bu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)“ Pokud žalovaný, aniž rozhodl o námitce podjatosti auditora, potvrdil rozhodnu- tí správního orgánu I. stupně o zrušení povolení k provozování vodovodu nebo ka- nalizace [$ 6 odst. 6 písm. c) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích], je- hož podkladem byl tímto auditorem provedený audit, je to důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného.
(...) Podle $ 38 odst. 2 zákona o vodovo- dech a kanalizacích rozhoduje o provedení technického auditu Ministerstvo zemědělství (dále jen „ministerstvo“) na návrh v tomto ustanovení vyjmenovaných subjektů. Žalob- 277 1505 ce v žalobě namítá, že podal ještě další návrh na provedení auditu, a to návrh ze dne 8. 11. 2004, jímž navrhoval provedení auditu jiným auditorem než Ing. H., který se dle mínění ža- lobce stal v mezidobí podjatým (dne 29. 4. 2004 byl zvolen do představenstva společ- nosti V.).
Žalobce dovozoval nesprávný po- stup žalovaného, který o návrhu nevydal roz- hodnutí a návrhu nevyhověl. Žalovaný byl soudem vyzván k doplnění spisového mate- riálu, u jednání před soudem však materiály vztahující se k opětovné žádosti žalobce o provedení auditu nepředložil s tím, že do- kumenty vztahující se k řízení, jehož výsled- kem je technický audit, nejsou součástí správ- ního spisu. Soud tedy nemůže posoudit, jakým postupem se správní orgán s návrhem žalobce ze dne 8. 11. 2004 vypořádal.
Pouze obecně tedy soud poukazuje na to, že citované ustanovení $ 38 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích aktivně legitimuje k podání ná- vrhu na provedení auditu v ustanovení vy- jmenované subjekty a zakotvuje, že o prove- dení auditu rozhoduje ministerstvo. Návrh podaný osobou, která je k jeho podání legiti- mována zákonem, nelze dle mínění soudu po- nechat bez povšimnutí, zákon ostatně stano- ví, že o provedení auditu ministerstvo rozhoduje, tj. vydává rozhodnutí. To však ne- znamená, jak žalobce nesprávně dovozuje, že ministerstvo je povinno každému podanému návrhu vyhovět, takový výklad $ 38 odst. 2 uvedeného zákona nepřipouští.
Soud se zto- tožňuje s právním názorem žalovaného, že rozhodnutí o návrhu na provedení technic- kého auditu není rozhodnutím o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnos- tech ve smyslu $ 1 odst. 1 správního řádu (č. 71/1967 Sb.). Na rozhodování ministerstva o návrhu na provedení technického auditu proto správní řád nedopadá, byť ustanovení $ 31 odst. 1 zákona o vodovodech a kana- lizacích a rovněž ustanovení $ 26 zákona č. 552/1991 Sb., na který v této souvislosti od- kazuje žalovaný, podpůrnou platnost správní- ho řádu stanoví.
Dle názoru soudu je tedy z $ 38 odst. 2 zákona o vodovodech a kanali- zacích třeba dovodit, že o návrhu na provede- ní auditu musí ministerstvo rozhodnout, ne- jde však o řízení vedené podle správního 278 řádu; ani vydané rozhodnutí tedy nemusí splňo- vat náležitosti stanovené správním řádem. Žaloba dále uvádí, že žalobce v řízení před správním orgánem I. stupně i v řízení odvolacím namítal, že podklad rozhodnutí (audit ze srpna 2004 a jeho doplnění) je věc- ně nesprávný, auditor Ing. H. v průběhu jeho zpracování přestal splňovat požadavek ne- podjatosti, postupoval v rozporu se zákonem č. 552/1991 Sb., mimo jiné neseznámil žalob- ce se zprávou o technickém auditu.
Při jedná- ní před soudem žalobce uvedl, že se zprávou o auditu ze srpna 2004 a jejím doplněním, které byly podkladem rozhodnutí, nebyl au- ditorem vůbec seznámen a zprávu si sám opatřil ze správního spisu po zahájení správ- ního řízení. K žalobnímu tvrzení, že zpráva o technickém auditu byla žalobci doručena dne 16. 6. 2004 (k ní vznesené námitky byly s auditorem projednány dne 23. 6. 2004 a do- hodnuto posunutí data dopracování auditu), vysvětlil, že šlo o zprávu o auditu z června 2004. Žalovaný u jednání před soudem tato žalobcova tvrzení nezpochybnil.
Z obsahu správního spisu vyplývá, že ža- lobce v rozsáhlém stanovisku ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05 (stanovisko k zahájení správního řízení), které správnímu orgánu I. stupně došlo dne 14. 4. 2005, kromě řady dalších námitek rovněž uvedl, že se s textem technického auditu zpracovaného v srpnu 2004 seznámil až v rámci zahájeného správ- ního řízení; auditor žalobci zprávu vůbec ne- předal, jak bylo jeho povinností dle $ 16 zá- kona č. 552/1991 Sb. a v rozporu s $ 17 a $ 18 téhož zákona neumožnil žalobci - kontrolo- vané osobě podat písemné námitky.
Ve stano- visku k zahájení správního řízení dále žalob- ce s odkazem na $ 10 zákona č. 552/1991 Sb. namítl podjatost Ing. Ludvíka H. (proto, že v době zpracování auditu působil v předsta- venstvu společnosti V.) a vznesl i řadu věc- ných námitek proti obsahu zprávy o auditu. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v rekapitulaci průběhu ří- zení uvedl, že k uvedenému stanovisku žalob- ce se vyjádřilo Ministerstvo zemědělství dopi- sem doručeným orgánu I. stupně dne 4. 5. 2005 se závěrem, že provedený technický au- dit nebyl shledán závadným.
Dále uvedl, že mu nepřísluší posuzovat obsah auditu ani osobu auditora a jeho postup z hlediska záko- na č. 552/1991 Sb. Do správního spisu je zalo- ženo stanovisko Ministerstva zemědělství, z jehož obsahu je zřejmé, že jde o reakci na vyjádření žalobce ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05. Je tedy zřejmé, že nejen správní or- gán I. stupně, ale i Ministerstvo zemědělství bylo seznámeno s námitkami žalobce uvede- nými v jeho stanovisku ze dne 12. 4. 2005, zn. 835/05, tj. i se žalobcem vznesenou námitkou podjatosti auditora.
© námitce podjatosti však rozhodnuto nebylo. Žalovaný v odůvodnění napadeného roz- hodnutí k důvodům odvolání podaného pro- ti správnímu rozhodnutí I. stupně uvedl, že technický auditor Ing. H. byl navržen žalob- cem a skutečnosti nasvědčující případně je- ho podjatosti nebyly žalovanému oznámeny, ač žalobce jako kontrolovaná osoba měl dle $ 10 odst. 3 zákona č. 552/1991 Sb. povinnost oznámit takové skutečnosti, jakmile se o nich dozví; proto žalovaný nemohl o případné podjatosti Ing. H. rozhodovat.
K tomu soud poukazuje na skutečnost, že o návrhu žalob- ce na provedení auditu Ing. H. žalovaný roz- hodl dne 21. 8. 2003 a zpráva o auditu ze dne 15. 6. 2004 provedeném dle tohoto rozhod- nutí nebyla podkladem správního řízení. Ke zvolení Ing. H. členem představenstva spo- lečnosti V., v němž žalobce shledává podja- tost auditora, pak došlo dne 29. 4. 2004, tj. poté, co žalobce Ing. H. jako auditora navrhl. Především však, jak je shora podrobně rozveé- deno, tvrzení žalovaného, že mu skutečnosti nasvědčující případné podjatosti auditora nebyly žalobcem oznámeny, je v rozporu s obsahem spisového materiálu, neboť žalob- ce tak nepochybně učinil ve svém stanovisku ze dne 12.
4. 2005, zn. 835/05. Žalobce soudu předložil i kopii svého podání ze dne 19. 8. 2004 adresovaného Ministerstvu zemědělství, v němž uváděl, že auditor je ve „střetu zájmiů“, neboť zpracovává audit a současně vykonává funkci člena představenstva společnosti V. Po- dání ze dne 19. 8. 2004 tedy výslovnou námitku podjatosti auditora neobsahuje. Otázku, zda ža- obce oznámil skutečnosti nasvědčující podjatos- ti, „jakemile se o nich dozvěděl“, je na místě řešit při rozhodování o vznesené námitce podjatosti, nikoli v tomto přezkumném soudním řízení.
Je tedy zřejmé, že žalovaný, aniž by bylo rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti auditora, potvrdil správní rozhodnutí I. stup- ně, jehož podkladem byl tímto auditorem provedený audit (zpráva ze srpna 2004 a její doplnění ze dne 26. 11. 2004). Tato skuteč- nost je jedním z důvodů, pro které soud roz- hodnutí žalovaného zrušil. (...) 279 1506-1507 II. PRÁVNÍ VĚTY BEZ ODŮVODNĚNÍ 1506 Daň z příjmů fyzických osob: výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení příjmů k $ 24 odst. 1 a odst. 2 písm. zc), $ 25 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účin- ném pro zdaňovací období roku 2001 I.
Výdaj, který daňový subjekt vynaloží na výplatu provize z mandátní smlouvy za zprostředkování uzavření kupní smlouvy s odběratelskou společností (třetí oso- bou), není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle $ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jestliže mandatář zprostředkovávající nákup zbo- ží zároveň působí přímo v pozici nákupčího odběratelské společnosti jako její za- městnanec a daňový subjekt neprokáže, že jedině jednáním mandatáře jménem da- ňového subjektu, a nikoliv jiným způsobem, došlo k zajištění, dosažení a udržení příjmů daňového subjektu.
II. Výdaj posouzený pro účely stanovení základu daně z příjmů jako neuznaný podle $ 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, nelze bez dalšího uznat ani za výdaj dle $ 24 odst. 2 písm. zc) téhož zákona, neboť daňovou uznatelnost vý- dajů dle tohoto ustanovení lze posuzovat jen u určitých výdajů vymezených v $ 25 té- hož zákona.
Společnost s ručením omezeným B. proti Ministerstvu zemědělství o povolení k provo-