k čl. III. bodu 4. písm. a) a písm. b) zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občan- 2% Ď ský soudní řád a notářský řád Jestliže bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno v úředně ověřené kopii, au- tenticita rozhodnutí byla potvrzena úředním ověřením a žalobce již využil možnos- tí daných mu právním řádem k obraně, včetně žaloby, aniž by řádné doručení napa- deného rozhodnutí jakkoli zpochybnil, nemůže zpětně tvrdit, že mu rozhodnutí řádně doručeno nebylo, aniž by však zároveň upustil od požadavku na přezkoumá- ní „pravomocného“ rozhodnutí mimo odvolací řízení správním orgánem. Takový postup žalobce je účelový a přiznat soudní ochranu mu nelze.
(...) Městský soud v Praze v nyní souzené věci předně řešil otázku, zda rozhodnutí ředi- tele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Federálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991 bylo žalobci v říjnu roku 1991 řádně do- ručeno a nabylo právní moci. Jak soud již shora uvedl, nebylo vyvráce- no, že žalobce odvolací rozhodnutí (jeho vý- tisk č. 2) obdržel v kopii úředně ověřené Fe- derálním ministerstvem vnitra. Rozhodnutí o odvolání bylo vydáno dne 1. 10. 1991, tj. již za účinnosti zákona č. 334/1991 Sb. účinného od 27.8.
1991. Bylo vydáno podle přechodných ustanovení zákona č. 334/1991 Sb., tj. podle $ 128 odst. 2 a 3 tohoto zákona. Pokud jde o pou- Žitelnost pozdějšího zákona č. 334/1991 Sb., má soud za to, že hmotněprávní úprava, týkající se skončení služebního poměru s žalobcem, je obsažena toliko v ustanoveních zákona č. 100/1970 Sb., přechodné ustanovení $ 128 odst. 3 zákona č. 334/1991 Sb. znamená toliko dovolání se nové procesní úpravy pro řízení zahájená před účinností zákona, tj. přede dnem 27. 8. 1991 (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze SJS 94/1995, sp. zn. 6 A 30/93).
Náležitosti rozhodnutí odvolacího orgánu je však třeba posoudit již podle nové právní úpravy, tj. podle $ 106 odst. 1 až 4 zákona č. 334/1991 Sb. Napadené rozhodnutí bylo písemně vyhotoveno, obsahuje výrok, odů- vodnění i poučení o odvolání, je v něm uve- deno, který služební orgán rozhodnutí vydal, datum vydání, obsahuje i označení policisty, a rovněž podpis s uvedením jména, příjmení a funkce služebního orgánu. Ani žalobce ostatně nenamítá nedostatek zákonných ná- ležitostí napadeného rozhodnutí a jeho ná- mitka směřuje výlučně do skutečnosti, že mu bylo rozhodnutí doručeno v kopii, byť, jak uvedl při jednání před soudem, kopii ověře- né originální ověřovací doložkou (s razítkem Federálního ministerstva vnitra a originálem podpisu osoby, která ověření provedla).
Právní moc napadeného rozhodnutí je třeba posoudit podle $ 106 odst. 6 zákona č. 334/1991 Sb., po- dle kterého rozhodnutí služebního funkcio- náře, které bylo doručeno a proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci. Soud zvažoval, zda by žalobce mohl být případným doručením rozhodnutí v úředně ověřené kopii (kopii ověřené Federálním mi- nisterstvem vnitra) zkrácen na svých prá- vech. Je zřejmé, že žalobce se až do podání nyní projednávané žaloby necítil zkrácen na jakýchkoli svých právech tím, že mu bylo na- padené rozhodnutí doručeno v ověřené ko- pii.
Skutečnosti, že mu napadené rozhodnutí nebylo doručeno řádně, se žalobce nikterak nedomáhal v žádném z řízení vedených o ža- lobě ze dne 17. 10. 1991 podané dne 31. 10. 1991 k Okresnímu soudu v Děčíně; nároky, jichž se touto žalobou domáhal, opíral vý- hradně o chybné rozhodnutí ve věci. V nyní projednávané věci (v doplnění žaloby ze dne 3. 3. 2005) žalobce sám uvedl, že dříve si vů- bec neuvědomil, že by doručení ověřené ko- pie rozhodnutí mohlo mít pro jeho věc vý- znam, to zjistil teprve ze studia právních dokumentů, zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 5 A 150/2001%.
Z obsahu spisového materiálu, jakož i dokladů, které žalobce sám zaslal soudu, je při tom zřejmé, že žalobce se opakovaně domáhá přezkoumá- ní napadeného rozhodnutí mimo odvolací ří- zení ($ 135 a $ 136 zákona č. 186/1992 Sb.), a to přesto, že podmínkou tohoto přezkum- ného řízení je právě nabytí právní moci roz- hodnutí. Žalobce při uplatnění svých nároků tedy na jedné straně (v řízení před správním orgánem) vychází z právní moci napadeného rozhodnutí, souběžně s tím se však na straně druhé (v souzené věci) dovolává skutečnosti, 9 — Publikováno pod č. 82/2004 Sb. NSS.
+% Rozhodnutí je uveřejněno na www.nssoud.cz. ++% Rozhodnutí je uveřejněno na www.nssoud.cz. že napadené rozhodnutí právní moci nena- bylo. Městský soud v Praze poukazuje na roz- hodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 47/2005-89**, v jehož odůvodnění se mimo jiné uvádí, že smyslem a účelem doručení pí- semného vyhotovení rozhodnutí je, aby adre- sátu byl jednak sdělen jeho obsah, jednak po- tvrzena jeho autenticita a konečně také, aby mohl rozhodnutí podrobit svému zkoumání (tj. mohl je relativně neomezeně studovat a analyzovat) zejména pro účely řádného pl- nění povinností či domáhání se práv z roz- hodnutí vyplývajících, jakož i pro účely pří- padného využití opravných prostředků proti němu.
Městský soud v Praze zvážil všechny uvedené skutečnosti, a má za to, že i pokud žalobci byla doručena úředně (Federálním ministerstvem vnitra) ověřená kopie napade- ného rozhodnutí, nebyl na svých právech zkrácen. Autenticita rozhodnutí byla potvrze- na úředním ověřením, přičemž žalobce již v říjnu 1991 využil možnosti dané mu práv- ním řádem k obraně, včetně žaloby na soudní přezkum rozhodnutí. O této jeho dřívější ža- lobě bylo již městským soudem rozhodnuto, žalobce tedy na svém právu využít prostřed- ků obrany zkrácen nebyl.
Pokud nyní, po asi 15 letech soudních sporů, které žalobce vedl, případně dosud vede, aniž by řádné doručení napadeného rozhodnutí zpochybnil, a které naopak byly založeny na faktu, že žalobce byl (pravomocně) ze služebního poměru pro- puštěn, žatobce tvrdí, že mu rozhodnutí o je- ho propuštění řádně doručeno nebylo, aniž by však zároveň upustil od požadavku na pře- zkoumání „pravomocného“ rozhodnutí mi- mo odvolací řízení správním orgánem, pak dle mínění soudu jde o postup účelový, je- muž soudní ochranu přiznat nelze (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 16/2006 ze dne 26.
9. 2006***). Městský soud v Praze z uvedených důvo- dů dospěl k závěru, že rozhodnutí ředitele Úřadu cizinecké policie a pasové služby Fe- derálního policejního sboru ze dne 1. 10. 1991 bylo žalobci v říjnu roku 1991 řádně do- ručeno a tímto doručením nabylo právní mo- 767 1657 ci. Jde tedy o rozhodnutí, které bylo vydáno a nabylo právní moci před účinností zákona č. 519/1991 Sb. Oprávnění soudu taková roz- hodnutí přezkoumávat bylo upraveno záko- nem č. 519/1991 Sb., a to čl. III. bodu 4. písm. a) a písm. b).
Možnost soudního přezkumu V případě napadeného rozhodnutí však neby- la založena ani podle čl. III. bodu 4. písm. a) citovaného zákona, neboť napadené rozhod- nutí nabylo právní moci před účinností záko- na č. 519/1991 Sb., ale ani podle čl. III. bodu 4. písm. b) cit. zákona, neboť žalobce byl ze slu- žebního poměru propuštěn podle zákona č. 100/1970 Sb., který ve znění platném ke dni účinnosti zákona č. 519/1991 Sb. možnost po- žádat o přezkoumání rozhodnutí služebních funkcionářů neumožňoval. Zde soud opětov- ně uvádí, že rozhodnutí o odvolání bylo sice vydáno dne 1.
10. 1991, tj. již za účinnosti zá- kona č. 334/1991 Sb., hmotněprávní úprava týkající se skončení služebního poměru s ža- lobcem byla však obsažena toliko v ustanove- ních zákona č. 100/1970 Sb.; přechodné usta- novení $ 128 odst. 3 zákona č. 334/1991 Sb., podle kterého odvolací orgán rozhodoval, znamenalo dovolání se nové procesní úpravy pro řízení zahájená před účinností zákona, tj. přede dnem 27. 8. 1991 (viz již zmíněné roz- hodnutí Vrchního soudu v Praze SJS 94/1995, sp. zn. 6 A 30/93). Městský soud v Praze se te- dy ztotožňuje s odůvodněním usnesení Měst- ského soudu v Praze ze dne 30.
11. 1995, čj. 38 Ca 324/95-86, jehož obsah je shora již po- drobně zmíněn, a shodně s ním má za to, že žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí, které nemohlo být předmětem přezkoumání soudem podle čl. III. bodu 4. písm. a) a písm. b) zákona č. 519/1991 Sb. Tato přechodná usta- novení zákona č. 519/1991 Sb. soudní pře- zkum napadeného rozhodnutí vylučují, napa- dené rozhodnutí tedy nelze přezkoumat ani podle soudního řádu správního. Městský soud v Praze, který z uvedených důvodů po- soudil podanou žalobu jako nepřípustnou, ji podle $ 46 odst. 1 písm. d) s.
ř. s. odmítl, jak je uvedeno ve výroku usnesení. Stavební řízení: účastenství v řízení Správní řízení: účastenství v řízení k $ 28 odst. 1 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) . k $ 59 odst. 1 písm. b) a $ 139 písm. £) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb., č. 83/1998 Sb. a č. 422/2002 Sb.» Usnesení o tom, zda osoba tvrdící své účastenství účastníkem řízení je, či nikoli, ne- ní správní orgán povinen vydávat v případech, kdy není třeba provádět jakékoli práv- ní hodnocení věci nad rámec prosté aplikace normy; o takový případ se jedná v situaci, kdy je toto účastenství expressis verbis řešeno přímo v zákoně.
Stejně může postupovat iv případě, kdy pro posouzení této otázky není třeba provést skutková šetření. V ostat- ních případech je nutno vycházet z existence „pochybností“ ($ 28 odst. 1 věta první správního řádu z roku 2004) a musí být o tvrzeném účastenství vydáno usnesení. Postup, kdy o tvrzeném účastenství nebude vydáno usnesení (a věc bude vyřeše- na toliko neformálním sdělením), je třeba omezit na zcela nesporné situace, a v hra- ničních případech postupovat cestou vydání usnesení ve smyslu $ 28 odst. 1 věty druhé správního řádu z roku 2004, podrobeného instanční kontrole.
JUDr. René Š. proti Policii České republiky o propuštění ze služebního poměru.