Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

57 A 5/2011

ze dne 2012-10-31

Je-li rozhodováno po obnově řízení znovu o žádosti státního občana Spolkové republiky Německo o udělení řidičského oprávnění v České republice, je na žadateli, aby prokázal podle § 82 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, že má nebo měl v době podání žádosti na území České republiky přechodný pobyt, který ve smyslu § 2 písm. hh) zákona o provozu na pozemních komunikacích trvá nebo v době podání žádosti trval alespoň 185 dnů.

[41] Žalobce byl správním orgánem I. stupně v obnoveném správním řízení ve smyslu § 36 odst. 3 a § 52 správního řádu vyzván, aby doložil, že splnil podmínku udělení řidičského oprávnění uvedenou v § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu (viz odst. 22). Žalobce navrhoval provedení své výpovědi účastníka řízení a provedení svědeckých výpovědí, kdy označil jednoho konkrétního svědka a dále obecně navrhoval výslech dalších německých obyvatel předmětného domu, a to výslechem provedeným dožádaným správním orgánem v SRN.

[42] Správní orgán I. stupně měl v obnoveném řízení o žádosti žalobce ve smyslu § 50 odst. 1 správního řádu k dispozici podklady pro vydání rozhodnutí poskytnuté mu správními orgány ze SRN, Policií České republiky a získané z vlastní úřední činnosti, které byly dostatečnými podklady k tomu, aby ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu splnil povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, v daném případě spočívajícího v tom, aby na území České republiky získal řidičské oprávnění a řidičský průkaz jen ten uchazeč, který splňuje podmínky stanovené zákonem o silničním provozu a směrnicí EU o řidičských průkazech. Žalobci však byla správně dána stanoveným procesním postupem možnost zvrátit zjištění učiněná správním orgánem I. stupně. Pokud však žalobce navrhoval výslech svůj a jím označeného svědka a nepředložil žádné jiné důkazy, které by jednoznačně vyvracely zjištění správního orgánu I. stupně (např. jakékoli listinné důkazy, které by prokazovaly jeho pobyt na uvedené adrese v dané době), pak bylo správné, postupoval-li správní orgán I. stupně ve smyslu § 51 odst. 3 správního řádu, neboť z jím shromážděných podkladů lze dovodit, že byla v souladu s § 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která

znemožňuje žádosti vyhovět, tedy, že žalobce v době udělení řidičského oprávnění a vydání řidičského průkazu na území České republiky neměl přechodný pobyt, který by trval alespoň 185 dnů. Bylo tedy správné, že neprováděl další dokazování a učinil závěr, že žalobce nesplnil podmínku pro udělení řidičského oprávnění stanovenou v § 82 odst. 1 písm. d) vycházející z § 2 písm. h) zákona o silničním provozu, a žádost zamítl. Správný byl rovněž závěr žalovaného, který odvolání žalobce podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

[43] Není proto správné tvrzení žalobce, že byl zkrácen na svých procesních právech, když nedostal příležitost prokázat svá tvrzení (viz bod [41]). K námitce, že měly být provedeny žalobcem navrhované důkazy, když „zainteresovanost“ osob může způsobovat pouze nižší obecnou věrohodnost, ale nikoli a priori nepravdivost, soud opakuje, že v daném případě, kdy žalobce, krom návrhu uvedených výslechů, nepředložil, resp. nenavrhl, provedení důkazů nezvratně prokazující splnění podmínky § 82 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nebo důkazů nepřímých, které by ve svém souhrnu toto prokazovaly, byl namístě postup správního orgánu I. stupně podle § 51 odst. 3 správního řádu, když byl shromážděnými podklady ve smyslu § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. V daném případě se nejednalo o presumování výsledku výpovědí účastníka řízení a svědka (když žádné další svědky žalobce konkrétně neoznačil a správním orgánem I. stupně bylo zjištěno, že se na dotčené adrese žádní státní občané SRN v uvedené době alespoň 185 dnů nezdržovali). Za této situace také nebylo nutné o důkazních návrzích žalobce jakkoli procesně rozhodovat, když v odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně i žalovaný tyto návrhy zopakovali a zdůvodnili, proč je neprovedli.

[44] Pokud oba správní orgány svá zdůvodnění, proč neprovedly žalobcem navrhované důkazy, neopřely o konkrétní ustanovení správního řádu, lze to považovat za porušení

S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013

T. T. proti Krajskému úřadu Plzeňského kraje o řidičské oprávnění.