Působení na odsouzené ve výkonu trestu odnětí svobody prostřednictvím kon- krétních pokynů a příkazů není rozhodováním o právech či povinnostech odsouze- ných v oblasti veřejné správy, nýbrž projevem „řízení“ odsouzených individuálními pokyny a rozkazy Vězeňské služby v rámci právního vztahu nuceně založeného vy- konatelným rozsudkem soudu o uložení trestu odnětí svobody. Pouze v případě, že by takovým aktem „řízení“ bylo rozhodnuto i o veřejném subjektivním právu či po- vinnosti odsouzeného, vystupovala by v konkrétní věci Vězeňská služba či její slož- ka jako správní orgán ve smyslu 6 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobce žalobou napadl rozhodnutí ředi- tele věznice o nezařazení žalobce do rekvali- » | Publikován pod č. 863/2006 Sb. NSS. fikačního kurzu. Soud se proto musel nejpr- ve zabývat tím, zda ředitel věznice v dané vě- ci rozhodoval o právu či povinnosti žalobce v oblasti veřejné správy, resp. zda vystupoval jako správní orgán ve smyslu soudního řádu správního. Výkon trestu odnětí svobody je v obecné rovině upraven v Části třetí, označené „řízení před soudem“, hlavě dvacáté první, označené „vykonávací řízení“, oddílu druhém trestního řádu.
Na rozdíl od výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, který je výko- - nem soudnictví, nikoli výkonem veřejné sprá- vy, ať jej provádí soud nebo soudní exekutor, nelze stejný závěr bez dalšího učinit v přípa- dě výkonu trestu odnětí svobody. Je tomu tak proto, že podle $ 3 zákona o výkonu trestu odnětí svobody je orgánem zajišťujícím vý- kon tohoto trestu Vězeňská služba České re- publiky, která je státním orgánem zřízeným zákonem ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (dále též „zákon č. 555/1992 Sb.“).
Její úkony ve vztahu k odsouzeným nejsou ze zákona výko- nem soudnictví. V čele věznice stojí ředitel věznice ($ 1 odst. 4 téhož zákona). Ředitel věznice je však správním orgánem pouze v těch případech, ve kterých mu bylo záko- nem svěřeno rozhodování o právech a povin- nostech fyzických a právnických osob v ob- lasti veřejné správy. Například podle $ 11 odst. 1 vyhlášky č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny odsouzeného, vydává ředitel vězni- ce rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby. Řediteli věznice je v tomto případě svěřeno rozhodovat o výši nákladů vazby, tedy o po- vinnosti fyzické osoby, a proto v této kon- krétní věci je správním orgánem ve smyslu soudního řádu správního.
K tomuto závěru dospěl Nejvyšší správní soud ve svém rozsud- ku ze dne 27. 1. 2006, čj. 8 Afs 14572005-86 (dostupný na www.nssoud.cz)“). Řediteli věznice není zákonem svěřeno rozhodování o právu žalobce na zařazení do rekvalifikačního kurzu. Podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý krom jiného právo na přípravu k povolání. 389 1144 Práva uvedeného v čl. 26 Listiny základních práv a svobod je však možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení prová- dějí (čl.
41 odst. 1 Listiny základních práv a svo- bod). Otázkou vzdělávání odsouzených se za- bývá $ 34 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, který v odst. 1 stanoví, že odsouze- ným, u nichž jsou pro to předpoklady, se obvy- kle umožní, aby získali vzdělání na základní ne- bo i střední škole, anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání, které jim umožní získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci. Ustano- vení $ 34 odst 1 téhož zákona nezakládá od- souzenému právo na přípravu k povolání. Zá- kon hovoří pouze o tom, že se odsouzenému, u kterého jsou pro to předpoklady, „obvykle“ umožní příprava k povolání.
Právo na přípravu k povolání nezakládá ani $ 36 odst. 1,2 písm. b), odst. 4 písm. a), odst. 7 vyhlášky č. 345/1999 Sb., $ 46 odst. 1 téže vyhlášky ani jiný zákon. Zákon tedy nestanoví podmínky, za kterých je povin- ností Vězeňské služby České republiky nebo ředitele věznice zajistit odsouzenému přípravu k povolání. Rozhodli žalovaný o tom, že neza- řazuje žalobce do rekvalifikačního kurzu v obo- ru zámečník konaného ve Věznici Plzeň, neroz- hodoval o žádném veřejném subjektivním právu či povinnosti žalobce, a proto v dané vě- ci nevystupoval jako správní orgán ve smyslu soudního řádu správního.
Podle $ 3 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služ- ba činí v průběhu výkonu trestu ve vztahu k od- souzeným nepřeberné množství činností v rám- ci úkolů jí stanovených ($ 2 zák. č. 555/1992 Sb.), avšak každý její úkon není možné považovat za úkon správního orgánu ve smyslu soudního řádu správního, neboť každý úkon není vý- sledkem rozhodování o právu či povinnosti odsouzeného v oblasti veřejné správy.
Vězeň- ská služba například prostřednictvím progra- mů zacházení soustavně působí na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a obdobně i na některé skupiny osob ve výkonu vazby s cílem vytvořit předpoklady pro jejich řádný způsob života po propuštění [$ 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 555/1992 Sb.]. Během výkonu trestu je od- 390 souzený povinen podrobit se vnitřnímu řádu věznice, který kromě jiného vymezuje druh a obsah činností, které jsou pro jednotlivé sku- piny odsouzených buď povinné, nebo dobro- volné, přičemž okruh konkrétních činností, kterých je odsouzený povinen se zúčastnit, ne- bo které může vykonávat, jsou stanoveny v programu zacházení ($ 40 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody).
K dosažení účelu výkonu trestu věznice stanoví pro kaž- dého odsouzeného program zacházení jako základní formu cílevědomého a komplexního působení na odsouzeného ($ 40 odst. 2 téhož zákona). Pravidelnou součástí programu Za- cházení je určení způsobu zaměstnávání od- souzeného, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání ancbo jiné náhradní činnosti, smě- řující k vytvoření předpokladů pro jeho samo- statný způsob života ($ 41 odst. 3 téhož záko- na). K dosažení účelu trestu Vězeňská služba působí na odsouzené, krom jiného stanove- ním programů zacházení, a odsouzení jsou po- dle $ 28 zákona o výkonu trestu odnětí svobo- dy především povinni plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby.
Působení na odsouzené prostřednictvím programů zachá- zení realizovaných konkrétními pokyny a pří- kazy a tomu odpovídajícími povinnostmi od- souzených není rozhodováním o právech či povinnostech odsouzených v oblasti veřejné správy, nýbrž projevem „řízení“ odsouzených individuálními pokyny a rozkazy Vězeňské služby v rámci právního vztahu nuceně založe- ného vykonatelným rozsudkem soudu o ulože- ní trestu odnětí svobody. Pouze v případě, že by tímto aktem „řízení“ bylo rozhodováno o právu či povinnosti odsouzeného, na které je za splnění zákonných podmínek právní ná- rok, vystupovala by v konkrétní věci Vězeňská služba či její složka jako správní orgán ve smys- lu soudního řádu správního.
Stanovení pro- gramu zacházení, a v jeho rámci řešení otázky vzdělávání žalobce, není rozhodováním o jeho právu na zařazení do rekvalifikačního kurzu, neboť žalobci takové právo nepřísluší. Do čin- nosti Vězeňské služby a jejích složek, která ne- ní výsledkem rozhodování správního orgánu ve smyslu soudního řádu správního, není soud ve správním soudnictví oprávněn nijak zasa- hovat, neboť k tomu nemá pravomoc. 1145 Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu Daňové řízení: neplatnost rozhodnutí k $ 32 odst. 2 a odst. 7 zákona ČNR 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 226/2002 Sb. (v textu též „daňový řád“, „d.
ř“) Rozhodnutí, kterým správce daně ověřuje neplatnost svého rozhodnutí dle $ 32 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podléhá soudnímu pře- zkoumání. xx/|
Tibor B. proti řediteli Věznice Plzeň o nezařazení do rekvalifikačního kurzu.