit azyl podle $ 12 zákona o azylu. Správní orgán také zvážil, zda lze udělit azyl i podle $ 14 zákona, a došel k závěru, že na základě posouzení osobní situace a poměrů v zemi stěžovatelčiny státní pří- slušnosti neudělí humanitární azyl; pro udělení azylu podle $ 13 pak nebyl objek- tivní důvod.
Vlastní rozhodnutí udělit či neudělit azyl z humanitárního důvodu podle $ 14 je věcí volného uvážení správ- ního a ve vztahu k výsledku tohoto roz- hodnutí není přezkum soudem možný (srov. IV. ÚS 532/02). Okolnost, že stěžo- vatelka pochází z území, kde se udála ka- tastrofa s rozsáhlými ekologickými dopa- dy, není samostatnou kategorií, jež by zakládala sama o sobě důvod pro udělení azylu. Může se tak stát jen za splnění dal- ších podmínek, jež zákon o azylu předvídá. (ovo)
Lina F. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze v mezích důvodů uplatněných ve smyslu ust. § 103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Dle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státní občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Podle § 109 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl, nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Podle odst. 3 je týž soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné (§ 103 odst. 1 písm. c/) nebo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé a nebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné (§ 103 odst. 1 písm. d/), jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Podle odst. 4 ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží. V daném případě je kasační stížnost uplatněna z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že by při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Stěžovatelka, uplatňujíc shora uvedený důvod kasační stížnosti, však žádné takové okolnosti nesděluje. Především uvádí zcela odlišně důvody, pro které udělení azylu požaduje, totiž pocit diskriminace, jíž má být údajně vystavena proto, že hovoří rusky na Ukrajině a dále, že pečuje o svou dceru, která chodí do české základní školy a že se na její osobu dotazovala ukrajinská policie. Z původně uvedených důvodů zůstala pouze u skutečnosti, že v místě jejího bydliště je podstatně zvýšený výskyt všech nemocí souvisejících s ozářením, neboť žila v oblasti postižené černobylskou katastrofou. Ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s., skutková podstata, z níž správní orgán vycházel v napadeném rozhodnutí, je se spisy v rozporu, pokud skutkový materiál, jinak dostačující k učiněnému správnému skutkovému závěru, ve spise obsažený, vede k jiným skutkovým závěrům, než jaký učinil rozhodující orgán. Skutková podstata nemá oporu ve spisech, chybí-li tam podklad pro skutkový závěr učiněný rozhodujícím orgánem, resp. je nedostačující k učinění správného skutkového závěru. Takové vady řízení však shledány nebyly. Ze správního spisu je naprosto zjevné, že správní orgán provedl v řízení úplné dokazování, je zřejmé z jakých důkazních prostředků při svém rozhodování vycházel, řádně je zhodnotil a provedené dokazování vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování o tom, zda jsou důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13 odst. 1 a 2 a § 14 zák. o azylu vycházel. Ze spisového materiálu bylo rovněž zjištěno, že stěžovatelka nebyla nikterak krácena na svém právu seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. Především stěžejní důvod, který je zmiňován, totiž neblahé důsledky ekologické katastrofy - havárie na reaktoru atomové elektrárny v Černobylu - byly správně posouzeny jako okolnosti, které neumožňují udělit azyl podle § 12 zákona o azylu. Správní orgán také zvážil, zda lze udělit azyl i podle § 14 zákona a došel k závěru, že na základě posouzení osobní situace a poměrů v zemi její státní příslušnosti neudělí humanitární azyl a pro udělení azylu podle § 13 pak nebyl objektivní důvod. Vlastní rozhodnutí udělit či neudělit azyl z humanitárního důvodu podle § 14 je věcí volného uvážení správního a ve vztahu k výsledku tohoto rozhodnutí není přezkum soudem možný (srov. IV ÚS 532/02). Okolnost, že stěžovatelka pochází z území, kde se udála katastrofa s rozsáhlými ekologickými dopady, není samostatnou kategorii, jež by zakládala sama o sobě důvod pro udělení azylu. Může se tak stát jen za splnění dalších podmínek, jež zákon o azylu předvídá. Soud se mohl zabývat vznesenými stížnostními body jen v rámci, v němž je kasační stížnost vymezena a důvody, jež tam jsou uvedeny. Soud neshledal žádné takové důvody kasační stížnosti, k nimž by měl přihlížet z úřední povinnosti a nemůže se zabývat novými skutečnostmi, které stěžovatelka uplatnila až v kasační stížnosti, totiž problémem spočívajícím v neznalosti lékařské terminologie v ukrajinském jazyce. Vzhledem k tomu se ani nemohl dále podrobněji zabývat otázkou, zda by tato skutečnost mohla ovlivnit závěr správního orgánu, jež učinil, jestliže lékařskou praxi hodlá stěžovatelka vykonávat v ČR, kde rovněž bude muset znát lékařskou terminologii v jiném než ruském jazyce. Soud nemohl přihlížet ani k okolnosti, že se nyní nezletilá dcera V. nachází v ČR a sama o azyl požádala, a stěžovatelka jako zákonná zástupkyně za ni jedná. Přitom vazba mezi matkou a dcerou tímto rozhodnutím není přerušena, neboť je řešena jiným způsobem, a to udělením víza za účelem strpění pobytu podle § 35 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnosti není důvodná, a proto ji podle ust. § 110 odst. 1 s. ř. s., zamítl. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud podle ust. § 56 odst. 2 za použití ust. § 120 s. ř. s. rozhodl o kasační stížnosti přednostně, nerozhodoval již o podaném návrhu stěžovatelky přiznání odkladného účinku kasační stížnosti; pro přerušení řízení rovněž neshledal žádný zákonný důvod. Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. žádné neúčtoval, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 25. 2. 2004 JUDr. Václav Novotný předseda senátu