5 Nd 307/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha
Urbánka podle § 12 odst. 3 o. s. ř. v právní věci věřitele ČSOB, a. s., a
dlužníka Ž., H., a. s., zastoupeného JUDr. P. G., advokátem, o návrhu věřitele
na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 26 K 70/2000,
o návrhu dlužníka, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu
vhodnosti podle § 12 odst. 1 o. s. ř., t a k t o :
Věc věřitele Československé obchodní banky, a. s., proti dlužníku Ž.,
H., a. s., o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedená
u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 70/2000, s e n e p ř i k a z u j
e Krajskému soudu v Ostravě.
V označené právní věci je podán návrh věřitele na prohlášení konkursu
na majetek dlužníka a věc je projednávaná Krajským soudem v Plzni pod sp. zn.
26 K 70/2000. Dlužník svým podáním doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 5. 10.
2001 navrhl, aby byla tato věc přikázána jinému soudu téhož stupně, konkrétně
Krajskému soudu v Ostravě. Důvody k navrženému postupu dlužník spatřuje v tom,
že u Krajského soudu v Plzni jsou vedena řízení o prohlášení konkursu na
majetek dalších dvou obchodních společností, které patří spolu s dlužníkem do
stejného ekonomického uskupení. Výsledky jednoho z těchto řízení mohou mít
podle názoru dlužníka potencionální vliv na průběh a výsledky zbývajících
řízení. Proto se dlužník domnívá, že je vhodné, aby tuto věc rozhodoval jiný
soud téhož stupně, když u Krajského soudu v Ostravě neprobíhá řízení o
prohlášení konkursu na majetek společnosti, která by byla členem stejného
ekonomického uskupení jako dlužník.
Věřitel ve svém vyjádření vyslovil nesouhlas s navrhovanou delegací,
protože podle jeho názoru není v této věci jakýkoli důvod k pochybnostem o
objektivitě řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni. V návrhu dlužníka na
delegaci spatřuje věřitel jen snahu o oddálení rozhodnutí, kterým bude
prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Vzhledem k tomu věřitel navrhuje, aby
byl návrh dlužníka na delegaci zamítnut.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený
projednal návrh dlužníka na přikázání věci jinému soudu téhož stupně a shledal,
že mu nelze vyhovět. Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.
s. ř.) platí, že věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu
vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé, ovšem musí jimi být podložen
závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a
rychleji. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, že
řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně
garantována v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z
toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému soudu opírá,
musí mít výjimečnou povahu i závažnost, tak aby byl odůvodněn průlom do uvedené
ústavní zásady. V posuzovaném případě však žádný takový důvod zjištěn nebyl a z
návrhu dlužníka ani nelze dovodit, že by snad projednání a rozhodnutí věci
Krajským soudem v Ostravě bylo z obecného hlediska vhodnější, hospodárnější a
rychlejší.
Nejvyšší soud České republiky zdůrazňuje, že každý samostatně podaný
návrh na prohlášení konkursu na majetek osoby, která má vlastní právní
subjektivitu, je projednáván zvlášť, v samostatném řízení, v němž jsou
nezávisle na případném jiném řízení zkoumány zákonné podmínky k prohlášení
konkursu, a to bez ohledu na to, zda dlužník, proti němuž je návrh podán, je
ekonomicky spjat s jiným dlužníkem či s dalšími subjekty. Delegace vhodná podle
§ 12 odst. 2 o. s. ř. tedy z důvodů uvedených dlužníkem nepřichází v úvahu.
Navíc, jak vyplývá z údajů obsažených ve spise, nikdo z účastníků ani jejich
zástupců nemá v obvodu Krajského soudu v Ostravě sídlo a v obvodu tohoto soudu
ani nedošlo k jiné skutečnosti, která by mohla odůvodnit změnu místní
příslušnosti. Za těchto okolností by delegace věci soudu, který v ní dosud
nerozhodoval, vedla naopak k tomu, že by se řízení dále prodloužilo a meritorní
rozhodnutí ještě více oddálilo, protože soud, jemuž by věc byla nově přikázána,
by nemohl bez dalšího upřednostnit její projednání a rozhodnutí před jinými
věcmi, které již projednává.
Při posuzování podmínek vhodnosti delegace předmětné věci jinému soudu
nebylo možné odhlédnout ani od negativního stanoviska věřitele, který s
delegací nesouhlasí. Pozice věřitele by se přikázáním věci Krajskému soudu v
Ostravě rovněž zhoršila, a to především co do dostupnosti tohoto soudu z důvodu
jeho podstatně větší vzdálenosti od sídla věřitele.
Konečně bez významu zde není ani to, že o podobném návrhu dlužníka na
delegaci této věci, a to Krajskému soudu v Českých Budějovicích, rozhodl
negativně Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 10. 9. 2001, sp. zn. Ncd
245/2001, jímž věc uvedenému krajskému soudu nepřikázal. Není-li tedy vhodná
delegace věci soudu podstatně méně vzdálenému od místně příslušného soudu, tím
spíše je nedůvodná delegace Krajskému soudu v Ostravě.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud České republiky
rozhodl o návrhu na přikázání věci jinému soudu tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2001
JUDr. František P ú r y
předseda senátu