„zákon o místním referendu“) Volby i místní referendum mají společný základ v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví veřejné subjektivní právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby i místní refe- rendum mají dále do značné míry společné principy právní úpravy (včetně princi- pů soudní ochrany), přičemž věci volební a místního referenda jsou svým obsahem a charakterem natolik podobné, že jsou podrobeny v podstatě stejnému režimu i v rámci správního soudnictví.
C.) Dále se navrhovatel domáhal vyslove- ní neplatnosti hlasování, protože během hla- sování došlo k porušení $ 26 zákona o míst- ním referendu. Podmínkou úspěšnosti návrhu v tomto případě je dle výše citovaného $ 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu proká- zání tvrzení navrhovatele, že jednak došlo k porušení ustanovení zákona o místním re- ferendu a dále že se jednalo o takové poruše- ní, které mohlo ovlivnit výsledek místního re- ferenda. Oba dva zákonné předpoklady musí být splněny současně (jsou kumulativní po- vahy).
Gramatický a teleologický výklad cito- vaného ustanovení vede k závěru, že nikoliv každé porušení ustanovení zákona o místním referendu bude mít za následek vyslovení ne- platnosti hlasování. Krajní právní důsledek zákonodárce spojuje výlučně s takovým poru- šením ustanovení, které mohlo ovlivnit výsle- dek referenda. Právní pojem ovlivnění výsledku místního referenda, který není zá- konem definován, je nezbytné vykládat dle názoru soudu nejen ve smyslu vlivu porušení ustanovení na počet hlasů pro jednotlivé od- povědi, ale také ve smyslu vlivu na celkový počet oprávněných osob zapsaných v sezna- mech oprávněných osob (voličů), které se místního referenda účastnily.
To proto, že dle S 48 odst. 1 zákona o místním referendu je třeba k platnosti jakéhokoliv rozhodnutí v místním referendu účasti alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Návrh v dané věci obsa- hoval v pořadí druhou interpretaci pojmu. 1007 1364 Soud má dále zato, že při řešení otázek spojených s ochranou oprávněných osob, do- máhajících se vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu, je třeba vycházet z práv- ních názorů vyslovených Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 26.
1. 2005, sp. zn. PI. ÚS 73/04, č. 140/2005 Sb. Ty se sice týkají úpra- vy volebního soudnictví a ověřování voleb a bezprostředně se vztahují k zákonu č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dal- ších zákonů (dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“), konkrétně k $ 87 odst. 5 tohoto zákona (ná- vrh na neplatnost volby kandidáta), avšak ma- jí obecnější povahu. Volby i místní referen- dum mají dále společný základ v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaklá- dá veřejné subjektivní právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo (místní re- ferendum bývá také označováno za kvalifiko- vanou zákonem upravenou formu účasti ob- čanů na územní správě) nebo svobodnou volbou svých zástupců, do značné míry spo- lečné principy právní úpravy, včetně princi- pů soudní ochrany, přičemž věci volební a místního referenda jsou svým obsahem a charakterem natolik podobné, že jsou pod- robeny stejnému režimu i v rámci správního soudnictví.
Pro shodné právní posuzování té- to věci svědčí rovněž obdobná dikce $ 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu a $ 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. (návrh na vyslovení neplatnosti hlasování může po- dat u soudu každá oprávněná osoba, má-li za- to, že došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho vý- sledek; naproti tomu návrh na neplatnost vol- by kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zá- kona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta), vyjadřující v podsta- tě shodný zákonný předpoklad pro vyslovení neplatnosti hlasování, resp. volby.
Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu zejména konstatoval, že „Pro procesní úpra- vu volebního soudnictví a postup v takovém řízení plyne vyvratitelná domněnka, že vo- lební výsledek odpovídá vůli voličů. Předlo- žit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností 1008 toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady vo- lebního řízení (tzv. absolutní zmatky voleb- ního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za násle- dek automatické zrušení voleb, volby kandi- dáta nebo hlasování.
Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považo- vat za relativní a jejich význam je třeba po- měřovat jejích dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandi- dáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality, Řízení je tedy zalo- ženo na ústavním principu ochrany rozhod- nutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy)... Úprava ově- řování voleb je přitom alternativně založe- na na předpokladu objektivní příčinné sou- vislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví).
Tuto možnou příčinnou souvislost, jak ji zakot- vuje f 87 volebního zákona, je však třeba vy- kládat nikoli jako pouhou abstraktní mož- nost. Z toho třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změ- nit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli Jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstat- né však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž Jako prostředek k zajištění legitimity zvole- ného orgánu.
Rozhodující je pravděpodob- nost vlívu volební vady nebo volebního de- liktu (f 177 trestního zákona, f 1Godst.5a7 zákona č. 247/1995 Sb.) na volební výsledek v konkrétních volbách s konkrétními voliči. Pouhá abstraktní možná příčinná souvis- lost nedostačuje. Hrozba zrušení výsledku voleb jako jedině možný důsledek je v tako- vém případě v rozporu s ústavním princi- Dem přiměřenosti zásahu veřejné moci... “. Podle $ 26 zákona o místním referendu členové komise a ti, kteří mají právo být pří- tomni v místnosti, kde komise sčítá hlasy (S 42 téhož zákona), nesmějí poskytovat in- formace o dílčích výsledcích hlasování, a to až do podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování všemi přítomnými členy komise.
Navrhovatel se v tomto případě domáhá vyslovení neplatnosti hlasování v místním re- ferendu proto, že někteří členové volebních komisí, které není s to označit konkrétně, mu- seli porušit zákaz poskytovat informace o díl- čích výsledcích hlasování, neboť v opačném případě by nemohl pan Jaroslav S. ani pan Lu- bomír H. znát údaje o voličské účasti před ukončením hlasování, které byly zveřejněny v novinovém článku v úvodu usnesení speci- fikovaném. Tím podle navrhovatele došlo k ovlivnění výsledků referenda, jehož se na- konec, zcela zřejmě v souvislosti s agitací v průběhu referenda na základě informací uniklých z volební komise (volebních komi- sí, zúčastnilo 51,51 % oprávněných voličů, a výsledek referenda se tak stal pro zastupi- telstvo obce závazný.
Na podporu svého tvrzení v návrhu jako důkaz označil protokol o výsledku místního referenda v Mirošově ze dne 23. 6. 2007, člá- nek „Mirošovští radar odmítli“ a výslech blí- že neoznačených svědků. K výzvě soudu, aby předložil důkazní prostředky, které má k dis- pozici, navrhovatel soudu zaslal kopie zápisů o průběhu a výsledku hlasování ze všech čtyř hlasovacích okrsků a z místní komise, kopii výsledků místního referenda a kopii shora uvedeného článku. V replice k vyjádření prv- ního odpůrce ze dne 24.
7. 2007 za důkaz označil předmětný novinový článek. Ve smyslu shora prezentovaných práv- ních názorů Ústavního soudu korigovaných na podmínky místního referenda vyšel soud z vyvratitelné domněnky, že výsledek hlaso- vání odpovídá vůli voličů. Povinností navrho- vatele bylo předložit důkazy k vyvrácení této domněnky. Bylo tak především na navrhova- teli, aby soudu předestřel konkrétní a přesná skutková tvrzení, ze kterých dovozuje poru- šení povinnosti uložené v $ 26 zákona o míst- ním referendu (břemeno tvrzení), a nabídl (předložil, případně označil) důkazní pro- středky způsobilé prokázat pravdivost jeho tvrzení (důkazní břemeno).
Pouze v případě, že by navrhovatel unesl jak břemeno tvrzení, tak důkazní břemeno, bylo by na místě posu- zování otázky, zda porušení ustanovení moh- lo ovlivnit výsledek referenda či nikoliv. Již skutková tvrzení navrhovatele stran porušení $ 26 zákona o místním referendu byla neurčitá, a tudíž nedostatečná, protože netvrdil, že pan Jaroslav S. nebo pan Lumír H. byli členy okrskové či místní komise, a z to- hoto důvodu nositeli povinnosti, kterou po- rušili, jiné osoby v tomto postavení se nachá- zející výslovně neoznačil, dokonce uvedl, že takové označení není v jeho silách.
Jakkoliv si je soud vědom obtížnosti splnit v této situaci břemeno tvrzení, má zato, že nedostatek ve splnění povinnosti tvrdit přejít nelze. Chybí-li tvrzení, není co prokazovat. Pokud se navrho- vatel domnívá, že soudu poskytl předložením novinového článku k prokázání správnosti „svého tvrzení“ dostatek nepřímých důkazů, jak výslovně uvedl v návrhu, ani tento názor soud nesdílí. Porušit povinnost stanovenou v $ 26 zákona o místním referendu může pouze člen komise nebo ta osoba, která má právo být přítomna v místnosti, kde komise sčítá hlasy.
S ohledem na časové údaje v člán- ku by se mohlo teoreticky jednat pouze o prv- ní kategorii osob. Jaroslav S. ani Lumír H. za takové osoby článek neoznačuje, naopak jsou zmiňováni jako „účastníci průběhu hlasová- ní“, a o jiných osobách, které by byly členy komise, článek nehovoří. Nelze navíc pře- hlédnout, že se navrhovatel ve vztahu ke sdě- lení poskytnutému Lumírem H. v návrhu do- volává textu, který není totožný s textem článku a je zavádějící, když ve skutečnosti vě- ta zní „Podle zastupitele Lumíra H., jenž se zapojil do práce přípravného výboru refe- renda, ještě půldruhé hodiny před skonče- ním hlasování zaznamenali nutnou 50pro- centní účast jen v jednom ze čtyř okrsků“.
Navrhovatel z důvodů shora popsaných neprokázal, že došlo k porušení $ 26 zákona o místním referendu, jeho argumentace zů- stala v rovině hypotetické, a již proto nemohl být úspěšný s návrhem na vyslovení neplat- nosti hlasování. Jak shora řečeno, řízení ve věci referenda je založeno obdobně jako říze- ní ve věcech volebních na ústavním principu 1009 1365 ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respek- tujícím práva menšiny, a navrhovatel nepředložil důkazy k vyvrácení jeho správnosti.
Vzhledem k nedostatku kvalitních výchozích skutkových tvrzení nebyl důvod pro jakékoliv dokazování před soudem, když navíc žádné další důkazní prostředky navrhovatel nenabídl. Jen zcela na okraj soud poznamenává, že ani případné prokázání porušení $ 26 zákona o místním referendu v dané věci by nemohlo přivodit navrhovateli příznivější procesní vý- sledek, protože porušení tohoto ustanovení nemohlo bez spolupůsobení dalšího faktoru (např. i navrhovatelem jen v rovině domněn- ky zmiňované agitace v průběhu referenda) mít zásadní dopad na celkový počet oprávně- ných osob, které se místního referenda účast- nily, a již vůbec ne na počet hlasů pro jednot- livé odpovědi.
1365 Zaměstnanost: vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání k $ 30 odst. 2 písm. e) a $ 31 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Pokud se žalobce opakovaně bez dostatečné omluvy nedostavil na rekvalifikační kurz, a v důsledku toho byl z kurzu vyloučen, lze jeho jednání hodnotit jako jiné jed- nání, kterým zmaří nástup do zaměstnání dle $ 31 písm. £) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Takové jednání může být důvodem pro vyřazení žalobce z eviden- ce uchazečů o zaměstnání podle $ 30 odst. 2 písm. e) citovaného zákona.
RNDr. Martin L. proti 1) Přípravnému výboru pro konání místního referenda konaného dne 23. 6. 2007 v obci Mirošov, 2) obci Mirošov, o neplatnost rozhodnutí přijatého v místním referendu a o neplatnost hlasování v místním referendu.