Pokud je předmět dražby označen jako prodej části podniku, cena byla stanove- na znalcem jako cena části podniku, ze seznamu položek dražební vyhlášky lze do- vodit dostatečnou odlišitelnost nabytých položek a svědci potvrdili, že vydražitel ve vydraženém majetku mohl provozovat ekonomickou činnost, nelze uplatnit nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, neboť takový postup by byl v rozporu s $ 13 odst. 10 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
C.) Námitky žalobce uplatnil v částech ža- loby, označených body III, IV, V a VI. V části žaloby, označené bodem III, žalob- ce popsal stanovisko správce daně a zabýval se výkladem pojmu „prodej podniku“. Soud toto písemné vyjádření hodnotí jako namítaný roz- por napadeného rozhodnutí s ustanovením $ 13 odst. 10 písm. a) z. č. 235/2004 Sb., $ 487 obchodního zákoníku a $ 2 odst. 7 d. ř. (...) Ustanovení $ 476 obchodního zákoníku upravuje smlouvu o prodeji podniku. Tato ustanovení platí i pro smlouvy, jimiž se pro- dává část podniku, tvořící samostatnou orga- nizační složku ($ 486 obchodního zákoníku).
Toto ustanovení výslovně upravuje, aby před- mětem smlouvy byl nejen podnik jako celek, ale také jeho část. Musí se jednat o takovou část podniku, která tvoří samostatnou organi- zační složku. Není podmínkou, aby převádě- ná část podniku byla organizační složkou za- psanou do obchodního rejstříku a nezáleží na jejím označení. Obchodní zákoník hovoří o samostatné organizační složce, aniž by ji jakkoliv blíže vymezoval. Lze mít za to, že bu- de stačit, aby převáděná organizační složka byla dostatečně určitě odlišitelná (Komentář k obchodnímu zákoníku.
Praha : Nakladatel- ství C. H. Beck, 2005). V souzené věci vydražil žalobce ve veřej- né dražbě položky, specifikované ve dražební vyhlášce. Předmět dražby byl označen jako soubor věcí, práv a jiných majetkových hod- not sloužících k provozování části podniku. Cena předmětu dražby byla zjištěna znalec- kým posudkem, znalec ohodnocoval cenu části podniku. Svědci navržení žalobcem uvedli, že vydražitel (žalobce) mohl v naby- tém předmětu dražby provozovat ekonomic- kou činnost (Dr. Bednář). Svědkyně Ing.
B. uvedla, že vydražitel mohl provozovat svoji podnikatelskou činnost, zaměstnanci převza- tí vydražitelem plynule pracovali na zakáz- kách. Na základě těchto skutečností hodnoti- ly správní orgány předmět dražby jako prodej části podniku, tvořící organizační složku. Obchodní zákoník termín „čásť podniku“ přesně nedefinuje. Z listinných důkazů (dra- žební vyhláška) je zřejmý projev vůle směřující k prodeji části podniku, tento projev vůle byl vydražiteli znám. Jím nabytá část majetku vlast- níka předmětu dražby byla ve dražební vyhláš- ce (a protokolu o předání předmětu dražby) jasně odlišena, splněn byl i předpokládaný po- žadavek samostatnosti.
Se závěry správních or- gánů obou stupňů se soud ztotožňuje. „Nárok na odpočet daně má plátce, po- kud přijatá zdanitelná plnění použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti“ ($ 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty). V daňovém řízení bylo prokázáno, že žalobce nabyl část podniku, nejedná se o zdanitelné plnění a žalobce neměl nárok na odpočet DPH. Správní orgány obou stupňů postupo- valy v souladu se zákony a námitky, vytýkající napadenému rozhodnutí rozpor s $ 13 odst. 10 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, $ 487 obchodního zákoníku a $ 2 odst. 7 d.
ř. nejsou důvodné. V části žaloby označené bodem IV žalob- ce tvrdí, že „správce daně a žalovaný v na- Dadeném rozhodnutí uvádí, že žalobce pře- vzal závazky z pracovněprávních vztahů, což je jedním z atributů prodeje podniku“. Žalobce namítal, že správce daně nehodnotil „Potvrzení o přechodu práv ze dne 8. 12. 2006“ ve všech jeho souvislostech. Žalobce vytkl žalovanému, že se při výslechu svědka 791 1893 Dr. Bednáře nezaměřil na přechod pracovně- právních vztahů aktivních zaměstnanců a ne- postupoval tak v souladu se zásadami daňové- ho řízení.
K těmto námitkám soud uvádí, že před- mětné potvrzení bylo v průběhu daňového ří- zení žalobcem předloženo, správní orgány sc s jeho obsahem seznámily. Správní orgán I. stupně z tohoto listinného důkazu konkrét- ně nevyvozoval žádné závěry (viz sdělení dů- vodů rozdílu ze dne 5. 3. 2008), žalovaný vy- cházel především z obsahu dražební vyhlášky a charakteru položek na vyhlášce uvedených a z protokolu o předání dražby ze dne 1. 8. 2006, své závěry opírá žalovaný o skutečnosti, tvr- zené žalobcem navrženými svědky.
Předmět- né potvrzení je v rozhodnutí zahrnuto mezi lis- tinné důkazy předložené žalobcem a správní orgány nepovažovaly za zásadní, jakým způso- bem av jakém rozsahu, příp. kdy přecházeli za- městnanci majitele dražby pod vydražitele. Tvrzení žalobce, že správní orgány dovozova- ly, že převzetí závazků z pracovněprávních vztahů je jedním z atributů prodeje podniku, nemá oporu v napadených rozhodnutích. K namítanému rozporu se zásadami da- ňového řízení ve vztahu k výslechu svědka Dr. Bednáře soud konstatuje, že žalovaný v souladu s ustanovením $ 50 odst. 3 d.
ř. do- plnil dokazování výslechem žalobcem navr- ženého svědka. O výslechu byl žalobce s do- statečným | předstihem informován. Je právem nikoliv povinností daňového subjek- tu se výslechu svědka zúčastnit a klást svěd- kovi otázky. Správce daně, který vyslechl svědka v nepřítomnosti daňového subjektu (o výslechu svědka s předstihem vyrozumě- ného), postupoval v souladu se zákonem o správě daní a poplatků a soud v takovém 792 postupu neshledal porušení zásad daňového řízení. Žalobcem navržený svědek sdělil, že vydražitel (žalobce) věděl, že se jedná o draž- bu části podniku, ve kterém mohl provozovat ekonomickou činnost.
Svědek potvrdil sku- tečnosti vyplývající ze seznamu položek na dražební vyhlášce. Správní orgány považova- ly takto zjištěný stav věci za úplný a soud se s jejich závěry ztotožňuje. Ze stavu, kdy svě- dek potvrdil, že v nabytém předmětu dražby mohl vydražitel provozoval ekonomickou činnost a byl seznámen s tím, že se jedná o prodej části podniku, je nadbytečné vyslý- chat svědka k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců. V části žaloby označené bodem V žalobce vytýká napadenému rozhodnutí rozpor s $ 50 odst. 7 d.
ř., přičemž neuvádí, s kterým kon- krétním odvolacím důvodem se žalovaný ne- vypořádal. Soud se seznámil s obsahem poda- ného odvolání včetně doplnění odvolání a konstatuje, že odvolací orgán rozhodnutí správce daně v rozsahu, v jakém bylo odvolá- ním napadeno, přezkoumal. Z písemného odůvodnění rozhodnutí je zřejmý rozsah pře- zkumu odvolacího orgánu, odvolací orgán přihlédl k obsahu celého správního spisu a ke všem skutečnostem, které při přezkou- mávání vyšly najevo. Skutkový a právní kon- text věci je náležitě popsán.
Odůvodnění roz- hodnutí odpovídá požadavkům stanoveným $ 50 odst. 7 d. ř., skutečnost, že správní orgá- ny mají na právní otázku jiný názor než ža- lobce, neznamená, že se nevypořádaly se vše- mi důvody uvedenými v odvolání. Jak je zdůvodněno v předchozím odstavci, otázka placení odvodů a mezd není pro posouzení dané věci zásadní. Soud neshledal porušení ustanovení $ 2 d.ř. 1894 Silniční daň: vozidlo s největší povolenou hmotností alespoň 12 tun; zánik daňové povinnosti k $ 2 odst. 1, $ 8 odst. 2 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2005 k $ 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provo- zem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákonů č. 478/2001 Sb., č. 320/2002 Sb. a č. 103/2004 Sb.» L Pro vznik a trvání daňové povinnosti k dani silniční u vozidel s největší povo- lenou hmotností alespoň 12 tun, určených výlučně k přepravě nákladů a registrova- ných v České republice, je irelevantní, zda jde o vozidla „určená k podnikání“ nebo o vozidla „používaná k podnikání“; tato vozidla jsou předmětem daně silniční vždy ($ 2 odst. 1 věta druhá zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční).
II. Skutečností rozhodnou pro zánik povinnosti k dani silniční ($ 8 odst. 2 záko- na č. 16/1993 Sb., o dani silniční) je mimo jiné i „neexistence“ uvedeného vozidla, které je registrováno a provozováno v České republice. K tomu postačí, pokud toto vozidlo bude vyřazeno, bez ohledu na to, zda dočasně nebo trvale, rozhodnutím pří- slušného orgánu z registru silničních vozidel ($ 13 zákona č. 56/2001 Sb., o podmín- kách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Rozhodnou skutečností však není okolnost, pokud poplatník daně sám fakticky neprovozuje dotčené vozidlo v průběhu zdaňovacího období, např. pro technickou závadu, resp. dočasnou ne- způsobilost k provozu.
JUDr. František Hendrych, insolvenční správce akciové společnosti Falcon EU, proti Fi- nančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty.