Skutečnost, že povinný je ve vazbě a nemá žádný příjem, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil k odvolání povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tato skutečnost však způsobuje neúčinnost nařízeného soudního výkonu rozhodnutí.
Č. 58/1996 sb. rozh.
Skutečnost, že povinný je ve vazbě a nemá žádný příjem, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil k odvolání povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Tato skutečnost však způsobuje neúčinnost nařízeného soudního výkonu rozhodnutí.
(Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 7. 2. 1995, 5 Co 291/95)
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením nařídil výkon rozhodnutí podle usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 9. 1991, sp. zn. 2 T 117/90, a usnesení téhož soudu ze dne 15. 9. 1994, sp. zn. E 884/94, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 4030 Kč. Výkon rozhodnutí nařídil srážkami ze mzdy povinného, když jako plátce mzdy byla označena Věznice v Č. B.
Proti tomuto usnesení se povinný včas odvolal. Namítal, že je v současné době ve vazbě bez zaměstnání, a proto žádá o zproštění placení vymáhané částky, případně snížení této částky.
Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolání není důvodné.
Při nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda existuje rozhodnutí, které je podkladem pro výkon, zda je vykonatelné, zda svědčí oprávněnému proti povinnému a zda je vymáhána návrhem na exekuci povinnost tímto rozhodnutím stanovená.
V tomto případě byly všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí splněny. Ani povinný v odvolání nenamítal, že by některá ze shora uvedených podmínek nebyla dána. Okresní soud potvrdil vykonatelnost rozhodnutí i to, že návrh s ním souhlasí, ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 o. s. ř. Nic tedy nebránilo tomu, aby výkon rozhodnutí byl navrženým způsobem (srážkami ze mzdy povinného) nařízen, když v návrhu se tvrdilo, že plátcem mzdy je Věznice Č. B.
Nařízení výkonu rozhodnutí nebrání ani námitka povinného, že je zatím stále ve vazbě a není pracovně zařazen. Tuto okolnost potvrdila i věznice svým dopisem ze dne 9. 1. 1995 a potvrdila ji znovu odvolacímu soudu dne 7. 2. 1995. Při nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy totiž soud nezkoumá, zda skutečně povinný pracuje u toho plátce mzdy, který je v návrhu na exekuci označen. Okolnost, že tomu tak není, není proto ani pro odvolací soud překážkou pro potvrzení napadeného rozhodnutí. Jestliže však povinný nemá u plátce označeného v návrhu nárok na mzdu (není-li u něj zaměstnán), nedojde nařízením výkonu rozhodnutí k postižení jeho mzdy a nařízení výkonu rozhodnutí se stane neúčinným. Ani odvolací soud však nemůže při svém rozhodování k této okolnosti přihlédnout, když všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. V tomto řízení nelze ani povinnému vymáhanou částku prominout či snížit.
Proto bylo napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno.
O nákladech řízení odvolacího bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že oprávněnému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.