I. Hromadnou veřejnou kulturní akcí, kterou nelze pořádat na území národního parku mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody (§ 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), je i koncert konaný uvnitř horské chaty, je-li tato akce přístupná široké veřejnosti a je-li to spojeno s intenzivní dopravou účastníků koncertu motorovými vozidly na místo akce a zpět.
II. Znakem skutkové podstaty správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výkon činnosti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu), není škoda či újma způsobená na chráněném statku.
Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2007 shledala Správa Krkonošského národního parku (dále jen „Správa parku“) žalobkyni vinnou správním deliktem podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny spočívajícím v tom, že dne 7. 10. 2006 bez výjimky vlády pořádala na území I. zóny Krkonošského národního parku hromadnou kulturní veřejnou akci, čímž porušila zákaz stanovený v § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny. Za to jí Správa parku uložila pokutu ve výši 100 000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí Správa parku blíže popsala, že se jednalo o koncert kapely MIG 21, který byl inzerován na plakátovacích plochách ve Vrchlabí, Trutnově a v dalších menších obcích, bez upozornění, že jde o soukromou akci (výlep plakátů si objednala žalobkyně).
Dále byl koncert inzerován na webových stránkách Luční boudy i na hudebním kanálu Óčko. Ze samotného textu na webových stránkách Luční boudy „jsou vítáni všichni příznivci Migů, zakoupením vstupenky na koncert se stáváte členem našeho klubu“ je zřejmý veřejný, a nikoli soukromý charakter akce; tvrzení žalobkyně o existenci 7. 11. 2012, čj. 9 As 129/2011-92.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 013 S.
Klubu přátel Luční boudy bylo podle Správy parku účelové. Veřejnost nebyla dopředu informována, že se jedná o „soukromou klubovou akci“ a že koncert je součástí oslavy na- (předsedkyně rozenin paní Kláry představenstva žalobkyně). Ze svědeckých výpovědí účastníků koncertu plyne, že zájemci o koncert byli dopraveni na Luční boudu, aniž kdokoli zjišťoval jejich členství v klubu; na místě jim pak při koupi vstupenky byl předložen lísteček, na němž měli vyplnit své jméno a kontaktní údaj, ale totožnost přihlášených nikdo nekontroloval a neregistroval je. Správa parku uvedla, že protiprávní jednání podle § 88 odst. 2 písm. n) je velmi závažné, kromě toho takové porušení zákona ze strany žalobkyně není ojedinělé.
Proti rozhodnutí Správy parku podala žalobkyně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2008 zamítl a zopakoval, že na akci měla přístup veřejnost; členem „klubu“ se stal každý, kdo koncert navštívil (jen mikrobusy a terénním pick-upem bylo dopraveno asi 250 osob; vyvolaná intenzita dopravy byla nepřiměřená, přestože vozidla měla povolení k vjezdu; to má však sloužit především pro zásobování a další obsluhu Luční boudy, nikoli pro hromadnou dopravu hostů). Smlouvu o uspořádání koncertu uzavřela s agenturou LIVE PRODUCTION, s.
r. o., právě žalobkyně, která koncert také inzerovala na svých stránkách a podle smlouvy agentuře zaplatila. Ze smlouvy o nájmu vyplývá, že si Klára S. pronajala Luční boudu až den před konáním koncertu, a to na dobu 48 hodin; bylo smluveno, že pokud bude mít nájemkyně na své soukromé oslavě zajištěnu hudbu, pronajímatelka upozorní hosty na možný příspěvek na hudbu. V souvislosti s koncertem sice nebyla přímo poškozena příroda, akce však v souvislosti s dopravou většího počtu osob mohla výrazně přispět k celkovému negativnímu ovlivnění nejcennějších partií národního parku.
V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítla (a v replice pak rozvedla), že koncert kapely MIG 21 se konal jako součást oslav narozenin paní Kláry S.; žalobkyně paní Kláře S. pomáhala s přípravou oslav, sama však žádnou hromadnou kulturní akci neprovozovala. Oslava se konala ve vnitřních prostorách Luční boudy (kde sama Správa parku v minulosti běžně pořádala plesy a podobné události, aniž si udělila pokutu), počet osob účastnících se akce byl omezen nevelkou kapacitou sálu. Paní Klára S. sama rozhodovala o počtu účastníků oslavy (účastníci se nedopravovali na koncert sami).
Koncertu se mohli účastnit jen členové Klubu Luční boudy, kteří byli řádně zapsáni, a nebyli tedy „blíže neurčeni“. Správa parku postupovala nezákonně, pokud na oslavu poslala svědky-provokatéry, kteří podali přihlášku do klubu pod falešným jménem a jejichž jediným zájmem bylo poškodit zájmy žalobkyně; jiné svědky nevyslechla. Paní Klára S. ani žalobkyně nekontrolovaly správnost údajů vyplněných v přihláškách do klubu; předpokládaly, že slušní lidé vyplní přihlášku pravdivě. Celkově považuje žalobkyně správní řízení jen za další způsob, jakým Správa parku dává najevo svůj nesouhlas s provozem Luční boudy a snaží se donutit žalobkyni k prodeji Luční boudy právě správnímu orgánu.
Napadené rozhodnutí ani řádně neodůvodnilo výši ulo- žené pokuty. Není z něj zřejmé, jaká konkrétní újma byla způsobena zájmům ochrany přírody a krajiny. Doprava účastníků oslavy probíhala v souladu s právními předpisy a výjimkami vlády České republiky, počet účastníků byl mnohem nižší, než je kapacita sálu. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že konání hromadných veřejných akcí není na území národních parků zcela vyloučeno, je však k němu třeba souhlas Správy parku a o ten žalobkyně nepožádala.
Podmínkami účasti, které žalobkyně uvádí, nebyla žádná skupina veřejnosti předem vyloučena. Souvislost koncertu s oslavou narozenin nebyla zásadní; většina návštěvníků přijela kvůli koncertu, o oslavě nemohla být předem informována. Otázka rozsahu poškození přírody není určující pro naplnění dané skutkové podstaty. V řízení nebylo prokázáno, že by kterýkoli ze svědků byl ovlivněn ze strany Správy parku; žalobkyně nenavrhla vyslechnout žádné další svědky. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Žalobkyně předložila soudu přípis ze dne 25. 6. 2008, ve kterém Správa parku uvedla, že s ohledem na nový výklad ze strany žalovaného (publikovaný v listopadu 2007) nebude nadále považovat koncerty, eventuálně jiné kulturní akce, v objektu Luční boudy za hromadné veřejné akce, jejichž konání zákon zakazuje, a bude Luční boudu považovat za místo vyhrazené pro konání takových akcí. Správa parku zde zdůraznila, že toto sdělení nemůže působit retroaktivně a jakkoli zpochybňovat její postup v dřívějších řízeních.
Při jednání konaném dne 14. 9. 2011 strany setrvaly na svých postojích. Žalobkyně doplnila svou argumentaci o výklad pojmu „vyhrazené místo“ podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny: tímto místem se má na mysli volná příroda, plenér, takže žalobkyně ani nemohla požádat o souhlas s konáním akce uvnitř budovy. Stejně tak o něj nežádá při poskytování služeb kuchyně a při akcích zaměřených na prodej pekařských a cukrářských výrobků. Osoby navrhované žalobkyní jako svědci nebyly vyslechnu- S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 013 ty s tím, že (jiní) svědci již vyslechnuti byli.
Akce se neúčastnilo 250, ale asi jen 70 osob (rolba uveze deset lidí a jede asi hodinu). Žalovaný uvedl, že problém nepůsobí akce pro hosty Luční boudy, nýbrž akce, které mají přilákat širší veřejnost. Koncert nelze srovnávat s podáváním obědů či prodejem pečiva, problémem souvisejícím právě s koncerty a podobnými akcemi je doprava většího počtu osob. Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Je pravda, že pojem „hromadná veřejná akce“ není v zákoně nijak upřesněn; je však právě věcí správního orgánu, aby tento pojem vyložil a v konkrétním případě zhodnotil, zda určitá akce spadá do této kategorie. Správní orgány podle soudu v této věci nepochybily, pokud považovaly oslavu spojenou s koncertem a konanou dne 7. 10. 2006 v prostorách Luční boudy právě za akci ve smyslu § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny.
Nelze souhlasit s námitkou, že žalobkyně neprovozovala hromadnou veřejnou kulturní akci, protože ve skutečnosti šlo o soukromou oslavu paní Kláry S. (předsedkyně představenstva žalobkyně). Je celkem nepodstatné, jaký vnitřní smysl žalobkyně přisuzovala konané akci či jak by tuto akci bylo možné nazvat – zda „oslava narozenin paní Kláry S. spojená s hudebním programem“ nebo „koncert kapely MIG 21 uspořádaný u příležitosti narozenin paní Kláry S.“. Správní orgány ostatně nijak nepopíraly, že paní Klára S.
v onen večer na Luční boudě v průběhu koncertu oslavila narozeniny, ani že si paní Klára S. krátkodobě pronajala společenské prostory Luční boudy. Rozhodující pro určení odpovědnosti žalobkyně bylo to, že žalobkyně zajistila konání celé akce i účast veřejnosti na ní – tedy objednala si u pořadatelské agentury vystoupení kapely MIG 21, zajistila celé akci publicitu jednak na svých webových stránkách (resp. na stránkách jí provozované Luční boudy), jednak na plakátovacích plochách v přilehlých obcích, a organizovala dopravu účastníků koncertu na Luční boudu.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 013 Koncert se skutečně konal ve vnitřních prostorách Luční boudy, nikoli na otevřeném prostranství; to však nesnímá ze žalobkyně odpovědnost za konání hromadné kulturní akce na území národního parku bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Svůj výklad pojmu „vyhrazené místo“, které podle ní dopadá jen na prostory ve volné přírodě (nikoli na prostory uvnitř staveb), uplatnila žalobkyně až po lhůtě k podání žaloby; podle soudu však pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny není rozhodné, jestli se hromadná akce koná uvnitř budovy, nebo na volném prostranství: důležité je, zda jde o akci veřejnou a hromadnou, a k naplnění těchto znaků může dojít jak v exteriéru, tak v interiéru.
Neobstojí ani námitka, že počet účastníků akce byl omezen. To, že vnitřní sál Luční boudy má jen omezenou kapacitu osob, je zřejmé a toto omezení je výraznější než u volného prostranství (např. louky), které nemá pevné stěny a hranice. Tato skutečnost však není nijak v rozporu s tím, že i akce konaná ve společenské místnosti ubytovacího zařízení může mít hromadný a veřejný charakter. U počtu několika set osob nepochybuje soud o tom, že akce je hromadná. Podstatou „hromadné akce“ je záměrné shromáždění většího množství osob, které se hodlají účastnit společné – předem zamýšlené – činnosti či programu.
V projednávané věci nejde o to, že by se jednotlivci z uvedeného počtu náhodně procházeli po okolí a spontánně – bez toho, že by to provozovatel mohl ovlivnit – se shromáždili na Luční boudě; naopak na akci byli nárazově přepraveni a po skončení akce opět odvezeni. O veřejném charakteru akce zase vypovídá, jak to žalovaný uvedl, inzerce koncertu na veřejně přístupných místech (plakátovací plochy ve městech) a prostřednictvím internetu. Z plakátů nebylo nijak patrné, že by akce nebyla přístupná pro širokou veřejnost; na webových stránkách Luční boudy, na něž plakáty odkazovaly, pak byla zmínka o tom, že koncert je pořádán jen pro členy klubu, doplněná nicméně informací, že členství v klubu se získává současně se zakoupením vstupen- ky – to znamená, že na koncert může přijít kdokoli.
Soud nepovažuje za významné to, zda všichni účastníci koncertu vyplnili na lísteček, který jim byl předložen před vstupem na koncert, své pravé osobní údaje – resp. je to pro něj významné jen tím, že to potvrzuje formálnost „členství v klubu Luční boudy“. Akce měla přilákat širokou veřejnost („všechny příznivce Migů“), nikoli úzký kroužek lidí trvale organizovaných okolo Luční boudy. „Vstup do klubu“ byl pouhou formalitou, která neměla žádný praktický význam a fakticky nikoho předem nevylučovala z účasti na koncertu; žalobkyně tu možná předjímala výhrady Správy parku, proto vymyslela tuto konstrukci „klubové akce“ a „přihlášek do klubu“. I podle soudu jde však o konstrukci umělou.
Žalobkyně dále tvrdí, že doprava na Luční boudu proběhla v souladu s udělenými výjimkami. Jistě do prostoru národního parku nevjížděla vozidla, která by neměla povolení k vjezdu; jak však správně zdůraznil žalovaný, je třeba brát ohled i na to, k čemu byly žalobkyni tyto výjimky uděleny. Nejproblematičtějším aspektem celé akce byla doprava osob na koncert. Vozidla, která normálně slouží k přepravě zásob a personálu (či jiných osob spojených s Luční boudou – typicky ubytovaných hostů), byla nárazově použita jako kyvadlová doprava účastníků koncertu.
Podle zjištění pracovníků Správy parku a strážců přírody bylo v období od 16:50 do 21:20 zaznamenáno 56 průjezdů vozidel na Luční boudu a zpět, tj. průměrně šlo o jeden průjezd každé 4 minuty 45 sekund. Celkem bylo takto přepraveno asi 250 osob (přičemž akce se zúčastnilo asi 400 osob). Žalobkyně uvedla, že na koncertu bylo mnohem méně lidí, než uvádí žalovaný; počet účastníků však nijak neupřesnila, ani neuvedla, o co své tvrzení opírá. K dopravě uvedla pouze tolik, že dopravit přes dvě stě osob na Luční boudu během podvečera by nebylo možné, protože v ten den bylo špatné počasí a rolba potřebovala k absolvování jedné cesty asi hodinu.
Ze správního spisu není patrné, zda dopravu obstarávala i rolba; v interním sdělení útvaru ře- ditele ze dne 30. 10. 2006 i ve výpovědích svědků se však mluví o mikrobusech, osobních vozech, terénním pick-upu a tranzitu. K tomu se žalobkyně nijak nevyjádřila; soud nemá důvod těmto poznatkům nevěřit.
Stejně tak soud považuje za věrohodné výpovědi svědků. Osoba jednající za žalobkyni (paní Klára S.) byla dne 27. 2. 2007 přítomna při výslechu svědků a kladla jim otázky; v rozporu s tvrzením uplatněným v řízení před soudem nenavrhla ve správním řízení výslech žádných dalších svědků (natožpak konkrétních svědků), neučinila tak ani v odvolání. Důkaz v tomto směru vznesl ve správním řízení pouze další účastník řízení, město Pec pod Sněžkou; ani on však neoznačil žádné konkrétní osoby, pouze chtěl, aby byli vyslechnuti „jiní svědci“, kteří nejsou spřízněni se Správou parku. Ačkoli žalobkyně označila vyslýchané svědky (není zřejmé, zda všechny tři) jako svědky-provokatéry a vyslovila domněnku, že byli na koncert dopraveni záměrně, aby následně svými výpověďmi poškodili žalobkyni, jejich výpovědi nijak konkrétně nezpochybnila a neuvedla, v čem neodpovídají skutečnosti.
Důvodná není ani poslední námitka, podle níž není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, jaká újma byla konáním koncertu způsobena zájmům ochrany přírody a krajiny, a není tedy odůvodněna ani výše pokuty. Správa parku ve svém rozhodnutí vysvětlila, že znakem skutkové podstaty deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny není ohrožení či poškození přírody a krajiny, ale konání určitých akcí bez souhlasu orgánu ochrany přírody; toto porušení zákona bylo prokázáno. Kromě toho v tomto konkrétním případě bylo konání akce spojeno i s intenzivním používáním motorových vozidel na území národního parku, což nepochybně působí nepříznivě na chráněné hodnoty, i když se toto působení neprojeví ihned, ale přispívá ke znečišťování dané oblasti. Pokuta byla uložena ve výši 5 % horní hranice zákonné sazby, ani z tohoto důvodu ji tedy nelze považovat za nepřiměřenou.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 013
Akciová společnost AEZZ proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty. *) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze dne ny ve znění zákonů č. 161/1999 Sb. a č. 218/2004 Sb.