Překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k zahájení kolaudač- ního řízení a vydání kolaudačního rozhodnutí ($ 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona) tvoří i rozhodnutí obsahující povolení k trvalému užívání stavby, vydané podle části čtvrté vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich užívá- ní a 0 povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání kolau- dačního rozhodnutí na stavbu, která již byla zkolaudována, soud pouze zjiš- ťuje, zda již vydané rozhodnutí netrpí vadami, které by mohly způsobit je- ho nicotnost (neexistenci, nulitu).
Překážku věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k zahájení kolaudač- ního řízení a vydání kolaudačního rozhodnutí ($ 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona) tvoří i rozhodnutí obsahující povolení k trvalému užívání stavby, vydané podle části čtvrté vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich užívá- ní a 0 povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vydání kolau- dačního rozhodnutí na stavbu, která již byla zkolaudována, soud pouze zjiš- ťuje, zda již vydané rozhodnutí netrpí vadami, které by mohly způsobit je- ho nicotnost (neexistenci, nulitu).
Věc: František Š. v S. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o kolaudační roz- hodnutí. 212 Městský úřad v Lanškrouně rozhod- nutím ze dne 4. 11. 2003 zamítl návrh ža- lobce na vydání kolaudačního rozhod- nutí na stavbu domu na stavební parcele č. 430 v katastrálním území C. (dále jen „stavba“). Krajský úřad Pardubického kraje ža- lobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce, rozhodnutí správního orgánu L stupně potvrdil a současně jej změnil tak, že v záhlaví doplnil označení účastníků řízení údajem o žalobci. Stej- ně jako správní orgán L stupně vyšel i ža- lovaný ze skutečnosti, že na stavbu již vydal kolaudační rozhodnutí bývalý Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí dne 27. 6. 1975, a to v řízení, jehož jedi- ným účastníkem bylo Okresní výstavbo- vé družstvo v Ústí nad Orlicí. Žalobce v žalobě zpochybňoval plat- nost kolaudačního rozhodnutí. Kolaudač- ní rozhodnutí bylo označeno pouze jako „KONCEPT“; nelze jej považovat za pravo- mocné a platné, jelikož podle stavebních a správních předpisů platných v době je- ho vydání jej nebylo možné vydat za stavu osvědčeného zápisem z kolaudačního ří- zení stavby ze dne 18. 12. 1974, podle ně- hož účastníci kolaudačního řízení konsta- tovali, že stavba nebyla řádně dokončena, a dokončena není ani dnes. Vzhledem k tomu, že investor Okresní výstavbové družstvo v Ústí nad Orlicí stavbu nepře- vzal, pročež nebyl o odevzdání a převzetí věci pořízen zápis podle $ 3 a $ 10 vládní- ho nařízení č. 8/1956 Sb., nebyl Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí oprávněn vydat kolaudační rozhodnutí. Okresní ná- rodní výbor v Ústí nad Orlicí překročil svoji pravomoc a vydal „doklad“ nicotný. Krajský soud žalobu jako nedůvod- nou zamítl. Z oodůvodnění: S právním názorem žalobce se soud nemohl ztotožnit. Předně je nutné zdů- raznit, že institut „neplatnosti“ je užíván v právu soukromém a nelze jej aplikovat při hodnocení rozhodnutí správních or- gánů jako vrchnostenských aktů veřejné správy. Ve správním právu na rozdíl od jiných právních odvětví je třeba rozlišo- vat a aplikovat jen existenci (bezvadné- ho nebo vadného) správního aktu nebo jeho neexistenci. Platnost a neplatnost právního aktu lze rozlišovat a aplikovat totiž pouze v těchto jiných právních od- větvích, tedy zejména v právu občan- ském. Proto žalobcovo tvrzení o neplat- nosti kolaudačního rozhodnutí, které je nepochybně správním aktem patřícím do správního práva, Ize posoudit jen z hlediska existence či neexistence to- hoto správního aktu. Žalobcem uvedené žalobní body však neobsahovaly takové námitky, ze kterých by soud mohl vyvo- dit závěr o neexistenci kolaudačního rozhodnutí týkajícího se uvedené stavby. Tyto žalobní body obsahovaly jen námit- ky týkající se žalobcem tvrzených vad to- hoto rozhodnutí, které samy o sobě ne- mohly vést k závěru o jeho neexistenci. Je nepochybné, žé správní orgán mů- že vydat rozhodnutí jen tehdy, jestliže dosud neexistuje. Neexistefice rozhod- nutí znamená, že buď dosud v určitě for- mě (písemné či ústní) nebylo vydáno, anebo vydáno bylo, ale trpí takovými těž- kými vadami, které měly za následek je- ho nicotnost (tj. neexistenci, nulftu). Pokud z uvedených důvodů nelze pova- žovat rozhodnutí za neexistující, čili je prokázáno, že rozhodnutí správního or- gánu vydáno bylo a netrpí takovými těž- kými vadami, které by mohly způsobit jeho nicotnost, brání překážka rei iudi- catae (překážka věci rozhodnuté) další- 213 475 mu rozhodnutí ve stejné věci. Proto i ko- laudační rozhodnutí jako správní roz- hodnutí nemůže být vydáno v případě, že již existuje. Z toho logicky vyplývá zá- věr, že kolaudační rozhodnutí může být vydáno jen tehdy, pokud neexistuje. A za takové neexistující kolaudační rozhod- nutí Ize považovat buď jen takové, které nebylo buď vůbec vydáno, tj. žádný správní orgán či jiný subjekt rozhodnutí nevydal (což znamená, že toto rozhod- nutí v zákonem požadované formě neby- lo vůbec vydáno), anebo již vydáno bylo, avšak vykazuje tak těžké vady, že ty mají za následek jeho nicotnost (tj. nulitu, ne- existenci). Jak v době vydání rozhodnutí Okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí, tak i v době vydání žalobou napa- deného rozhodnutí nebyla definice ni- cotnosti v platných a účinných právních předpisech vymezena (v ustanovení $ 77 zákona č. 500/2004 Sb. je sice ni- cotnost rozhodnutí správního orgánu obsažena, ale tento právní předpis nabý- vá účinnosti až dnem 1. 1. 2006). Podle právní teorie nicotnost správního aktu způsobuje například nedostatek pravo- moci správního orgánu, absolutní neexi- stence právního podkladu, těžké vady příslušnosti správního orgánu, absolutní nedostatek formy rozhodnutí, absolutní omyl v osobě adresáta, neurčitost či ne- smyslnost rozhodnutí, neexistence vůle správního orgánu. Jiné vady správního rozhodnutí mohou mít za následek niko- liv jeho nicotnost, ale jen nezákonnost nebo věcnou nesprávnost správního rozhodnutí. Ze správního spisu soud zjistil, že podle sdělení Obecního úřadu C. ze dne 15. 1.2004 je v archivu tohoto obecního úřadu založen originál rozhodnutí býva- lého Okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 6. 1975. Z tohoto rozhodnutí, vyžádaného soudem a zalo- 214 ženého ve spisu, soud zjistil následující skutečnosti. Bývalý Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí, odbor výstavby a územního plánování, vydal dne 27. 6. 1975 rozhod- nutí, kterým povolil k trvalému užívání dnem 27. června 1975 stavbu označenou jako stavbu „šesti bytových jednotek pro Státní statek L. v C.“. Toto rozhodnutí bylo adresováno Okresnímu výstavbovému družstvu v Ústí nad Orlicí a bylo vydáno podle ustanovení části čtvrté vládního na- řízení č. 8/1956 Sb., o odevzdání a převze- tí dokončených staveb nebo jejich užívá- ní a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání), a dále podle vyhlášky č. 243/1957 Ú. I, kterou se vydá- vají prováděcí předpisy k tomuto vládní- mu nařízení, a to na základě kolaudační- ho zápisu ze dne 18. 12. 1974 a zároveň na základě žádosti uvedeného adresáta, tj. Okresního výstavbového bytového druž- stva v Ústí nad Orlicí, rovněž ze dne 18. 12. 1974. Rozhodnutí je podepsáno ve- doucím odboru výstavby a územního plá- nování bývalého Okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí Jaromírem M. a je na něm otisk kulatého úředního razítka tohoto správního orgánu. Soud proto do- spěl k závěru, že uvedené rozhodnutí by- lo vydáno v písemné formě. Z části čtvrté vládního nařízení č. 8/1956 Sb. a z vyhlášky č. 243/1957 Ú.L., podle nichž bylo rozhodnutí vydáno, vy- plývá, že jeho předmětem bylo vydání povolení k trvalému užívání stavby v po- volovacím řízení. Přestože citované právní předpisy, které v době jeho vydá- ní platily, nepoužívaly přímo pojem „ko- laudační rozhodnutí“ a „kolaudační říze- ní“; protože tyto pojmy byly zavedeny až zákonem č. 50/1976 Sb., stavebním záko- nem, jenž oba zmíněné právní předpisy zrušil, je možné hodnotit toto povolení 2 x a povolovací řízení jako kolaudační roz- hodnutí a kolaudační řízení, protože je- jich význam a účel je v podstatě shodný. Ostatně pojem „kolaudace“ se v době vy- dání kolaudačního rozhodnutí též použí- val, což vyplývá i z uvedení pojmu „ko- laudační zápis“ v něm obsaženého. Proto žalovaný v napadeném rozhodnutí ne- pochybil, když tento pojem uváděl. Protože kolaudační rozhodnutí bylo vydáno, a existuje tak v zákonem poža- dované písemné formě, zabýval se dále soud tím, zda byly splněny další předpo- klady jeho existence, a za tím účelem zjišťoval, zda rozhodnutí nelze považo- vat za nicotné. Ze samotného kolaudačního rozhod- nutí závěr o nicotnosti nevyplynul. Rov- něž žalobní body neobsahovaly takové skutečnosti, ze kterých by soud mohl vy- vodit závěr o existenci takových těžkých vad kolaudačního rozhodnutí, které by mohly mít za následek jeho nicotnost. Žalobce se zmýlil, když tvrdil, že Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí překro- čil a porušil při vydání kolaudačního rozhodnutí svou pravomoc, když vydal toto rozhodnutí na nedokončenou stav- bu nepřevzatou investorem. O takové překročení by se jednalo jen v případě, když by tento správní orgán podle před- pisů platných v době vydání rozhodnutí nebyl vůbec ze zákona vybaven mocí je vydat. Pod pojem „pravomoc“ je na roz- díl od názoru žalobce nutné v daném případě zahrnout jen generické označe- ní orgánu oprávněného o věci rozhod- nout, nikoliv však jiné další skutečnosti související s vydáním rozhodnutí, tj. v da- ném případě nedokončení stavby či její nepřevzetí investorem. Okresní národní výbor v Ústí nad Orlicí, odbor výstavby a územního plánování, však oprávně- ným správním orgánem vydat zmíněné rozhodnutí rozhodně byl, přičemž toto oprávnění bylo obsaženo v ustanovení $ 26 vládního nařízení č. 8/1956 Sb., o ode- vzdání a převzetí dokončených staveb nebo jejich užívání a o povolení k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání). Rovněž označení „koncept“ samo o sobě ještě neznamená, že rozhodnutí lze považovat za nicotné. Navíc ve spisu je založen originál zmíněného rozhod- nutí, předloženého v průběhu řízení Obecním úřadem C., který toto označení neobsahuje. Další žalobní námitky poukazující na nepřevzetí stavby investorem, na nedo- končení stavby, na nesprávné vymezení účastníků kolaudačního řízení, na ne- správné označení zápisu ze dne 18. 12. 1975, na neúčast stavebního úřadu na jednání dne 18. 12. 1975, při němž byl pořízen zápis o kolaudačním řízení, a na porušení ustanovení $ 3 a $ 10 vládního nařízení č. 8/1956 Sb. se již netýkají ni- cotnosti tohoto rozhodnutí, ale zahrnují tvrzení o jeho nezákonnosti. Tyto žalob- cem tvrzené vady však nicotnost kolau- dačního rozhodnutí způsobit nemohly. Pokud podle právní úpravy platné v do- bě vydání rozhodnutí způsobily tyto tvr- zené vady nezákonnost tohoto rozhod- nutí, nemohl se žalobce domáhat jeho přezkoumání v tomto soudním řízení. Je totiž nutné vycházet z principu pre- sumpce správnosti správního aktu, po- dle kterého se na správní akt Ca tedy i na zmíněné kolaudační rozhodnutí) hledí jako na bezvadný akt, pokud není záko- nem stanoveným postupem shledán opak. Tento zákonný postup ale zahrnu- je zákonem stanovené předpoklady, a ty v případě žalobních námitek zpochyb- ňujících zákonnost kolaudačního roz- hodnutí splněny nebyly. K těmto před- pokladům mimo jiné patří žalobní 215 476 legitimace, jež u žalobce být dána nemů- že, protože nebyl účastníkem řízení, v němž bylo kolaudační rozhodnutí vy- dáno, ale ani tímto rozhodnutím nebyla založena, změněna, zrušena nebo závaz- ně určena jeho práva nebo povinnosti, přičemž žalobce nebyl tímto rozhodnu- tím na svých právech zkrácen ($ 65 s. ř. s.). S přihlédnutím k principům právní jisto- ty, presumpce správnosti správních aktů a ochrany dobré víry ochraňujících prá- va v dobré víře nabytá účastníky správní- ho řízení, v němž bylo kolaudační roz- hodnutí vydáno, nelze již s odstupém téměř 30 let od vydání rozhodnutí posu- zovat jeho věcnou správnost a zákon- nost či jinak zpochybňovat jeho závaz- nost. V takovém případě by per argumentum ad absurdum bylo možné kdykoliv, tj. třeba i po 100 či více letech od vydání správního rozhodnutí, napa- dat soudní cestou zákonnost rozhodnu- tí, což soud považuje z důvodu dodržení zmíněných principů za nepřijatelné. Je nutné zdůraznit, že především aplikace principu právní jistoty může vést k závě- ru o existenci právního státu. Za tímto účelem je třeba chránit práva přímých účastníků řízení v nich nabytá více než práva rozhodnutím dotčených osob. A to tím spíše, když žalobce jako jiná oso- ba než účastník řízení, v němž bylo ko- laudační rozhodnutí vydáno, zpochyb- ňuje toto rozhodnutí téměř po 30 letech. Protože soud vzhledem k výše uve- deným skutečnostem nemohl vyslovit zá- věr o neexistenci kolaudačního rozhod- nutí, dospěl k závěru, že vzhledem k existujícímu kolaudačnímu rozhodnutí brání překážka rei tuďicatae (překážka vě- ci rozhodnuté) vydání dalšího, nového ko- laudačního rozhodnutí. Z těchto důvodů správní orgán prvního stupně nepochy- bil, když návrh na vydání kolaudačního rozhodnutí zamítl, a žalovaný po právu rozhodl, když toto rozhodnutí potvrdil a zamítli odvolání žalobce. Proto žalobu, a to i bez nutnosti provádění žalobcem navrhovaného místního šetření a navrho- vaných důkazů, jež směřovaly k nepřípust- nému přezkoumání zákonnosti kolaudač- ního rozhodnutí, musel soud zamítnout jako nedůvodnou ($ 78 odst. 7 s. ř. s.). (oř)
František Š. v S. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o kolaudační roz- hodnutí.