Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhod- nout o věci samé bez jednání ($ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
Cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhod- nout o věci samé bez jednání ($ 51 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
Nejvyšší správní soud neshledal dů- vodnými námitky stěžovatelky k postu- 2 L pu správního orgánu, který dle jejího ná- zoru nedostatečně zkoumal poměry V její zemi a dále jí neposkytl potřebná poučení v jejím mateřském jazyce. Ze spisu bylo zjištěno, že v průběhu správ- ního řízení bylo ve všech případech jed- náno v jazyce ruském, který sama stěžo- vatelka označila za jazyk, jemuž rozumí, a za účasti tlumočníka. Stěžovatelka tak nebyla v tomto ohledu správním orgá- nem zkrácena na svých zákonných prá- vech a nelze souhlasit s tvrzením, že jí bylo znemožněno fakticky se účastnit důkazního řízení. Soud však shledal důvodnou námitku stěžovatelky spočívající v tom, že byla porušena její zákonná práva v řízení o žalobě před soudem I. stupně, jelikož jí nebyla umožněna faktická účast v tomto řízení. Ve smyslu $ 36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Ex- plicitní vyjádření principu rovného po- stavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická nebo právnická osoba na straně jedné a správní orgán na straně druhé, považuje soud ve správ- ním soudnictví za zvlášť důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně za- ručeného práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl.37 odst. 2 Lis- tiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení zakládá právo na právní po- moc v řízení před soudy, a to již od po- čátku řízení. Předpokladem k uplatnění zákonné- ho práva účastníka řízení jednat ve svém mateřském jazyce, resp. práva na tlu- močníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základ- ních práv a svobod), jakož i práva vyjád- řit se k možnosti rozhodnout o věci 35 60 samé bez jednání ($ 51 s.ř. s.), je takové poučení, ze kterého je srozumitelný je- ho obsah. Při plnění své poučovací po- vinnosti má soud vycházet z okolností případu a volit takové prostředky a způ- sob, aby účastník nebyl na svých ústav- ně zaručených právech krácen. Obdrže- la-li stěžovatelka výzvu soudu, v níž jí byly sděleny skutečnosti rozhodné k uplatnění jejích práv v řízení před sou- dem v jazyce, kterému nerozuměla, a proto jí nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soud I. stupně nedostál své povinnosti stanove- né v ustanovení $ 36 s.ř.s.a vůči stěžova- telce nepostupoval v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí soudu v I. stupni je tak stiženo nepřezkoumatelností z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Proto Nejvyšší správní soud podle ustanovení $ 110 odst. 1 s.ř. s. zru- šil rozhodnutí krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení se soud I. stupně za- měří na nápravu vytýkaného pochybení; volba prostředků přitom bude záviset na úvaze soudu s ohledem na další vývoj procesní situace. (ovo)
Inna L. (Kazašská republika) proti © do Kazachstánu. Podání bylo po datu