Rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve
smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, není vyloučeno
ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.
Rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve
smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, není vyloučeno
ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.
I.
JUDIKÁTY
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 82/2013 Sb.
výhodněnou, o kasační stížnosti žalovaného.
Rozhodnutím Úřadu práce v Olomouci ze
dne 10. 9. 2007 nebyla žalobkyně uznána osobou zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67
odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 3. 2008.
Rozhodnutí žalovaného zrušil Městský
soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2009,
čj. 2 Cad 59/2008-30. Městský soud dospěl
k závěru, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště
Ostrava, o nějž žalovaný opřel své závěry
o zdravotním stavu žalobkyně v odvolacím řízení, nebyl úplný a přesvědčivý, složení komise neodpovídalo zákonným požadavkům
a žalovaný se navíc s obsahem posudku řádně
nevypořádal. Uložil proto správnímu orgánu
v dalším řízení vytýkané nedostatky odstranit
a ve věci znovu rozhodnout.
V kasační stížnosti žalovaný (stěžovatel)
vyjádřil nesouhlas se všemi rozhodovacími
důvody rozsudku městského soudu.
Usnesením ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads
109/2010-59, postoupil šestý senát Nejvyššího správního soudu věc rozšířenému senátu
č. 367/2011 Sb.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
k posouzení otázky povahy rozhodnutí úřadu
práce (resp. stěžovatele) o uznání za osobu
zdravotně znevýhodněnou z hlediska přípustnosti přezkumu tohoto rozhodnutí ve
správním soudnictví.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 2. 2010, čj. 4 Ads 168/2009-86, bylo
totiž vysloveno, že „rozhodnutí o odvolání
proti rozhodnutí o neuznání žadatele osobou zdravotně znevýhodněnou, které bylo
vydáno podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3
zákona o zaměstnanosti, představuje úkon
správního orgánu, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby a který sám o sobě neznamená právní
překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, a proto je podle § 70 písm. d)
s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkoumání“.
Na rozdíl od čtvrtého senátu byl však
šestý senát názoru, že takovéto rozhodnutí
nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť rozhodování o uznání za osobu
zdravotně znevýhodněnou podle zákona
o zaměstnanosti spadá pod právo na zvláštní
ochranu v pracovněprávních vztazích osob
se zdravotním postižením zakotvené v čl. 29
odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále
jen „Listina“), navíc zamítavé rozhodnutí vytváří překážku pro výkon povolání či zaměstnání, neboť brání postiženému vykonávat je
za určitých zvýhodněných podmínek. Odepření soudního přezkumu se tak jeví v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny.
Rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu rozhodl, že rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona
o zaměstnanosti není vyloučeno ze soudního
přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.
Z odůvodnění:
[7] Rozšířený senát se neztotožnil s názorem šestého senátu, že rozhodnutí o neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou představuje samo o sobě právní překážku pro
výkon povolání. Za situace, kdy je napadené
rozhodnutí závislé výlučně na posouzení
zdravotního stavu žadatele, by tak na věc dopadala výluka z přezkumu obsažená v § 70
písm. d) s. ř. s. Rozšířený senát dal ovšem za
pravdu šestému senátu v tom, že § 67 odst. 2
písm. c) zákona o zaměstnanosti je realizací
čl. 29 odst. 1 a 2 Listiny, a měl tedy stejně jako
on pochybnosti o tom, zda by výluka z přezkumu nebyla v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny. Protože rozšířený senát pro daný případ
nenalezl ústavně konformní výklad § 70
písm. d) s. ř. s., předložil Ústavnímu soudu
usnesením ze dne 31. 5. 2012, čj. 6 Ads
109/2009-72, návrh na zrušení tohoto ustanovení ve slovech „zdravotního stavu osob
nebo“ a řízení na dobu do rozhodnutí Ústavního soudu o podaném návrhu přerušil.
[8] Nálezem pléna Ústavního soudu ze
dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12,
č. 82/2013 Sb., Ústavní soud návrh na zrušení
§ 70 písm. d) s. ř. s. výrokem I. zamítl. K tomu
Ústavní soud uvedl, že při rozhodování ve věci přihlédl k zásadě přednosti ústavně konformní interpretace před derogací. Z tohoto
hlediska pak dospěl k závěru, že dotčený § 70
písm. d) s. ř. s. není protiústavní v celé své říši (byl koneckonců po celé desetiletí bez vět-
ších pochybností aplikován), nýbrž působí
protiústavně pouze při vztažení na některá
specifická rozhodnutí dotýkající se základních práv; mezi ně patří i správní rozhodnutí
přezkoumávané Městským soudem v Praze
a posléze Nejvyšším správním soudem.
[9] Ústavní soud souhlasil s názorem
předkladatele, že negativní rozhodnutí ve věci uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou samo o sobě nezakládá právní překážku
k výkonu povolání či zaměstnání, i v tom, že
opačný výklad napadeného ustanovení by nebyl vhodným řešením nastíněného protiústavního stavu. Přes výše uvedené Ústavní
soud konstatoval, že napadené ustanovení
nejen že lze, ale je přímo nutno interpretovat
tak, že v něm zakotvená výluka, byť v mnohých jiných případech opodstatněná, nesmí
dopadat na taková rozhodnutí, která se dotýkají základních práv garantovaných Listinou.
[10] Výsledkem interpretace napadeného
ustanovení je pak závěr vyjádřitelný takto:
„Úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního
stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání
vyloučeny,
– ledaže by samy o sobě znamenaly
právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné
hospodářské činnosti
– nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající
se základních práv zaručených Listinou.“
[11] Ústavní soud tedy uzavřel, že rozhodnutí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou a rozhodnutí o odvolání proti němu
jsou rozhodnutími týkajícími se základního
práva podle Listiny ve smyslu jejího čl. 36
odst. 2, takže vyloučení těchto rozhodnutí ze
soudního přezkumu by bylo protiústavní.
[12] Výrok I. nálezu proto doplnil interpretativním výrokem II, podle něhož „rozhodnutí o odvolání proti neuznání za
osobu zdravotně znevýhodněnou ve
smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona [...]
o zaměstnanosti není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) soudního řádu správního.“
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 6 / 2 013
Vladimíra P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uznání za osobu zdravotně zne- *) S účinností od 1. 4. 2011 dále změněn zákonem č. 73/2011 Sb. a s účinností od 1. 1. 2012 zrušen zákonem