I. Pokud v zákonné Ihůtě 30 dnů ode dne oznámení o změně v užívání stavby sta- vební úřad podle $ 127 odst. 2 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 vydá roz- hodnutí, kterým oznámenou změnu v užívání stavby zakáže, nenastane zákonná fik- ce vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby ve smyslu $ 127 odst. 2 věty poslední. Ani skutečnost, že podané odvolání proti rozhodnutí o zákazu změny v užívání stavby má odkladný účinek, nemohla způsobit fikci souhlasu se změnou v užívání stavby. Ani další průběh správního řízení ve věci rozhodnutí, kterým byla změna v užívání stavby zakázána, a jeho případné zrušení, nezpůsobí zpětně fikci souhlasu se změnou v užívání stavby.
II. Výrok usnesení vydaného podle $ 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004, kte- rým stavební úřad zrušil mlčky udělený souhlas se změnou v užívání stavby za si- tuace, kdy fikce souhlasu ve smyslu $ 127 odst. 2 věty poslední stavebního zákona z roku 2006 nenastala, je právně a fakticky neuskutečnitelný, protože jednoduše ře- čeno ruší mlčky udělený souhlas, který však neexistuje. To způsobuje nicotnost správního rozhodnutí ve smyslu $ 77 odst. 2 správního řádu z roku 2004.
Pro posouzení napadeného rozhodnutí jsou rozhodné $ 126 a $ 127 stavebního záko- na. Podle $ 126 odst. 1 stavebního zákona lze stavbu užívat k účelu vymezenému v kolau- dačním rozhodnutí. Změna v účelu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způso- bu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření a změna v činnosti, jejíž účinky by mohly ohrozit život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí, je přípustná jen na základě písemného souhla- su stavebního úřadu (odstavec 2 citovaného ustanovení) s tím, že změna v užívání stavby musí být v souladu se záměry územního plá- nování, s veřejnými zájmy chráněnými tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy (odstavec 3 citovaného ustanovení).
Ustano- vení $ 127 stavebního zákona pak upravuje postup stavebníka a stavebního úřadu v pří- padě změny v užívání stavby. Znění $ 127 sta- vebního zákona ve znění rozhodném pro sou- zený případ je následující: „Jf 127 (A) Stavební úřad vydá souhlas se změ- nou v užívaní stavby na základě oznámení osoby, která má ke stavbě vlastnické právo nebo prokáže právo změnit užívání stavby. Oznámení obsahuje popis a odůvodnění za- mýšlené změny, její rozsah a důsledky. K oznámení se připojí doklad o vlastnickém právu ke stavbě, pokud stavební úřad nemů- že existenci takového práva ověřit v katast- ru nemovitostí, popřípadě souhlas vlastníka stavby se změnou v užívání, a závazná sta- noviska dotčených orgánů vyžadovaná zvláštními právními předpisy 4).
(2) Jestliže stavební úřad se změnou v užívání stavby souhlasí, zašle do 30 dnů ode dne jejího oznámení souhlas tomu, kdo změnu oznámil. V opačném případě roz- hodnutím, které je prvním úkonem v řízení, ve stejné lhůtě změnu v užívání stavby zaká- že. Pokud stavební úřad ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení nevyjádří se změnou v užívá- ní stavby souhlas ani ji nezakáže, má se za to, že se změnou v užívání stavby souhlasí. O3) Jestliže se změna dotýká práv třetích osob nebo vyžaduje podrobnější posouzení Jejích účinků na okolí, stavební úřad do 30 dnů od oznámení změny písemně vyrozumí 080- bu, která ji oznámila, že změna podléhá roz- hodnutí a zároveň určí podklady nezbytné pro řízení.
Dnem jejich předložení je zaháje- no řízení o změně v užívání stavby.“ Z citovaného ustanovení tak vyplývá po- stup stavebního úřadu v případě, že ten, kdo je tak oprávněn učinit ve smyslu $ 127 odst. 1 stavebního zákona, oznámí změnu v užívání stavby. Stavební úřad buď: 1) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změ- ny v užívání s touto změnou vysloví souhlas a tento souhlas (formou písemného oznámení s obsahem dle $ 127 odst. 1 stavebního zákona a příslušných ustanovení prováděcí vyhláš- ky) zašle ve stanovené lhůtě 30 dnů tomu, kdo změnu oznámil, nebo 2) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení roz- hodnutím změnu v užívání stavby zakáže (formou správního rozhodnutí, které je záro- veň prvním úkonem v řízení), nebo 3) ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení ani nevysloví a nezašle svůj souhlas se změnou, ani nevydá rozhodnutí o zákazu změny, ani nepostupuje dle $ 127 odst. 3 stavebního zá- kona (písemně nevyrozumí oznamovatele, že změna podléhá rozhodnutí); v takovém pří- padě se má za to, že stavební úřad se změnou v užívání stavby souhlasí, jedná se o fikci vy- slovení a zaslání souhlasu se změnou v užívá- ní stavby, tzv. mlčky udělený souhlas.
K případu fikce vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby soud uvádí, že k to- mu, aby tato fikce nastala, musí být splněny zákonné předpoklady uvedené v $ 127 odst. 2 stavebního zákona. Tedy ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny v užívání stavební úřad nevydá (a nezašle oznamovateli) ani souhlas, ani rozhodnutí, kterým změnu zakáže. Z citovaného ustanovení výslovně nevy- plývá požadavek, že by muselo být o zákazu změny v užívání stavby stavebním úřadem rozhodnuto pravomocně a vykonatelně, resp. že by vždy muselo být součástí takového roz- hodnutí o zákazu změny v užívání i rozhod- nutí o odnětí odkladného účinku podanému odvolání proti rozhodnutí podle $ 85 odst. 2 správního řádu.
Naopak z celkové koncepce $ 127 odst. 2 stavebního zákona je zřejmé, že ve stanovené lhůtě 30 dnů ode dne oznámení změny o zákazu změny nemůže být zpravidla rozhodnuto pravomocně a vykonatelně. Zá- konodárce do citovaného ustanovení vtělil fikci uděleného souhlasu, tzv. mlčky udělené- ho souhlasu, se změnou v užívání stavby jako jistou obranu proti nečinnosti stavebního úřadu na jedné straně, ale na straně druhé ta- ké jako prostředek pro ulehčení činnosti sta- vebního úřadu pro případ, že zákonné před- poklady pro změnu v užívání stavby jsou splněny.
Jak vyplývá z obsahu žalobou napadené- ho rozhodnutí, a žalobce tyto skutečnosti ni- jak nepopírá, žalobce dne 11. 12. 2008 ozná- mil (jako vlastník autobazaru, jehož užívání bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím ja- ko stavby dočasné do 20. 4. 2008) změnu v užívání této stavby na stavbu trvalou ve smyslu $ 127 odst. 1 stavebního zákona. V zá- konné lhůtě 30 dnů ode dne tohoto oznáme- ní stavební úřad postupoval dle $ 127 odst. 2 věty druhé stavebního zákona a vydal správní rozhodnutí ze dne 30.
12. 2008, kterým ozná- menou změnu v užívání stavby zakázal. Soud má za to, že za tohoto stavu nemohla nastat zákonná fikce vyslovení souhlasu se změnou v užívání stavby ve smyslu $ 127 odst. 2 věty poslední, neboť zde nenastala část hypotézy právní normy vyjádřená slovy „aní ji nezakáže“. Na tom nemůže nic změnit ani další průběh správního řízení ve věci roz- hodnutí ze dne 30. 12. 2008, kterým stavební úřad žalobci změnu v užívání stavby zakázal. Ani skutečnost, že žalobcem podané od- volání proti tomuto rozhodnutí o zákazu mě- lo dle $ 85 odst. 1 správního řádu odkladný účinek, nemohlo způsobit fikci vyslovení a zaslání souhlasu se změnou v užívání stavby 3 2454 autobazaru.
Rovněž následné zrušení rozhod- nutí o zákazu změny v užívání a zastavení ří- zení v dané věci nemohlo zpětně způsobit tzv. mlčky udělený souhlas se změnou žalobcem oznámenou dne 11. 12. 2008. Soud tedy závěr správních orgánů, že dne 10. 1. 2009 nastal stav, kdy byl žalobci udělen mlčky souhlas s oznámenou změnou v užívání stavby auto- bazaru ze stavby dočasné na stavbu trvalou, považuje za nesprávný, učiněný v rozporu s $ 127 odst. 2 větou poslední stavebního zákona. Nyní již k posouzení žalobou napadené- ho rozhodnutí a jemu předcházejícího usne- sení stavebního úřadu.
Soud dospěl k závěru, že výrok usnesení stavebního úřadu ze dne 11. 5. 2009, kterým stavební úřad zrušil mlč- ky udělený souhlas se změnou v užívání stav- by autobazaru, je právně a fakticky neusku- tečnitelný, protože jednoduše řečeno ruší mlčky udělený souhlas, který však neexistuje, neboť fikce uděleného souhlasu ve smyslu $ 127 odst. 2 věty poslední stavebního záko- na nenastala. Výrok správního rozhodnutí, který je právně a fakticky neuskutečnitelný (nelze rušit něco, co neexistuje), způsobuje nicotnost správního rozhodnutí.
Podle $ 77 odst. 2 správního řádu je nicotné dále roz- hodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhod- nutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Podle $ 76 odst. 2 s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví roz- sudkem tuto nicotnost i bez návrhu, jinými slovy k nicotnosti přezkoumávaných správ- ních rozhodnutí přihlíží bez ohledu na uplat- něné žalobní body z úřední povinnosti.
Soud tak uzavírá s tím, že v souzeném pří- padě shledal usnesení stavebního úřadu vy- dané v I. stupni nicotným ze shora uvedené- ho důvodu, tato nicotnost pak způsobuje i nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného jako odvolacího orgánu. Soud v souladu s $ 76 odst. 2 s. ř. s. výro- kem I. rozsudku vyslovil nicotnost obou správních rozhodnutí z úřední povinnosti, ač- koli žalobce nicotnost správních rozhodnutí nenamítal a uplatnil jiné žalobní námitky. (...) Řízení před soudem: kompetenční výluka Daňové řízení: rozhodnutí o závazném posouzení k $ 32 a $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků? (v textu jen „daňový řád z roku 1992“) k $ 65 a $ 70 písm. a) soudního řádu správního I.
Ačkoli je rozhodnutí o závazném posouzení vydávané dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za „rozhodnutí“ v zákoně označeno a obsa- huje formální náležitosti rozhodnutí podle $ 32 citovaného zákona, nelze jej po ma- teriální stránce za správní akt ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. považovat. Jeho soudní přezkum je dle $ 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen.
II. Vydáním rozhodnutí dle $ 34b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků, správce daně daňovému subjektu žádná práva ani povinnosti neukládá, taktéž ničeho nemění na jeho dosud existujících právech a povinnostech, pouze stanove- ným postupem právně posuzuje daňovým subjektem deklarovanou daňovou situa- ci (finanční operaci) a vymezuje daňové důsledky z tohoto posouzení pro daňový subjekt vyplývající. Povinnost daňového subjektu řídit se názorem vyjádřeným v rozhodnutí o závazném posouzení není jeho vydáním založena.
» S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád. 14 III. Povinnost respektovat závěry v rozhodnutí o závazném posouzení učiněné stíhá pouze správce daně, který bude rozhodovat o daňové povinnosti stěžovatele, a to za předpokladu, že v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav vě- ci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. Povinnost ctít závěry závazného posouzení vzniká správci daně dle $ 34b odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., O správě daní a poplatků, v nalézacím řízení, tj. při stanovení daně.
Milan H. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje, za účasti města Rychnova u Jablonce nad Nisou, o povolení ke změně užívání stavby.