k zákonu č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veteri- nární zákon) k zákonu č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) : Pouhá evidenční značka ve sleších (uších) zvěře, která je definovaná v 6 2 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů), nedává této zvěři status hospodářských zvířat, na jejichž chov by se vztahoval zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon, a zá- kon č. 154/2000 Sb., plemenářský zákon, a která by bylo možno bez dalšího lovit v honitbě jako zvířata z farmového chovu.
Žalobce byl postižen za přestupek, jehož skutková podstata je vymezena v $ 35 odst. 1 písm. £) zákona o přestupcích a podle něhož se jej dopustí ten, kdo neoprávněně loví zvěř nebo chytá ryby. Za tento přestupek bylo možno žalobci uložit podle odstavce druhé- ho citovaného ustanovení pokutu až do výše 8 000 Kč a jako držiteli loveckého lístku záro- veň zákaz činnosti (lovu zvěře) do jednoho ro- ku. Předmětem ochrany uvedeného ustanove- ní, jeho objektem, je zájem společnosti na tom, aby k lovu zvěře docházelo dovoleným způso- bem, přičemž odpovědnost za daný přestupek nastupuje bez ohledu na to, zda byl spáchán úmyslně či z nedbalosti (subjektivní stránka věci). Je tedy pro posouzení věci zcela neroz- hodné, co si žalobce při střelbě na předmět- nou jelení zvěř myslel, respektive že si myslel, že střílel na něco, na co střílet může. (...) V. případě © odborného © stanoviska JUDr. Ing.
V. Č. se jedná o odpověď jmenova- ného v právní poradně na dotaz týkající se značení zvěře ve farmových chovech, při- čemž je v něm zároveň i úvaha o lovu neozna- čené zvěře z těchto chovů uniklé. Jmenovaný se tak vyjadřoval k jiné situaci, než která je předmětem přezkumného soudního řízení. V dané věci se totiž jednalo o neoprávněný lov zvěře zběhnuté ze zajetí, nikoliv z farmo- vého chovu, když k jejímu chovu v zajetí vy- dal žalovaný příslušný souhlas podle $ 7 odst. 1 zákona o myslivosti. Krajský soud tak nemá žádných pochybností o tom, že žalobce ulovil zvěř, nikoliv zvířata, na jejichž chov by se vztahovaly veterinární zákon a plemenářský zákon.
Jednalo se totiž o zvěř ve smyslu $ 2 písm. b) zákona o myslivosti chovanou v zaje- tí ($ 7 odst. 1 téhož zákona). Tato skutečnost byla v řízení jednoznačně prokázána. Proto na ni také dopadal zákon o myslivosti a žádná značka v jejich sleších (uších) na tom nemoh- la nic změnit. Jinými slovy, samotná značka nedala ulovené zvěři status hospodářského zvířete. Pokud označena byla, jak tvrdí žalob- ce a krajský soud nemá důvody toto tvrzení zpochybňovat, měly tyto značky pouze evi- denční význam pro jejich vlastníka, nic více.
Zákon o myslivosti's nimi totiž žádné důsled- ky nespojuje. Není rovněž žádných pochyb o tom, že zákon o myslivosti upravuje i po- měry zvěře chované v zajetí. Svědčí o tom např. $ 5 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti, podle něhož je možné za stanovených pod- mínek vypouštět zvěř chovanou v zajetí zno- vu do honiteb, což u farmového chovu mož- né není. (...) V průběhu přestupkového řízení bylo jed- noznačně prokázáno, že žalobce lovil v honit- bě neoprávněně jelení zvěř. Neměl totiž k lo- vu této zvěře povolenku (viz $ 46 zákona o myslivosti a $ 20 odst 1 vyhlášky č. 244/2002 Sb.), a lovil proto neoprávněně nejen z pohledu zákona o myslivosti, ale i zá- kona o přestupcích.
O oprávněnosti tohoto lovu by přitom ne- bylo možno mluvit ani v případě, pokud by bylo na předmětnou zvěř nahlíženo jako na zvířata z farmového chovu zvěře. Ani v tom případě by je totiž žalobce nebyl oprávněn usmrtit, neboť takové právo přísluší pouze hospodáři [viz $ 35 odst. 4 písm. e) zákona o myslivostij. Žalobce se tak vlastně dostal v případě daného útoku na jelení zvěř do po- zice kterékoliv jiné osoby, tedy i té, která lo- vecký lístek vůbec nemá. Přitom právě od ně- ho by se dalo očekávat s ohledem na poslání myslivosti jiné chování.
(...) 101 2471-2472 II. PRÁVNÍ VĚTY Živnostenské podnikání: koncesovaná živnost; poskytování telekomunikačních služeb 2 ke skupině č. 305 přílohy č. 3 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové ná- plně jednotlivých živností“ Pod koncesovanou živnost „poskytování telekomunikačních služeb“ ve smyslu skupiny č. 305 nařízení vlády č. 469/2000 Sb., kterým se stanoví obsahové náplně jednotlivých živností, nelze podřadit zprostředkovávání přístupu uživatelů ke služ- bám sítě internet například v internetových kavárnách, restauračních zařízeních, knihovnách apod. Provozovatelé-uvedených zařízení, kteří přístup ke službám sítě internet toliko zprostředkovávají a kteří nejsou zároveň poskytovateli této telekomunikační služby (nejsou osobami, které jsou náležitě technicky, materiálně a odborně vybaveny k provozování telekomunikačních sítí a datových okruhů), se nemohou proto v této souvislosti dopouštět neoprávněného podnikání v koncesované živnosti „poskyto- vání telekomunikačních služeb“.
M.Š. proti Krajskému úřadu Královehradeckého kraje o uložení pokuty.