ho cla pro zboží pocházející z rozvojových a nejméně rozvinutých zemí a podmínek pro je- jich uplatnění (celní sazebník) a o změně některých souvisejících předpisů“ Přišelli požadavek na čerpání celní kvóty uplatněný pomocí on-line počítačové- ho systému do centra evidence čerpání kvóty poté, co již byla kvóta vyčerpána (uza- vřena), nelze proclívanému zboží přiznat výhodnější celní sazbu určenou pouze pro kvótou omezený objem zboží. Přitom není rozhodné, z jakých důvodů byl poža- davek na čerpání kvóty opožděn ($ 2 nařízení vlády č. 462/2003 Sb.).
Podstatou sporu v daném případě je pře- svědčení žalobkyně o tom, že jí díky technic- ké závadě, chybě softwaru či jiné chybě na straně celního úřadu byla způsobena újma tím, že ačkoli ze svého pohledu učinila vše, co bylo v jejích silách, aby podala celní prohláše- ní řádně a včas, nepodařilo se jí vejít se do li- mitu daného objemem celní kvóty na zboží, jež dovážela, pro který byla nastavena výhod- nější celní sazba, než je běžná, smluvní. Podle $ 105 odst. 10 celního zákona je po- dání celního prohlášení považováno za pro- jev vůle deklaranta navrhnout předmětné zboží k propuštění do příslušného režimu.
Podáním celního prohlášení potvrzuje dekla- rant správnost údajů v něm obsažených, pra- vost dokladů, kterými je doloženo, a zavazuje se k plnění povinností vyplývajících z pro- puštění zboží do navrženého režimu. . Čelní sazebník obsahuje: a) kombinova- nou nomenklaturu zboží, b) jinou nomenkla- turu, která je plně nebo částečně založena na kombinované nomenklatuře, anebo která k ní přidává další třídění stanovené zvláštní- mi předpisy, které upravují provádění celně sazebních opatření při obchodu se zbožím, c) všeobecné celní sazby, d) smluvní celní sazby, ©) preferenční sazební opatření obsa- žená v mezinárodních smlouvách, které upra- vují poskytování celních sazebních preferencí (preferenční smluvní celní sazby), f) prefe- renční sazební opatření přijatá jednostranně vůči některým státům, skupinám států nebo území, g) jednostranná sazební opatření po- skytující snížení dovozního cla u některého zboží, h) další sazební opatření vyplývající z jiných obecně závazných právních předpi- sů ($ 57 odst. 1 celního zákona).
Jsou-li splněny podmínky pro použití sa- zebních opatření uvedených v odstavci 1 písm. e) až g), uplatní celní úřad na návrh de- klaranta přednostně tato sazební opatření na- místo uplatnění celních sazeb uvedených v odstavci 1 písm. c) a d); ustanovení celních předpisů o používání jednotné celní sazby 141 1058 tím nejsou dotčena. Je-li použití sazebních opatření uvedených v odstavci 1 písm. d) až g) omezeno pouze na určitý objem dováženého zboží, použijí se tato opatření pouze na tento objem ($ 57 odst. 2,3 celního zákona).
V části VITI Vyhlášky č. 252/2002 Sb., kte- rou se provádějí některá ustanovení celního zákona, nalezneme seznam kódů pro uplat- nění celních sazeb. Je-li první číslicí třímíst- ného kódu 1, znamená to smluvní nebo vše- obecnou celní sazbu, není-li uplatňováno preferenční zacházení (běžná celní sazba). Jsou-li druhou a třetí číslicí třímístného kódu 00, znamená to jiné než níže uvedené možnosti, přičemž mezi nimi je u dvojčíslí 20 uvedeno, že jde o celní kvótu. Kód 120 tak představuje celní kvóty, zejména v rámci GATT (smluvní celní kvóty a dočasné celní kvóty nad rámec závazků ve WTO).
Kód 100 značí běžnou celní sazbu, smluvní nebo všeobecnou, není-li uplatňováno preferenční zacházení. Ustanovení $ 2 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 462/2003 Sb., o vydání celního sazebníku a o stanovení sazeb dovozního cla pro zboží pocházející z rozvojových a nejméně rozvinu- vých zemí a podmínek pro jejich uplatnění (celní sazebník) a o změně některých souvi- sejících předpisů, říká, že ze zboží uvedené- ho v příloze č. 2 k tomuto nařízení se na ná- vrh deklaranta vyměřuje clo podle sazeb stanovených v této příloze, za předpokladu, že: a) zboží je navrženo do celního režimu volné- ho oběhu, b) zboží pochází ze státu, se kterým byla uzavřena smlouva o vzájemném poskyto- vání celních výhod, nebo ze státu, kterému jsou celní výhody poskytovány podle zvláštního předpisu, c) celní kvóta vztahující se k tomuto zboží není vyčerpána.
Celní kvóta se otevírá v 8.00 hodin prvního dne období, na které je tato kvóta otevřena. Připadneli tento den na sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek, ote- vírá se kvóta nejbližší následující pracovní den. V dané věci není sporu o tom, že požada- vek žalobkyně na čerpání kvóty S 406 došel z počítače Celního úřadu v Chebu do infor- mačního centra GŘC dne 2. 1. 2004 v 8 hodin 1 minutu 27 sekund a 77 milisekund. Tato skutečnost byla zjištěna v odvolacím řízení z vyjádření Ministerstva financí, Generálního 142 ředitelství cel ze dne 29.
4. 2004, a žalobkyně ji nijak nezpochybnila. Po celou dobu pouze tvrdila, že nemohla učinit více, než učinila, pro to, aby její požadavek přišel včas, tedy před vyčerpáním kvóty, k čemuž došlo již v 8 hodin 0 minut 43 sekund 293 milisekund. Všechny pozdější požadavky, včetně požadav- ku žalobkyně, byly neúspěšné. Žalobkyně vy- jádřila záměr čerpat kvótu uvedením kódu 120 do odst. 36 JCD, přičemž poté, co došlo k její- mu vyčerpání a uzavření, byl příslušný odsta- vec uvádějící kód preference opraven na 100, používaný pro běžnou celní sazbu.
Té také by- lo použito a dovážená kuřecí prsa byla při ža- lobkyní navrženém propuštění do režimu vol- ného občhu zatížena clem ve výši 43 %. Sporným v této věci zůstává postup celní- ho orgánu, včetně činnosti jím užívaného po- čítačového systému, která se mu připisuje, z pohledu jeho souladu se zákonem, jinak ře- čeno, zda postup sám a jeho výsledek mohl zapříčinit zkrácení žalobkyně na jejích veřej- ných subjektivních právech, což je podle $ 65 s. ř. s. předpokladem úspěchu žaloby. Žalovaný v průběhu řízení popíral, že by na jeho straně (popř. na straně Celního úřadu v Chebu) došlo k technické chybě při přeno- su dat do centra, a ani listina jím opatřená, do- kumentující časový průběh čerpání předmět- né kvóty, tomu nenasvědčuje.
Požadavek od žalobkyně týkající se konkrétního množství zboží do centra došel, sice jako dvanáctý v po- řadí, tedy za třemi úspěšnými a dalšími osmi neúspěšnými, ale časový odstup od poslední- ho včasného činil sotva 44 sekund a od prvé- ho něco přes 55 sekund. Vzhledem k charak- teru zkoumané informace (tvrzení o tom, že nedošlo k technické chybě, je negativní) má žalovaný omezené možnosti k jejímu proká- zání. Ani žalobkyně nepředložila žádný dů- kaz, který by její přesvědčení potvrzoval. Ob- jektivně zjištěnou skutečností tedy zůstává, že požadavek žalobkyně na čerpání kvóty při- šel až poté, co byla uzavřena.
Za takové situace nezbylo celnímu úřadu než postupovat podle $ 57 odst. 3 celního zákona a vyměřit clo ve výši, která byla za dané situace pro deklaran- ta nejvýhodnější, neboť podmínky $ 2 odst. I písm. c) celního sazebníku nebyly naplněny. Co vedlo k takové situaci, není pro tuto věc rozhodující. Žádné důkazy o tom, že opož- dění vznesení či doručení požadavku způso- bil lidský faktor (např. při zadávání dat do po- čítače; úmyslně či z nedbalosti), počítačový systém (vlivem závady hardwaru či chyby v softwaru, poruchy při přenosu informace na dálku, nesprávné funkce počítače přijíma- jícího informace v centru) či jiné okolnosti (např. nesprávné znamení o přesném čase v rádiu, výpadek elektrického proudu), nemo- hou mít za následek přiznání celní sazby ve výši, jež byla stanovena pro omezený objem zboží daný onou kvótou.
Kvóta S 406 byla po- dle pravidel uvedených v celním sazebníku (cit. výše) otevřena a okamžitě po vyčerpání uzavřena. Podstata celého systému proclívání kvótovaného zboží je jednoduchá. Výhodnější celní sazba se přizná pouze tomu zboží, pro které toto zacházení vyžádal deklarant včas, tj. dříve, než došlo k vyčerpání celkového obje- mu kvóty. Přišelli požadavek (a je lhostejné, z jakých důvodů) pozdě, výhodnější celní saz- bu přiznat nelze. Skutečnost, že někdo zavinil či je na základě jiného důvodu odpovědný za to, že žalobkyně nemohla svůj požadavek uplatnit včas, a přišla tak o konkrétní celní zvýhodnění, může mít určitý význam pouze pro otázku případné náhrady škody.
To však leží zcela mimo předmět tohoto řízení. Náhra- da škody je věcí soukromého práva, přičemž spory z něho vyplývající rozhodují obecné soudy. Sluší se na tomto místě poznamenat, že případný úspěch v takovém sporu je otázkou důkazní situace a rovněž by bylo třeba vzít v úvahu pravidla o promlčení nároku. Na zá- konnost rozhodnutí o propuštění zboží do re- žimu volného oběhu včetně uplatnění cla v zákonné (ne zvýhodněné) výši je taková sku- tečnost zcela bez vlivu. Protože by případné zavinění na straně pracovníků celního úřadu či technická chyba nemohly vést ke změně na- padeného rozhodnutí (vydaného na základě JCD žádající čerpání kvóty a posléze propuš- tění zboží ve standardním režimu), neprová- děl soud žádné dokazování ke zjištění, zda k nim skutečně došlo.
Celní úřady rozhodly na základě objektivní situace - neumožnily čerpání kvóty po jejím uzavření, a proto nelze v tomto směru jejich závěru nic vytknout. Obecná formulace žalobních bodů v žalo- bě odůvodňuje argumentaci adekvátní úrov- ně. Soud nesdílí názor žalobkyně, že žalovaný nesprávně a neúplně posoudil skutkový stav věci. Z rozhodujícího důkazu - písemného záznamu o průběhu čerpání kvóty S 406 dne 2. 1. 2004 - je zřejmé, že požadavek žalobky- ně na její čerpání přišel pozdě (po jejím uza- vření), takže celní úřad postupoval správně, pokud zvýhodněnou výši cla neaplikoval a předmětné zboží propustil do režimu navr- ženého žalobkyní, ale zatížené smluvní celní sazbou, nebylo-li možné uplatnit žádnou saz- bu výhodnější.
Nastalé skutkové okolnosti ji- ný postup nedovolovaly. Žalovaný tedy nepo- chybil, pokud ve svém rozhodnutí takový postup správního orgánu prvého stupně aproboval. Žalovanému rovněž z výše po- drobně popsaných důvodů nelze vytýkat, že by porušil zákon tím, že pominul selhání techniky jako důvod, proč žalobkyně neu- platnila svůj požadavek včas. Za prvé nelze přehlédnout, že selhání techniky se neproká- zalo. Kde tkví příčina opožděného doručení požadavku do centra evidence kvót, není zřejmé. Pokud však zákon sám neuvádí libe- rační důvody způsobilé přivodit pro žalobky- ni příznivější stav, došlo-li ke zmeškání z dů- vodů, které jí nelze přičítat, nejsou celní orgány povinny zkoumat, proč v konkrétním případě ke zpoždění došlo.
Co přesně mínila žalobkyně svou výtkou, že žalovaný nesoustředil v úplnosti všechny důkazní prostředky a neprovedl jimi důkazy zákonným způsobem, není zřejmé. Žalobky- ně v žalobě netvrdila, že nějaký důkaz chybí. V každém případě se obě strany shodují v otázce průběhu úkonů prováděných jak ža- lobkyní, tak pracovníkem celního úřadu za účelem proclení zboží s využitím celní kvóty. Deklarant i správní orgány jsou zajedno v tom, že požadavek na čerpání kvóty přišel pozdě, tj. po jejím uzavření. Tato skutečnost je rozhodná pro celý další průběh správního řízení.
Právě ona měla za následek, že celní úřad v prvém stupni vydal rozhodnutí výše popsaného obsahu a žalovaný je potvrdil. Správní orgány, podobně jako soud, nemají za to, že bylo v řízení potřeba doplňovat další 143 1058 důkazy k potvrzení přesvědčení žalobkyně, že uplatnění jejího požadavku na čerpání kvóty neproběhlo standardně. Nikým nezpo- chybněným faktem totiž zůstává, že nelze při- znat zvýhodněnou sazbu cla, byla-li kvóta ten- to odklon umožňující již vyčerpána. Že žalovaný nevzal při svém rozhodování v úva- hu vyjádření Ing.
P., není vadou. Zástupce ža- lobkyně v celním řízení totiž netvrdil nic, co by mohlo přivodit v případě, že by to bylo zo- hledněno, jiné rozhodnutí ve věci. Soud rov- něž neshledal žádný logický rozpor v hodno- cení důkazů žalovaným. Žalovaný správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, z jakých důkazů (listin) při svém rozhodová- ní vycházel, jaké skutečnosti z nich zjistil a ja- ký závěr z toho posléze vyvodil. Ke všem ná- mitkám, které žalobkyně vznesla v odvolání a jeho doplnění, se žalovaný ve svém rozhod- nutí vyjádřil.
Podrobně také vysvětlil, proč v případě žalobkyně nepřichází v úvahu uplatnění preferenční celní sazby v rámci im- portní kvóty. Z rozsahu textu odůvodnění a zejména pak vyjádření k žalobě věnované- ho této otázce dokonce mohl vzniknout u ža- lobkyně dojem, že šlo o jeden z rozhodova- cích důvodů. Z celkového kontextu však soud při projednání věci zjistil, že se jednalo pouze o terminologické nedorozumění, jež nelze přičíst k tíži žalovanému, a které je zcela bez vlivu na podstatu sporu. V zásadě šlo o to, že žalobkyně v odvolání žádala přiznání „prefe- renční celní sazby v rámci předmětné kvó- ty“, což fakticky mělo znamenat, že požadova- la, aby i v jejím případě bylo postupováno tak, jako u tří jiných úspěšných žadatelů o proclení zboží s využitím kvóty 5 406, tedy chtěla, aby na její zboží byla uplatněna celní sazba stanovená pro objem zboží, na jaký by- la kvóta nastavena, odpovídající 24 % ze zá- kladu.
Výraz „preferenční celní sazba“ užila ve smyslu výhodnější nebo nižší než obvyklá (smluvní nebo všeobecná). Žalovaný se pak v odůvodnění svého rozhodnutí i ve vyjádře- ní k žalobě (a posléze i při ústním jednání před soudem) terminologie použité žalobky- ní přidržel a vysvětlil, že takovému požadav- ku nemohl vyhovět proto, že nebyly splněny zákonné podmínky pro přiznání preferenční celní sazby v rámci kvóty (tj. ještě nižší sazby 144 cla, než je ta 24% stanovená pro kvótu S 406), neboť zboží pochází z Brazílie, tedy země, která podmínku preference nesplňuje.
Správ- ně-přitom odkázal na rozdíl mezi „preferenč- ní celní sazbou“ a „smluvní kvótou“ a rovněž připomněl, že žalobkyně v JCD navrhla uplat- nění celní kvóty (kódem 120), nikoli preferenč- ní celní sazby v rámci celní kvóty (kód 320) - to požadovala až v odvolání. Soud tedy na podkladě toho, co bylo roz- vedeno výše, uzavírá, že neshledal správními orgány shromážděná skutková zjištění nedo- statečnými a nesdílí názor žalobkyně, že na- padené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Ža- lovaný (potažmo i správní orgán prvého stupně) vycházel ze stavu věci, který byl spo- lehlivě zjištěn z listin, jež jsou založeny ve správním spise, a skutkový základ správně právně posoudil.
Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zřetelně patrno, že se věcí nále- žitě zabýval a pečlivě zhodnotil všechny sku- tečnosti, které v řízení vyšly najevo, a byly pro rozhodnutí ve věci podstatné. K žalobou namítaným porušením jednot- livých ustanovení právních předpisů lze uvést následující. Ustanovení $ 4 správního řádu, stanovící v odst. 2, že účastníci řízení mají v řízení rovná procesní práva a povin- nosti, nebylo v této věci aplikováno. Obdob- nou zásadu však (jak správně podotkl žalova- ný) obsahuje i procesní předpis, jehož pravidly se v souladu s $ 320 odst. 1 písm. c) celního zákona proběhnuvší řízení mělo ří- dit.
Jde o ustanovení $ 2 odst. 8 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, podle něhož mají všechny daňové subjekty v daňo- vém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti. Soud po přezkoumání do- spěl k závěru, že zásada procesní rovnosti ne- byla v případě žalobkyně porušena - přinej- menším z grafického znázornění průběhu čerpání kvóty S 406 je zřejmé, že se žádostmi jiných subjektů, které, podobně jako žalobky- ně, požádaly o čerpání až po uzavření kvóty, bylo naloženo stejně.
Ze zmíněné listiny je patrno, že kvótu bylo umožněno čerpat pou- ze prvním třem žadatelům v pořadí a žádné- mu z dalších nebylo stejně jako žalobkyni po- skytnuto žádné množství požadovaného zboží z důvodu vyčerpání stanovené kvóty. Zvýhodnění jiných subjektů na úkor žalobky- ně nezákonným postupem celních orgánů nebylo zjištěno. Princip fungování systému čerpání zvýhodnění určených pro omezený objem zboží žalovaný opakovaně, vysvětlil. Ani pokud jde o ryze procesní práva a povin- nosti, žalobkyně netvrdila ani soud nezjistil, že by žalobkyni nebylo na rozdíl od přístupu celních orgánů k jiným subjektům umožně- no uplatnit její práva či po ní bylo vymáháno plnění povinností ve větší než zákonné míře.
Podle $ 129 odst. 1 celního zákona dojde-li v době od přijetí celního prohlášení do pro- puštění zboží do volného oběhu ke snížení cel- ních sazeb, může deklarant požádat o přiznání výhodnější sazby. Odst. 2 téhož ustanovení ří- ká, že nebylo-li možno zboží propustit do vol ného oběhu z důvodů, které lze přičítat pouze deklarantovi, ustanovení odst. 1 se nepoužije. Jelikož nebyla naplněna premisa právního pravidla zakotveného v $ 129 celního zákona (v době od přijetí celního prohlášení do pro- puštění zboží do volného oběhu nedošlo ke sní- žení celních sazeb a nenastala situace, že zboží nebylo možno propustit do volného oběhu), nemohla být tato ustanovení vůbec aplikována, a tudíž ani porušena, jak tvrdila žalobkyně.
Je-li celní prohlášení podáno ve stanove- né formě, případně na předepsaném tiskopi- se, obsahuje-lí všechny předepsané náležitos- ti, je doloženo všemi potřebnými doklady, je zajištěn celní dluh v případech, kdy povinné zajištění celního dluhu stanoví celní předpisy nebo kdy zajištění celního dluhu požaduje celní úřad, a je-li celnímu úřadu možno před- ložit i zboží, na které se celní prohlášení vzta- huje, celní úřad prohlášení okamžitě přijme. Celní úřad na písemném celním prohlášení uvede datum přijetí celního prohlášení ($ 106 odst. 1 celního zákona).
Celní prohlášení mu- sí být podáno celnímu úřadu, kterému bylo předloženo předmětné zboží. Celní úřad mů- že povolit, aby celní prohlášení bylo podáno dříve, než mu bylo předloženo předmětné zboží. V tomto případě celní úřad stanoví Ihů- tu, v níž má být zboží předloženo. Nebude-li ve stanovené lhůtě zboží celnímu úřadu předloženo, má se za to, že celní prohlášení nebylo podáno. Bylo-li celní prohlášení podá- no dříve, než bylo předmětné zboží předlože- no celnímu úřadu, může je celní úřad při- jmout teprve po předložení tohoto zboží ($ 106 odst. 2, 3,4 celního zákona).
Žalobkyně v žalobě namítala, že ačkoli všechny podmínky výše citovaného ustano- vení spinila, celní úřad podle něho nepostu- poval. V dané věci celní úřad celní prohlášení žalobkyně podané prostřednictvím jeho pří- mého zástupce bez problémů po jeho před- ložení (v souladu s $ 106 odst. 1 celního zá- kona) přijal a datum přijetí na něm vyznačil, Jeho následný postup (stanovení výše cla na deklarované zboží, které stojí v centru zájmu žalobkyně) se odvíjel od možnosti čerpat kvótu pro toto zboží stanovenou, jak jíž bylo podrobně popsáno výše.
O předčasné přijetí celního prohlášení v této věci nešlo, takže ne- byl důvod postupovat podle pravidel v násle- dujících odstavcích téhož ustanovení. Ani situace, kdy by celní úřad nemohl celní pro- hlášení přijmout, předvídaná v odstavci 5 $ 106 celního zákona nenastala, takže toto ustanovení nebylo použito. I tento žalobní bod je tedy nedůvodný. Ustanovení $ 41 obchodního zákoníku, zaručující všem soutěžitelům právo svobod- ného rozvíjení jejich soutěžní činnosti a sdru- žování se k jejímu výkonu, ukládající jim sou- časně dbát pravidel hospodářské soutěže a zakazující účast v soutěži zneužívat, v pro- jednávané věci taktéž nebylo porušeno.
Nic z toho, co žalobkyně uvedla, nenasvědčuje to- mu, že by celní orgány bránily žalobkyni roz- víjet soutěžní činnost či se k jejímu výkonu sdružovat. Také žalobkyní zmíněné ustanove- ní $ 1 zákona o ochraně hospodářské soutě- že, vymezující jeho působnost jako ochranu před jejím narušením dohodami soutěžitelů, zneužitím jejich dominantního postavení či jejich spojením (s uvedenými výjimkami), je bez zřejmého poměru k projednávané věci. Žádný z vyjmenovaných druhů zásahu do hospodářské soutěže nebyl tvrzen.
Navíc lze poznamenat, že významné kompetence v ob- lasti dozoru nad „regulérností“ hospodářské soutěže jsou primárně svěřeny Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nikoli soudu. 145 1059 Podobně nelze než odmítnout námitku porušení obecného principu rovnosti všech účastníků v právních vztazích, jak podle ža- lobkyně plyne z $ 2 a $ 3 občanského zákoní- ku. Zmíněná ustanovení se týkají výhradně občanskoprávních vztahů jako relací v rámci soukromého práva. Výkon státní moci (včet- ně záležitostí spojených s celním řízením) a vztahy, které při něm vznikají, mají odlišný základ a uskutečňují se na poli práva veřejné- ho.
V rámci správního řízení nemají subjekty v něm vystupující (celní orgány, deklarant) rovné postavení, ale naopak jsou k sobě na- vzájem ve vztahu jisté subordinace (podříze- nosti), projevující se zejména oprávněním správního orgánu vydávat v rámci své pravo- moci a působnosti individuální správní akty (rozhodnutí) závazné pro jejich adresáty. Rovného (procesního) postavení dosahují teprve v řízení před správním soudem. Rovněž porušení Ústavy soud neshledal, zejména když žalobkyně nespecifikovala, kte- rého ze zde garantovaných práv se mělo týkat.
1059 Celní právo: předmět následné kontroly k $ 127 odst. 14 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění zákonů č. 1/2002 Sb. a č. 187/2004 Sb. Předmětem následné kontroly může být rovněž otázka správnosti zařazení zbo- ží pod položku celního sazebníku. Odůvodňují-li zjištěné skutečnosti dodatečné vy- měření celního dluhu (cla a/nebo daně z přidané hodnoty), nejsou nástrojem ke zjednání nápravy mimořádné opravné prostředky, nýbrž dodatečný platební vý- měr, jenž může v souladu s $ 127 odst. 14 celního zákona být též součástí kontrolní- ho protokolu.
Akciová společnost I. proti Celnímu ředitelství Plzeň o dovozní clo.