5 Nd 15/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. v
právní věci věřitele ČSOB, a. s., a dlužníka Ž., H., a. s., o návrhu věřitele
na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 26 K 70/2000,
o návrhu dlužníka na vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze
zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi z projednávání této věci
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H.,
JUDr. J. S., JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. JUDr. P. F., JUDr. L. Z., JUDr. J.
K., JUDr. JUDr. F. K. a JUDr. J. G. n e j s o u vyloučeni z projednávání a
rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 315/2000.
Ve shora označené právní věci týkající se návrhu věřitele na prohlášení
konkursu na majetek dlužníka, projednávané Krajským soudem v Plzni pod sp. zn.
26 K 70/2000, učinil dlužník návrh na vyloučení všech soudců Krajského soudu v
Plzni zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a zároveň návrh na
přikázání této věci jinému soudu téhož stupně. O těchto návrzích přísluší
rozhodnout Vrchnímu soudu v Praze pod sp. zn. Nco 315/2000, a to senátu
složenému ze soudců JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H. a JUDr. J. S.,
popřípadě zastupujícímu senátu složenému ze soudců JUDr. I. K., JUDr. M. T.,
JUDr. P. F. a JUDr. L. Z., přičemž konkursní věci dále vyřizuje senát ve
složení JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G. Vůči soudcům Vrchního soudu v
Praze však učinil dlužník rovněž návrh na vyloučení všech soudců tohoto soudu
zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a zároveň návrh na
přikázání této věci jinému soudu téhož stupně. Důvody, pro které lze mít
pochybnost o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, spatřuje dlužník v
trvající nepřátelské a neobjektivní publicitě dlužníka v tisku a v dalších
hromadných sdělovacích prostředcích. Tato negativní publicita podle názoru
dlužníka vytváří dojem existence stavu úpadku u dlužníka, znemožňuje nezávislé
posouzení návrhu na zahájení řízení v této konkursní věci a rovněž znemožňuje
objektivní a nestranné posouzení vznesené námitky podjatosti všech soudců
Krajského soudu v Plzni zabývajících se podle rozvrhu práce konkursními věcmi.
S ohledem na uvedený návrh byla věc předložena Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o
návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze jako soud nadřízený.
Soudci Vrchního soudu v Praze, členové senátu, kterých se námitka
podjatosti týká, JUDr. R. K., JUDr. J. H., JUDr. J. H., a JUDr. J. S., jakož i
členové zastupujícího senátu JUDr. I. K., JUDr. M. T., JUDr. P. F. a JUDr. L.
Z. a členové dalšího senátu JUDr. J. K., JUDr. F. K. a JUDr. J. G ve svých
vyjádřeních shodně uvedli, že žádného z účastníků ani jejich zástupců neznají,
k věci nemají žádný vztah a nejsou jim známy ani jiné okolnosti odůvodňující
jejich vyloučení z projednávání a rozhodování předmětné věci. Podle názoru
JUDr. R. K. nemůže být nežádoucí vztah soudců k věci vytvořen ani údajnou
publicitou týkající se podnikání a hospodářské situace dlužníka. Podobných
zpráv se ostatně v tisku objevuje celá řada a týkají se řady jiných
podnikatelských subjektů. Přijetí teze toho, kdo uvedenou námitku uplatňuje, by
podle přesvědčení JUDr. R. K. prakticky mohlo znemožnit rozhodování o nějak
mediálně frekventovaných věcech vůbec.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený ve smyslu ustanovení
§ 16 odst. 1 o. s. ř. projednal návrh dlužníka na vyloučení soudců - členů
uvedených senátů Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování předmětné
věci, tj. z rozhodnutí o vyloučení soudců Krajského soudu v Plzni zabývajících
se podle rozvrhu práce konkursními věcmi a o návrhu na přikázání věci jinému
soudu téhož stupně. Nejvyšší soud České republiky posuzoval návrh dlužníka
podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, protože byl podán před uvedeným
datem (viz část dvanáctá, hlava I, bod 5. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění
účinném do 31. 12. 2000 (dále jen "o. s. ř."), jsou soudci vyloučeni z
projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k
účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. O
vyloučení v tomto smyslu lze však rozhodovat jen ve vztahu ke konkrétním osobám
soudců, kteří se podílejí nebo mohou podílet na projednávání a rozhodování
věci. Vzhledem k tomu nemohl Nejvyšší soud České republiky rozhodovat o
vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze, resp. všech, kteří jsou podle
rozvrhu určeni k projednávání konkursních věcí. Případná podjatost je výsledkem
osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům,
proto tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť. Z dikce
ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. je pak zřejmé, že z podnětu námitky podjatosti
může být uvedený poměr zjišťován jen u soudců, kteří se skutečně podílejí na
projednávání a rozhodování právě té věci, v níž byla námitka podjatosti
vznesena. Proto i Nejvyšší soud České republiky rozhodoval jen o vyloučení těch
soudců Vrchního soudu v Praze, kteří by měli podle rozvrhu práce projednávat a
rozhodovat věc dlužníka (tedy rozhodovat o námitce podjatosti směřující proti
soudcům Krajského soudu v Plzni a o návrhu na delegaci věci jinému soudu), a to
jako členové senátu, jemuž byla předmětná věc přidělena, resp. jako členové
zastupujícího senátu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z
ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38
odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce
z projednávání a rozhodování přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě. Dlužník však neuvádí žádné konkrétní skutečnosti
týkající se výše jmenovaných soudců, které by svědčily o tom, že z důvodu
jejich vztahu k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům tito soudci nemohou
rozhodovat v souladu se zákonem nestranně a nezaujatě. Důvodem k vyloučení
soudce nemůže být ani údajná trvající nepřátelská a neobjektivní publicita
dlužníka v tisku a v dalších hromadných sdělovacích prostředcích, která podle
názoru dlužníka znemožňuje objektivní a nestranné posouzení námitky podjatosti
soudců Krajského soudu v Plzni. Především je třeba zdůraznit, že žádný ze
soudců, jejichž podjatost je namítána, se na zmíněné publicitě nijak nepodílel
a dlužník to ani netvrdí. Nežádoucí vztah k věci, k účastníkům či k jejich
zástupcům jako důvod podjatosti soudců by však mohl být důvodem k jejich
vyloučení jen tehdy, kdyby se na negativní publicitě dlužníka ve sdělovacích
prostředcích soudci ještě před svým rozhodnutím sami podíleli. Není-li tomu
tak, nemůže být jakákoli zmínka o některém z účastníků řízení ve sdělovacích
prostředcích důvodem k vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci
takového účastníka. Vždyť pokud by měl být akceptován názor dlužníka na důvody
podjatosti, pak by v případě celostátní publicity v hromadných sdělovacích
prostředcích s celorepublikovou působností nemohl takto publikovanou věc
projednávat a rozhodovat žádný soudce kteréhokoli soudu, protože by se o ní
mohl ze sdělovacích prostředků předem dozvědět každý soudce. To je ovšem závěr
neudržitelný. Proto informace o určité právní věci ve sdělovacích prostředcích
ještě sama o sobě nevytváří nežádoucí vztah soudce k této věci, který by ho
diskvalifikoval z možnosti nestranně a nezaujatě ji projednat a rozhodnout.
Pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nelze dovodit ani z jejich
vyjádření, v němž potvrzují, že k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům
nemají žádný osobní vztah. O jejich případné podjatosti pak nesvědčí žádná jiná
okolnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a o nemožnosti
rozhodnout v důsledku toho nestranně a nezávisle není za této situace
dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení dlužníka, zejména když se
neopírá o žádné konkrétní skutečnosti svědčící o podjatosti soudců.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky
rozhodl o návrhu na vyloučení soudců tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení. O návrhu na delegaci jinému soudu bude rozhodnuto samostatným
usnesením.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu