Důvodné podezření ve smyslu § 125a odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, nelze spojovat výlučně s neexistencí bydliště či dlouhodobého pobytu podezřelého z přestupku na území ČR. I u osoby s takovým bydlištěm (pobytem) může policista dospět k závěru o výběru kauce, přičemž důvodné podezření může vyplynout z jednání dané osoby na místě, ze zkušeností s danou osobou v předcházejících správních řízeních atp.
Z uvedeného vyplývá, že silničnímu správnímu úřadu není ani v řízení podle § 25 zákona o pozemních komunikacích dána pravomoc posuzovat vliv povolení na vlastnická práva osob odlišných od žadatele. Vydáním povolení o zvláštním užívání pozemní komunikace silniční správní úřad pouze konstatuje jeho soulad s požadavky na bezpečnost a plynulost silničního provozu. Krajský soud má za to, že zabýval-li by se silniční správní úřad v tomto řízení otázkou vlivu zvláštního užívání na práva dalších osob, překročil by meze svých pravomocí, čímž by se ocitl v rozporu nejen s § 2 odst. 2 správního řádu, ale i s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud uzavírá, že existence povolení zvláštního užívání pozemní komunikace sama o sobě proto nemůže zasáhnout do vlastnických práv osob odlišných od žadatele. Silniční správní úřad tedy konným zásahem.
11. 6. 2014, čj. 3 Aps 10/2013-73.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 014 ani v řízení podle § 25 zákona o pozemních komunikacích neřeší (a ani řešit nemůže, neboť to není v jeho pravomoci) otázky ochrany vlastnického práva k pozemkům dotčeným zvláštním užíváním pozemní komunikace.
Omezuje-li vlastníky sousedních nemovitostí povolené zvláštní užívání, dává jim právo možnost obrany na poli soukromoprávním cestou vlastnické žaloby (§ 126 a násl. občanského zákoníku z roku 1964 účinného do 31. 12. 2013, nyní § 1012 a násl. občanského zákoníku z roku 2012 účinného od 1. 1. 2014).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobci z titulu vlastnictví k nemovitosti sousedící s dotčenou částí místní komunikace, na které má být povoleno zvláštní užívání, nevzniklo oprávnění být účastníkem řízení před silničním správním úřadem o povolení tohoto zvláštního užívání, neboť jeho vlastnická práva k pozemku nemohla být v tomto řízení dotčena. Z tohoto důvodu nemůže být jeho účastenství založeno ani na základě § 27 odst. 2 správního řádu, a žalovaný proto nepochybil, jestliže okruh účastníků posoudil pouze podle příslušných ustanovení zákona o pozemních komunikacích. (...)
Žalobce byl dne 30. 7. 2013 zastaven hlídkou městské policie poté, co jako řidič nerespektoval na křižovatce signál červeného světla a dopravní značení řazení do jízdních pruhů. Žalobce byl hlídce městské policie osobně znám. Hlídka nebyla schopna ověřit platnost registrační značky, ani provozovatele vozidla, proto přivolala Policii ČR. Hlídka Policie ČR při kontrole zjistila, že na předmětném vozidle je neoprávněně umístěna registrační značka s neoprávněně upravovanou platností, vozidlo nemá platnou technickou kontrolu, je dočasně vyřazeno z provozu, žalobce nepředložil osvědčení o registraci vozidla, ani doklad o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.
Žalobce tak byl důvodně podezřelý z přestupků vymezených v § 125c odst. 1 písm. a) bodu 1, písm. f) bodu 5 a písm. k) zákona o silničním provozu. Žalobce s přestupky nesouhlasil, oznámení o přestupku odmítl podepsat, k přestupkům se odmítl vyjádřit. Na základě těchto skutečností a dále též sdělení hlídky městské policie a telefonátu s vedoucím oddělení přestupků Magistrátu města Pardubic pojal policista důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, a uložil mu kauci ve výši 10 000 Kč. Žalobce odmítl kauci složit, proto hlídka městské policie na pokyn policisty umístila na vozidle prostředek k zabránění odjezdu vozidla.
Městská policie oznamuje na Magistrát města Pardubic průběžně přestupky, z jejichž spáchání je podezřelý žalobce. Přestupky mají obdobný scénář – žalobce s nimi nesouhlasí, oznámení o přestupku nepodepisuje, žádá správní řízení a doposud se v žádném z řízení na magistrát nedostavil.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, se žalobce domáhal toho, aby soud určil, že zásah policisty žalovaného spočívající ve výběru kauce od žalobce byl nezákonný, a dále, aby žalovanému přikázal vydat vozidlo žalobci.
Žalobu odůvodnil mimo jiné tím, že podle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu jsou policisté oprávněni vybrat kauci pouze od osoby, u níž je důvodné podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení, přičemž toto
podezření musí v potvrzení o převzetí kauce odůvodnit. V žalobcově případě žádné podezření neexistovalo. Odborná literatura a důvodová zpráva k novele zákona o silničním provozu č. 411/2005 Sb. o důvodnosti podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení hovoří ve vztahu k osobám, které nemají v ČR trvalý (přechodný) pobyt nebo se zde po významnou dobu nezdržují. U jiných osob nelze dovodit, že by se chtěly přestupkovému řízení vyhýbat, neboť lze využít institutů doručení fikcí, projednání přestupku v nepřítomnosti přestupce a ustanovení opatrovníka.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Telefonátem se zaměstnancem Magistrátu města Pardubic bylo ověřeno, že žalobce je osobou, která se neustále vyhýbá přestupkovému řízení. Vzhledem k osobní znalosti žalobce hlídkou MP a k uvedenému telefonátu dospěla hlídka Policie ČR k závěru, že je zde důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, a přistoupila k vybrání kauce. Závěry žalobce jsou účelové, nepodložené a mají za cíl vyloučit z výběru kaucí řidiče s pobytem na území ČR, ačkoliv pro tento závěr nic nesvědčí.
Jednání policistů bylo zcela v souladu se zákonem, není pravdou, že kauce byla žalobci uložena jen za nesouhlas s přestupkem a odmítnutí podání vyjádření. Policisté zjišťovali informace od přítomných městských strážníků a dále zaměstnance Magistrátu města Pardubic, přičemž z těchto informací vyplynulo, že se žalobce, případně jím zmocněná osoba, v celé řadě předcházejících i probíhajících správních řízení vždy řízení vyhýbal. Tato skutečnost jistě musela vést k vybrání kauce. Žalobci nic nebrání v tom, aby kauci složil a dostavil se k projednání věci v přestupkovém řízení.
V případě, že bude shledán nevinným, bude mu kauce vrácena. V mezidobí pak může s předmětným vozidlem manipulovat.
Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobce překrucuje skutkový stav, ignoruje zjištěná fakta a účelově formuluje právní názory. Žalovaný se domnívá, že cílem je zastrašit orgány veřejné moci a dosáhnout tolerance přestupků řidičů v silničním provozu, zejména těch, kteří jsou napojení na občanské sdruže- S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 014 ní, v němž je žalobce činný. Toto sdružení je komerčně činným subjektem, kdy jeho zisky se odvíjejí od úspěchu jeho klientů ve správních řízeních. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 125a odst. 1 věty první zákona o silničním provozu: „Policista je oprávněn vybrat od řidiče motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní sankce za spáchaný přestupek.“
Podle § 125a odst. 2 téhož zákona: „Složení kauce je zárukou, že se řidič uvedený v odstavci 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.“ Podle § 125a odst. 3 uvedeného zákona:
„Při výběru kauce policista poučí řidiče o důsledku vybrání kauce a podmínkách jejího vracení a vystaví písemné potvrzení o převzetí kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce. Písemné potvrzení se vystavuje ve třech vyhotoveních.“ Z citovaných ustanovení zákona o silničním provozu vyplývá, že vybrání kauce je možné za splnění těchto podmínek:
– řidič motorového vozidla je podezřelý ze spáchání konkrétního přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, – u řidiče je důvodné podezření, že se bu- de vyhýbat přestupkovému řízení.
Kauce přitom musí být uložena v rozmezí 5 000 až 50 000 Kč, nejvýše však ve výši hrozící peněžní sankce za spáchaný přestupek. O převzetí kauce pak musí být vystaveno písemné potvrzení s uvedením důvodu uložení kauce. (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 014 V tomto bodě je soud zcela opačného názoru než žalobce, tedy že policista v daném případě jednal v souladu se zákonem, v mezích zákonem mu svěřených pravomocí, když pro výběr kauce byly splněny všechny zákonem požadované podmínky a tento výběr zcela odpovídá zákonem aprobovanému účelu, tedy zajištění účasti žalobce na jednání o přestupku, resp. zamezení ztěžování průběhu přestupkového řízení z jeho strany. Pokud se policista nespokojil pouze s celkovým jednáním žalobce na místě (nesouhlas s přestupky, nevyjádření se, nepodepsání oznámení přestupku) a hlídkou městské policie sdělenými zkušenostmi s osobou žalobce a ještě získával informace o dosavadním chování žalobce v proběhlých a probíhajících přestupkových řízeních na Magistrátu města Pardubic, jedná se o příkladný postup, kdy policista své důvodné podezření založil hned na několika důvodech.
Samotné přebírání pošty na adrese trvalého či jiného pobytu ještě neznamená, že se žalobce k jednání dostaví. I tento žalobní bod soud shledal nedů- vodným.
Kauce byla řádně odůvodněna, neboť byly jednak konkretizovány přestupky, jichž se žalobce dopustil, a dále bylo objasněno, proč policista dospěl k důvodnému podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Toto důvodné podezření bylo opřeno o vícero důvodů, konkrétně o chování žalobce na místě a dále o zkušenosti městské policie a Magistrátu města Pardubic se žalobcem v jiných věcech, a soud je shledal oprávněným. Pokud žalobce tvrdí, že výběr kauce přichází v úvahu zejména v případech, kdy přestupci nelze doručit předvolání a rozhodnutí fikcí, tedy kdy nemá trvalé či jiné dlouhodobé bydliště na území ČR, neboť osoba s takovým bydlištěm v ČR se nemůže přestupkovému řízení vyhnout, hluboce se mýlí.
Především, neexistence trvalého či dlouhodobého bydliště není obecně překážkou pro to, aby přestupkové řízení proběhlo bez problémů. Pokud daná osoba podezřelá z přestupku spolupracuje, sdělí doručovací adresu (§ 20 odst. 1 ve spojení s § 19 odst. 3 správního řádu) a na ní přebírá doručované zásilky, nic nebrání to-
Jaroslav V. proti Krajskému ředitelství policie Pardubického kraje o ochranu před nezá- *) Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí svým rozsudkem ze dne takové povolení zapotřebí podle zvláštních předpisů, e) stanovisko dotčených správních úřadů, pokud je to zapotřebí podle zvláštních předpisů“.