K otázce pravomoci soudu při uplatnění nároku na zaplacení autorské odměny.
Soud: Nejvyšší soud ČSSR
Ochranný svaz autorský se domáhal žalobou na žalované tělovýchovné organizaci zaplacení autorských odměn za užití hudebních děl provedených veřejně při sportovních utkáních v ledním hokeji v době od 29. 10. 1962 do 19. 2. 1963, jichž byla žalovaná organizace pořadatelem.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením z 19. 6. 1963 odmítl žalobu s tím, že věc bude postoupena krajské státní arbitráži v Plzni.
Krajský soud v Plzni, projednávaje věc ke stížnosti žalobce, rozhodnutí okresního soudu usnesením z 26. 7. 1963 potvrdil. Vycházel stejně jako soud prvního stupně z názoru, že jde o majetkový spor mezi socialistickými organizacemi, který přísluší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 121/1962 Sb. projednat a rozhodnout hospodářské arbitráži, takže není dána pravomoc soudu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon.
Nárok na zaplacení autorské odměny za veřejné užití hudebního díla je nepochybně občanskoprávní věcí náležející do pravomoci obecných soudů ( § 3 o. s. ř. z r. 1950), pokud zvláštním předpisem nebylo stanoveno jinak. Za platnosti zákona č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži jsou podle § 1 písm. a) tohoto zákona orgány hospodářské arbitráže povolány projednávat a rozhodovat zásadně všechny hospodářské spory mezi socialistickými organizacemi, kromě sporů uvedených v § 2 odst. 2, 3 cit. zák. Šlo tedy o to, zda i v projednávané věci jde o spor spadající ve smyslu § 2 odst. 1 tohoto zákona do pravomoci hospodářské arbitráže, jímž podle příkladmého výpočtu v tomto ustanovení uvedeného jsou také majetkové spory mezi socialistickými organizacemi.
Nárok uplatněný žalobcem se opírá o ustanovení § 10 vyhl. min. školství a kultury č. 99/1958 Ú. l., jímž podle zmocnění obsaženého v § 72 odst. 1 zákona č. 115/1953 Sb. o právu autorském bylo žalobci poskytnuto výhradné oprávnění vybírat autorské odměny příslušející autorům za užití hudebních děl. Žalobce jako ochranná autorská organizace, zajišťující ochranu osobněprávních, majetkoprávních a sociálních zájmů svých členů, podle těchto ustanovení jen vybírá odměnu, jež autoru za užití díla podle § 15 písm. c) autorského zákona přísluší. Nedošlo-li k převodu majetkových práv za užití těchto děl na některou socialistickou organizaci ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 autorského zákona, odvede ochranná autorská organizace vybrané odměny po srážce nákladů své činnosti ( § 11 vyhl. č. 99/1958 Ú. l.), případně příspěvku na kulturní fond ( § 76 autorského zákona, § § 1, 3 vlád. vyhl. č. 127/1954 Ú. l.), autoru nebo jeho dědici.
Nejde proto v takovém případě o hospodářské vztahy mezi socialistickými organizacemi, k jejichž příznivějšímu utváření mají orgány hospodářské arbitráže působit nejen řešením sporů, ale i zásahy výchovného charakteru a zkoumáním příčin závad v činnosti socialistických organizací podle ust. § 1 zákona č. 121/1962 Sb. Za uvedených podmínek není ani za platnosti zákona č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži pravomoc soudů k projednávání takového nároku vyloučena.
Rozhodnutím soudů obou stupňů, které při posuzování věci vycházely z jiného právního názoru, byl proto porušen zákon v ustanovení § 3 o. s. ř. z r. 1950 ve spojení s ustanoveními § 15 písm. c), § 72 odst. 1 zák. č. 115/1953 Sb., § 10 vyhl. č. 99/1958 Ú. l. a § § 1, 2 odst. 1 zák. č. 121/1962 Sb.
Srov. rozhodnutí č. 18 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR roč. 1961.