č. 157/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 237/2004 Sb., č. 62/2006 Sb. a č. 214/2006 Sb. (v textu jen „daňový řád“, „d. ř.“) k čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s) k čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství“ Pokud daňový nerezident nesplnil svoji zákonnou povinnost podle $ 33 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neoznámil správci daně vznik stá- » S účinností od 1. 12. 2009 byl či. 10 zrušen a čl. 49 pozměněn Lisabonskou smlouvou pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství; nyní srov. čl. 56 Smlouvy o fun- gování Evropské unie. : 384 lé provozovny, zaregistruje ho správce daně podle $ 33 odst. 14 citovaného zákona z úřední povinnosti. Tímto postupem není porušen čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o ES Czá- kaz omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství). Pojem „stálá provozovna“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou re- publikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňové- mu úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.) není totožný s po- jmem sídlo. Stálá provozovna je místem na území České republiky, v němž vykonává svoji činnost daňový nerezident, a lze jej chápat rovněž jako kritérium určující způ- sob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství.
č. 157/1993 Sb., č. 255/1994 Sb., č. 237/2004 Sb., č. 62/2006 Sb. a č. 214/2006 Sb. (v textu jen „daňový řád“, „d. ř.“) k čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s) k čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství“ Pokud daňový nerezident nesplnil svoji zákonnou povinnost podle $ 33 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neoznámil správci daně vznik stá- » S účinností od 1. 12. 2009 byl či. 10 zrušen a čl. 49 pozměněn Lisabonskou smlouvou pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství; nyní srov. čl. 56 Smlouvy o fun- gování Evropské unie. : 384 lé provozovny, zaregistruje ho správce daně podle $ 33 odst. 14 citovaného zákona z úřední povinnosti. Tímto postupem není porušen čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o ES Czá- kaz omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství). Pojem „stálá provozovna“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy mezi Českou re- publikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňové- mu úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 100/2003 Sb. m. s.) není totožný s po- jmem sídlo. Stálá provozovna je místem na území České republiky, v němž vykonává svoji činnost daňový nerezident, a lze jej chápat rovněž jako kritérium určující způ- sob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství.
C.) Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobce jako rezident Slovenské republiky poskytoval jako fyzická osoba na území České republiky v období od ledna 2005 do září 2005 služby pro společnost POIS, spol. s r. o. Jednalo se o pomocné stavební práce za úpla- tu, přičemž hlavní část své činnosti vykonával v působnosti Finančního úřadu v Chebu. Daň z příjmů je v České republice uprave- na v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příj- mů. Ustanovení $ 2 zákona o daních z příjmů vymezuje, kdo je poplatníkem daně z příjmů fyzických osob. V odstavci 2 tohoto ustanove- ní je upravena daňová povinnost poplatníků, kteří mají na území České republiky bydliště nebo se zde obvykle zdržují. V odstavci 3 to- hoto ustanovení je upravena daňová povin- nost poplatníků neuvedených v odstavci 2 (tzn. těch, kteří nemají na území České re- publiky bydliště ani se zde obvykle nezdržu- jí) a těch, o nichž to stanoví mezinárodní smlouvy. Ti pak mají daňovou povinnost, kte- rá se vztahuje jen na příjmy plynoucí ze zdro- jů na území České republiky ($ 22). Podle $ 22 odst. 1 písm. 4) zákona o daních z příjmů se za příjmy ze zdrojů na území České repub- liky u poplatníků uvedených v $ 2 odst. 3 a $ 17 odst. 4 považují příjmy z činností vyko- návaných prostřednictvím stálé provozovny. Stálou provozovnou se podle $ 22 odst. 2 zá- kona o daních z příjmů rozumí místo k výko- nu činností poplatníků uvedených v $ 2 odst. 3 a $ 17 odst. 4 na území České republiky, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště), staveniště. Staveniště, místo provádění stavebně-mon- tážních projektů a dále poskytování činností a služeb uvedených v odstavci 1 písm. c) a ©) bod 1 poplatníkem nebo zaměstnanci či oso- bami pro něho pracujícími se považují za stá- lou provozovnu, přesáhne-li jejich doba trvání šest měsíců v jakémkoliv období 12 kalendář- ních měsíců po sobě jdoucích. První závěr, který soud na základě skutko- vých zjištění a výše uvedených ustanovení zá- kona o daních z příjmů učinil, je, že žalobce měl v období od ledna 2005 do září 2005 pří- jmy plynoucí ze zdroje na území České re- publiky jako rezident Slovenské republiky. V takovém případě je nutno vycházet z mezinárodní smlouvy, a to ze Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o za- mezení dvojímu zdanění, č. 100/2003 Sb. m. s., která se podle svého čl. 1 vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států, a podle čl. 2 se vztahuje krom jiných zejména na daně z příjmu. V čl. 5 je upraven výraz „stálá provozovna“. Podle čl. 5 odst. 3 písm. a) Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové sta- veniště, projekt nebo dozor trvá déle než dva- náct měsíců; a podle písm. b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažer- ských služeb, podnikem jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců ne- bo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti tako- vého charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období. Podle čl. 7 odst. 1 Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik ne- vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Podle čl. 3 odst. 1 písm. f) Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění se vý- raz „podnik“ vztahuje k vykonávání jakékoli činnosti. Protože bylo z objednávek společnosti POIS, spol. s r. 0., a z žalobcem vystavených faktur zjištěno, že žalobce vykonával v obdo- bí od ledna 2005 do září 2005 v České repub- lice pro společnost POIS, spol. s r. o., zejména zednické práce na opravách objektů, bourací práce, opravy oplocení, osekání omítek, po- mocné práce na stavbě, výkopové práce apod., finanční úřad a následně žalovaný tyto práce správně hodnotili jako práce, které ne- měly charakter uceleného stavebního díla a nebylo možné je považovat za stavební, montážní nebo instalační projekt či staveniš- tě ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. a) Smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, u nichž je pro vznik stálé provozovny stanovena podmínka trvání těchto prací déle než dvanáct měsíců. Správně proto posoudili tyto práce jako po- skytování služeb nerezidentem na území Čes- ké republiky, u nichž je podle čl. 5 odst. 3 písm. b) Smlouvy o zamezení dvojímu zdaně- ní a podle $ 22 odst. 2 zákona o daních z pří- jmů vznik stálé provozovny podmíněn posky- továním těchto služeb po dobu přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanácti- 389 2035 měsíčním období. Pojem „stálá provozovna“ obecně ve smlouvách o zamezení dvojímu zdanění a konkrétně pak ve Smlouvě o zame- zení dvojímu zdanění, kterou správně apliko- vali finanční úřad a žalovaný, je z pohledu českého daňového práva místem na území České republiky, v němž vykonává svoji Čin- nost daňový nerezident, tzn. daňový subjekt, který v České republice nesplňuje podmínky pro rezidenta, a jeho daňová povinnost zde je proto omezena a vztahuje se pouze na příjmy, jejichž zdroj je v České republice (viz citova- ný $ 2 odst. 3 zákona o daních z příjmů). Po- jem „stálá provozovna“ lze chápat rovněž tak, jak jej vykládá žalovaný ve vyjádření k žalobě, že je jakýmsi kritériem, které určuje, jakým způsobem si smluvní státy rozdělí právo na zdanění příjmů ze služeb poskytovaných na jejich území, resp. za jakých podmínek je da- ňový subjekt povinen příjem z těchto služeb zdanit ve státě, v němž jsou tyto služby po- skytovány, a to bez ohledu na to, zda má oso- ba, jíž tyto příjmy plynou, v tomto státě své sídlo či bydliště. Z uvedeného soud učinil druhý závěr, že příjmy dosažené žalobcem v období od ledna 2005 do září 2005 z podnikání prostřednic- tvím stálé provozovny měly zdroj na území České republiky, a tudíž musejí být v České republice zdaněny. Podle $ 33 odst. 1 d. ř. poplatník, který obdrží povolení nebo získá oprávnění k podni- katelské činnosti nebo začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, je povinen do třiceti dnů podat přihlášku k registraci u místně příslušného správce daně. Tato lhů- ta začne běžet následující den po dni právní účinnosti povolení nebo oprávnění nebo po dni, kdy začne provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost. Pro účely tohoto zákona se rozumí dnem právní účinnosti den, kdy je poplatník podle příslušných předpisů opráv- něn začít vykonávat podnikatelskou činnost. Podle $ 33 odst. 2 d. ř. začne-li poplatník vy- konávat činnost nebo pobírat příjmy podro- bené dani, je povinen oznámit tuto skuteč- nost správci daně do třiceti dnů. Podle $ 33 odst. 3 d. ř. poplatník je povinen oznámit správci daně do třiceti dnů zřízení stálé pro- 390 vozovny a její umístění na území České republiky. Žalobce jako poplatník nesplnil své po- vinnosti vyplývající z citovaných $ 33 odst. 1, 2, 3 d. ř., proto jej finanční úřad zaregistroval z úřední povinnosti, a to podle $ 33 odst. 14 d. ř., podle něhož, nesplníli daňový subjekt svoji registrační nebo ohlašovací povinnost, zaregistruje jej správce daně z úřední povin- nosti neprodleně, jakmile zjistí skůtečnosti zakládající tuto povinnost. Protože finanční úřad vyznačil v osvědčení o registraci jako da- tum účinnosti registrace den vydání osvědče- ní o registraci 10. 9. 2007 a žalobci plynuly příjmy ze zdrojů na území České republiky v období od ledna 2005 do září 2005, žalova- ný v rámci odvolacího řízení toto datum změ- nil na datum 1. 1. 2005, a to podle $ 50 odst. 6 d. ř., podle něhož odvolací orgán rozhodnutí přezkoumá a není-li při rozhodování vázán ustanovením odstavce 5, rozhodnutí v odů- vodněných případech změní nebo zruší, ji- nak odvolání zamítne. Soud proto učinil třetí závěr. Aby mohly být příjmy dosažené žalobcem jako reziden- tem Slovenské republiky v období od ledna 2005 do září 2005 z podnikání prostřednic- tvím stálé provozovny, které měly zdroj na území České republiky, zdaněny, musel být žalobce zaregistrován u příslušného správce daně. Jak je výše uvedeno, finanční úřad i ža- lovaný při tom správně postupovali podle právních předpisů upravujících tuto proble- matiku v daném období v České republice. Dle názoru soudu žalobce nebyl zkrácen na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem. Uvedené soud konstatoval proto, aby se mohl dále zabývat námitkami žalobce týkají- cími se nesouladu uvedené právní úpravy s komunitárním právem. CI Podle čl. 10 Ústavy vyhlášené mezinárod- ní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezi- národní smlouva něco jiného než zákon, pou- žije se mezinárodní smlouva. Podle čl. 10 Smlouvy o založení Evropské- ho společenství členské státy přijmou veške- rá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z této smlouvy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společen- ství. Usnadňují mu plnění jeho poslání. Zdrží se jakýchkoli opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů této smlouvy. V čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství, zařazeném v kapitole 3 nazvané Služby, je uvedeno, že podle následujících ustanovení jsou zakázána omezení volného pohybu služeb uvnitř Společenství pro státní příslušníky členských států, kteří jsou usaze- ni v jiném státě Společenství, než se nachází příjemce služeb. : V čl 50 Smlouvy o založení Evropského společenství je uvedeno, že poskytovatel služby může za účelem jejího poskytnutí do- časně provozovat svou činnost ve státě, kde je stužba poskytována, za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům. Ve směrnici 2006/123/ES jsou v úvodu uvedeny důvody jejího vydání. Pod bodem 1 je uvedeno, že Evropské společenství usiluje o vytvoření ještě těsnějšího spojení mezi stá- ty a národy Evropy a o zajištění hospodářské- ho a sociálního pokroku. V souladu s čl. 14 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského spole- čenství zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitř- ních hranic, v němž je zajištěn. volný pohyb služeb. V souladu s článkem 43 Smlouvy je za- jištěna svoboda usazování. Článek 49 Smlouvy o založení Evropského společenství stanoví právo poskytovat služby v rámci Společen- ství. Pod bodem 29 je uvedeno, že s ohledem na skutečnost, že Smlouva stanoví zvláštní právní základy pro otázky týkající se zdanění, a s ohledem na nástroje Společenství, které již v dané oblasti byly přijaty, je nezbytné vy- loučit oblast daní z působnosti této směrnice. Pod bodem 64 je uvedeno, aby bylo možné zavést skutečný vnitřní trh služeb, je nutné zrušit veškerá omezení svobody usazování a volného pohybu služeb, která jsou stále ješ- tě zakotvena v právních předpisech někte- rých členských států a která jsou neslučitelná s články 43 a 49 Smlouvy o založení Evrop- ského společenství. Pod bodem 65 je uvede- no, že svoboda usazování je založena zejména na zásadě rovného zacházení, která v sobě za- hrnuje zákaz nejen jakékoliv diskriminace na základě státní příslušnosti, ale také jakékoliv nepřímé diskriminace na jiném základě, kte- rá však může mít stejný důsledek. Proto by přístup k činnosti poskytování služeb nebo její výkon v členském státě, ať už se jedná o činnost hlavní nebo vedlejší, neměl podlé- hat kritériím, jako je místo usazení, sídlo, byd- liště nebo hlavní místo poskytování služby. Tolik k některým důvodům vydání směrnice 2006/123/ES. V dalším textu je pak v čl. 2 odst. 3 uvedeno, že se tato směrnice nevzta- huje na oblast daní, což koresponduje s důvo- dem vydání této směrnice deklarovaným pod bodem 29. Žalobce uvádí, že v odvolání rozuměl pod termínem „stálá provozovna“ stálé sídlo, tj. mít adresu v České republice. Stejný důsle- dek má podle jeho názoru $ 33 odst. 6 d. ř., kde je uvedeno, že daňový subjekt se sídlem nebo bydlištěm v cizině uvede vždy svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování. Přestože daňové předpisy České republiky neuvádějí výslovný požadavek sídla v České republice, vyžadují oznámit adresu v České republice, na kterou se bude moci doručovat. Z toho dle žalobce vyplývá, že povinnost usta- novit zástupce v České republice a povinnost vést účetnictví na prokázání příjmů a výdajů pro účely zdanění v České republice a s tím spojená povinnost přihlašovat zaměstnance v příslušných organizacích sociálního či zdra- votního pojištění má stejný důsledek, jako vy- tvoření sídla či místa podnikání, což zname- ná znevýhodnění poskytování služeb oproti fyzickým osobám s bydlištěm a právnickým osobám se sídlem v České republice, když ná- klady na stejnou činnost má žalobce jako oso- ba z jiného členského státu vyšší než česká fy- zická nebo právnická osoba, přičemž náklady ohlášení výkonu živnosti a další provozní ná- klady už vynaložil ve svém státě. Dle žalobce tak finanční úřad a žalovaný vytvářejí překáž- ku poskytování služeb na vnitřním trhu. I když problematika přímých daní spadá do výlučné působnosti členských států, tyto 391 2035 mají příslušné předpisy v této oblasti apliko- vat tak, aby nebyly v rozporu s komunitárním právem, jak to vykládá Evropský soudní dvůr. Nejprve je nutno konstatovat, že žalobce v rámci uvedené žalobní námitky otevřel ně- kolik oblastí spojených s podnikáním, resp. poskytováním služeb v rámci Evropské unie. První oblastí je oblast volného pohybu služeb na vnitřním trhu Evropského společenství, druhou oblastí je zdanění příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky a třetí, případně dalšími oblastmi jsou otázky spoje- né se samotným podnikáním, tj. příslušné oprávnění k výkonu dané činnosti, otázky so- ciálního a zdravotního pojištění a další. V této právní věci soud přezkoumává rozhodnutí fi- nančního úřadu a žalovaného, kterým byl ža- lobce zaregistrován u příslušného správce daně v České republice, aby bylo v souladu s českým právním řádem možné zdanit jeho příjem pocházející ze zdrojů na území České republiky. Samotná skutečnost, že žalobce bez jakýchkoli problémů jako státní občan Slovenské republiky poskytoval v České re- publice služby spočívající v pomocných sta- vebních pracích, je důkazem toho, že nebyl nijak omezen v poskytování těchto služeb na území jiného členského státu Evropského společenství, čímž byl naplněn čl. 49 Smlou- vy o založení Evropského společenství (prá- vo poskytovat služby v rámci Společenství). Jinou otázkou je úplata za poskytnuté služ- by a její zdanění. Ze směrnice 2006/123/ES vyplývá, že se nevztahuje na oblast daní, jiný- mi slovy s ohledem na skutečnost, že Smlou- va o založení Evropského společenství stano- ví zvláštní právní základy pro otázky týkající se zdanění, a s ohledem na nástroje Společen- ství, které již v dané oblasti byly přijaty, byla oblast daní vyloučena z působnosti této směr- nice (viz úvodní čl. 29 směrnice 2006/123/ES). Daňová povinnost žalobce, resp. zaplacení daní z příjmů plynoucích ze zdrojů na území České republiky a s tím související povinnost registrace podle $ 33 d. ř., jak byla rozvedena výše, ani povinnost daňového subjektu se síd- lem nebo bydlištěm v cizině uvést ve smyslu $ 33 odst. 6 d. ř. svého zmocněnce v tuzem- sku pro doručování, není možné chápat jako 392 překážku volného pohybu služeb na vnitř- ním trhu ve smyslu čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství ani za porušení směrnice 2006/123/ES. V souladu s čl 10 Ústavy je nutno v případě zdanění příjmů plynoucích ze zdrojů na území České repub- liky dosažených rezidentem Slovenské re- Publiky použít mezinárodní smlouvy upravu- jící zamezení dvojímu zdanění. Obecně je účelem smluv o zamezení dvojímu zdanění jednak zabránit dvojímu zdanění téhož příj- mu, jak ve státě zdroje, tak ve státě příjemce, a jednak zabránit tomu, aby některý příjem nebyl zdaněn vůbec. Tyto smlouvy jsou uza- vírány podle mezinárodně uznávaných vzorů (OECD, OSN) a upravují podrobněji než vnit- rostátní předpisy způsob zdanění příjmu me- zi smluvními státy. Jejich struktura je obdob- ná, liší se v konkrétnostech. Daňový domicil, tj. vztah daňového subjektu k určitému státu, je v těchto smlouvách nazýván „stálou provo- zovnou“. Tak je tomu i ve Smlouvě o zameze- ní dvojímu zdanění (uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou), kde je rovněž používán pojem „stálá provozovna“ a v ČL. 5 je stanoveno, co se pod tímto výra- zem rozumí. V daném případě bylo „stálou pro- vozovnou“ označeno ve smyslu čl. 5 odst. 3 písm. b) poskytování služeb (pomocných sta- vebních prací) podnikem [podle čl. 3 odst. 1 písm. © Smlouvy o zamezení dvojímu zdaně- ní se výraz „podnik“ vztahuje k vykonávání ja- kékoli činnosti] jednoho smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvní- ho státu po jedno nebo více období přesahu- jící v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanác- timěsíčním období. Z uvedeného je zřejmé, že pojem „stálá provozovna“ není totožný s pojmem sídlo. Stálá provozovna je z pohle- du českého daňového práva místem na území České republiky, v němž vykonává svoji čin- nost daňový nerezident, a lze jej chápat rov- něž jako kritérium určující způsob zdanění příjmů určité osoby dvěma členskými státy Evropského společenství. Důvodnou proto není námitka žalobce, že jsou fyzické a práv- nické osoby nuceny vytvořit sídlo v České re- publice pro účely poskytování služeb na jejím území. Důvodnou není ani námitka diskriminace žalobce na základě popsaného postupu české daňové správy, neboť stejné povinnosti k re- gistraci, k prokázání příjmů a výdajů pro úče- ly vykázání základu daně z příjmů mají i stát- ní občané České republiky, kteří podnikají a jsou z toho titulu daňovými subjekty. Stano- vení takových povinností daňovým subjek- tům je běžné i v ostatních státech Evropského společenství. Obdobně je tomu i u případných dalších povinností v oblasti sociálního a zdra- votního pojištění, které žalobce zmiňuje. Lze proto uzavřít, že žalobce v souladu s čl. 50 Smlouvy o založení Evropského společenství jako poskytovatel služby za účelem jejího po- « skytnutí provozoval svou činnost v České repub- lice, a to za stejných podmínek, jaké tento stát ukládá svým vlastním státním příslušníkům. Důvodnou proto není ani námitka žalob- ce, že žalovaný a finanční úřad vydali rozhod- nutí v rozporu s komunitárním právem, pro- to není důvodu přerušit ve smyslu $ 48 odst. 1 písm. e) s. ř. s. toto řízení a požádat Evropský soudní dvůr ve smyslu čl. 234 Smlouvy o za- ložení Evropského společenství o vyřešení předběžné otázky, tj. souladu napadených rozhodnutí s čl. 10 a čl. 49 Smlouvy o založe- ní Evropského společenství. 2036 Právo Evropské unie: nepřímý účinek směrnice Daň z přidané hodnoty: přechod staveb a pozemků v dražbě k $ 51 písm. e) a $ 56 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty k čl. 13 šesté směrnice Rady 77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států tý- kajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně (v textu též „šestá směrnice“)» I. Umožňují-li interpretační techniky vyložit určité ustanovení vnitrostátního předpisu několika způsoby, má správní orgán, jakož i soud povinnost použít ten vý- klad, který je nejbližší smyslu a cíli odpovídajícího komunitárního ustanovení. II. Povinnost vykládat národní právo v souladu se směrnicí je podmíněna a priori tím, že existuje vnitrostátní předpis, který je nejednoznačný, umožňuje několik vý- kladů, přitom alespoň jeden z možných výkladů práva je v souladu se směrnicí. Ne- přímý účinek komunitárního práva nemůže být contra legem, může však jít i v ne- prospěch plátce daně. III. Převodem staveb a pozemků ve smyslu $ 51 písm. e), resp. $ 56 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je třeba rozumět ve smyslu šesté směrnice Rady 77/388/EHS i přechod staveb a pozemků v dražbě.
Andrej L. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z příjmů.