I. Jednou ze základních náležitostí rozhodnutí o umístění stavby jsou podmínky pro umístění stavby, v jejichž rámci stavební úřad stanoví územ- 716 ně technické požadavky na umístění stavby uvedené příkladmno v $ 4 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavební- ho zákona, a obecné technické požadavky na umísťování staveb upravené vyhláškou č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstav- bu.
II. K obecným technickým požadavkům na výstavbu patří i připojení stavby na pozemní komunikaci ($ 9 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu), které zahrnuje požadavky na do- pravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky. Požadavek na do- pravní obslužnost a přístup požární techniky může stavební úřad spolehli- vě posoudit a jako jednu z podmínek rozhodnutí o umístění stavby stanovit jedině tehdy, když v rozhodnutí vymezí mimo jiné přístup ke stavbě urče- ním pozemkové parcely, ze které bude uvedený přístup realizován. Tento požadavek musí stavební úřad posoudit i v případě stavby prováděné jako nástavba či přístavba.
Z rozhodnutí vyplývá, že předmětem územního řízení, ve kterém bylo vydáno, bylo územní rozhodnutí týkající se zmí- něné stavby. Ze správního spisu soud zji- stil, že v tomto územním řízení byli ža- lobci jeho účastníky z důvodu dotčení svých vlastnických práv k sousední po- zemkové parcele č. 4 - zahrada v kat. území H. Z rozhodnutí soud zjistil, že ža- lobci uplatnili skutečnosti uvedené v ža- lobě a týkající se přístupu ke stavbě přes jejich pozemek již v námitce před vy- dáním rozhodnutí správního orgánu L stupně a dále rovněž tuto skutečnost namítali v odvolání podaném proti to- muto rozhodnutí.
Správní orgán I. stup- ně se s námitkou žalobců vypořádal tak, že ji zamítl. V odůvodnění rozhodnutí o umístění stavby uvedl, že námitka ža- lobců se netýkala umístění stavby, neboť byla směrována k finančnímu vypořádá- ní v podobě nájmu za účelovou komuni- kaci nacházející se na jejich zmíněném pozemku. Dále uvedl, že „toto rozhodnu- tú řeší umístění přístavby a nástavby, kdy přístup do objektu je řešen ze severní strany a z východní strany, z veřejné- ho prostranství“. Vymezení přístupu ke stavbě tímto způsobem považuje soud za neurčité.
Navíc z rozhodnutí správní- ho orgánu IL stupně a ani z rozhodnutí 718 žalovaného nelze zjistit napojení stavby na pozemní komunikaci, což je jednou z podmínek pro umístění stavby jako jedné z obsahových náležitostí rozhod- nutí o umístění stavby ($ 4 odst. 2 vy- blášky č. 132/1998 Sb., kterou se prová- dějí některá ustanovení stavebního zákona, v platném znění). Tato náležitost je jedním z územně technických poža- davků na stavby a jejich umísťování ($ 4 a $ 9 vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obec- ných technických požadavcích na vý- stavbu, v platném znění, dále jen „vy- hláška o OTP“); kterou je povinen stavební úřad vždy v územním řízení po- suzovat ($ 37 odst. 2 stavebního záko- na).
V každém územním řízení je proto nutné vždy přesně vymezit přístup ke stavbě, a to konkrétní specifikací po- zemků, ze kterých bude přístup ke stav- bě zajištěn. Údaj správního orgánu I. stupně o tom, že přístup bude zajištěn z určité světové strany, takovým vymeze- ním není. Navíc z rozhodnutí správního orgánu I. stupně a ani z rozhodnutí žalo- vaného nelze zjistit, zda připojení stavby na pozemní komunikace splňuje též po- žadavky na dopravní obslužnost, parko- vání a přístup požární techniky ($ 9 vy- hlášky o OTP); tímto požadavkem se žádný z obou správních orgánů nezabý- val.
Žalovaný se v rozhodnutí na rozdíl od správního orgánu I. stupně ani slo- vem nezmínil o tom, že přístup do ob- jektu by měl být řešen ze „severní a vý- chodní strany, z veřejného prostranství“, nýbrž se obšírně zabýval zařazením a užíváním komunikace na pozemku ža- lobců. Není tak zcela zřejmé, z jakého pozemku bude přístup ke stavbě realizo- ván a jak bude řešeno napojení stavby na pozemní komunikaci. Proto se soud mu- sel ztotožnit s názorem žalobců o tom, že z rozhodnutí není ani jasné, do jaké míry dojde umístěním stavby k využití po- zemku v jejich vlastnictví, neboť z obou rozhodnutí nevyplynulo, zda přístup ke stavbě a napojení na komunikaci bude realizován přes tento pozemek a v jakém rozsahu.
Pro případ, že by měl být k to- muto účelu využit pozemek žalobců a komunikace na něm se nacházející, by hodnocení jejího vlastnictví, významu, zařazení a využití nepříslušelo stavební- mu úřadu, ale příslušnému silničnímu úřadu ($ 3 zákona o pozemních komuni- kacích). V takovém případě by ale nemo- hl stavební úřad dospět k závěru, k jaké- mu dospěl žalovaný, když v rozhodnutí uvedl, že „vlastnictví komunikace není zcela zřejmé“. Pokud otázku vlastnictví komunikace sám hodnotil a navíc vychá- zel z vlastních pochybností, překročil svoji pravomoc.
Jestliže by byl přístup ke stavbě realizován přes pozemek žalob- ců, mohl a měl stavební úřad tento pro- blém řešit buď prostřednictvím dohody účastníků řízení (např. smlouva o zříze- ní práva odpovídajícího věcnému bře- meni) anebo postupovat podle $ 108 sta- vebního zákona. Coř) 290 Daňové řízení: rozsah přezkumu rozhodnutí 0 dani stanovené podle pomůcek k $ 50 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“) Při projednání odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu o dani sta- novené podle pomůcek je rozsah přezkumu omezen, neboť odvolací orgán podle ustanovení $ 50 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a po- platků, zkoumá pouze dodržení zákonných podmínek pro použití stanove- ní daně podle pomůcek.
Odvolací orgán je oprávněn podle ustanovení $ 50 odst. 3 tohoto zákona řízení doplňovat či odstraňovat vady řízení anebo v tomto směru nařídit doplnění řízení nebo odstranění vad správci daně; takovéto doplnění řízení či odstranění vád řízení však může směřovat pou- ze k přezkoumání, zda jsou dodrženy zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Pokud odvolací orgán po takto provedeném doplně- ní řízení či odstranění vad dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro sta- novení daně podle pomůcek jsou dodrženy, odvolání pro jeho nedůvod- nost zamítne.
Ing. Svatopluk P. a Vít P., oba bytem v L., proti Krajskému úřadu Pardubického