Pro posouzení, zda v projednávané věci důchodového zabezpečení došlo k vydání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení (§ 92 zákona č. 101/1964 Sb.), nebo zda jde jen o písemné vyrozumění, sdělení nebo informaci o stavu věci, podávané tímto orgánem, je rozhodující obsah takové písemnosti. O rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení přezkoumatelné soudem podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. jde tehdy, je-li jím rozhodováno o právech a povinnostech občana a dochází-li k úpravě právního postavení účastníka řízení ve věci důchodového zabezpečení. Není rozhodné označení rozhodnutí, ani uvedení či neuvedení poučení o opravném prostředku.
Č. 73/1973 sb. rozh.
Pro posouzení, zda v projednávané věci důchodového zabezpečení došlo k vydání rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ( § 92 zákona č. 101/1964 Sb.), nebo zda jde jen o písemné vyrozumění, sdělení nebo informaci o stavu věci, podávané tímto orgánem, je rozhodující obsah takové písemnosti.
O rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení přezkoumatelné soudem podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř. jde tehdy, je-li jím rozhodováno o právech a povinnostech občana a dochází-li k úpravě právního postavení účastníka řízení ve věci důchodového zabezpečení.
Není rozhodné označení rozhodnutí, ani uvedení či neuvedení poučení o opravném prostředku.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 1. 1973, 5 Cz 2/73)
Usnesením krajského soudu v Hradci Králové byl s poukazem na ustanovení § 249 odst. 2 o. s. ř. zamítnut bez věcného vyřízení návrh navrhovatele na přezkoumání přípisu Úřadu důchodového zabezpečení v Praze z 8. 8. 1969, poněvadž soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento přípis nelze považovat za rozhodnutí, když jím nebylo rozhodováno o žádném navrhovatelově nároku na důchod. Tímto přípisem Úřad důchodového zabezpečení sdělil navrhovateli, že není důvodu, aby lékařský odbor Úřadu do věci zasahoval, když okresní posudková komise sociálního zabezpečení v Ch. dne 29. 4. 1969 po novém projednání nic nezměnila na svém původním rozhodnutí z 18. 5. 1965 o vzniku navrhovatelovy invalidity. Podle posudku této komise z 18. 5. 1965 je navrhovatel plně invalidní od 4. 2. 1965 ve smyslu ustanovení § 20 odst. 3 zákona č. 101/1964 Sb. a rozhodnutím Úřadu důchodového zabezpečení ze 7. 9. 1965 mu byl přiznán od 18. 6. 1965 plný invalidní důchod podle téhož zákonného ustanovení v částce 490 Kčs měsíčně.
Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným usnesením soudu prvního stupně, které nabylo právní moci, byl porušen zákon.
Předpokladem pro přezkoumání rozhodnutí ve věcech důchodových soudem podle ustanovení § 244 až § 250 o. s. ř. je především to, že ve věci bylo vydáno rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ( § 92 zákona č. 101/1964 Sb.). /1/ Při posouzení, zda jde o rozhodnutí nebo jen o vyrozumění, sdělení nebo informaci o stavu věci, je rozhodující, jaký je obsah takového sdělení. O rozhodnutí přezkoumatelné soudem půjde v tom případě, kdy je rozhodováno o právech a povinnostech a kdy tedy dochází k úpravě právního postavení účastníka řízení. Přitom není rozhodné, zda je sdělení označeno jako rozhodnutí, ani zda obsahuje poučení o opravném prostředku. Neuvedení tohoto poučení se totiž projeví jen v jiné délce lhůty k podání opravného prostředku ( § 247 odst. 3 o. s. ř.); v takovém případě lze rozhodnutí napadnout opravným prostředkem do šesti měsíců od doručení.
Z obsahu soudního spisu v této věci, ale zejména z dávkového spisu Úřadu důchodového zabezpečení, jenž se týká navrhovatele, vyplývá, že navrhovatel zaslal odboru sociálního zabezpečení ONV v Ch. podání z 30. 3. 1969, ve kterém se domáhal změny rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení, kterým mu byl v r. 1965 přiznán invalidní důchod podle zákona č. 101/1964 Sb., kdežto podle navrhovatelova názoru měl být uznán invalidním již v roce 1964 a invalidní důchod mu měl být přiznán podle zákona č. 55/1956 Sb., což je pro výši jeho invalidního důchodu výhodnější. Toto podání je svým obsahem žádostí navrhovatele o změnu dávky podle ustanovení § 53 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb., o které byl povinen orgán sociálního zabezpečení rozhodnout.
Jestliže se z uvedených hledisek posuzuje sdělení odpůrce z 8. 8. 1969, nelze dojít k jinému závěru, než že toto sdělení (přípis) je zamítavým rozhodnutím odpůrce o žádosti navrhovatele z 30. 3. 1969. Co do obsahu jde tedy o rozhodnutí, jaké má na mysli ustanovení § 92 zákona č. 101/1964 Sb.
Pokud proto soud prvního stupně věcně nerozhodl o opravném prostředku navrhovatele z 26. 8. 1969, směřujícím proti rozhodnutí Úřadu důchodového zabezpečení z 8. 8. 1969, a zamítl jej, aniž jednal a rozhodl ve věci samé, porušil tím zákon v ustanovení § 249 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 92 zákona č. 101/1964 Sb.
1) Úplné znění zákona bylo vyhlášeno pod č. 5/1972 Sb.