Přestupkem může být pouze čin protiprávní (nedovolený), proto projevem uči- něným v mezích čl. 17 Listiny základních práv a svobod není možno naplnit znaky skutkové podstaty přestupku podle $ 49 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o pře- stupcích, byť by byl takový projev objektivně ironický či sarkastický a konkrétní osoba by se jím cítila být uražena či zesměšněna, neboť ironie, sarkasmus, vtip a výs- měch patří ke svobodě projevu stejně jako právo svobodně se projevovat patří k de- mokratickému právnímu státu.
I. C.) Svoboda projevu představuje jeden lečnosti a jednu z hlavních podmínek pokro- ku a.rozvoje každého jednotlivce. Jako taková se svoboda projevu vztahuje nejen na „infor- mace“ nebo „myšlenky“ příznivě přijímané či považované za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepo- kojují: tak tomu chtějí pluralita, toleránce a duch otevřenosti, bez nichž není demokra- tické společnosti [srov. např. rozhodnutí Ev- ropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Fuentes Bobo proti Španělsku, r.
2000%]. Je základním principem soudobé euroatlan- tické společnosti, že i nadnesené a přehánějící názory, a to dokonce i názory někoho urážejí- cí, jsou-li proneseny ve veřejné či politické debatě, jsou názory ústavně chráněnými [srov. rozhodnutí Spolkového ústavního sou- du BVerfGE 61, 1 nebo BVerfGE 90, 1 či roz- hodnutí Nejvyššího soudu USA New York T%- mes Co. v. Sullivan 376 U. S. 254 (1964)). Ústavní soud má opakovaně za to, že každý názor, stanovisko nebo kritika je, vzhledem k významu svobody projevu podle či.
17 odst. 1 Listiny, zásadně přípustným (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 357/96**, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 9, str. 355, srov. též rozhodnutí Ústavního sou- du ve věci sp. zn. L ÚS 367/03**» a ve věci sp. zn. IV. ÚS 146/04***»), Je samozřejmostí, že práva zakotvená věčl. 17 odst. 1 Listiny a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) nejsou bezbřehá. Z čl. 17 odst. 4 Listiny plyne, že svobodu projevu a právo vykládat a šířit informace lze omezit zákonem, jdeli o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svo- bod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bez- 9 © Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29.
2. 2000, Fuentes Bobo proti Španělsku, stíž- nost č. 39293/98 (nepublikováno). *9 | Publikované pod č. 156/1997 Sb. ÚS. "9 Publikované pod č. 57/2005 Sb. ÚS. **9 Publikované pod č. 71/2005 Sb. ÚS. 1843 pečnost, ochranu veřejného zdraví a mrav- nosti. Z článku 10 odst. 2 Úmluvy plyne, že ome- zení těchto svobod lze připustit, pokud tak sta- noví zákon a je-li to nezbytné v demokratické společnosti - mimo důvody shora uvedené - v zájmu územní celistvosti, předcházení ne- pokojů a zločinnosti, zabránění úniku důvěr- ných informací nebo zachování autority a ne- strannosti soudní moci.
Z citovaných článků Listiny a Úmluvy je zřejmé, že omezení uvedeného základního práva je vázáno na následující podmínky: a) musí je stanovit zákon, tento zákon sle- duje legitimní cíl a b) musí jít jen o takové omezení, které je v demokratické společnosti nezbytné. Tato omezení mají povahu výjimky ze základního práva na svobodu projevu a práva na infor- mace, a proto je třeba je vykládat - podle obecných zásad - restriktivně (srov. např. ná- lez sp. zn. I. ÚS 526/98", nález sp. zn. I. ÚS 367/03, nález sp. zn. I ÚS 394/04*»).
II. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se měl dopustit přestupku proti občanskému souži- tí dle $ 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestup- cích tím, že „v přesně nezjištěném období měsíce června 2007 na svou parcelu u cyk- lostezky v ul. Táborská umístil dřevěnou ta- buli s nápisem Vítejte ve Zlosákově, která na místě visela do přesně nezjištěného dne měsíce března 2008, čímž vydal v posměch Ing. Zuzanu Zlesákovou, starostku MO Par- dubice VÍ“. Z úředního záznamu ze dne 8. 10. 2007 soud zjistil, že paní Ing.
Zuzana Zlesáková, oznámila, že žalobce umístil na svou parcelu v Pardubicích Svítkově u cyklostezky (ulice Táborská) tabuli s nápisem „Vítejte ve Zlosá- kově“. Dále uvedla, že „tento nápis je úmysl ně namířen proti její osobě a poškozuje ji a celou její rodinu u spoluobčanů a toto se oznamovatelky vzhledem k její funkcí velmi dotýká“. » Publikovaný pod č. 70/1999 Sb. — ** Publikovaný pod č. 184/2005 Sb. ÚS. 550 Z úředního záznamu o podaném vysvětle- ní soud dále zjistil, že Ing. Zuzana Zlesáková dne 8.
10. 2007 policejnímu orgánu uvedla, že nápis je „zcela nepochybně“ namířen proti její osobě, když žalobce jí „delší dobu neo- právněně osočuje, neboť je přesvědčen, že ona může za zamítnutí jeho žádosti o umís- tění stavby na uvedené parcele“. Předně je nutno uvést, že ať již tabuli s ná- pisem „Vítejte ve Zlosákově“ umístil na poze- mek žalobce kdokoliv, bylo jeho úmyslem tímto veřejně projevit svůj názor. Není při- tom rozhodné, zda chtěl nápisem „Vítejte ve Zlosákově“ jeho autor vyjádřit, že místo, kde byla tabule s nápisem umístěna, je místem, (zlo = Zlosákov), nebo byl text skutečně „slovní hříčkou zesměšňující příjmení Zlesá- ková“, jak v odůvodnění svého rozhodnutí spekuluje žalovaný.
Podstatné je totiž pouze to, že rozhodně nelze říci, že by se (objektiv- ně) jednalo o text (= Vítejte ve Zlosákově) vulgární (hrubý, sprostý) či hrubě urážlivý. Ji- nými slovy: nejedná se o sdělení, které by ne- bylo možno v demokratické společnosti již akceptovat (tolerovat) a vyžadovalo by přímý zásah ze strany orgánů veřejné moci. Dle pře- svědčení tohoto soudu se jedná o svobodný projev autora nápisu učiněný zcela v mezích čl. 17 Listiny, tedy o projev nepřekračující ústavní limity svobody projevu.
Proto jedná- ní popsané ve výroku žalovaného rozhodnutí (bez ohledu na to, zda se ho žalobce dopustil či nikoliv) ani logicky nemohlo - jak namítal žalobce - naplnit skutkovou podstatu pře- stupku dle $ 49 odst. 1 písm. a) zákona o pře- stupcích, neboť přestupkem, jak obecně zná- mo, může být pouze jednání protiprávní (nedovolené). Na tomto místě je třeba poznamenat, že pokud by byl čl. 17 Listiny nerespektující vý- klad $ 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestup- cích zaujatý správním orgánem prvého stup- ně a žalovaným správný, bylo by možno za přestupek dle $ 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích bez dalšího postihnout všech- ny satiriky a karikaturisty, neboť satira (= lite- rární druh využívající ke kritice různých jevů a osob ironii, sarkasmus, vtip a výsměch) i ka- rikatura (= zkratkovité zesměšňující nebo sa- tiricky odsuzující výtvarné nebo literární zo- brazení některých rysů osobnosti) jsou založeny na zesměšňování.
Absurdní důsled- ky takovéto interpretace snad není nutno po- drobněji rozebírat. Zdejší soud na tomto místě znovu opaku- je, že svoboda projevu je jednou z nejstarších ústavně garantovaných svobod. Již francouz- ské Prohlášení lidských a občanských práv z roku 1789 v čl. X uvádí, že „nikdo nesmí být pronásledován za své názory .“a v čl. XI po- tom, že „svobodné sdělování myšlenek je jedním z nejcennějších práv člověka“ (srov. např. Klíma, K. a kol. Encyklopedie ústavního prá- va. Praha : ASPI, a.
s., 2007, s. 633 a násl.). Svo- boda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky příznivě přijímané či považo- vané za neškodné či bezvýznamné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují: tak to- mu chtějí pluralita, tolerance a duch otevře- nosti, bez nichž není demokratické společ- nosti. Je proto povinností tohoto soudu poskytnout svobodě projevu v souladu s čl. 4 Ústavy ochranu. Ze všech výše uvedených důvodů soud podle $ 78 odst. 1 a odst. 3 s. ř. s. zrušil pro ne- zákonnost jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí správního orgánu I.
stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ($ 78 odst. 4 s. ř. s.). Soud se již nezabýval dalšími žalobními body, když takový postup by po- strádal s ohledem na argumentaci shora pře- destřenou smysl. (...)
III. Pro úplnost soud dodává, že trestní právo či správní právo trestní a trestněprávní či správnětrestní kvalifikaci určitého jednání, které má soukromoprávní základ ($ 11 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), jako trestného činu či správního deliktu, je třeba považovat za ultíma ratio, tedy za krajní práv- ní prostředek. V zásadě nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a práv- ních zájmů jednotlivce v oblasti soukromo- právních vztahů, kde závisí především na in- dividuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochra- nu.
Je nepřijatelné, aby tuto ochranu aktiv- ně přebíraly orgány činné v trestním řízení či jiné orgány veřejné moci, jejíchž úkolem je ochrana převážně celospolečenských hod- not, nikoliv přímo konkrétních subjektiv- ních práv jednotlivce, jež svou povahou spo- čívají v soukromoprávní sféře (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 789/06, 27. 9.2007). Proto pokud je osoba zú- častněná na řízení (Ing. Zuzana Zlesáková) skutečně přesvědčena, že jednáním popsa- ným ve výroku žalovaného rozhodnutí bylo zasaženo do jejích práv, je na místě, aby se do- máhala ochrany u soudu civilního.
Práva na ochranu osobnosti se totiž samo- zřejmě mohou domáhat i politici a ostatní ve- řejně činné osoby (osoba zúčastněná na říze- ní je osobou veřejně činnou - je starostkou městského obvodu statutárního města a člen- kou Občanské demokratické strany). Je však třeba uvést, že měřítka posouzení skutko- vých tvrzení a hodnotících soudů jsou v je- jich případech mnohem měkčí ve prospěch původců těchto výroků. Je to dáno skuteč- ností, že osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba veřejně známá bude pod drobnohledem veřejnosti, která se zajímá o její jak profesní, tak i sou- kromý život a současně jej hodnotí, zvláště jedná-li se o osobu, která spravuje veřejné zá- ležitosti.
Tato filosofie Ústavního soudu se nese v duchu názorové linie ESLP, který uve- dl, že hranice přijatelné kritiky jsou adekvát- ně širší u politiků než u soukromé osoby (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 146/04). Např. v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 367/03 Ústavní soud uvedl, že lze obecně konstato- vat, že osoby veřejně činné, tedy politici, ve- řejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí ak- ceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Důvod tohoto principu je dvojí.
Jed- nak se tím podporuje veřejná diskuze o veřej- ných věcech a svobodné utváření názorů. Co největší bohatost diskuze o věcech veřejných by měla být státní mocí regulována jen v míře 551 1844 nezbytně nutné (srov. čl. 17 odst. 4 Listiny zá- kladních práv a svobod). Současně tím stát akceptuje; že jeho mocenský zásah do svobo- dy projevu, za účelem ochrany dobrého jmé- na jiných občanů, by měl přijít subsidiárně, tedy pouze tehdy, pokud nelze škodu napra- vit jinak. Škodu lze napravit jinak než zása- hem státu, např. užitím přípustných možnos- tí k oponování kontroverzních a zavádějících názorů.
Tak lze často minimalizovat škodlivý následek sporných výroků mnohem efektiv- něji, než cestou soudního řízení (viz rozhod- nutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 367/03) (To, že mocenský zásah do svobody projevu má přijít pouze subsidiárně v situaci, kdy nelze škodu napravit jinak než zásahem státu, zopakoval Ústavní soud i ve věci sp. zn. IV. ÚS 23/05. Uvedl, že obranou by mohlo být např. užití přípustných možností k oponová- ní kontroverzních názorů.). Obdobně v rozhodnutí ve věci sp. zn. III.
ÚS 11/04% Ústavní soud uvedl, že ve- vztahu k osobám veřejně známým či politicky čin- ným Ústavní soud vychází z přesvědčení, že právo kritiky, zakotvené v čl. 17 odst. 2 Listiny a čl 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a zá- kladních svobod, které je neoddělitelnou součástí svobody projevu a práva na informa- ce, musí respektovat rovnováhu mezi tímto právem a osobnostními právy konkrétního subjektu a nemůže překračovat určité hrani- ce spojené s atributy demokratické společ- nosti. Takto vymezené mantinely ve vztahu k fyzické osobě, která jedná či vystupuje jako „veřejná osobnost“, jsou širší, než ve vztahu k osobě soukromé.
Toto nazírání není dů- sledkem jakési „degradace“ ochrany osob- nostních práv politika, ale je přirozeným dů- sledkem jeho rozhodnutí učinit své jednání předmětem veřejné pozornosti, čímž se sa- mozřejmě politik vědomě vystavuje pozorné a ne vždy objektivní kontrole svého jednání a chování, a to jak ze strany svých voličů či členů stejné politické strany, tak, a to zejmé- na, ze strany politické opozice, novinářů i všech občanů. Nevyhnutelnou stránkou vý- konu veřejné funkce je tedy nutnost větší mí- ry tolerance k negativním postojům čí hod nocením, klerým se osoba veřejně činná vystavuje přijetím této funkce, a nikoli v ne- poslední řadě i srozumění takové osoby se snášením důsledků vyvozených z její spole- čenské a politické odpovědnosti.
Zda je sku- tečně ochotna konkrétní fyzická osoba tyto nepříjemné stránky svého postavení snášet či nikoli, záleží na jejím vlastním uvážení. 1844 Ochrana osobních údajů: zpracovatel osobních údajů k $ 12 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 439/2004 Sb. k zákonu č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech po- jistných událostí a o změně živnostenského zákona (zákon o pojišťovacích zprostředkova- telích a likvidátorech pojistných událostí) Pojišťovací zprostředkovatel, který nezávisle na pojišťovně určuje okruh subjek- tů, jenž osloví jako potenciální zájemce o uzavření pojistné smlouvy, a k tomuto úče- lu sám vytváří databázi osobních údajů těchto subjektů, má z hlediska zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, postavení správce osobních údajů, niko- li jejich pouhého zpracovatele ($ 12 citovaného zákona).