Koncentrační zásada vyjádřená v $ 36 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., sta- vebního zákona, se vztahuje i na námitky obce obsahující nesouhlas obce s vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Pokud obec jako účastník územ- ního řízení uplatnila takovou námitku opožděně, nemůže stavební úřad z důvodu zachování zásady procesní rovnosti účastníků řízení ($ 4 odst. 2 spr. ř.) k takové námitce přihlížet.
Koncentrační zásada vyjádřená v $ 36 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., sta- vebního zákona, se vztahuje i na námitky obce obsahující nesouhlas obce s vydáním rozhodnutí o umístění stavby. Pokud obec jako účastník územ- ního řízení uplatnila takovou námitku opožděně, nemůže stavební úřad z důvodu zachování zásady procesní rovnosti účastníků řízení ($ 4 odst. 2 spr. ř.) k takové námitce přihlížet.
Žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí správního ot- gánu I. stupně byla vydána v územním řízení podle $ 32 a násl. stavebního zá- kona, v němž stavební úřad rozhoduje o vydání územního rozhodnutí. Pokud v tomto řízení stavební úřad upustí od ústního jednání, určí podle ustanovení $ 36 odst. 2 stavebního zákona lhůtu, ve které mohou účastníci územního řízení uplatnit námitky. Současně účastníky upozorní, že k později uplatněným ná- mitkám nebude přihlédnuto. V ustano- vení $ 36 odst. 2 stavebního zákona je tak zakotvena koncentrační zásada, po- dle které může účastník uplatnit námit- ky proti navrhovanému umístění stavby jen ve lhůtě určené správním orgánem. Pokud účastník územního řízení tuto lhůtu nedodrží a podá námitky po jejím marném uplynutí, nedává zákon správní- mu orgánu možnost k takové námitce přihlédnout. Pouze v případě, že obsa- hem uplatněné námitky bude tvrzení o porušení kogentního předpisu hmot- ného nebo procesního práva, je správní orgán povinen se námitkou zabývat i v případě, že byla uplatněna po mar- ném uplynutí lhůty.To lze vyvodit z usta- novení $ 3 odst. 1 a $ 46 spr. ř. zakotvují- cích požadavek zákonnosti správního rozhodnutí a zároveň i z článku 2 Listiny základních práv a svobod, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Dále je nutné konstatovat, že tato koncentrační zásada se vztahuje na všechny účastníky územního řízení bez rozdílu, což je dů- sledkem uplatnění zásady procesní rov- nosti účastníků správního řízení, kterým je i územní řízení ($ 4 odst. 2 spr. ř.). V projednávané věci nebylo mezi účastníky soudního řízení sporu o ža- lobkyní tvrzené skutečnosti, že v územ- ním řízení uplatnila obec O. své námitky po uplynutí lhůty stanovené správním orgánem I. stupně, a že tedy byla poru- šena zmíněná koncentrační zásada. Ta- kové skutkové zjištění proto považoval soud za nesporné a vzal je za své ($ 64 s.ř.s.a $ 120 odst.4 o.s. ř.). Ze správního spisu, 4 to z podání obecního úřadu O. ze dne 26. 7. 2003, které bylo doplněno podáním obce O. ze dne 5.8.2002, soud zjistil, že obsahem opožděně uplatně- ných námitek obce jako účastníka územ- ního řízení byl její nesouhlas s projekto- vou dokumentací stavby předloženou žalobkyní v územním řízení z důvodu „hájení zájmů místních občanů, kteří v této lokalitě mají trvalá bydliště a zá- sadně nesouhlasí s tímto předloženým návrhem investora“. Obsahem námitky nebylo tedy tvrzení o porušení kogent- ního hmotného nebo procesního práv- ního předpisu, ale pouze nesouhlas s projektovou dokumentací a stavbou. Na takovou námitku se plně vztahuje zmíněná koncentrační zásada a jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaný pochybili, když k této námitce přihlédli a uvedli ji jako jeden z důvodů pro za- mítnutí návrhu na vydání územního roz- hodnutí. Navíc závěr těchto správních orgánů o tom, že stavební úřad přihlíží k opožděně uplatněné námitce obce ja- ko účastníka řízení proto, že obec hájí v řízení veřejné zájmy, je mylný. Jak již ») Ve vztabu ke koncentrační zásadě v řízení o povolení stavby tak judikoval Vrchní soud v Praze (Soudní judikatura ve věcech správních č. 619/2000). 108 bylo uvedeno, koncentrační zásada se vztahuje na všechny účastníky řízení, te- dy i na obec, a nelze ji uplatňovat jen u některých, správním orgánem dle jeho vlastní úvahy vybraných, účastníků územ- ního řízení.To, že obec v územním říze- ní hájí místní zájmy, není důvodem pro neuplatnění koncentrační zásady v pří- padě, kdy obec jako účastník tohoto ří- zení uplatnila námitky po marném uply- nutí lhůty stanovené stavebním úřadem v souladu s ustanovením $ 36 odst. 2 sta- vebního zákona. Tato skutečnost má vý- znam jen při vymezení účastníků řízení a vedla zákonodárce k založení účasti obce v územním řízení ze zákona ($ 34 odst. 3 stavebního zákona). Důvodem té- to zákonné úpravy byla potřeba zabez- pečit ochranu místních zájmů i v přípa- dě, že obec nemá vlastnická či jiná práva k pozemkům, stavbám na nich včetně sousedních pozemků a staveb na nich a nemohla by být považována za účast- níka řízení ($ 34 odst. 1 stavebního zá- kona). Přihlédnutím k opožděně uplat- něné námitce obce s odkazem na její zvláštní postavení v územním řízení z důvodu zabezpečení ochrany místních zájmů správní orgán I. stupně nerespek- toval zásadu procesní rovnosti účastní- ků správního řízení ($ 140 stavebního zákona a $ 4 odst. 2 spr. ř.), a porušil tak ustanovení o řízení před správním orgá- nem, což mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [$ 76 odst. 1 písm ©) s.ř.s.). (oŤ) 89 Daňové řízení: nepřípustné podání Vrácení daně z přidané hodnoty: podmínka materiální vzájemnosti k $ 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané. hodnoty, ve znění zákona č. 208/1997 Sb. a zákona č. 17/2000 Sb. k $ 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb.,o správě daní a poplatků, ve zně- ní zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“) I. Zahraniční osobě, která dle $ 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uplatnila nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, lze daň vrátit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky zákonem stano- vené, tj. uplatnila-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vy- brané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti. Není-li některá z podmínek naplněna, je třeba žádost zahraniční osoby o vrácení daně zamítnout. Nelze postupovat podle $ 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a řízení zastavit s poukazem na nepřípustnost takové žádosti. II. Požadavek vzájemnosti vyplývající z $ 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, je naplněn pouze tehdy, jestliže stát, ve kterém podniká a má sídlo nebo bydliště osoba uplatňující nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, českým subjektům daň v obdobných případech skuteč- ně vrací. Nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení daně z přidané 89 hodnoty na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpi- sech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely.
Společnost s ručením omezeným I. v H. proti Krajskému úřadu Pardu- bického kraje o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby.