5 Azs 67/2004- 49 - text
Č. j. 5 Azs 67/2004 – 49
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: K. V., proti žalovanému Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 52 Az 112/2003 - 19,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 6. 2002, č.j. OAM-434/LE-VL07-C10-2002, nebyl žalobci (dále jen „stěžovatel“) udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v § 12, § 13 odst. 1, 2, a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších právních předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Současně žalovaný vyslovil, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu v platném znění. Stěžovatel toto rozhodnutí napadl žalobou, v níž se odvolal proti rozhodnutí správního orgánu s odůvodněním, že je jeho život ohrožen, neboť jej pronásleduje nějaká skupina osob. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 10. 2003, č. j. 52 Az 112/2003-19, který stěžovatel převzal dne 15. 1. 2004. V odůvodnění rozsudku se soud ztotožnil se žalovaným správním orgánem, co se týče dostatečného zjištění skutkového stavu a posouzení důvodů, jimiž byly potíže se soukromými osobami, které vydíraly stěžovatele za pomoci fyzického násilí. Proti zamítavému rozsudku soudu 1. stupně, podal stěžovatel včas kasační stížnost, v níž zdůvodňuje, proč dle jeho názoru splňuje podmínky udělení azylu v ČR a požaduje, aby Nejvyšší správní soud jeho stížnost přezkoumal. 5 Azs 67/2004 - 50 Stěžovatel je přesvědčen, že důvody, které před orgánem Policie ČR při pohovoru dne 29. 5. 2002 uvedl (přestože v té době ještě téměř neovládal český jazyk a neuváženě nepožádal o tlumočníka a nedokázal tedy vše plně vyjádřit) jsou postačující. Ve své kasační stížnosti uvádí, že to, že byl dlouhodobě a opakovaně vydírán neznámými osobami, byl zbit a okraden o cenné věci, to vše na území Ukrajiny, je i v napadeném rozhodnutí MV ČR považováno za nesporné. Skutečnost, proč se tak stalo, nedokázal při pohovoru právě pro jazykovou bariéru definovat, resp. blíže vysvětlit, a měl zato, že samotné toto vydírání a zbití je důvodem pro azyl. Proto blíže neuvedl, že byl přepaden, vydírán a okraden pro svůj západoukrajinský původ a maďarské předky. Stěžovateli bylo, jak tvrdí v kasační stížnosti, na Ukrajině vyhrožováno, že pokud by hledal ochranu u místní policie, byl by zabit. Stěžovatel namítá, že když se snažil o tomto říci něco podrobnějšího při pohovoru, bylo mu řečeno, že to stačí, proto již víc nic nesdělil. Stěžovatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla opětovně projednána, rovněž žádá o odkladný účinek kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a musel ji odmítnout z následujících důvodů. Podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 téhož zákona nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. V podané kasační stížnosti se stěžovatel dovolával důvodu pro udělení azylu obsaženého v ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, jmenovitě odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, když uvádí obavy o svůj život v souvislosti s vydíráním ze strany soukromých osob; v žalobě však taková tvrzení zpochybňující rozhodnutí žalovaného uvedena nebyla, když se stěžovatel omezil pouze na obecné vyjádření nesouhlasu s obsahem rozhodnutí správního orgánu s tím, že se cítí ohrožen pronásledováním nějakou skupinou. Stěžovatelovy výtky ohledně jazykové bariéry při pohovoru k žádosti o udělení azylu dne 29. 5. 2002 shledal Nejvyšší správní soud jako zcela bezdůvodné, protože uvedený pohovor, jak patrno ze spisu, byl veden v jazyce ruském, jemuž rozumí, a za účasti tlumočníka; stěžovatel omezován ve svém vyjádření nebyl, což svým podpisem stvrdil. Jestliže až nyní v podané kasační stížnosti stěžovatel opírá svůj důvod, pro který mu měl být azyl udělen, o důvodný strach z pronásledování z důvodu jeho rasy a s tímto spojuje obavy o svůj život ze strany pronásledující skupiny, uvádí tak nové skutečnosti. Nejvyšší správní soud k takovým skutečnostem nemůže přihlížet, neboť je stěžovatel uplatnil až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), ačkoliv měl možnost k jeho uplatnění ve správním nebo soudním řízení. Opírá-li se důvod kasační stížnosti popírající správnost právního závěru o neexistenci důvodu pro udělení azylu výhradně o tyto nové skutečnosti, jde o důvod kasační stížnosti, který je podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustný, neboť jej stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl. Jelikož kasační stížnost stěžovatele neobsahuje žádný jiný stížnostní důvod, je podle citovaného ustanovení nepřípustná jako celek. 5 Azs 67/2004 - 51 Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně, proto se již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vzhledem k ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. a § 120 s. ř. s., neboť kasační stížnost byla odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.). V Brně dne 25. 5. 2004
JUDr. Václav Novotný předseda senátu