Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

5 Ca 358/2006

ze dne 2009-11-04

Právní věta

Prejudikatura: č. 1518/2008 Sb. NSS, č. 1555/2008 Sb. NSS, č. 1907/2009 Sb. NSS; nález Ústav- ního soudu č. 64/2001 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 429/2000). Věc: Ministerstvo vnitra proti Ministerstvu životního prostředí za účasti občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích o určení příslušnosti mezi správními orgány. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 24. 5. 2008 u Rady Jihomoravského kraje žá- dost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k in- formacím. Žádost se vztahovala k výroku ná- městka hejtmana Jihomoravského kraje 316 Ing. Milana Venclíka, který na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje prohlásil, že zdůvodnění, proč byla R 52 v Bruselu vy- hlášena třetím nejhorším projektem z hledis- ka ekologie, údajně bylo, že R 52 vede přes Mikulov a Lednicko-valtický areál. Dále měl uvést, že lidé, kteří toto tvrdí, se dostávají do velkých problémů, protože poskytují chybné informace, aniž znají alespoň základní data o území. Osoba zúčastněná na řízení žádala poskytnout informace o tom, kdy a kdo zdů- vodnil vyhlášení R 52 ekologicky špatným projektem tím, že vede přes Lednicko-valtic- ký areál. Domáhala se předání kopií doku- mentů dokládajících výše uvedené tvrzení. V neposlední řadě žádala o sdělení, ze kte- rých dokumentů vycházel náměstek hejtma- na Ing. Milan Venclík, když informoval tímto způsobem zastupitelstvo i veřejnost. Krajský úřad Jihomoravského kraje sdělil osobě zúčastněné na řízení přípisem ze dne 4. 6. 2008, že žádost obsahově nespadá pod zákon o svobodném přístupu k informacím, nýbrž se jedná o informace o životním pro- středí ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Z toho důvodu byla žádost předána odboru životního prostředí krajského úřadu. Násled- ně dne 20. 6. 2008 sdělil krajský úřad osobě zúčastněné na řízení přípisem, že nemá k dis- pozici požadované informace, ani není povi- nen je mít k dispozici. Osoba zúčastněná na řízení podala stíž- nost podle $ 16a zákona o svobodném přístu- pu k informacím, neboť oslovený povinný subjekt, tj. Rada Jihomoravského kraje, na žá- dost v zákonné lhůtě nereagoval. Na žádost o informace odpověděl pouze krajský úřad, což je jiný povinný subjekt. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou po- vinnými subjekty mj. územní samosprávné celky a jejich orgány. Rada kraje je tedy po- vinným subjektem ve smyslu tohoto zákona odlišným od krajského úřadu. Krajský úřad postoupil stížnost spolu se spisovým materiálem žalovanému, který stíž- nost vrátil bez vyřízení zpět krajskému úřadu s odůvodněním, že požadované informace nejsou informacemi o životním prostředí, nýbrž informacemi ve smyslu zákona o svo- bodném přístupu k informacím, který je v gesci žalobce. Krajský úřad proto předložil stížnost k rozhodnutí žalobci, který ji však přípisem ze dne 24. 2. 2009 postoupil žalova- nému. Žalovaný nato sdělil žalobci přípisem ze dne 26. 3. 2009, že není věcně příslušným orgánem v dané věci, a proto mu vrátil spis zpět k vyřízení. Žalobce podal kompetenční žalobu. Uve- dl, že dle $ 16a odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je k vyřízení stížnosti proti postupu povinného subjektu příslušný nadřízený správní orgán. Jelikož $ 20 odst. 4 téhož zákona odkazuje výslovně na $ 178 správního řádu, vychází se pro určení nadří- zeného správního orgánu z tohoto ustanove- ní. V dané věci nelze aplikovat $ 178 odst. 1 správního řádu, neboť zvláštní zákonná úpra- va neřeší, kdo by měl rozhodnout o podané stížnosti, a proto je nezbytné postupovat dle odst. 2 téhož ustanovení. V takovém případě je určující otázka, zda se žádost o informace týká samostatné nebo přenesené působnosti, neboť dle $ 20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím se informace z oblasti přenesené působnosti povinného subjektu poskytují v přenesené působnosti. Poskyto- vání informací nepředstavuje zvláštní veřej- nosprávní agendu, která by byla plně v gesci Ministerstva vnitra, ale naopak je integrální součástí určité věcné působnosti v oblasti ve- řejné správy, a to v závislosti na tom, z jaké oblasti jsou informace požadovány. Uvedený materiální přístup zajišťuje, že o zákonnosti postupu povinných subjektů rozhodne věc- ně příslušný orgán, který je odborně vybave- ný a je schopen posoudit, zda má povinný subjekt povinnost disponovat určitou infor- mací z dané oblasti veřejné správy. Opačný přístup, podle něhož by rozhodujícím kritéri- em pro určení nadřízeného správního orgá- nu bylo, že se jedná o postup dle zákona o svobodném přístupu k informacím, by zna- menal, že nadřízeným orgánem by byl vždy žalobce. Takový přístup by vedl ke stavu, že by žalobce plnil vůči krajům úlohu nadříze- ného správního orgánu vždy, tj. i ve vztahu k vysoce specializovaným agendám, jako je např. ochrana přírody a krajiny. Tím by byl popřen odvětvový princip, na němž jsou za- loženy instanční vztahy ve veřejné správě. In- formace požadované osobou zúčastněnou na řízení se vztahují k působnosti Jihomoravské- ho kraje na úseku životního prostředí, resp. 317 2021 ochrany přírody a krajiny upravené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon svěřuje krajům a jejich orgánům celou řadu úkolů, z nichž pouze část patří do samostatné působností ($ 77a odst. 1). Poža- dované informace se nevztahovaly k žádné- mu z úkolů náležejících krajům v samostatné působnosti. Výstavba rychlostních komuni- kací je záležitostí státu, nikoliv samosprávy. Základní působností krajského úřadu v této oblasti je podávání stanovisek z pozice dotče- ného orgánu ve smyslu příslušných stavebních předpisů a stanovisek v rámci výkonu svěřené přenesené působnosti na úseku ochrany příro- dy a krajiny [$ 77a odst. 3 písm. w) ve spojení s $ 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.]. Pokud krajský úřad disponuje informací, že projekt trasy rychlostní silnice R 52 byl vyhodnocen jako třetí nejhorší ekologický projekt, jedná se o informaci související s výkonem přenese- né působnosti coby orgánu ochrany přírody. Jelikož se požadované informace týkají. výko- nu přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny, vyřizoval kraj tuto žádost s ohledem na $ 20 odst. 6 zákona o svobod- ném přístupu k informacím v přenesené pů- sobnosti. Nadřízeným správním orgánem je dle $ 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s $ 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů stát- ní správy České republiky, žalovaný. Do jeho věcné působnosti totiž spadá ochrana příro- dy a krajiny (shodně $ 79 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny). Žalovaný ve vyjádření k žalobě souhlasil se žalobcem v tom, že vyřizování žádostí o in- formace je součástí výkonu té působnosti, jíž se týkají. Požadovanou informaci je třeba zařadit nejen do určité věcné oblasti výkonu veřejné správy, ale též určit, zda se jedná o sa- mostatnou, či přenesenou působnost. Po- sledně uvedené hledisko žalobce přehlíží. Podle žalovaného žalobce nesprávně inter- pretuje, jakých informací se osoba zúčastně- ná na řízení domáhá. Předmětem žádosti byly informace 0 „nějaké soutěži v Bruselu o eko- logicky prospěšné a ekologicky špatné pro- jekty“, pořádání této soutěže však není z po- vahy věci výkonem přenesené působnosti 318 svěřené orgánům kraje. Lze důvodně předpo- kládat, že „projekt R 52“ do předmětné soutě- že nepřihlásil kraj, ale určitý subjekt zvenčí. Podkladem soutěže pravděpodobně nebyly oficiální dokumenty vztahující se k výkonu státní správy při plánování a přípravě výstav- by R 52, jelikož z nich je objektivně zjistitel- né, že R 52 nevede přes Mikulov ani Lednic- ko-valtický areál. Dle názoru žalovaného se nejedná o informaci vztahující se k působ- nosti povinného subjektu podle $ 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Z toho vyplývá, že pokud orgán kraje (rada kraje) disponuje informací týkající se dané soutěže, jistě to není z titulu výkonu přenese- né působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny. Informací o tom, z čeho náměstek hejtmana při svém vystoupení vycházel, mů- že disponovat pouze on sám, resp. rada kraje. Informace se jednoznačně týká činnosti rady kraje jako výkonného orgánu kraje v oblasti samostatné působnosti. Žalobce v replice přitakal žalovanému, že požadované informace přímo nesouvisí s vý- konem státní správy, nicméně se podle něj jedná o informace související s výkonem pře- nesené působnosti kraje. Informace o hodno- cení projektu R 52 jinými subjekty mají ne- pochybně vztah k jeho realizaci, která náleží do výkonu přenesené působnosti. Současně mají tyto informace úzký vztah k hodnocení projektu z hlediska jeho dopadů na životní prostředí, což je opět výkon státní správy. Zá- kon o svobodném přístupu k informacím ne- požaduje, aby příslušná informace beze zbyt- ku spadala do určité působnosti povinného subjektu, anebo vznikla výkonem takové pů- sobnosti. Naopak postačuje existence proka- zatelného vztahu dané informace k působ- nosti povinného subjektu. xxí Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušné vydat rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti postupu Rady Jihomoravské- ho kraje při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podané dne 24. 5. 2008 ve věci projevu náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje týkajícího se hodnocení plánované trasy rychlostní sil nice R 52 v Bruselu je Ministerstvo vnitra. Z odůvodnění: (69) VI Určení orgánu příslušného rozhodnout o stížnosti [25] Osoba zúčastněná na řízení podala stížnost dle $ 16a zákona o svobodném pří- stupu k informacím na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací. O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán ($ 16a odst. 4 téhož zákona). Dle $ 20 odst. 4 se na postup podle zákona o svobod- ném přístupu k informacím použije $ 178 správního řádu. [26] Systematikou $ 178 správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, se tento soud zabýval již opakovaně (rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2007, čj. Komp 1/2007-54, č. 1518/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 2. 2008, čj. Komp 4/2006-103, či ze dne 17. 6. 2009, čj. Komp 4/2009-23). Vyložit, že $ 178 odst. 2 správního řádu je nutno chápat jako speciál- ní pravidlo ve vztahu k odstavci 1 téhož usta- novení, nikoliv jako pravidlo subsidiární. V takto nastaveném právním rámci byla po- dána stížnost osoby zúčastněné na řízení a za- ložena věcná příslušnost orgánu povolaného k rozhodnutí o stížnosti. Rovněž za této práv- ní situace vznikl předmětný kompetenční spor. V jeho průběhu však byl $ 178 správní- ho řádu novelizován zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009. V důsledku této no- velizace je nutno považovat výše shrnuté ju- dikatorní závěry ohledně systematiky $ 178 správního řádu za překonané. Správní řád ny- ní výslovně stanoví, že dle $ 178 odst. 2 se po- stupuje pouze tehdy, pokud nelze nadřízený správní orgán určit dle odstavce 1 téhož usta- novení. Pravidlo obsažené v $ 178 odst. 2 správního řádu se tak stalo subsidiárním ve vztahu k pravidlu obsaženému v odstavci 1 téhož ustanovení. [27] Nejvyšší správní soud tak musel v si- tuaci, kdy v průběhu kompetenčního sporu došlo ke změně relevantní právní úpravy, vá- žit, jaký má tato změna vliv na právní posou- zení sporu. Vycházel přitom z $ 100 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud rozhoduje v řízení o kompetenční žalobě dle právního stavu, který zde je v době jeho rozhodování. Vedle toho je však nezbytné vypořádat se se zása- dou perpetuatio fori, která se promítá do všech procesních úprav a v případě správní- ho řádu je normativně zachycena v $ 132. Po- kud dojde v průběhu řízení ke změně místní příslušnosti a věcné příslušnosti co do stup- ně, dokončí řízení správní orgán původně příslušný, nestanovíli zákon jinak. Zákon č. 7/2009 Sb., který novelizoval správní řád, neobsahuje žádná přechodná ustanovení. [28] Analogickou situaci řešil již zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb. v usnesení ze dne 17. 6. 2009, čj. Konf 104/2008-7. Dospěl k závěru, že okolnostmi rozhodnými pro určení příslušnosti jsou pou- ze právní skutečnosti, s nimiž právní úprava spojuje důsledky ve vztahu k určení přísluš- nosti. Touto okolností však není právní úpra- va jako taková. Pokud tedy dojde ke změně právní úpravy týkající se určování věcné pří- slušnosti, tak se zásada perpetuatio fori neu- platní. V této situaci je pak rozhodné pouze to, zda zákon, jímž ke změně právní úpravy došlo, řeší další postup v zahájených řízeních prostřednictvím přechodných ustanovení. Při absenci přechodných ustanovení přechá- zí ke dni účinnosti změny právní úpravy pů- sobnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný dle nové právní úpravy. [29] K těmto závěrům zvláštního senátu se připojuje i kompetenční senát NSS. Dodá- vá, že nedostatek věcné příslušnosti správní- ho orgánu, který vydal rozhodnutí, má za ná- sledek jeho nicotnost ($ 77 odst. 1 správního řádu). Zásadně proto bude platit, že pokud pozbude správní orgán v průběhu správního řízení (včetně řízení o opravných prostřed- cích) svoji věcnou příslušnost v důsledku změny právní úpravy a nestanoví-li přechod- ná ustanovení, že se zahájená řízení dokončí dle dosavadních předpisů, nesmí původně věcně příslušný správní orgán vydat rozhod- nutí ve věci. V zahájených správních řízeních pokračuje správní orgán, kterému svěřuje věcnou působnost nová právní úprava. Ob- dobné úvahy lze vysledovat v nálezu Ústavní- 319 2021 ho soudu sp. zn. III. ÚS 429/2000 ze dne 19. 4. 2001 (N 64/22 SbNU 71). Na podkladě těchto východisek dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že při posuzování předmětné- ho kompetenčního sporu je nezbytné apliko- vat $ 178 správního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb. [30] Při určování nadřízeného správního orgánu příslušného k vydání rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení tak Nej- vyšší správní soud nejprve aplikoval pravidlo obsažené v $ 178 odst. 1 správního řádu. Po- dle něj je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zá- kon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. [311 Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), stanoví v $ 92 odst. 1, že při výkonu přenesené působnosti jsou orgány územní samosprávy podřízeny příslušnému ministerstvu. Příslušná ministerstva, do je- jichž působnosti náleží úseky státní správy vykonávané orgány kraje, přezkoumávají roz- bodnutí vydaná orgány kraje na úseku přene- sené působnosti ve správním řízení a kontro- lují výkon přenesené působnosti orgány kraje na svěřeném úseku ($ 92a krajského zřízení). Ačkoliv se při rozhodování 0 stíž- nosti dle $ 16a zákona o svobodném přístupu k informacím nepostupuje dle správního řá- du, a tudíž nelze aplikovat $ 92a písm. a) kraj- ského zřízení, nemění to nic na tom, že orgá- ny kraje jsou podřízeny v oblasti přenesené působnosti jednotlivým ministerstvům v zá- vislosti na odvětvovém principu výkonu stát- ní správy a jejich činnost v této oblasti podlé- há dozoru (kontrole) ze strany příslušných ministerstev. [32] Pokud se týká samostatné působnos- ti krajů, ve vztahu k ní stanoví $ 94 odst. 1 krajského zřízení, že k přezkoumávání roz- hodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob je příslušné Ministerstvo vnitra. I když v případě stížnosti dle $ 16a zá- kona o svobodném přístupu k informacím nelze hovořit o přezkoumávání rozhodnutí, přesto tato skutečnost nevylučuje aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. Stížnost dle 320 $ 16a zákona o svobodném přístupu k infor- macím totiž přichází v úvahu v mimořádných situacích, k nimž by vůbec nemělo docházet. Pokud by orgán kraje postupoval při vyřizo- vání žádosti o poskytnutí informace v soula- du se zákonem, buď by informaci poskytl (S 14 zákona o svobodném přístupu k infor- macím), nebo by vydal rozhodnutí o odmít- nutí žádosti ($ 15 téhož zákona). V případě vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti by ne- bylo pochyb o aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. I když je stížnost dle $ 164 zákona o svobodném přístupu k informacím oprav- ným prostředkem su! generis (nesměřuje proti rozhodnutí, nýbrž proti postupu povin- ného subjektu), měl by být způsob určení nadřízeného orgánu totožný. Bylo by zjevně nesmyslné, aby o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti rozhodoval jiný orgán než v případě stížnosti na postup při vyřizo- vání žádosti o informace. [33] Z výše uvedeného plyne, že při apli- kaci $ 178 odst. 1 správního řádu na činnost orgánů kraje je třeba rozlišovat, zda orgány kraje rozhodují v samostatné působnosti či V přenesené působnosti. V prvém případě je nadřízeným správním orgánem vůči orgánům kraje Ministerstvo vnitra, v druhém případě věcně příslušné ministerstvo, do jehož oboru působnosti náleží daný úsek státní správy. [34] Soud se tedy musel dále zabývat otáz- kou, zda se požadované informace týkají sa- mostatné, či přenesené působnosti orgánů kraje. Zákon o svobodném přístupu k infor- macím uvádí v $ 20 odst. 6, že informace tý- kající se přenesené působnosti územně sa- mosprávného celku se poskytují rovněž v přenesené působnosti. Z toho vyplývá, že informace týkající se samostatné působnosti poskytují povinné subjekty v samostatné pů- sobnosti. Totéž dovodila i judikatura ve vzta- hu k zákonu o svobodném přístupu k infor- macím ve znění před novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb. (např. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 56/2006-45, ve věci Ekologický právní servis). Ostatně v tomto panuje mezi žalobcem i žalovaným shoda. [35] Krajské zřízení svěřuje do samostat- né působnosti kraje záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, nejde-li o pře- nesenou působnost ($ 14 odst. 1). Do samo- statné působnosti dále patří zejména záleži- tosti uvedené v $ 11, $ 35, 6 36 a $ 59 (pravomoci rady kraje a zastupitelstva kraje, ukládání pokut za porušení právního předpi- su kraje), s výjimkou vydávání nařízení kraje, a další záležitosti, které do samostatné působ- nosti svěří zákon ($ 14 odst. 2). Pro rozhrani- čení samostatné a přenesené působnosti kra- je je klíčové pravidlo obsažené v $ 4, dle něhož platí, že činnost patří do samostatné působnosti kraje, pokud zvláštní zákon nesta- noví, že jde o působnost přenesenou. [36] Požadované informace se přímo tý- kají vystoupení náměstka hejtmana Jihomo- ravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. za- sedání zastupitelstva kraje. Osoba zúčastněná na řízení se domáhá označení dokumentů, z nichž náměstek hejtmana při svém projevu vycházel, a jejich zpřístupnění. Vzhledem k interpelačnímu charakteru této žádosti o informace je samozřejmě na posouzení po- vinného subjektu, resp. nadřízeného orgánu, zda se vůbec jedná o informace, na něž se vztahuje zákon o svobodném přístupu k in- formacím. To však nemění nic na tom, že i kdyby snad tyto informace nepodléhaly uve- denému zákonu, je nezbytné o žádosti rozhod- nout procesním postupem předvídaným tím- to zákonem. Pouze pak je umožněn řádný přezkum postupu povinného subjektu ze stra- ny nadřízeného orgánu a soudů (viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, čj. 2 As 44/2008-72, ve věci Ekologický právní servis). [37] Náměstek hejtmana je členem rady kraje. Rada je výkonným orgánem kraje v ob- lasti samostatné působnosti. Ve věcech pře- nesené působnosti může rada rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon ($ 57 odst. 1 krajské- ho zřízení). Rada kraje je tedy smíšeným or- gánem. Obecně lze říci, že složka samostatné působnosti převažuje nad složkou přenesené působnosti. Soud rozhodující o kompetenč- ním sporu není dostatečně uzpůsoben k to- mu, aby posoudil, zda povinný subjekt dispo- nuje požadovanými informacemi a jakou cestou tyto informace obdržel (k čemuž ho nabádá zejména argumentace žalobce), či zda má ze zákona povinnost mít tyto informa- ce k dispozici. Soud může jen stěží s jistotou určit, z titulu jaké funkce a působnosti čerpal náměstek hejtmana své informace, na jejichž podkladě následně formuloval své vyjádření na zasedání zastupitelstva kraje. Hodnocení těchto skutečností ostatně není smyslem kompetenčního sporu, nýbrž otázkou věcné- ho posouzení postupu povinného subjektu. K tomu může být tento soud povolán teprve v eventuálním řízení o kasační stížnosti. [38] Soud se proto mohl nyní při rozho- dování kompetenčního sporu přidržet pouze objektivních hledisek, jež mají vztah k poža- dovaným informacím. V prvé řadě to je posta- vení náměstka hejtmana vůči zastupitelstvu kraje a charakter jemu svěřené působnosti. Osoba zúčastněná na řízení ve své žádosti o poskytnutí informací sdělila, že se jedná o proslov náměstka hejtmana na zasedání za- stupitelstva kraje. Jak již soud uvedl, rada kra- je, jejímž členem je náměstek hejtmana, před- stavuje exekutivní orgán kraje, který je odpovědný zastupitelstvu jakožto přímo vo- lenému orgánu kraje. Tento vztah odpověd- nosti se týká ovšem toliko výkonu samostatné působnosti ($ 57 odst. 1 krajského zřízení). Rada kraje neodpovídá zastupitelstvu za vý- kon přenesené působnosti. Během zasedání zastupitelstva tedy dochází ke kontrole výko- nu samostatné působnosti radou kraje. Čle- nové zastupitelstva mají za tím účelem právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na hejtmana, jeho náměstky a další členy rady (čl. 25 Jednacího řádu Zastupitelstva Jihomo- ravského kraje). Ačkoliv by se tedy dalo před- jímat, že informace podané náměstkem hejt- mana na zasedání zastupitelstva kraje se z povahy vztahů mezi radou a zastupitel- stvem týkají samostatné působnosti, nelze na základě tohoto kritéria činit žádné dalekosáh- lé závěry. Bylo by totiž zjevně nesmyslné tvr- dit, že jakákoliv informace, která zazní od čle- nů rady kraje na zasedání zastupitelstva, je součástí výkonu samostatné působnosti. [39] Druhým hlediskem je předmět, je- hož se žádost o informace týká. Tímto před- mětem je vedení trasy rychlostní silnice R 52 (přes Lednicko-valtický areál a Mikulov). Ža- 321 2022 lobce ve svém návrhu uvádí, že se tato maté- rie týká přenesené působnosti kraje na úseku ochrany přírody a krajiny. Soud nikterak ne- zpochybňuje, že k záměru vybudovat rych- lostní silnici podává stanovisko i krajský úřad coby orgán ochrany přírody, stejně jako povo- luje případné výjimky z ochranných podmí- nek dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tyto činnosti jsou přitom součástí přenesené působnosti kraje. Umístění záměru v území má však svůj původ v jiné oblasti veřejné správy, a sice územním plánování. Na úrovni kraje se pořizují zásady územního rozvoje, v nichž se mj. vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu, zejména plochy a ko- ridory pro veřejně prospěšné stavby [$ 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Zásady územního rozvoje vydává zastupitel- stvo kraje v samostatné působnosti [$ 7 odst. 2 písm. a) stavebního zákona]. Trasa rychlostní silnice R 52 je v současné době vymezena v územním plánu vyššího územního celku Břeclavsko. Jedná se o nástroj územního plá- nování upravený zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon). Rovněž územní plán byl schvá- len krajem v samostatné působnosti ($ 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb.). Otázka vytýče- ní trasy rychlostní silnice je tedy v prvé řadě záležitostí územního plánování (územního plánu vyššího územního celku), které spadá do samostatné působnosti kraje. Případná na- vazující řízení, stejně jako stanoviska orgánu ochrany přírody, která představují výkon pře- nesené působnosti, jsou z tohoto pohledu podružnými akty. [40] Konečně třetím hlediskem je nastave- ní poměru mezi samostatnou a přenesenou působností v platném krajském zřízení. Jak soud již uvedl, platí, že není-li zákonem stano- veno jinak, vykonává kraj svěřené úkoly v ob- lasti samostatné působnosti ($ 4 krajského zří- zení). Jestliže tedy nelze jednoznačně seznat přímou souvislost mezi požadovanými infor- macemi a některým z úkolů svěřených orgá- nům kraje do přenesené působnosti, pak ne- zbývá než uzavřít, že se může jednat pouze o informace týkající se samostatné působnosti. [41] Soud dospěl po posouzení všech tří výše prezentovaných hledisek (viz body [38] až [40] shora) k závěru, že informace poža- dované osobou zúčastněnou na řízení mo- hou náležet toliko do oblasti samostatné pů- sobnosti kraje. Poskytování těchto informací je proto rovněž výkonem samostatné působ- nosti. Orgánem nadřízeným povinnému sub- jektu je dle $ 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s $ 94 odst. 1 krajského zřízení Minis- terstvo vnitra, které je věcně příslušné k roz- hodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na říze- ní proti postupu rady kraje při vyřizování podané žádosti o poskytnutí informací. 2022 Cla: podmínky uznání jiných rovnocenných dokladů při žádosti o vývozní náhradu k čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 800/1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravi- dla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty*) Pojem „okolností, na které nemá vývozce vliv“ [čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) xXX4 č. 800/1999] je širší než pojem „vyšší moc “, Žádost o uznání jiných rovnocenných do- kladů podle zmíněného ustanovení tak bude důvodná nejen tehdy, pokud předlože- ní kontrolního výtisku formuláře T5 prokazujícího výstup z celního území Spole- čenství zmařila vyšší moc, ale i v případě, že předložení formuláře bylo znemožněno nesprávným postupem dopravce konajícího v dobré víře. To, zda vý- +) S účinností od 6. 8. 2009 nahrazeno nařízením komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty. 322 vozce měl či mohl mít vliv na jednání dopravce v daném případě, je třeba vždy zkou- mat v konkrétním kontextu obchodního případu.

Plný text rozhodnutí

Prejudikatura: č. 1518/2008 Sb. NSS, č. 1555/2008 Sb. NSS, č. 1907/2009 Sb. NSS; nález Ústav- ního soudu č. 64/2001 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 429/2000). Věc: Ministerstvo vnitra proti Ministerstvu životního prostředí za účasti občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích o určení příslušnosti mezi správními orgány. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 24. 5. 2008 u Rady Jihomoravského kraje žá- dost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k in- formacím.

Žádost se vztahovala k výroku ná- městka hejtmana Jihomoravského kraje 316 Ing. Milana Venclíka, který na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje prohlásil, že zdůvodnění, proč byla R 52 v Bruselu vy- hlášena třetím nejhorším projektem z hledis- ka ekologie, údajně bylo, že R 52 vede přes Mikulov a Lednicko-valtický areál. Dále měl uvést, že lidé, kteří toto tvrdí, se dostávají do velkých problémů, protože poskytují chybné informace, aniž znají alespoň základní data o území. Osoba zúčastněná na řízení žádala poskytnout informace o tom, kdy a kdo zdů- vodnil vyhlášení R 52 ekologicky špatným projektem tím, že vede přes Lednicko-valtic- ký areál.

Domáhala se předání kopií doku- mentů dokládajících výše uvedené tvrzení. V neposlední řadě žádala o sdělení, ze kte- rých dokumentů vycházel náměstek hejtma- na Ing. Milan Venclík, když informoval tímto způsobem zastupitelstvo i veřejnost. Krajský úřad Jihomoravského kraje sdělil osobě zúčastněné na řízení přípisem ze dne 4. 6. 2008, že žádost obsahově nespadá pod zákon o svobodném přístupu k informacím, nýbrž se jedná o informace o životním pro- středí ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Z toho důvodu byla žádost předána odboru životního prostředí krajského úřadu. Násled- ně dne 20. 6. 2008 sdělil krajský úřad osobě zúčastněné na řízení přípisem, že nemá k dis- pozici požadované informace, ani není povi- nen je mít k dispozici. Osoba zúčastněná na řízení podala stíž- nost podle $ 16a zákona o svobodném přístu- pu k informacím, neboť oslovený povinný subjekt, tj. Rada Jihomoravského kraje, na žá- dost v zákonné lhůtě nereagoval. Na žádost o informace odpověděl pouze krajský úřad, což je jiný povinný subjekt.

Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou po- vinnými subjekty mj. územní samosprávné celky a jejich orgány. Rada kraje je tedy po- vinným subjektem ve smyslu tohoto zákona odlišným od krajského úřadu. Krajský úřad postoupil stížnost spolu se spisovým materiálem žalovanému, který stíž- nost vrátil bez vyřízení zpět krajskému úřadu s odůvodněním, že požadované informace nejsou informacemi o životním prostředí, nýbrž informacemi ve smyslu zákona o svo- bodném přístupu k informacím, který je v gesci žalobce.

Krajský úřad proto předložil stížnost k rozhodnutí žalobci, který ji však přípisem ze dne 24. 2. 2009 postoupil žalova- nému. Žalovaný nato sdělil žalobci přípisem ze dne 26. 3. 2009, že není věcně příslušným orgánem v dané věci, a proto mu vrátil spis zpět k vyřízení. Žalobce podal kompetenční žalobu. Uve- dl, že dle $ 16a odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je k vyřízení stížnosti proti postupu povinného subjektu příslušný nadřízený správní orgán. Jelikož $ 20 odst. 4 téhož zákona odkazuje výslovně na $ 178 správního řádu, vychází se pro určení nadří- zeného správního orgánu z tohoto ustanove- ní.

V dané věci nelze aplikovat $ 178 odst. 1 správního řádu, neboť zvláštní zákonná úpra- va neřeší, kdo by měl rozhodnout o podané stížnosti, a proto je nezbytné postupovat dle odst. 2 téhož ustanovení. V takovém případě je určující otázka, zda se žádost o informace týká samostatné nebo přenesené působnosti, neboť dle $ 20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím se informace z oblasti přenesené působnosti povinného subjektu poskytují v přenesené působnosti. Poskyto- vání informací nepředstavuje zvláštní veřej- nosprávní agendu, která by byla plně v gesci Ministerstva vnitra, ale naopak je integrální součástí určité věcné působnosti v oblasti ve- řejné správy, a to v závislosti na tom, z jaké oblasti jsou informace požadovány.

Uvedený materiální přístup zajišťuje, že o zákonnosti postupu povinných subjektů rozhodne věc- ně příslušný orgán, který je odborně vybave- ný a je schopen posoudit, zda má povinný subjekt povinnost disponovat určitou infor- mací z dané oblasti veřejné správy. Opačný přístup, podle něhož by rozhodujícím kritéri- em pro určení nadřízeného správního orgá- nu bylo, že se jedná o postup dle zákona o svobodném přístupu k informacím, by zna- menal, že nadřízeným orgánem by byl vždy žalobce. Takový přístup by vedl ke stavu, že by žalobce plnil vůči krajům úlohu nadříze- ného správního orgánu vždy, tj. i ve vztahu k vysoce specializovaným agendám, jako je např. ochrana přírody a krajiny.

Tím by byl popřen odvětvový princip, na němž jsou za- loženy instanční vztahy ve veřejné správě. In- formace požadované osobou zúčastněnou na řízení se vztahují k působnosti Jihomoravské- ho kraje na úseku životního prostředí, resp. 317 2021 ochrany přírody a krajiny upravené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon svěřuje krajům a jejich orgánům celou řadu úkolů, z nichž pouze část patří do samostatné působností ($ 77a odst. 1). Poža- dované informace se nevztahovaly k žádné- mu z úkolů náležejících krajům v samostatné působnosti.

Výstavba rychlostních komuni- kací je záležitostí státu, nikoliv samosprávy. Základní působností krajského úřadu v této oblasti je podávání stanovisek z pozice dotče- ného orgánu ve smyslu příslušných stavebních předpisů a stanovisek v rámci výkonu svěřené přenesené působnosti na úseku ochrany příro- dy a krajiny [$ 77a odst. 3 písm. w) ve spojení s $ 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.]. Pokud krajský úřad disponuje informací, že projekt trasy rychlostní silnice R 52 byl vyhodnocen jako třetí nejhorší ekologický projekt, jedná se o informaci související s výkonem přenese- né působnosti coby orgánu ochrany přírody.

Jelikož se požadované informace týkají. výko- nu přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny, vyřizoval kraj tuto žádost s ohledem na $ 20 odst. 6 zákona o svobod- ném přístupu k informacím v přenesené pů- sobnosti. Nadřízeným správním orgánem je dle $ 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s $ 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů stát- ní správy České republiky, žalovaný. Do jeho věcné působnosti totiž spadá ochrana příro- dy a krajiny (shodně $ 79 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny).

Žalovaný ve vyjádření k žalobě souhlasil se žalobcem v tom, že vyřizování žádostí o in- formace je součástí výkonu té působnosti, jíž se týkají. Požadovanou informaci je třeba zařadit nejen do určité věcné oblasti výkonu veřejné správy, ale též určit, zda se jedná o sa- mostatnou, či přenesenou působnost. Po- sledně uvedené hledisko žalobce přehlíží. Podle žalovaného žalobce nesprávně inter- pretuje, jakých informací se osoba zúčastně- ná na řízení domáhá. Předmětem žádosti byly informace 0 „nějaké soutěži v Bruselu o eko- logicky prospěšné a ekologicky špatné pro- jekty“, pořádání této soutěže však není z po- vahy věci výkonem přenesené působnosti 318 svěřené orgánům kraje.

Lze důvodně předpo- kládat, že „projekt R 52“ do předmětné soutě- že nepřihlásil kraj, ale určitý subjekt zvenčí. Podkladem soutěže pravděpodobně nebyly oficiální dokumenty vztahující se k výkonu státní správy při plánování a přípravě výstav- by R 52, jelikož z nich je objektivně zjistitel- né, že R 52 nevede přes Mikulov ani Lednic- ko-valtický areál. Dle názoru žalovaného se nejedná o informaci vztahující se k působ- nosti povinného subjektu podle $ 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.

Z toho vyplývá, že pokud orgán kraje (rada kraje) disponuje informací týkající se dané soutěže, jistě to není z titulu výkonu přenese- né působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny. Informací o tom, z čeho náměstek hejtmana při svém vystoupení vycházel, mů- že disponovat pouze on sám, resp. rada kraje. Informace se jednoznačně týká činnosti rady kraje jako výkonného orgánu kraje v oblasti samostatné působnosti. Žalobce v replice přitakal žalovanému, že požadované informace přímo nesouvisí s vý- konem státní správy, nicméně se podle něj jedná o informace související s výkonem pře- nesené působnosti kraje.

Informace o hodno- cení projektu R 52 jinými subjekty mají ne- pochybně vztah k jeho realizaci, která náleží do výkonu přenesené působnosti. Současně mají tyto informace úzký vztah k hodnocení projektu z hlediska jeho dopadů na životní prostředí, což je opět výkon státní správy. Zá- kon o svobodném přístupu k informacím ne- požaduje, aby příslušná informace beze zbyt- ku spadala do určité působnosti povinného subjektu, anebo vznikla výkonem takové pů- sobnosti. Naopak postačuje existence proka- zatelného vztahu dané informace k působ- nosti povinného subjektu.

xxí Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušné vydat rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti postupu Rady Jihomoravské- ho kraje při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podané dne 24. 5. 2008 ve věci projevu náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje týkajícího se hodnocení plánované trasy rychlostní sil nice R 52 v Bruselu je Ministerstvo vnitra. Z odůvodnění: (69) VI Určení orgánu příslušného rozhodnout o stížnosti [25] Osoba zúčastněná na řízení podala stížnost dle $ 16a zákona o svobodném pří- stupu k informacím na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací.

O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán ($ 16a odst. 4 téhož zákona). Dle $ 20 odst. 4 se na postup podle zákona o svobod- ném přístupu k informacím použije $ 178 správního řádu.

[26] Systematikou $ 178 správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, se tento soud zabýval již opakovaně (rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2007, čj. Komp 1/2007-54, č. 1518/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 2. 2008, čj. Komp 4/2006-103, či ze dne 17. 6. 2009, čj. Komp 4/2009-23). Vyložit, že $ 178 odst. 2 správního řádu je nutno chápat jako speciál- ní pravidlo ve vztahu k odstavci 1 téhož usta- novení, nikoliv jako pravidlo subsidiární. V takto nastaveném právním rámci byla po- dána stížnost osoby zúčastněné na řízení a za- ložena věcná příslušnost orgánu povolaného k rozhodnutí o stížnosti.

Rovněž za této práv- ní situace vznikl předmětný kompetenční spor. V jeho průběhu však byl $ 178 správní- ho řádu novelizován zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009. V důsledku této no- velizace je nutno považovat výše shrnuté ju- dikatorní závěry ohledně systematiky $ 178 správního řádu za překonané. Správní řád ny- ní výslovně stanoví, že dle $ 178 odst. 2 se po- stupuje pouze tehdy, pokud nelze nadřízený správní orgán určit dle odstavce 1 téhož usta- novení. Pravidlo obsažené v $ 178 odst. 2 správního řádu se tak stalo subsidiárním ve vztahu k pravidlu obsaženému v odstavci 1 téhož ustanovení.

[27] Nejvyšší správní soud tak musel v si- tuaci, kdy v průběhu kompetenčního sporu došlo ke změně relevantní právní úpravy, vá- žit, jaký má tato změna vliv na právní posou- zení sporu. Vycházel přitom z $ 100 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud rozhoduje v řízení o kompetenční žalobě dle právního stavu, který zde je v době jeho rozhodování. Vedle toho je však nezbytné vypořádat se se zása- dou perpetuatio fori, která se promítá do všech procesních úprav a v případě správní- ho řádu je normativně zachycena v $ 132. Po- kud dojde v průběhu řízení ke změně místní příslušnosti a věcné příslušnosti co do stup- ně, dokončí řízení správní orgán původně příslušný, nestanovíli zákon jinak. Zákon č. 7/2009 Sb., který novelizoval správní řád, neobsahuje žádná přechodná ustanovení.

[28] Analogickou situaci řešil již zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb. v usnesení ze dne 17. 6. 2009, čj. Konf 104/2008-7. Dospěl k závěru, že okolnostmi rozhodnými pro určení příslušnosti jsou pou- ze právní skutečnosti, s nimiž právní úprava spojuje důsledky ve vztahu k určení přísluš- nosti. Touto okolností však není právní úpra- va jako taková. Pokud tedy dojde ke změně právní úpravy týkající se určování věcné pří- slušnosti, tak se zásada perpetuatio fori neu- platní. V této situaci je pak rozhodné pouze to, zda zákon, jímž ke změně právní úpravy došlo, řeší další postup v zahájených řízeních prostřednictvím přechodných ustanovení. Při absenci přechodných ustanovení přechá- zí ke dni účinnosti změny právní úpravy pů- sobnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný dle nové právní úpravy.

[29] K těmto závěrům zvláštního senátu se připojuje i kompetenční senát NSS. Dodá- vá, že nedostatek věcné příslušnosti správní- ho orgánu, který vydal rozhodnutí, má za ná- sledek jeho nicotnost ($ 77 odst. 1 správního řádu). Zásadně proto bude platit, že pokud pozbude správní orgán v průběhu správního řízení (včetně řízení o opravných prostřed- cích) svoji věcnou příslušnost v důsledku změny právní úpravy a nestanoví-li přechod- ná ustanovení, že se zahájená řízení dokončí dle dosavadních předpisů, nesmí původně věcně příslušný správní orgán vydat rozhod- nutí ve věci.

V zahájených správních řízeních pokračuje správní orgán, kterému svěřuje věcnou působnost nová právní úprava. Ob- dobné úvahy lze vysledovat v nálezu Ústavní- 319 2021 ho soudu sp. zn. III. ÚS 429/2000 ze dne 19. 4. 2001 (N 64/22 SbNU 71). Na podkladě těchto východisek dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že při posuzování předmětné- ho kompetenčního sporu je nezbytné apliko- vat $ 178 správního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb.

[30] Při určování nadřízeného správního orgánu příslušného k vydání rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení tak Nej- vyšší správní soud nejprve aplikoval pravidlo obsažené v $ 178 odst. 1 správního řádu. Po- dle něj je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zá- kon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. [311 Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), stanoví v $ 92 odst. 1, že při výkonu přenesené působnosti jsou orgány územní samosprávy podřízeny příslušnému ministerstvu.

Příslušná ministerstva, do je- jichž působnosti náleží úseky státní správy vykonávané orgány kraje, přezkoumávají roz- bodnutí vydaná orgány kraje na úseku přene- sené působnosti ve správním řízení a kontro- lují výkon přenesené působnosti orgány kraje na svěřeném úseku ($ 92a krajského zřízení). Ačkoliv se při rozhodování 0 stíž- nosti dle $ 16a zákona o svobodném přístupu k informacím nepostupuje dle správního řá- du, a tudíž nelze aplikovat $ 92a písm. a) kraj- ského zřízení, nemění to nic na tom, že orgá- ny kraje jsou podřízeny v oblasti přenesené působnosti jednotlivým ministerstvům v zá- vislosti na odvětvovém principu výkonu stát- ní správy a jejich činnost v této oblasti podlé- há dozoru (kontrole) ze strany příslušných ministerstev.

[32] Pokud se týká samostatné působnos- ti krajů, ve vztahu k ní stanoví $ 94 odst. 1 krajského zřízení, že k přezkoumávání roz- hodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob je příslušné Ministerstvo vnitra. I když v případě stížnosti dle $ 16a zá- kona o svobodném přístupu k informacím nelze hovořit o přezkoumávání rozhodnutí, přesto tato skutečnost nevylučuje aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. Stížnost dle 320 $ 16a zákona o svobodném přístupu k infor- macím totiž přichází v úvahu v mimořádných situacích, k nimž by vůbec nemělo docházet.

Pokud by orgán kraje postupoval při vyřizo- vání žádosti o poskytnutí informace v soula- du se zákonem, buď by informaci poskytl (S 14 zákona o svobodném přístupu k infor- macím), nebo by vydal rozhodnutí o odmít- nutí žádosti ($ 15 téhož zákona). V případě vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti by ne- bylo pochyb o aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. I když je stížnost dle $ 164 zákona o svobodném přístupu k informacím oprav- ným prostředkem su! generis (nesměřuje proti rozhodnutí, nýbrž proti postupu povin- ného subjektu), měl by být způsob určení nadřízeného orgánu totožný.

Bylo by zjevně nesmyslné, aby o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti rozhodoval jiný orgán než v případě stížnosti na postup při vyřizo- vání žádosti o informace.

[33] Z výše uvedeného plyne, že při apli- kaci $ 178 odst. 1 správního řádu na činnost orgánů kraje je třeba rozlišovat, zda orgány kraje rozhodují v samostatné působnosti či V přenesené působnosti. V prvém případě je nadřízeným správním orgánem vůči orgánům kraje Ministerstvo vnitra, v druhém případě věcně příslušné ministerstvo, do jehož oboru působnosti náleží daný úsek státní správy.

[34] Soud se tedy musel dále zabývat otáz- kou, zda se požadované informace týkají sa- mostatné, či přenesené působnosti orgánů kraje. Zákon o svobodném přístupu k infor- macím uvádí v $ 20 odst. 6, že informace tý- kající se přenesené působnosti územně sa- mosprávného celku se poskytují rovněž v přenesené působnosti. Z toho vyplývá, že informace týkající se samostatné působnosti poskytují povinné subjekty v samostatné pů- sobnosti. Totéž dovodila i judikatura ve vzta- hu k zákonu o svobodném přístupu k infor- macím ve znění před novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb. (např. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 56/2006-45, ve věci Ekologický právní servis). Ostatně v tomto panuje mezi žalobcem i žalovaným shoda.

[35] Krajské zřízení svěřuje do samostat- né působnosti kraje záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, nejde-li o pře- nesenou působnost ($ 14 odst. 1). Do samo- statné působnosti dále patří zejména záleži- tosti uvedené v $ 11, $ 35, 6 36 a $ 59 (pravomoci rady kraje a zastupitelstva kraje, ukládání pokut za porušení právního předpi- su kraje), s výjimkou vydávání nařízení kraje, a další záležitosti, které do samostatné působ- nosti svěří zákon ($ 14 odst. 2). Pro rozhrani- čení samostatné a přenesené působnosti kra- je je klíčové pravidlo obsažené v $ 4, dle něhož platí, že činnost patří do samostatné působnosti kraje, pokud zvláštní zákon nesta- noví, že jde o působnost přenesenou.

[36] Požadované informace se přímo tý- kají vystoupení náměstka hejtmana Jihomo- ravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. za- sedání zastupitelstva kraje. Osoba zúčastněná na řízení se domáhá označení dokumentů, z nichž náměstek hejtmana při svém projevu vycházel, a jejich zpřístupnění. Vzhledem k interpelačnímu charakteru této žádosti o informace je samozřejmě na posouzení po- vinného subjektu, resp. nadřízeného orgánu, zda se vůbec jedná o informace, na něž se vztahuje zákon o svobodném přístupu k in- formacím. To však nemění nic na tom, že i kdyby snad tyto informace nepodléhaly uve- denému zákonu, je nezbytné o žádosti rozhod- nout procesním postupem předvídaným tím- to zákonem. Pouze pak je umožněn řádný přezkum postupu povinného subjektu ze stra- ny nadřízeného orgánu a soudů (viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, čj. 2 As 44/2008-72, ve věci Ekologický právní servis).

[37] Náměstek hejtmana je členem rady kraje. Rada je výkonným orgánem kraje v ob- lasti samostatné působnosti. Ve věcech pře- nesené působnosti může rada rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon ($ 57 odst. 1 krajské- ho zřízení). Rada kraje je tedy smíšeným or- gánem. Obecně lze říci, že složka samostatné působnosti převažuje nad složkou přenesené působnosti. Soud rozhodující o kompetenč- ním sporu není dostatečně uzpůsoben k to- mu, aby posoudil, zda povinný subjekt dispo- nuje požadovanými informacemi a jakou cestou tyto informace obdržel (k čemuž ho nabádá zejména argumentace žalobce), či zda má ze zákona povinnost mít tyto informa- ce k dispozici.

Soud může jen stěží s jistotou určit, z titulu jaké funkce a působnosti čerpal náměstek hejtmana své informace, na jejichž podkladě následně formuloval své vyjádření na zasedání zastupitelstva kraje. Hodnocení těchto skutečností ostatně není smyslem kompetenčního sporu, nýbrž otázkou věcné- ho posouzení postupu povinného subjektu. K tomu může být tento soud povolán teprve v eventuálním řízení o kasační stížnosti.

[38] Soud se proto mohl nyní při rozho- dování kompetenčního sporu přidržet pouze objektivních hledisek, jež mají vztah k poža- dovaným informacím. V prvé řadě to je posta- vení náměstka hejtmana vůči zastupitelstvu kraje a charakter jemu svěřené působnosti. Osoba zúčastněná na řízení ve své žádosti o poskytnutí informací sdělila, že se jedná o proslov náměstka hejtmana na zasedání za- stupitelstva kraje. Jak již soud uvedl, rada kra- je, jejímž členem je náměstek hejtmana, před- stavuje exekutivní orgán kraje, který je odpovědný zastupitelstvu jakožto přímo vo- lenému orgánu kraje.

Tento vztah odpověd- nosti se týká ovšem toliko výkonu samostatné působnosti ($ 57 odst. 1 krajského zřízení). Rada kraje neodpovídá zastupitelstvu za vý- kon přenesené působnosti. Během zasedání zastupitelstva tedy dochází ke kontrole výko- nu samostatné působnosti radou kraje. Čle- nové zastupitelstva mají za tím účelem právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na hejtmana, jeho náměstky a další členy rady (čl. 25 Jednacího řádu Zastupitelstva Jihomo- ravského kraje). Ačkoliv by se tedy dalo před- jímat, že informace podané náměstkem hejt- mana na zasedání zastupitelstva kraje se z povahy vztahů mezi radou a zastupitel- stvem týkají samostatné působnosti, nelze na základě tohoto kritéria činit žádné dalekosáh- lé závěry.

Bylo by totiž zjevně nesmyslné tvr- dit, že jakákoliv informace, která zazní od čle- nů rady kraje na zasedání zastupitelstva, je součástí výkonu samostatné působnosti.

[39] Druhým hlediskem je předmět, je- hož se žádost o informace týká. Tímto před- mětem je vedení trasy rychlostní silnice R 52 (přes Lednicko-valtický areál a Mikulov). Ža- 321 2022 lobce ve svém návrhu uvádí, že se tato maté- rie týká přenesené působnosti kraje na úseku ochrany přírody a krajiny. Soud nikterak ne- zpochybňuje, že k záměru vybudovat rych- lostní silnici podává stanovisko i krajský úřad coby orgán ochrany přírody, stejně jako povo- luje případné výjimky z ochranných podmí- nek dle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Tyto činnosti jsou přitom součástí přenesené působnosti kraje. Umístění záměru v území má však svůj původ v jiné oblasti veřejné správy, a sice územním plánování. Na úrovni kraje se pořizují zásady územního rozvoje, v nichž se mj. vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu, zejména plochy a ko- ridory pro veřejně prospěšné stavby [$ 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Zásady územního rozvoje vydává zastupitel- stvo kraje v samostatné působnosti [$ 7 odst. 2 písm. a) stavebního zákona].

Trasa rychlostní silnice R 52 je v současné době vymezena v územním plánu vyššího územního celku Břeclavsko. Jedná se o nástroj územního plá- nování upravený zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon). Rovněž územní plán byl schvá- len krajem v samostatné působnosti ($ 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb.). Otázka vytýče- ní trasy rychlostní silnice je tedy v prvé řadě záležitostí územního plánování (územního plánu vyššího územního celku), které spadá do samostatné působnosti kraje.

Případná na- vazující řízení, stejně jako stanoviska orgánu ochrany přírody, která představují výkon pře- nesené působnosti, jsou z tohoto pohledu podružnými akty.

[40] Konečně třetím hlediskem je nastave- ní poměru mezi samostatnou a přenesenou působností v platném krajském zřízení. Jak soud již uvedl, platí, že není-li zákonem stano- veno jinak, vykonává kraj svěřené úkoly v ob- lasti samostatné působnosti ($ 4 krajského zří- zení). Jestliže tedy nelze jednoznačně seznat přímou souvislost mezi požadovanými infor- macemi a některým z úkolů svěřených orgá- nům kraje do přenesené působnosti, pak ne- zbývá než uzavřít, že se může jednat pouze o informace týkající se samostatné působnosti.

[41] Soud dospěl po posouzení všech tří výše prezentovaných hledisek (viz body [38] až [40] shora) k závěru, že informace poža- dované osobou zúčastněnou na řízení mo- hou náležet toliko do oblasti samostatné pů- sobnosti kraje. Poskytování těchto informací je proto rovněž výkonem samostatné působ- nosti. Orgánem nadřízeným povinnému sub- jektu je dle $ 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s $ 94 odst. 1 krajského zřízení Minis- terstvo vnitra, které je věcně příslušné k roz- hodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na říze- ní proti postupu rady kraje při vyřizování podané žádosti o poskytnutí informací.

2022 Cla: podmínky uznání jiných rovnocenných dokladů při žádosti o vývozní náhradu k čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 800/1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravi- dla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty*) Pojem „okolností, na které nemá vývozce vliv“ [čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) xXX4 č. 800/1999] je širší než pojem „vyšší moc “, Žádost o uznání jiných rovnocenných do- kladů podle zmíněného ustanovení tak bude důvodná nejen tehdy, pokud předlože- ní kontrolního výtisku formuláře T5 prokazujícího výstup z celního území Spole- čenství zmařila vyšší moc, ale i v případě, že předložení formuláře bylo znemožněno nesprávným postupem dopravce konajícího v dobré víře.

To, zda vý- +) S účinností od 6. 8. 2009 nahrazeno nařízením komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty. 322 vozce měl či mohl mít vliv na jednání dopravce v daném případě, je třeba vždy zkou- mat v konkrétním kontextu obchodního případu.

Prejudikatura: č. 1518/2008 Sb. NSS, č. 1555/2008 Sb. NSS, č. 1907/2009 Sb. NSS; nález Ústav- ního soudu č. 64/2001 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 429/2000). Věc: Ministerstvo vnitra proti Ministerstvu životního prostředí za účasti občanského sdružení Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích o určení příslušnosti mezi správními orgány. Osoba zúčastněná na řízení podala dne 24. 5. 2008 u Rady Jihomoravského kraje žá- dost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k in- formacím.

Žádost se vztahovala k výroku ná- městka hejtmana Jihomoravského kraje 316 Ing. Milana Venclíka, který na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje prohlásil, že zdůvodnění, proč byla R 52 v Bruselu vy- hlášena třetím nejhorším projektem z hledis- ka ekologie, údajně bylo, že R 52 vede přes Mikulov a Lednicko-valtický areál. Dále měl uvést, že lidé, kteří toto tvrdí, se dostávají do velkých problémů, protože poskytují chybné informace, aniž znají alespoň základní data o území. Osoba zúčastněná na řízení žádala poskytnout informace o tom, kdy a kdo zdů- vodnil vyhlášení R 52 ekologicky špatným projektem tím, že vede přes Lednicko-valtic- ký areál.

Domáhala se předání kopií doku- mentů dokládajících výše uvedené tvrzení. V neposlední řadě žádala o sdělení, ze kte- rých dokumentů vycházel náměstek hejtma- na Ing. Milan Venclík, když informoval tímto způsobem zastupitelstvo i veřejnost. Krajský úřad Jihomoravského kraje sdělil osobě zúčastněné na řízení přípisem ze dne 4. 6. 2008, že žádost obsahově nespadá pod zákon o svobodném přístupu k informacím, nýbrž se jedná o informace o životním pro- středí ve smyslu zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí.

Z toho důvodu byla žádost předána odboru životního prostředí krajského úřadu. Násled- ně dne 20. 6. 2008 sdělil krajský úřad osobě zúčastněné na řízení přípisem, že nemá k dis- pozici požadované informace, ani není povi- nen je mít k dispozici. Osoba zúčastněná na řízení podala stíž- nost podle $ 16a zákona o svobodném přístu- pu k informacím, neboť oslovený povinný subjekt, tj. Rada Jihomoravského kraje, na žá- dost v zákonné lhůtě nereagoval. Na žádost o informace odpověděl pouze krajský úřad, což je jiný povinný subjekt.

Podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou po- vinnými subjekty mj. územní samosprávné celky a jejich orgány. Rada kraje je tedy po- vinným subjektem ve smyslu tohoto zákona odlišným od krajského úřadu. Krajský úřad postoupil stížnost spolu se spisovým materiálem žalovanému, který stíž- nost vrátil bez vyřízení zpět krajskému úřadu s odůvodněním, že požadované informace nejsou informacemi o životním prostředí, nýbrž informacemi ve smyslu zákona o svo- bodném přístupu k informacím, který je v gesci žalobce.

Krajský úřad proto předložil stížnost k rozhodnutí žalobci, který ji však přípisem ze dne 24. 2. 2009 postoupil žalova- nému. Žalovaný nato sdělil žalobci přípisem ze dne 26. 3. 2009, že není věcně příslušným orgánem v dané věci, a proto mu vrátil spis zpět k vyřízení. Žalobce podal kompetenční žalobu. Uve- dl, že dle $ 16a odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím je k vyřízení stížnosti proti postupu povinného subjektu příslušný nadřízený správní orgán. Jelikož $ 20 odst. 4 téhož zákona odkazuje výslovně na $ 178 správního řádu, vychází se pro určení nadří- zeného správního orgánu z tohoto ustanove- ní.

V dané věci nelze aplikovat $ 178 odst. 1 správního řádu, neboť zvláštní zákonná úpra- va neřeší, kdo by měl rozhodnout o podané stížnosti, a proto je nezbytné postupovat dle odst. 2 téhož ustanovení. V takovém případě je určující otázka, zda se žádost o informace týká samostatné nebo přenesené působnosti, neboť dle $ 20 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím se informace z oblasti přenesené působnosti povinného subjektu poskytují v přenesené působnosti. Poskyto- vání informací nepředstavuje zvláštní veřej- nosprávní agendu, která by byla plně v gesci Ministerstva vnitra, ale naopak je integrální součástí určité věcné působnosti v oblasti ve- řejné správy, a to v závislosti na tom, z jaké oblasti jsou informace požadovány.

Uvedený materiální přístup zajišťuje, že o zákonnosti postupu povinných subjektů rozhodne věc- ně příslušný orgán, který je odborně vybave- ný a je schopen posoudit, zda má povinný subjekt povinnost disponovat určitou infor- mací z dané oblasti veřejné správy. Opačný přístup, podle něhož by rozhodujícím kritéri- em pro určení nadřízeného správního orgá- nu bylo, že se jedná o postup dle zákona o svobodném přístupu k informacím, by zna- menal, že nadřízeným orgánem by byl vždy žalobce. Takový přístup by vedl ke stavu, že by žalobce plnil vůči krajům úlohu nadříze- ného správního orgánu vždy, tj. i ve vztahu k vysoce specializovaným agendám, jako je např. ochrana přírody a krajiny.

Tím by byl popřen odvětvový princip, na němž jsou za- loženy instanční vztahy ve veřejné správě. In- formace požadované osobou zúčastněnou na řízení se vztahují k působnosti Jihomoravské- ho kraje na úseku životního prostředí, resp. 317 2021 ochrany přírody a krajiny upravené zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon svěřuje krajům a jejich orgánům celou řadu úkolů, z nichž pouze část patří do samostatné působností ($ 77a odst. 1). Poža- dované informace se nevztahovaly k žádné- mu z úkolů náležejících krajům v samostatné působnosti.

Výstavba rychlostních komuni- kací je záležitostí státu, nikoliv samosprávy. Základní působností krajského úřadu v této oblasti je podávání stanovisek z pozice dotče- ného orgánu ve smyslu příslušných stavebních předpisů a stanovisek v rámci výkonu svěřené přenesené působnosti na úseku ochrany příro- dy a krajiny [$ 77a odst. 3 písm. w) ve spojení s $ 45i odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb.]. Pokud krajský úřad disponuje informací, že projekt trasy rychlostní silnice R 52 byl vyhodnocen jako třetí nejhorší ekologický projekt, jedná se o informaci související s výkonem přenese- né působnosti coby orgánu ochrany přírody.

Jelikož se požadované informace týkají. výko- nu přenesené působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny, vyřizoval kraj tuto žádost s ohledem na $ 20 odst. 6 zákona o svobod- ném přístupu k informacím v přenesené pů- sobnosti. Nadřízeným správním orgánem je dle $ 178 odst. 2 správního řádu ve spojení s $ 19 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů stát- ní správy České republiky, žalovaný. Do jeho věcné působnosti totiž spadá ochrana příro- dy a krajiny (shodně $ 79 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny).

Žalovaný ve vyjádření k žalobě souhlasil se žalobcem v tom, že vyřizování žádostí o in- formace je součástí výkonu té působnosti, jíž se týkají. Požadovanou informaci je třeba zařadit nejen do určité věcné oblasti výkonu veřejné správy, ale též určit, zda se jedná o sa- mostatnou, či přenesenou působnost. Po- sledně uvedené hledisko žalobce přehlíží. Podle žalovaného žalobce nesprávně inter- pretuje, jakých informací se osoba zúčastně- ná na řízení domáhá. Předmětem žádosti byly informace 0 „nějaké soutěži v Bruselu o eko- logicky prospěšné a ekologicky špatné pro- jekty“, pořádání této soutěže však není z po- vahy věci výkonem přenesené působnosti 318 svěřené orgánům kraje.

Lze důvodně předpo- kládat, že „projekt R 52“ do předmětné soutě- že nepřihlásil kraj, ale určitý subjekt zvenčí. Podkladem soutěže pravděpodobně nebyly oficiální dokumenty vztahující se k výkonu státní správy při plánování a přípravě výstav- by R 52, jelikož z nich je objektivně zjistitel- né, že R 52 nevede přes Mikulov ani Lednic- ko-valtický areál. Dle názoru žalovaného se nejedná o informaci vztahující se k působ- nosti povinného subjektu podle $ 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím.

Z toho vyplývá, že pokud orgán kraje (rada kraje) disponuje informací týkající se dané soutěže, jistě to není z titulu výkonu přenese- né působnosti na úseku ochrany přírody a krajiny. Informací o tom, z čeho náměstek hejtmana při svém vystoupení vycházel, mů- že disponovat pouze on sám, resp. rada kraje. Informace se jednoznačně týká činnosti rady kraje jako výkonného orgánu kraje v oblasti samostatné působnosti. Žalobce v replice přitakal žalovanému, že požadované informace přímo nesouvisí s vý- konem státní správy, nicméně se podle něj jedná o informace související s výkonem pře- nesené působnosti kraje.

Informace o hodno- cení projektu R 52 jinými subjekty mají ne- pochybně vztah k jeho realizaci, která náleží do výkonu přenesené působnosti. Současně mají tyto informace úzký vztah k hodnocení projektu z hlediska jeho dopadů na životní prostředí, což je opět výkon státní správy. Zá- kon o svobodném přístupu k informacím ne- požaduje, aby příslušná informace beze zbyt- ku spadala do určité působnosti povinného subjektu, anebo vznikla výkonem takové pů- sobnosti. Naopak postačuje existence proka- zatelného vztahu dané informace k působ- nosti povinného subjektu.

xxí Nejvyšší správní soud rozhodl, že příslušné vydat rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti postupu Rady Jihomoravské- ho kraje při vyřizování žádosti o poskytnutí informací podané dne 24. 5. 2008 ve věci projevu náměstka hejtmana Jihomoravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. zasedání Za- stupitelstva Jihomoravského kraje týkajícího se hodnocení plánované trasy rychlostní sil nice R 52 v Bruselu je Ministerstvo vnitra. Z odůvodnění: (69) VI Určení orgánu příslušného rozhodnout o stížnosti [25] Osoba zúčastněná na řízení podala stížnost dle $ 16a zákona o svobodném pří- stupu k informacím na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o poskytnutí informací.

O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán ($ 16a odst. 4 téhož zákona). Dle $ 20 odst. 4 se na postup podle zákona o svobod- ném přístupu k informacím použije $ 178 správního řádu.

[26] Systematikou $ 178 správního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, se tento soud zabýval již opakovaně (rozsudek NSS ze dne 31. 12. 2007, čj. Komp 1/2007-54, č. 1518/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 2. 2008, čj. Komp 4/2006-103, či ze dne 17. 6. 2009, čj. Komp 4/2009-23). Vyložit, že $ 178 odst. 2 správního řádu je nutno chápat jako speciál- ní pravidlo ve vztahu k odstavci 1 téhož usta- novení, nikoliv jako pravidlo subsidiární. V takto nastaveném právním rámci byla po- dána stížnost osoby zúčastněné na řízení a za- ložena věcná příslušnost orgánu povolaného k rozhodnutí o stížnosti.

Rovněž za této práv- ní situace vznikl předmětný kompetenční spor. V jeho průběhu však byl $ 178 správní- ho řádu novelizován zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009. V důsledku této no- velizace je nutno považovat výše shrnuté ju- dikatorní závěry ohledně systematiky $ 178 správního řádu za překonané. Správní řád ny- ní výslovně stanoví, že dle $ 178 odst. 2 se po- stupuje pouze tehdy, pokud nelze nadřízený správní orgán určit dle odstavce 1 téhož usta- novení. Pravidlo obsažené v $ 178 odst. 2 správního řádu se tak stalo subsidiárním ve vztahu k pravidlu obsaženému v odstavci 1 téhož ustanovení.

[27] Nejvyšší správní soud tak musel v si- tuaci, kdy v průběhu kompetenčního sporu došlo ke změně relevantní právní úpravy, vá- žit, jaký má tato změna vliv na právní posou- zení sporu. Vycházel přitom z $ 100 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soud rozhoduje v řízení o kompetenční žalobě dle právního stavu, který zde je v době jeho rozhodování. Vedle toho je však nezbytné vypořádat se se zása- dou perpetuatio fori, která se promítá do všech procesních úprav a v případě správní- ho řádu je normativně zachycena v $ 132. Po- kud dojde v průběhu řízení ke změně místní příslušnosti a věcné příslušnosti co do stup- ně, dokončí řízení správní orgán původně příslušný, nestanovíli zákon jinak. Zákon č. 7/2009 Sb., který novelizoval správní řád, neobsahuje žádná přechodná ustanovení.

[28] Analogickou situaci řešil již zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb. v usnesení ze dne 17. 6. 2009, čj. Konf 104/2008-7. Dospěl k závěru, že okolnostmi rozhodnými pro určení příslušnosti jsou pou- ze právní skutečnosti, s nimiž právní úprava spojuje důsledky ve vztahu k určení přísluš- nosti. Touto okolností však není právní úpra- va jako taková. Pokud tedy dojde ke změně právní úpravy týkající se určování věcné pří- slušnosti, tak se zásada perpetuatio fori neu- platní. V této situaci je pak rozhodné pouze to, zda zákon, jímž ke změně právní úpravy došlo, řeší další postup v zahájených řízeních prostřednictvím přechodných ustanovení. Při absenci přechodných ustanovení přechá- zí ke dni účinnosti změny právní úpravy pů- sobnost vést řízení na orgán, který je v dané věci příslušný dle nové právní úpravy.

[29] K těmto závěrům zvláštního senátu se připojuje i kompetenční senát NSS. Dodá- vá, že nedostatek věcné příslušnosti správní- ho orgánu, který vydal rozhodnutí, má za ná- sledek jeho nicotnost ($ 77 odst. 1 správního řádu). Zásadně proto bude platit, že pokud pozbude správní orgán v průběhu správního řízení (včetně řízení o opravných prostřed- cích) svoji věcnou příslušnost v důsledku změny právní úpravy a nestanoví-li přechod- ná ustanovení, že se zahájená řízení dokončí dle dosavadních předpisů, nesmí původně věcně příslušný správní orgán vydat rozhod- nutí ve věci.

V zahájených správních řízeních pokračuje správní orgán, kterému svěřuje věcnou působnost nová právní úprava. Ob- dobné úvahy lze vysledovat v nálezu Ústavní- 319 2021 ho soudu sp. zn. III. ÚS 429/2000 ze dne 19. 4. 2001 (N 64/22 SbNU 71). Na podkladě těchto východisek dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že při posuzování předmětné- ho kompetenčního sporu je nezbytné apliko- vat $ 178 správního řádu, ve znění zákona č. 7/2009 Sb.

[30] Při určování nadřízeného správního orgánu příslušného k vydání rozhodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na řízení tak Nej- vyšší správní soud nejprve aplikoval pravidlo obsažené v $ 178 odst. 1 správního řádu. Po- dle něj je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zá- kon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. [311 Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), stanoví v $ 92 odst. 1, že při výkonu přenesené působnosti jsou orgány územní samosprávy podřízeny příslušnému ministerstvu.

Příslušná ministerstva, do je- jichž působnosti náleží úseky státní správy vykonávané orgány kraje, přezkoumávají roz- bodnutí vydaná orgány kraje na úseku přene- sené působnosti ve správním řízení a kontro- lují výkon přenesené působnosti orgány kraje na svěřeném úseku ($ 92a krajského zřízení). Ačkoliv se při rozhodování 0 stíž- nosti dle $ 16a zákona o svobodném přístupu k informacím nepostupuje dle správního řá- du, a tudíž nelze aplikovat $ 92a písm. a) kraj- ského zřízení, nemění to nic na tom, že orgá- ny kraje jsou podřízeny v oblasti přenesené působnosti jednotlivým ministerstvům v zá- vislosti na odvětvovém principu výkonu stát- ní správy a jejich činnost v této oblasti podlé- há dozoru (kontrole) ze strany příslušných ministerstev.

[32] Pokud se týká samostatné působnos- ti krajů, ve vztahu k ní stanoví $ 94 odst. 1 krajského zřízení, že k přezkoumávání roz- hodnutí o právech a povinnostech fyzických a právnických osob je příslušné Ministerstvo vnitra. I když v případě stížnosti dle $ 16a zá- kona o svobodném přístupu k informacím nelze hovořit o přezkoumávání rozhodnutí, přesto tato skutečnost nevylučuje aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. Stížnost dle 320 $ 16a zákona o svobodném přístupu k infor- macím totiž přichází v úvahu v mimořádných situacích, k nimž by vůbec nemělo docházet.

Pokud by orgán kraje postupoval při vyřizo- vání žádosti o poskytnutí informace v soula- du se zákonem, buď by informaci poskytl (S 14 zákona o svobodném přístupu k infor- macím), nebo by vydal rozhodnutí o odmít- nutí žádosti ($ 15 téhož zákona). V případě vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti by ne- bylo pochyb o aplikaci $ 94 odst. 1 krajského zřízení. I když je stížnost dle $ 164 zákona o svobodném přístupu k informacím oprav- ným prostředkem su! generis (nesměřuje proti rozhodnutí, nýbrž proti postupu povin- ného subjektu), měl by být způsob určení nadřízeného orgánu totožný.

Bylo by zjevně nesmyslné, aby o odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti rozhodoval jiný orgán než v případě stížnosti na postup při vyřizo- vání žádosti o informace.

[33] Z výše uvedeného plyne, že při apli- kaci $ 178 odst. 1 správního řádu na činnost orgánů kraje je třeba rozlišovat, zda orgány kraje rozhodují v samostatné působnosti či V přenesené působnosti. V prvém případě je nadřízeným správním orgánem vůči orgánům kraje Ministerstvo vnitra, v druhém případě věcně příslušné ministerstvo, do jehož oboru působnosti náleží daný úsek státní správy.

[34] Soud se tedy musel dále zabývat otáz- kou, zda se požadované informace týkají sa- mostatné, či přenesené působnosti orgánů kraje. Zákon o svobodném přístupu k infor- macím uvádí v $ 20 odst. 6, že informace tý- kající se přenesené působnosti územně sa- mosprávného celku se poskytují rovněž v přenesené působnosti. Z toho vyplývá, že informace týkající se samostatné působnosti poskytují povinné subjekty v samostatné pů- sobnosti. Totéž dovodila i judikatura ve vzta- hu k zákonu o svobodném přístupu k infor- macím ve znění před novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb. (např. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 56/2006-45, ve věci Ekologický právní servis). Ostatně v tomto panuje mezi žalobcem i žalovaným shoda.

[35] Krajské zřízení svěřuje do samostat- né působnosti kraje záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, nejde-li o pře- nesenou působnost ($ 14 odst. 1). Do samo- statné působnosti dále patří zejména záleži- tosti uvedené v $ 11, $ 35, 6 36 a $ 59 (pravomoci rady kraje a zastupitelstva kraje, ukládání pokut za porušení právního předpi- su kraje), s výjimkou vydávání nařízení kraje, a další záležitosti, které do samostatné působ- nosti svěří zákon ($ 14 odst. 2). Pro rozhrani- čení samostatné a přenesené působnosti kra- je je klíčové pravidlo obsažené v $ 4, dle něhož platí, že činnost patří do samostatné působnosti kraje, pokud zvláštní zákon nesta- noví, že jde o působnost přenesenou.

[36] Požadované informace se přímo tý- kají vystoupení náměstka hejtmana Jihomo- ravského kraje Ing. Milana Venclíka na 24. za- sedání zastupitelstva kraje. Osoba zúčastněná na řízení se domáhá označení dokumentů, z nichž náměstek hejtmana při svém projevu vycházel, a jejich zpřístupnění. Vzhledem k interpelačnímu charakteru této žádosti o informace je samozřejmě na posouzení po- vinného subjektu, resp. nadřízeného orgánu, zda se vůbec jedná o informace, na něž se vztahuje zákon o svobodném přístupu k in- formacím. To však nemění nic na tom, že i kdyby snad tyto informace nepodléhaly uve- denému zákonu, je nezbytné o žádosti rozhod- nout procesním postupem předvídaným tím- to zákonem. Pouze pak je umožněn řádný přezkum postupu povinného subjektu ze stra- ny nadřízeného orgánu a soudů (viz rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2009, čj. 2 As 44/2008-72, ve věci Ekologický právní servis).

[37] Náměstek hejtmana je členem rady kraje. Rada je výkonným orgánem kraje v ob- lasti samostatné působnosti. Ve věcech pře- nesené působnosti může rada rozhodovat, jen stanoví-li tak zákon ($ 57 odst. 1 krajské- ho zřízení). Rada kraje je tedy smíšeným or- gánem. Obecně lze říci, že složka samostatné působnosti převažuje nad složkou přenesené působnosti. Soud rozhodující o kompetenč- ním sporu není dostatečně uzpůsoben k to- mu, aby posoudil, zda povinný subjekt dispo- nuje požadovanými informacemi a jakou cestou tyto informace obdržel (k čemuž ho nabádá zejména argumentace žalobce), či zda má ze zákona povinnost mít tyto informa- ce k dispozici.

Soud může jen stěží s jistotou určit, z titulu jaké funkce a působnosti čerpal náměstek hejtmana své informace, na jejichž podkladě následně formuloval své vyjádření na zasedání zastupitelstva kraje. Hodnocení těchto skutečností ostatně není smyslem kompetenčního sporu, nýbrž otázkou věcné- ho posouzení postupu povinného subjektu. K tomu může být tento soud povolán teprve v eventuálním řízení o kasační stížnosti.

[38] Soud se proto mohl nyní při rozho- dování kompetenčního sporu přidržet pouze objektivních hledisek, jež mají vztah k poža- dovaným informacím. V prvé řadě to je posta- vení náměstka hejtmana vůči zastupitelstvu kraje a charakter jemu svěřené působnosti. Osoba zúčastněná na řízení ve své žádosti o poskytnutí informací sdělila, že se jedná o proslov náměstka hejtmana na zasedání za- stupitelstva kraje. Jak již soud uvedl, rada kra- je, jejímž členem je náměstek hejtmana, před- stavuje exekutivní orgán kraje, který je odpovědný zastupitelstvu jakožto přímo vo- lenému orgánu kraje.

Tento vztah odpověd- nosti se týká ovšem toliko výkonu samostatné působnosti ($ 57 odst. 1 krajského zřízení). Rada kraje neodpovídá zastupitelstvu za vý- kon přenesené působnosti. Během zasedání zastupitelstva tedy dochází ke kontrole výko- nu samostatné působnosti radou kraje. Čle- nové zastupitelstva mají za tím účelem právo vznášet dotazy, připomínky a podněty na hejtmana, jeho náměstky a další členy rady (čl. 25 Jednacího řádu Zastupitelstva Jihomo- ravského kraje). Ačkoliv by se tedy dalo před- jímat, že informace podané náměstkem hejt- mana na zasedání zastupitelstva kraje se z povahy vztahů mezi radou a zastupitel- stvem týkají samostatné působnosti, nelze na základě tohoto kritéria činit žádné dalekosáh- lé závěry.

Bylo by totiž zjevně nesmyslné tvr- dit, že jakákoliv informace, která zazní od čle- nů rady kraje na zasedání zastupitelstva, je součástí výkonu samostatné působnosti.

[39] Druhým hlediskem je předmět, je- hož se žádost o informace týká. Tímto před- mětem je vedení trasy rychlostní silnice R 52 (přes Lednicko-valtický areál a Mikulov). Ža- 321 2022 lobce ve svém návrhu uvádí, že se tato maté- rie týká přenesené působnosti kraje na úseku ochrany přírody a krajiny. Soud nikterak ne- zpochybňuje, že k záměru vybudovat rych- lostní silnici podává stanovisko i krajský úřad coby orgán ochrany přírody, stejně jako povo- luje případné výjimky z ochranných podmí- nek dle zákona o ochraně přírody a krajiny.

Tyto činnosti jsou přitom součástí přenesené působnosti kraje. Umístění záměru v území má však svůj původ v jiné oblasti veřejné správy, a sice územním plánování. Na úrovni kraje se pořizují zásady územního rozvoje, v nichž se mj. vymezí plochy nebo koridory nadmístního významu, zejména plochy a ko- ridory pro veřejně prospěšné stavby [$ 36 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Zásady územního rozvoje vydává zastupitel- stvo kraje v samostatné působnosti [$ 7 odst. 2 písm. a) stavebního zákona].

Trasa rychlostní silnice R 52 je v současné době vymezena v územním plánu vyššího územního celku Břeclavsko. Jedná se o nástroj územního plá- nování upravený zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (sta- vební zákon). Rovněž územní plán byl schvá- len krajem v samostatné působnosti ($ 29 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb.). Otázka vytýče- ní trasy rychlostní silnice je tedy v prvé řadě záležitostí územního plánování (územního plánu vyššího územního celku), které spadá do samostatné působnosti kraje.

Případná na- vazující řízení, stejně jako stanoviska orgánu ochrany přírody, která představují výkon pře- nesené působnosti, jsou z tohoto pohledu podružnými akty.

[40] Konečně třetím hlediskem je nastave- ní poměru mezi samostatnou a přenesenou působností v platném krajském zřízení. Jak soud již uvedl, platí, že není-li zákonem stano- veno jinak, vykonává kraj svěřené úkoly v ob- lasti samostatné působnosti ($ 4 krajského zří- zení). Jestliže tedy nelze jednoznačně seznat přímou souvislost mezi požadovanými infor- macemi a některým z úkolů svěřených orgá- nům kraje do přenesené působnosti, pak ne- zbývá než uzavřít, že se může jednat pouze o informace týkající se samostatné působnosti.

[41] Soud dospěl po posouzení všech tří výše prezentovaných hledisek (viz body [38] až [40] shora) k závěru, že informace poža- dované osobou zúčastněnou na řízení mo- hou náležet toliko do oblasti samostatné pů- sobnosti kraje. Poskytování těchto informací je proto rovněž výkonem samostatné působ- nosti. Orgánem nadřízeným povinnému sub- jektu je dle $ 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s $ 94 odst. 1 krajského zřízení Minis- terstvo vnitra, které je věcně příslušné k roz- hodnutí o stížnosti osoby zúčastněné na říze- ní proti postupu rady kraje při vyřizování podané žádosti o poskytnutí informací.

2022 Cla: podmínky uznání jiných rovnocenných dokladů při žádosti o vývozní náhradu k čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 800/1999, kterým se stanoví společná prováděcí pravi- dla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty*) Pojem „okolností, na které nemá vývozce vliv“ [čl. 49 odst. 3 nařízení Komise (ES) xXX4 č. 800/1999] je širší než pojem „vyšší moc “, Žádost o uznání jiných rovnocenných do- kladů podle zmíněného ustanovení tak bude důvodná nejen tehdy, pokud předlože- ní kontrolního výtisku formuláře T5 prokazujícího výstup z celního území Spole- čenství zmařila vyšší moc, ale i v případě, že předložení formuláře bylo znemožněno nesprávným postupem dopravce konajícího v dobré víře.

To, zda vý- +) S účinností od 6. 8. 2009 nahrazeno nařízením komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty. 322 vozce měl či mohl mít vliv na jednání dopravce v daném případě, je třeba vždy zkou- mat v konkrétním kontextu obchodního případu.

C.) Článek 49 odstavec 3 nařízení stano- ví, že: „Pokud kontrolní výtisk T5 nebo pří- padně vnitrostátní doklad prokazující vý- stup z celního území Společenství není vrácen úřadu odeslání nebo ústřednímu or- gánu do tří měsíců od jeho vydání násled- kem okolností, na které nemá vývozce vliv, může tento vývozce podat příslušnému or- gánu odůvodněnou žádost o uznání jiných rovnocenných dokladů,. Spor mezi žalobky- ní a žalovaným spočívá v různém výkladu for- mulace „okolnosti, na které nemá vývozce vliv“ (circumstances beyond the control of the exporter, circonstances non imputables a Vexportateur).

Žalovaný tvrdí, že za tako- vou okolnost nemůže být považováno jednání dopravce, který nedbal na splnění všech povin- ností uložených nařízením; žalobkyně se nao- pak domnívá, že takový výklad je s ohledem na konkrétní okolnosti případu příliš přísný. Soud dává v tomto sporu za pravdu žalob- kyni. Podle žalovaného je pochybení doprav- ce výlučně otázkou soukromoprávní mezi ním a žalobkyní; tím však v podstatě vylučuje z okruhu „okolností, na které nemá vývozce vliv“ jakýkoli „lidský faktor“ a klade tyto okol- nosti na roveň institutu vyšší moci.

Takový vý- klad ale není namístě už s ohledem na to, že samotné nařízení tyto instituty rozlišuje. O „vyšší moci“ (force majeure v anglickém i francouzském znění), která způsobila to, že vývozce nemohl dodržet lhůtu; že produkt dostal jiné místo určení, než pro které byla vydána licence; že byl produkt zničen při pře- pravě; že nemohly být předloženy doklady a podobně, se nařízení zmiňuje například v článku 7 odst. 4, v článku 19 odst. 3, v člán- ku 20 odst. 3, v článku 25 odst. 1, v článku 49 odst. 2 a v článku 51 odst. 3 písm. a); pouze na jediném místě, a to právě v článku 49 odst. 3, se v nařízení vyskytuje pojem „okolností, na které nemá vývozce vlív,.

Jakkoli soud ne- přehlédl argumentaci žalovaného, podle níž je věcí vývozce, aby zajistil řádný postup ze strany dopravce, a též jeho poukaz na $ 617 obchodního zákoníku, podle nějž je doprav- ce povinen provést přepravu do místa určení s odbornou péčí, nelze opomíjet rozdílnost těchto dvou pojmů. „Vyšší moc“ je tradičním termínem s rela- tivně ustáleným obsahem a nařízení tento po- jem zná a hojně jej užívá - i při formulaci pra- videl obdobných pravidlu, podle nějž při podávání žádosti o uznání jiných rovnocen- ných dokladů postupovala žalobkyně.

Z pou- žití jiného pojmu (okolnosti, na které nemá vývozce vliv) ve stejném právním předpisu nelze dovodit jiný závěr než ten, že takový po- jem nemá být s pojmem vyšší moci ztotožňo- ván. Rozsah tohoto pojmu je pak nevyhnutel- ně Širší než rozsah pojmu vyšší moc: ta totiž zahrnuje pouze jevy, které nelze lidským ko- náním odvrátit. Má se zde na mysli lidské ko- nání v nejobecnějším slova smyslu - tedy ni- koli konání určité osoby, smluvní strany, účastníka řízení a podobně, nýbrž konání, které je obecně v lidských silách.

Naproti to- mu článek 49 odst. 3 nařízení výslovně ozna- čuje „vývozce“ jako konkrétní osobu; to, zda tato konkrétní osoba mohla či nemohla ovliv- nit či kontrolovat okolnosti vývozu, resp. zda jí všechny tyto okolnosti lze přičíst, je určují- cím kritériem pro úspěch žádosti o uznání ji- ných rovnocenných dokladů. Při výkladu čl. 49 odst. 3 je tedy třeba brát v úvahu konkrétní okolnosti daného případu a zhodnotit, v jaké míře vůbec mohl vývozce ovlivnit, že při vývozu zboží budou splněny všechny předepsané postupy.

V projednáva- né věci má soud za to, že okolnosti, k nimž při vývozu došlo, byly mimo vliv žalobkyně, a by- ly tak naplněny předpoklady pro to, aby fond vyhověl žádosti žalobkyně o uznání jiných rovnocenných dokladů. Pochybení dopravce nespočívalo v tom, že by své povinnosti plnil nedbale, ale spíše v dobře míněné (ač nedo- myšlené) snaze o co nejbezpečnější doručení dokladů celnímu úřadu určení. K takovému pochybení mohlo dojít i přesto, že žalobkyně byla o správném postupu při vývozu zboží (nutnost předložit doklad T5 současně se zbožím) poučena ze strany Celního úřadu Hamburk, a že třeba i dopravce byl s tímto pravidlem seznámen.

Nebylo pak v moci ža- lobkyně, aby napravila situaci vzniklou tím, že zásilka obsahující doklady nebyla dosud celnímu úřadu doručena, kdežto zboží již muselo být naloděno. Žalovaný k tomu namítal, že pokud by při- jal výklad zastávaný žalobkyní, znamenalo by to, že by z vývozce byla předem sňata odpo- vědnost za dodržení všech pravidel vývozu pro případ, že své zboží svěřuje dopravci jako osobě od něj odlišné, a bylo by možno „omlu- viť“ jakékoli pochybení na straně dopravce. Tak tomu ale není. Soud v této věci hodnotil zcela konkrétní pochybení dopravce, a jak již je uvedeno výše, dovodil, že se nejedná o po- chybení hrubé, ale spíše o nesprávný odhad a nešťastnou náhodu, které vývozce mohl stě- ží zabránit.

Neznamená to, že každé pochybe- ní dopravce je okolností, na niž nemá vývoz- ce vliv ve smyslu čl. 49 odst. 3 nařízení: to je třeba posoudit v každém individuálním případě. Soud přihlédl i k tomu, že pouhé dva mě- síce před vydáním přezkoumávaného roz- hodnutí vydal žalovaný čtyři rozhodnutí, ji- miž žalobkyni ve skutkově obdobných (ne-li totožných) věcech vyhověl. Odlišnost svých přístupů vysvětlil žalovaný až ústně při jedná- ní u zdejšího soudu; to sice poskytlo soudu určitou představu o motivaci rozhodnutí ža- lovaného, ale nezhojilo to fakt, že žalovaný ve stejné době rozhodl © stejné právní otázce několikrát ve prospěch žalobkyně, a poté ná- hle (pro účastníka překvapivě) svůj názor změnil.

Přitom v oněch prvních čtyřech roz- hodnutích není nijak rozebrán význam po- jmu „okolnosti, na které nemá vývozce vliv“ a důvod, pro který žalovaný v těchto věcech takové okolnosti spatřoval. (...) 325 2023 2023 Daň z příjmů: vznik vlastnického práva k nemovitostem; daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování majetku k $ 60 odst. 1 obchodního zákoníku k $ 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací ob- dobí roku 2006 k $ 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2006 I.

Vlastnické právo k nemovitostem, které jsou předmětem nepeněžitého vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti při zvýšení základního kapitálu, vzni- ká společnosti až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí a nikoli již splacením nepeněžitého vkladu.

II. V období mezi splacením nepeněžitého vkladu a vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí na základě písemného prohlášení dle $ 60 odst. 1 obchodního zákoníku má obchodní společnost předmětné nemovitosti toli- ko v držbě a nikoli ve vlastnictví. V tomto období proto není obchodní společnost oprávněna uplatňovat ve vztahu k tomuto majetku daňově uznatelné náklady na tvorbu rezerv na opravy a odpisování hmotného majetku dle $ 7 odst. 1 zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, a $ 28 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

Společnost s ručením omezeným NAMARA proti Ministerstvu zemědělství o vývozní

⚖ Zeptejte se AI asistenta na toto rozhodnutí