I. Rozsah poučovací povinnosti soudu 0 procesních právech v soudním řízení správním ($ 36 odst. 1 s. ř. s.) je dán újmou, která by mohla postih- 702 === ——uuu=====————<—Ť————————7 nout účastníka řízení; to platí i o povinnosti poučit účastníka řízení o mož- nosti ustanovit zástupce pro řízení soudem (6 35 odst. 7 s. ř. s.). II. Nedostatek formy výzvy k odstranění vad podání ($ 37 odst. 5 s. ř. s. ) sám osobě není takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost roz- hodnutí.
I. Rozsah poučovací povinnosti soudu 0 procesních právech v soudním řízení správním ($ 36 odst. 1 s. ř. s.) je dán újmou, která by mohla postih- 702 === ——uuu=====————<—Ť————————7 nout účastníka řízení; to platí i o povinnosti poučit účastníka řízení o mož- nosti ustanovit zástupce pro řízení soudem (6 35 odst. 7 s. ř. s.). II. Nedostatek formy výzvy k odstranění vad podání ($ 37 odst. 5 s. ř. s. ) sám osobě není takovou vadou, která by měla za následek nezákonnost roz- hodnutí.
Pokud stěžovatel uplatňúje důvody mířící in merito, pak jde o důvody, které se s napadeným rozhodnutím krajského soudu míjejí, neboť soud neposuzoval napadené správní rozhodnutí věcně; v tomto ohledu jde tedy o důvody nepří- pustné ($ 104 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní:soud se proto musí vyrovnat ve své úvaze se dvěma námitka- mi mířícími na nezákonnost napadeného usnesení [$ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Po- něvadž šlo o usnesení, kterým bylo podá- ní odmítnuto, je nutno posoudit, zda soud užil pro tento svůj postup správnou právní normu a zda posoudil správně na- plnění podmínek, za nichž může být ochrana práv odmítnuta. Stěžovatel usne- sení napadá ze dvou hledisek: jednak pro 704 absenci poučení o možnosti žádat usta- novení zástupce soudem, jednak pro for- mu výzvy k odstranění vad podání. Poučovací povinnost soudu ve správ- ním soudnictví ($ 36 odst. 1 s. ř. s.) vy- chází z požadavku, aby tato povinnost nastoupila v konkrétní procesní situaci; to je vyjádřeno podmínkou „aby v řízení neutrpěli újmu“. Poučovací povinnost o procesních právech tedy nespočívá v paušálním poučování jakéhokoliv pisa- tele podání o souhrnu všech jeho pří- padných procesních práv za situace; kdy často není jasné, zda se pisatel vůbec chce obrátit na soud. Žalobu ve správním soudnictví lze totiž podat i u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vy- dal ($-72 odst. 1 s. ř. s.). [v projednávané věci se stěžovatel obrátil na žalovanou s přípisem nazvaným „odvolání“, jímž se v žádném případě neobracel na soud. Potřeba konkrétního poučení o proces- ním právu proto musí vyjít najevo, a to jakkoliv. Jestliže pisatel ve svém podání krajskému soudu ze dne 29. 12. 2003 uváděl, že se obrátil na Českou advokátní komoru se žádostí o určení zástupce, by- "lo zřejmé, že cítí potřebu být zastoupen a činí kroky k tomu, aby se tak stalo. Žád- né další skutečnosti, z nichž by mohla být patrná hrozící újma, v podání soudu neu- vedl. Až v kasační stížnosti uvedl, že to by- lo z důvodu nedostatku právního vzdělá- ní. Nedostatek právního vzdělání obecně ovšem není důvodem pro ustanovení zá- stupce účastníku řízení; k'tomu je třeba splnění dvou podmínek: nedostatečnost finančních prostředků a potřeba ochra- ny práv. Obě podmínky se váží subjektiv- ně k účastníkovi a jsou v řízení před sou- dem zkoumány. Motivy, proč účastník preferuje v řízení zastoupení, případně za- stoupení advokátem, mohou být různé, a je nepochybně na každém, kdo se obrací na soud, aby zvolil vlastní procesní postup mmm ———======—————79 v řízení včetně odpovědnosti za to, zda v ří- zení vystupuje sám, nebo za pomoci zá- stupce, event. odpovědnosti za jeho volbu. V občanském řízení soudním platí po- někud odlišná úprava $ 30 odst. 1 0. s.ř., který předvídá od 1. 1. 2001 povinnosť soudu udělit poučení o možnosti ustano“ vit zástupce pro řízení soudem, ovšem za podmínky, že jde o účastníka, jenž splňu- je předpoklady pro osvobození od soud- ních poplatků - tedy rovněž se nejedná o paušální povinnost poučovat každého pisatele podání, že mu soud může usta- novit zástupce ex offo, ale jen toho, u ně- hož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tato skutečnost se obvykle zjistí za situace, kdy účastník ta- kové osvobození žádá. Navíc z podání, které stěžovatel adresoval žalované a které nazval „odvolání“, je zcela zřetelná schop- nost stěžovatele formulovat své výhrady vůči správnímu aktu. Z tohoto podání však nebylo vůbec patrno, o jaké rozhod- nutí se jedná, nebylo k návrhu připojeno, nebylo zřejmé, kdy bylo doručeno apod., takže soud byl povinen stěžovatele vy- zvat k odstranění vad tohoto podání, aby vůbec zjistil, zda se stěžovatel chce sou- dit. Zákonný pokyn ustanovení $ 36 odst. 1 s. ř. s., jenž soud vede k udělení poučení v rozsahu, který zajistí, aby v řízení účast- ník neutrpěl újmu, podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu vyžaduje vždy konkrétní úvahu soudu o konkrétní procesní situaci. Roli zde hraje i to, že v ří- zení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není povinnost být zastoupen ad- vokátem, například na rozdíl od řízení o kasační stížnosti. Pokud by totiž nedo- statek zastoupení mohl vést k odmítnutí návrhu za této situace, je zcela na místě ve výzvě soudu k odstranění takového nedo- statku udělit i poučení o možnosti ustano- vit zástupce soudem. O tuto situaci se však: v projednávané věci nejedná. Nejvyšší správní soud proto k prvé námitce uzavírá, že v projednávané věci nebyl soud povinen udělovat poučení o možnosti ustanovit soudem zástupce pro řízení o žalobě. proti rozhodnutí správního orgánu, neboť žádné okolnosti nenasvědčovaly, že by bez tohoto ustano- vení účastník mohl v řízení utrpět újmu. Druhá námitka směřuje do nedostat- ku formálních náležitostí výzvy krajského soudu ze dne 27. 11. 2003. Zde je nepochybné, že stěžovatel správně pou- kazuje na nedostatek formy této výzvy, jak je požadována v -$ 37 odst. 5 s. ř. s. (usne- sení). Nejvyšší správní soud se tedy musel zaobírat důsledky tohoto formálního ne- dostatku pro konečné rozhodnutí soudu, jímž bylo podání stěžovatele odmítnuto. Výzva k odstranění nedostatku vad podá- ní je nepochybně rozhodnutím proce- sním; jeho smyslem je uvést řízení do sta- vu, v němž by bylo možno kvalifikovaným způsobem pokračovat. Proto je z hlediska účastníka rozhodující obsah této výzvy. Z hlediska formálního totiž i v případě, že je výzva vydána ve formě usnesení, proti ní není přípustný opravný prostředek. Výzva byla z hlediska požadavků klade- ných na její obsah zcela zřetelná, uváděla jasný výčet náležitostí, které měl stěžova- tel doplnit, byla stanovena lhůta k tomuto doplnění a současně byl stěžovatel pou- čen o následcích, které jsou spojeny s ne- vyhověním takové výzvě. Výzva je i ve for- mě usnesení vydávána předsedou senátu; ve věcech důchodového pojištění rozho- duje samosoudce, takže ani z tohoto hle- diska nebyla výzva koncipována chybně. Z hlediska obsahu tedy výzva odpovídala požadavkům $ 37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud dává za pravdu stěžovateli, že výzva měla mít formu usnesení; pokud však zkoumá důsledky tohoto pochybení pro stěžovatelovo postavení v tomto říze- ní, neshledává přímou souvislost této va- 705 617 ——— 2 2 dy s rozhodnutím soudu o odmítnutí po- dání. Mezi doručením výzvy (k čemuž do- šlo v důsledku fikce) dne 4. 12. 2003 a roz- hodnutím soudu 5. 2. 2004 uběhly dva měsíce, po které bylo v možnostech stěžo- vatele vady podání odstranit. Přestože se tedy soud dopustil pochybení ve formální podobě výzvy podle $ 35 odst. 7 s. ř. s., ne- mělo to vliv na stěžovatelova práva v tom- to řízení, neboť z hlediska obsahového měla výzva veškeré potřebné náležitosti. Nad rámec -odůvodnění Nejvyšší správní soud poznamenává, že nepřehlé- dl nedostatky v postupu žalované, která na podání stěžovatele nazvané „odvolá- ní“ vůbec nereagovala a.postoupila je soudu, aniž stěžovatele informovala o možnostech, za jakých lze přiznat a vy- platit dávku zpětně, a aniž blíže rozvedla postup výpočtu. V tomto ohledu jde mi- nimálně o nenaplnění principů dobré správy, která by nositeli pojištění z oboru sociálních práv.měla být vlastní. Stranou této poznámky Nejvyšší správní soud po- nechává další procesní možnosti vyplý- vající ze správního řádu, který i pro toto řízení subsidiárně platí a který předvídá, jak nakládat s pravomocným rozhodnu- tím, proti němuž je podáno odvolání, kte- ré speciální předpis nepřipouští. Ve správním spisu, který byl soudu předlo- žen.k projednání kasační stížnosti, není obsažen ani originál, ani stejnopis správ- ního rozhodnutí, proti němuž stěžovatel brojí, takže ani obiter dictum nelze po- soudit, zda rozhodnutí.bylo náležitě odů- vodněno z hlediska výpočtu dávky, a zda tedy stěžovateli spíše nešlo o bližší zdů- vodnění postupu žalované; toto rozhod- nutí však na druhou stranu stěžovatel v řízení soudním nikdy nespecifikoval. (om)
Miloslav F. v D. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod,
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu