ném pro zdaňovací období roku 2004% I když je prokazování toho, zda se pro účely daně z přidané hodnoty jedná 0 vozid- lo osobní nebo nákladní, prvotně záležitostí dokladovou, neboť $ 2 odst. 2 písm. m) zákona č. 588/1992 Sb., o daní z přidané hodnoty, stanoví, že se osobním automobi- lem rozumí silniční motorové vozidlo, které má v technickém průkazu zapsanou ka- tegorii osobní automobil nebo označení MI, je třeba současně respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Nelze tedy automaticky vyloučit, že skutečnost, že se jedná o osobní vozidlo, lze osvědčit i jiným způsobem než technic- kým průkazem.
C.) V projednávaném případě není sporu o tom, že žalobce je zákonným zástupcem osoby se zdravotním postižením, ani o tom, že předložil všechny zákonem požadované doklady, aby mu mohla být daň z přidané hodnoty u zakoupeného automobilu vráce- na. Žalobce ani správce daně si však nevšimli, že na předloženém daňovém dokladu - fak- tuře za nákup vozidla bylo uvedeno, že se jed- ná o ojeté vozidlo NA, tedy nákladní, nikoliv osobní automobil. Stejný údaj obsahuje i technický průkaz k tomuto automobilu.
Po- té, co žalovaný vydal dne 4. 4. 2005 rozhod- nutí a nařídil přezkoumání rozhodnutí ze dne 5. 4. 2004, kterým správce daně vyhověl žádosti žalobce a vrátil mu daň z přidané hod- noty za nákup výše uvedeného automobilu, předložil žalobce správci daně odborné vyjá- dření soudního znalce Ing. Radka Šimona, 397 1544 který se vyjadřuje k otázce, zda souhlasí údaje v technickém průkaze se skutečností, a uvá- dí, že „porovnáním údajů v technickém prů- kazu se skutečností bylo zjištěno, že tyto údaje souhlasí až na jeden bod, v technic- kém průkazu je uvedeno, že je v automobilu zabudovaná bezpečnostní přepážka za po- slední řadou sedadel, odstranění této pře- kážky se považuje za přestavbu, skutečnost Je taková, že přepážka za poslední řadou se- dadel není namontovaná a vozidlo včetně čalounění nenese stopy po odstranění pře- pážky“.
V odborném vyjádření soudního znalce Jiřího Šustra, rovněž předloženého ža- lobcem, je uvedeno, že „údaje v technickém průkazu jsou z hlediska skutečnosti záměr- ně zkreslené, skutečnost je taková, že v uve- deném vozidle nebyla nikdy pevná přepážka nainstalována“ Konečně žalobce předložil také potvrzení od Auto-Aréna s. r. o. Turnov, která potvrzuje, že „u vozidla Ford Galaxy ... nikdy nebyla zabudována bezpečnostní přepážka“. Správce daně se k výše uvedeným důkaz- ním prostředkům před vydáním rozhodnutí ze dne 17.
5. 2005, kterým přezkoumal své rozhodnutí ze dne 5. 4. 2004, nijak nevyjád- řil. Až dne 17. 10. 2005 zaslal daňovému sub- jektu „Sdělení týkající se doplnění řízení v rámci odvolání dle S 48 odst. 6 daňového řádu“, kde uvedl, že se v souladu s $ 2, 6 31 a $ 48 odst. 6 d. ř. rozhodl doplnit řízení ve věci odvolání daňového subjektu proti roz- hodnutí ze dne 17. 5. 2005. Správce daně v tomto sdělení vyslovil názor, že veškeré ná- mitky, návrhy a tvrzení daňového subjektu uvedené v odvolání jsou bezpředmětné, pro- tože správce daně nemůže zpochybnit ani změnit rozhodnutí Městského úřadu Slaný, odbor dopravy silničního hospodářství, uve- dené v technickém průkazu.
Jak vyplývá z na- padeného rozhodnutí, žalovaný považuje ta- kovéto hodnocení důkazů správcem daně za řádné, a pokud sám hodnotí předložené dů- kazní prostředky, fakticky pouze opakuje, že jediným relevantním důkazem je technický průkaz, a zdůrazňuje, že skutečnost, že se jed- ná o nákladní vozidlo v návaznosti na zabu- dování bezpečnostní přepážky uvedené 398 v technickém průkaze, nemohl správce daně svým rozhodnutím nijak měnit. K tomuto konstatování žalovaného soud uvádí, že $ 2 odst. 2 písm. m) zákona o dani z přidané hodnoty skutečně stanoví, že se pro účely daně z přidané hodnoty osobním automobilem rozumí silniční motorové vozidlo, které má v technickém průkaze za- psanou kategorii osobní automobil nebo označení M1.
Pokud bychom vycházeli z do- slovného znění tohoto ustanovení, znamena- lo by to, že i kdyby bylo jednoznačně proká- záno, že byl pořízen osobní automobil, avšak zápis v technickém průkazu tomu neodpoví- dal, osoba se zdravotním postižením by ná- rok na vrácení zaplacené daně u takového au- tomobilu neměla. To by však znamenalo upřednostňovat formální stav před stavem faktickým a rezignovat na uplatňování spra- vedlnosti v materiální, nikoli pouze formální podobě. Soud nebrojí proti legální definici, nicméně poukazuje na to, že její jazykové vy- jádření nemá bránit dosažení účelu ustanove- ní o vrácení daně z přidané hodnoty, je-li zřej- mé, že vyhodnocení skutečného stavu věci tomuto účelu odpovídá.
Tyto teleologické ar- gumenty podle názoru soudu nelze pomi- nout. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9.5.2007, čj. 3 Ads 50/2006-29, poukázal na to, že rozhodovací proces, a to na kteréko- li úrovni (tedy jak na úrovni správního orgá- nu, tak na úrovni soudů), v sobě zahrnuje ně- kolikero druhů činností. Je jimi jednak zjištění skutkového stavu věci, dále výběr právní normy, interpretace této normy, po- souzení, zda skutečně lze zjištěný skutkový stav této normě subsumovat, a v případě kladného závěru samotná její aplikace.
Inter- pretace pak předpokládá učinit různé druhy výkladu, jež v daném případě připadají v úva- hu (jazykový, historický, autentický, tj. toho, kdo normu vydal, systematický, teleologický, tj. podle smyslu a účelu předpisu apod.), a ná- sledný výběr toho (těch), které rozhodující orgán považuje pro danou věc za nejvhodněj- ší. Je tedy nejen v pravomoci, ale je dokonce povinností správního orgánu zvážit využití ji- ného výkladu než doslovného jazykového. Základním principem pro interpretaci práv- ního textu je pak jeho interpretace ve pro- spěch účelu, který právní norma plní.
Sledu- je-li tedy právní norma určitý cíl, je nutno ji interpretovat tak, aby byl tento cíl umožněn, a nikoliv aby bylo jeho dosažení výkladem normy ztíženo. Ustanovení $ 45f zákona o da- ni z přidané hodnoty vyjadřuje úmysl záko- nodárce umožnit vracení daně zdravotně po- stiženým osobám za nakoupená osobní vozidla v tuzemsku, která jsou pořízena od plátců daně, tedy pomoci určité skupině osob. V projednávaném případě není mezi stranami sporu o tom, že vozidlo sloužilo k přepravě osoby se zdravotním postižením, žádost žalobce o vrácení daně obsahovala všechny náležitosti, které požaduje $ 45f odst. 8 zákona o dani z přidané hodnoty.
Ža- lobce si pouze nevšiml, že na předloženém daňovém dokladu - faktuře za nákup vozidla a rovněž v technickém průkazu bylo uvede- no, že se jedná o vozidlo nákladní. Poté, co byl správcem daně na tuto skutečnost upo- zorněn, snažil se prokázat, že se jedná o chyb- ný zápis a znaleckými posudky a vyjádřením autorizovaného prodejce vozů Ford dokládal, že automobil Ford Galaxy je vyráběn jako au- tomobil osobní a nákladním automobilem se stává až zabudováním pevné bezpečnostní přepážky, která však v tomto automobilu za- budována není, ani nikdy zabudována nebyla.
Pokud za této situace trvá správce daně i ža- lovaný na tom, že jediným relevantním důka- zem je zápis v technickém průkazu, řídí se doslovným jazykovým výkladem, který však cíl a záměr právní normy v tomto případě ne- naplňuje. Soud je dále toho názoru, že v de- mokratické společnosti by se princip etický a princip právní v rozhodovací praxi měly prolínat, a to pokud možno v co největší mož- né míře. V oblasti vracení daně z přidané hodnoty osobám se zdravotním postižením by pak uvedené mělo platit dvojnásob.
Soud odkazuje také na některé nálezy Ústavního soudu, jenž se uvedenou problematikou opa- kovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval. Tak např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (č. 30/1998 Sb. ÚS) vyjádřil Ústavní soud názor, podle něhož představuje jazykový výklad pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze výcho- diskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad ex ratione legis atd.).
Mechanická apli- kace abstrahující, resp. neuvědomující si smysl a účel právní normy, Činí z práva ná- stroj odcizení a absurdity. Soud proto nemůže souhlasit s hodnoce- ním důkazů, tak jak je provedl žalovaný, ani se skutečností, že správce daně fakticky kromě technického průkazu žádné další důkazní prostředky nepřipustil. Dle $ 2 odst. 3 d. ř. platí, že při rozhodování hodnotí správce da- ně důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájem- né souvislosti, přitom přihlíží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.
Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobci nebylo správ- cem daně vůbec umožněno prokázat skuteč- nost, že vozidlo zakoupené pro dopravu jeho zdravotně postiženého syna je osobní auto- mobil, jinak než technickým průkazem vozid- la. I když je prokazování toho, zda se jedná o vozidlo osobní, nebo nákladní, skutečně prvot- ně záležitostí dokladovou, neboť $ 2 odst. 2 písm. m) zákona o dani z přidané hodnoty stanoví, že se pro účely daně z přidané hod- noty osobním automobilem rozumí silniční motorové vozidlo, které má v technickém průkaze zapsanou kategorii osobní automo- bil nebo označení MI, je třeba současně re- spektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním, a nelze tedy automaticky vyloučit, že skutečnost, že se jedná o osobní vozidlo, lze osvědčit i jiným způsobem než technickým průkazem.
Jako důkazní pro- středky, jimiž lze doložit skutečnosti rozhod- né pro určení daňové povinnosti, a tedy i pro nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, totiž mohou sloužit prakticky jakékoliv pro- středky (vyjma těch, které byly získány v roz- poru s obecně závaznými právními předpi- sy). Z $ 31 odst. 4d. ř. vyplývá, že jde zejména také o znalecké posudky, tedy důkazní pro- středky, které žalobce předkládal. 399 1545 1545 Místní poplatky: poplatek ze psů k $ 129 odst. 1 občanského zákoníku k $ 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákonů č. 48/1994 Sb. a č. 229/2003 Sb.
I. Smyslem poplatku ze psů primárně není a ani nemá být posílení obecního roz- počtu, protože pak by se již pojmově nejednalo o poplatek, nýbrž spíše o majetko- vou daň. Poplatek ze psů tak nemá jiný význam než snižovat či vyrovnávat negativ- ní důsledky spojené s chovem psů.
II. Útulky pro psy nepodléhají povinnosti platit poplatek ze psů. Nejsou totiž dr- žitelem věci ve smyslu $ 129 odst. 1 občanského zákoníku, který se subsidiárně pou- žije pro výklad pojmu „držitel psa“ obsaženého v $ 2 zákona č. 565/1990 Sb., o míst- ních poplatcích.
Zdeněk Š. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z přidané hodnoty.