zákona č. 261/2007 Sb. Úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření ($ 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění) musí mít za cíl zjiště- ní dosud chybějících skutkových informací či jejich shromáždění; jinak nemůže za- ložit běh nové pětileté lhůty pro předepsání dlužného pojistného. Takovým úkonem není oznámení 0 zahájení správního řízení ve věci porušení povinnosti odvádět po- jistné na veřejné zdravotní pojištění, v němž se dlužník pouze informuje o výši dluž- né částky a vybízí se, aby případně vznesl své námitky; to platí tím spíše, pokud je- diným dalším úkonem v tomto správním řízení v I. stupni je bezprostředně navazující vydání platebních výměrů na pojistné a na penále.
Žalobce se domnívá, že právo předepsat dlužné pojistné a penále s ním související se v jeho případě promlčelo zcela, nikoli pouze částečně, jak uzavřel žalovaný v napadeném rozhodnutí. (...) 2 Nepochybně je pravda, že právo přede- psat dlužné pojistné, které bylo původně splatné v květnu, červnu, červenci atd. roku 1997, se promlčelo v květnu, červnu, červen- ci atd. roku 2002; v roce 2004 tedy nebylo možno tyto dlužné částky předepsat žalobci k úhradě, protože mezi lety 2002 a 2004 ne- učinil správní orgán I.
stupně žádný úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, který by způsobil běh nové promlčecí lhůty. Stejně tak nebylo možné předepsat žalobci k úhradě penále, které se vztahovalo k dluž- ným částkám splatným v roce 1997. To si ale v důsledku žalobcova odvolání žalovaný uvě- domil, a proto změnil rozhodnutí vydané v L stupni tak, že dlužné částky jak na pojist- ném, tak na penále snížil v důsledku promlče- ní právě o částky původně splatné v roce 1997. I další žalobcovy upřesňující výhrady míří na částky splatné v roce 1997 (žalovaný podle správního orgánu počítal nesprávně, tedy na- zad, ovšem k roku 1997 nemohl z výchozího bodu v roce 2004 dospět, neboť tyto roky od sebe dělí sedm let, tedy ještě o dva více, než činí promlčecí doba); ohledně těchto částek však dal žalovaný žalobci za pravdu (i podle být předepsány k úhradě), takže zde mezi stranami ve skutečnosti není žádný spor.
Námitka promlčení je jedinou žalobní ná- mitkou; ačkoli v části, v níž žalobce rozebírá částky splatné v roce 1997, jí nelze přisvědčit (protože pochybení vztahující se k těmto částkám již napravil žalovaný v odvolacím ří- zení), je ve své obecné podobě důvodná ve vztahu ke zbylým částkám, které byly žalobci předepsány k úhradě, tedy k částkám splat- ným v roce 2001. Žalobci bylo platebními výměry ze dne 24. 8. 2004 předepsáno pojistné splatné k 10.9.2001 ak 8. 10. 2001; pětiletá promlče- cí lhůta k předepsání těchto částek by tak uplynula 11.
9. 2006 a 9. 10. 2006. Je třeba zdůraznit, že ačkoli zákon č. 592/1992 Sb. používá pojem „promičení“, nejedná se o pro- © mlčení v tom smyslu, v jakém ho chápou předpisy soukromého práva, nýbrž spíše o obdobu soukromoprávní prekluze - tedy zániku práva (zde zániku práva nebo spíše pravomoci předepsat pojistné) v důsledku plynutí času, k němuž správní orgány a soudy přihlížejí z úřední povinnosti (srov. k tomu rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2007, čj. 15 Ca 201/2006-22, č. 1240/2007 Sb. NSS, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12.
9. 2007, čj. 3 Ads 29/2007-81). Správní orgán se měl tedy z vlastní iniciativy zabývat tím, zda lze kon- krétní částky ještě žalobci předepsat, nebo zda už byly promlčeny; nebylo nutné, aby ža- lobce sám uplatňoval námitku promlčení (resp. i kdyby ji neuplatnil, nemohlo to pro něj mít žádné negativní právní následky). (...) Z údajů uvedených výše je zřejmé, že me- zi okamžikem původní splatnosti částek, kte- ré byly žalobci po proběhlém odvolacím říze- ní předepsány k.úhradě, a mezi jejich pravomocným vyměřením uběhlo více než pět let (10.
9. 2001 - 30. 4. 2007, 8. 10. 2001 - 30. 4. 2007). Žalovaný má za to, že původní pětiletá lhůta běžící od 11. 9. 2001 a od 9. 10. 2001 byla přetržena oznámením o zahájení správního řízení, které bylo žalobci doruče- no dne 3. 8. 2004, a následně začala běžet no- vá pětiletá lhůta; v tom se ovšem mýlí. „Úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměře- ní“ podle věty druhé $ 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., který jediný může takový úči- nek vyvolat, musí být úkonem určité obsaho- vé kvality, nikoli aktem, který je sice z formál- ního hlediska nezbytný (zahájení řízení), ale který nijak nepřispívá k obstarání dalších in- formací nezbytných pro vyměření (předepsá- ní) pojistného.
Smyslem úpravy, která umož- ňuje přetrhnout běh lhůty pro vyměření částky dlužné z titulu veřejnoprávní povinnos- ti (pojistné, daň) a vyvolat běh další (nové)
Mgr. Stanislav R. proti Rozhodčímu orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky o pojistné na veřejné zdravotní pojištění.