Orgánem místní správy ve smyslu ustanovení § 27 odst.3 o.z. není obecní úřad (městský úřad), ale je jím obec (město) jako právnická osoba.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích byl Městský úřad ve V. ustanoven opatrovníkem A. K., která byla omezena ve způsobilosti k právním úkonům pravomocným rozsudkem soudu tak, že není oprávněna činit právní úkony v pracovně právních vztazích a právní úkony týkající se jejího majetku, jehož hodnota přesahuje částku 5000 Kč. Dřívější opatrovník uvedené A. K. zemřel a nebyla shledána žádná fyzická osoba, která by mohla a byla ochotna opatrovnickou funkci vůči uvedené osobě vykonávat. Proto s odkazem na ustanovení § 27 odst. 3 o. z. soud ustanovil opatrovníkem A. K. Městský úřad ve V.
Proti tomuto usnesení se Městský úřad ve V. odvolal. Namítal, že A. K. nemá k městskému úřadu důvěru, což bylo již v průběhu řízení soudu sděleno. Dále uváděl, že Městský úřad ve V. zřejmě ani není orgánem místní správy, jaký má na zřeteli ustanovení § 27 odst. 3 o. z. v návaznosti na ustanovení § 58 a násl: zákona č. 410/1992 Sb., o obcích. Poukazoval na možnost úvahy o tom, že by zmíněným orgánem státní správy pro výkon funkce opatrovníka zletilé osoby mohl být třeba některý orgán Okresního úřadu v S., a to analogicky jako je tomu u nezletilců.
Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením zrušil uvedené usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.
Ustanovení § 27 odst. 3 o. z. je ustanovení hmotněprávní. Po procesní stránce jde tu o opatrovnické řízení podle ustanovení § 192 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je předseda senátu povinen postarat se o to, aby byl ustanoven opatrovník osobám, kterého podle zákona musí mít. V usnesení, kterým soud ustanovuje opatrovníka, uvede i rozsah opatrovnických práv a povinností.
Tomuto procesnímu ustanovení soud prvního stupně nedostál, protože ustanovenému opatrovníkovi nevymezil rozsah jeho práv a povinností.
Odvolateli je však nutno přisvědčit v námitce, že Městský úřad ve V. není tím orgánem místní správy, který má na zřeteli ustanovení § 27 odst. 3 o. z., a to právě v souvislosti s příslušnými ustanoveními zákona č. 410/1992 Sb., o obcích, a v souvislosti s tím, že ustanovený opatrovník musí být fyzická nebo právnická osoba, která má způsobilost k právním úkonům. Pokud tedy opatrovníkem má být orgán místní správy, musí jít o právnickou osobu, jak tomu svědčí i v závorce uvedený § 18 odst. 1 o. z. za zněním § 27 odst. 3 o. z. V ustanovení § 18 odst. 1 o. z. se stanoví, že právnické osoby mají způsobilost mít práva a povinnosti. Podle ustanovení § 19 odst. 1 o. z. mají právnické osoby způsobilost nabývat práva a povinnosti a tato jejich způsobilost může být omezena jen zákonem.
Podle ustanovení § 4 zákona č. 410/1992 Sb. je právnickou osobou, vystupující v právních vztazích svým jménem, obec. Podle ustanovení § 13 téhož zákona obec spravuje své záležitosti samostatně (samostatná působnost). Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy, vydanými ústředními orgány k jejich provedení. V ustanovení § 14 odst. 1 citovaného zákona je uvedena příkladmo činnost obce patřící do její samostatné působnosti.
Druhý okruh činnosti obce je přenesená působnost, což je státní správa v rozsahu stanoveném zvláštními zákony ( § 21 zákona č. 410/1992 Sb.).
Výkon opatrovnictví není výkonem státní správy. Ani ustanovení § 27 odst. 3 o. z. neuvádí nic o orgánu státní správy, ale uvádí orgán místní správy. Přitom z příkladného výčtu činností zahrnutých zákonem o obcích do samostatné působnosti obce vyplývá, že nelze vyloučit výkon tohoto opatrovnictví v rámci samostatné působnosti obce.
Pokud bylo v odvolání namítáno, že by v úvahu mohl přicházet některý z orgánů Okresního úřadu v S., nelze tuto námitku přijmout, protože okresní úřady jsou podle ustanovení zákona č. 403/1992 Sb. orgány státní správy.
Ze zákona č. 410/1992 Sb. plyne, že orgány obce jsou obecní zastupitelstvo, obecní rada, starosta a obecní úřad. Obecní (městský) úřad např. podle ustanovení § 58 odst. 3 písm. a) citovaného zákona plní v oblasti samostatné působnosti úkoly, které mu uložila obecní rada nebo obecní zastupitelstvo. I z tohoto vymezení jeho úkolů je zřejmé, že v oblasti samostatné působnosti obce je vykonavatelem vůle obce nebo jejích orgánů. Není právnickou osobou se samostatnou způsobilostí k právním úkonům.
Ze shora uvedeného tedy plyne, že Městský úřad ve V. není tím orgánem místní správy, který má na zřeteli ustanovení § 27 odst. 3 o. z. Takovým subjektem, který může být ustanoven opatrovníkem podle citovaného ustanovení, je pouze obec (město). Obec může samozřejmě podle ustanovení § 58 odst. 3 písm. a) zákona č. 410/1992 Sb. uložit prostřednictvím obecní rady či zastupitelstva obecnímu úřadu plnění úkolů v rámci své činnosti opatrovníka.
Z těchto důvodů bylo usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 o. s. ř. zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V novém usnesení vymezí rozsah práv a povinností opatrovníka tak, aby odpovídal rozsahu omezení způsobilosti k právním úkonům opatrovankyně A. K.