Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

5 Ca 205/2009-69*

ze dne 2014-01-03

Účastníkem kárného řízení proti advokátovi není klient advokáta, který se cítí být projednávaným skutkem advokáta poškozen, a to ani v případě, že kárné řízení bylo zahájeno právě v důsledku jeho stížnosti na advokátovo jednání (§ 33 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Advokacie: kárné řízení; účastníci řízení

Žalobce podal u žalované dne 2. 8. 2007 stížnost na advokáta Mgr. Petra Z.; žalovaná nato zahájila s advokátem kárné řízení, rozhodnutím ze dne 5. 9. 2008 jej uznala vinným kárným proviněním a uložila mu pokutu. O tomto rozhodnutí také informovala žalobce.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalované odvolání, v němž namítl, že jako účastník řízení byl zkrácen na právech.

Odvolací senát žalované zamítl odvolání rozhodnutím ze dne 12. 5. 2009 a napadené rozhodnutí potvrdil. Uvedl, že podle § 1 vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád), jsou účastníky kárného řízení kárný žalobce a advokát nebo advokátní koncipient, proti němuž bylo kárné řízení zahájeno. Jednání kárného senátu je neveřejné (§ 14 odst. 2 advokátního kárného řádu). Podle § 35 odst. 1 zákona o advokacii může proti rozhodnutí kárného senátu v kárném řízení podat odvolání účastník kárného řízení; žalobce je tedy osobou neoprávněnou k podání odvolání.

V žalobě proti rozhodnutí o odvolání žalobce namítl, že v kárném řízení žádal žalovanou, aby mu umožnila účast na kárném řízení; to mu však nebylo umožněno. Tím bylo zasaženo do žalobcových práv podle Ústavy České republiky (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 4), podle Listiny základních práv a svobod (čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 1, 3 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2) i podle správního řádu. Zákon o advokacii ani žádný jiný zákon neza-

kazuje účast žalobce v kárném řízení. Žalobce v tomto kárném řízení vystupoval současně jako oznamovatel, poškozený a veřejnost.

Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 6 Ca 226/2008, z nějž je dostatečně zřejmé, že žalobce není účastníkem kárného řízení. V kárném řízení nebylo rozhodováno o žalobcových právech, a žalobce tedy není k žalobě legitimován podle § 65 s. ř. s.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.

Z odůvodnění:

Věcné námitky žaloby však neobstojí. Podle § 33 odst. 1 zákona o advokacii jsou účastníky kárného řízení „kárný žalobce a advokát nebo advokátní koncipient, proti němuž je kárné řízení zahájeno“. Totéž pak stejnými slovy opakuje advokátní kárný řád ve svém § 1. Dále advokátní kárný řád v § 14 odst. 2 stanoví, že jednání kárného senátu je neveřejné.

Okruhem účastníků kárného řízení se městský soud zabýval již ve svém výše citovaném usnesení čj. 6 Ca 226/2008-77, které se týkalo téhož žalobce; od závěrů šestého senátu nemá nyní rozhodující pátý senát důvod se odchylovat. Definice účastníků řízení v § 33 odst. 1 zákona o advokacii a v § 1 advokátního kárného řádu je uzavřená a neumožňuje stanovit okruh účastníků na základě jejich subjektivního vztahu k projednávané věci, jak je tomu například u definice účastenství podle § 27 odst. 2 správního řádu. Samotný správní řád se přitom v kárném řízení nepoužije, naopak se tu přiměřeně užije trestní řád

S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 2 / 2 015

Alois H. proti České advokátní komoře o účast na řízení. *) Řízení o kasační stížnosti žalobce bylo dne 26. 3. 2014 zastaveno rozhodnutím čj. 9 As 72/2014-24.