Ukládá-li kárné opatření vedoucí odštěpného závodu hospodářské organizace po té, co bylo zastaveno trestní stíhání pracovníka tohoto závodu pro jednání, v němž lze spatřovat porušení pracovní kázně, počíná jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření (§ 79 odst. 1 zák. práce) tím dnem, kdy se o výsledku šetření orgánu činného v trestním řízení dověděla doručením usnesení o zastavení trestního stíhání organizace (nikoliv tedy jen odštěpný závod).
Č. 41/1973 sb. rozh.
Ukládá-li kárné opatření vedoucí odštěpného závodu hospodářské organizace po té, co bylo zastaveno trestní stíhání pracovníka tohoto závodu pro jednání, v němž lze spatřovat porušení pracovní kázně, počíná jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření ( § 79 odst. 1 zák. práce) tím dnem, kdy se o výsledku šetření orgánu činného v trestním řízení dověděla doručením usnesení o zastavení trestního stíhání organizace (nikoliv tedy jen odštěpný závod).
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 11. 1972, 5 Cz 27/72)
Navrhovatel podal návrh na zrušení kárného opatření – snížení základního platu o 10 % na dobu dvou měsíců, které mu bylo uloženo ředitelem odštěpného závodu n. p. P. s. v T. Kárné opatření bylo doručeno navrhovateli 27. 1. 1971 a bylo mu uloženo za porušení pracovní kázně, jehož se údajně dopustil v souvislosti se smrtelným úrazem spolupracovníka M. P. Navrhovatel dovozoval, že se porušení pracovní kázně nedopustil, a vytýkal také, že kárné opatření mu bylo uloženo po uplynutí jednoho měsíce, kdy se organizace dozvěděla o výsledku šetření orgánů VB.
Okresní soud v Teplicích uvedené kárné opatření zrušil. Poukazoval na to, že z vyšetřovacího spisu OO MV v Chomutově vyplývá, že ředitel odštěpného závodu n. p. P. s. v T. již dopisem z 26. 11. 1970 sdělil OO MV v Chomutově, že má za to, že navrhovatel porušil pracovní kázeň, přičemž uváděl i předpisy, které podle jeho názoru navrhovatel porušil. Věděla tedy organizace nejpozději 26. 11. 1970, že navrhovatel pracovní kázeň porušil, a poněvadž kárné opatření bylo vydáno až 27. 1. 1971, stalo se tak po uplynutí jednoměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce.
Nejvyšší soud ČSR zamítl stížnost pro porušení zákona, podanou generálním prokurátorem ČSR proti uváděnému usnesení soudu prvního stupně, které nabylo právní moci.
Stížnost pro porušení zákona vytýká usnesení soudu prvního stupně, že nebyl vzat zřetel na ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce ve znění zákona č. 153/1969 Sb., podle něhož v případech, ve kterých je porušení pracovní kázně předmětem šetření jiného orgánu, počíná jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření dnem, kdy se organizace o výsledku tohoto šetření dověděla, a nikoliv dnem, kdy se organizace dověděla o porušení pracovní kázně. Navrhovateli bylo uloženo kárné opatření v souvislosti se smrtelným pracovním úrazem M. P., příčiny byly zjišťovány skupinou vyšetřování OO MV v Chomutově a trestní stíhání bylo vyšetřovatelem zahájeno 31. 8. 1970. Trestní stíhání bylo zastaveno 21. 12. 1970 a usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání současně s upozorněním podle ustanovení § 164 odst. 2 tr. ř. bylo doručeno podnikovému ředitelství n. p. P. s. v Ú. dne 23. 12. 1970. Soud prvního stupně měl zkoumat, kdy
toto usnesení dostalo na vědomí řediteli odštěpného závodu n. p. P. s. v T., neboť ten je vybaven kárnou pravomocí nad navrhovatelem. Usnesení o zastavení trestního stíhání nebylo totiž doručeno jemu, ale nadřízené organizaci – podnikovému ředitelství n. p. P. s. v Ú.
Stížnost pro porušení zákona není důvodná. Soud prvního stupně pochybil v tom, že včasnost uložení kárného opatření posuzoval tak, jako by porušení pracovní kázně nebylo předmětem šetření orgánu Veřejné bezpečnosti, ačkoliv provedl důkaz vyšetřovacími spisy, ze kterých vyplývalo, že porušení pracovní kázně navrhovatelem a dalšími jeho spolupracovníky bylo předmětem vyšetřování orgánů bezpečnosti. V takovém případě ovšem podle ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce 1) počne jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření nikoliv dnem, kdy se organizace o porušení pracovní kázně dověděla, nýbrž teprve dnem, kdy se organizace doví o výsledku šetření jiného orgánu.
Toto pochybení soudu prvního stupně nemělo však vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Z vyšetřovacího spisu OO MV v Chomutově vyplývá, že usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání spolu s upozorněním podle ustanovení § 164 odst. 2 tr. ř. bylo doručeno n. p. P. s. v Ú. k rukám ředitele podniku dne 23. 12. 1970. Tímto dnem počala běžet jednoměsíční lhůta k uložení kárného opatření podle ustanovení § 79 odst. 1, věta druhá, zák. práce. Je právně nerozhodné, kdy se o zastavení trestního stíhání dozvěděl ředitel odštěpného závodu n. p. P. s. v T., v němž navrhovatel byl zaměstnán. Podle ustanovení § 79 odst. 1 zák. práce v obou uvedených případech je rozhodný pro počátek běhu jednoměsíční lhůty den, kdy se o porušení pracovní kázně či o výsledku šetření dověděla organizace.
Organizace se dozví o porušení pracovní kázně tehdy, jakmile se o něm dozví pracovník, který je podle ustanovení § 74 odst. 1 písm. g) zák. práce povinen vyvozovat důsledky z porušení pracovní kázně, a tedy učinit potřebná opatření k postihu porušení pracovní kázně. Nemusí jít o pracovníka, který na pracovišti má buď ze zákona (vedoucí organizace), anebo podle zmocnění vedoucího organizace kárnou pravomoc ( § 78 odst. 1 zák. práce), jak měla za to stížnost pro porušení zákona. V organizačním uspořádání národních podniků (a o takovou organizaci v daném případě jde) jsou pracovníci nižších organizačních složek (jako např. závody) podřízeni prostřednictvím vedoucích pracovníků těchto nižších organizačních složek také vedoucímu organizace, tj. řediteli národního podniku. To vyplývá z ustanovení § 44 odst. 1 hospodářského zákoníku (zákona č. 109/1964 Sb.), podle něhož v čele státní hospodářské organizace je jediný vedoucí (ředitel), který řídí činnost organizace a jedná jejím jménem ve všech věcech. Jak tuto pravomoc ředitel vykonává a prostřednictvím kterých pracovníků, stanoví organizační řád, který vydává ředitel podniku podle zásad stanovených ve statutech ( § 46 odst. 2 hosp. zák.). Tyto závěry platí i o pracovnících odštěpného závodu zapsaného v podnikovém rejstříku. Jeho ředitel je sice oprávněn činit všechny právní úkony týkající se závodu, nečiní je však jménem závodu, který je jen organizační složkou podniku a nemá právní subjektivitu, ale činí je jménem organizace ( § 45 hosp. zák.), tedy např. národního podniku. Jsou tedy i pracovníci odštěpného závodu, včetně jeho ředitele, podřízeni vedoucímu organizace, např. řediteli národního podniku.
Jestliže tedy usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání bylo v projednávané věci doručeno podniku k rukám ředitele, dověděla se organizace o výsledku šetření jiného orgánu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1, věta druhá, zák. práce dnem tohoto doručení, což bylo 23. 12. 1970. Jednoměsíční propadná lhůta ( § 261 odst. 2 zák. práce), stanovená v § 79 odst. 1 zák. práce k uložení kárného opatření, skončila tedy 23. 1. 1971 ( § 266 odst. 2 zák. práce). Jak vyplývá z údajů navrhovatele i organizace, bylo kárné opatření navrhovateli doručeno 27. 1. 1971, tedy po uplynutí této propadné lhůty, a bylo proto správně soudem prvního stupně zrušeno, i když se tak mělo stát z jiných důvodů, než které tento soud uvedl ve svém rozhodnutí.
1) úplné znění bylo vyhlášeno pod č. 42/1970 Sb.