kčl. 2 ačl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb. m. s.) Požádá-li o ustanovení zástupce pro řízení před soudem účastník, o němž lze na základě skutečností vyplývajících ze soudního či správního spisu zjistit, že je oso- bou s duševním nebo mentálním postižením, je naplněna druhá z podmínek v $ 35 odst. 8 s. ř. s., a sice že je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv, a to s případnou výjimkou v situaci, kdy je projevem postižení kverulatorní vytvá- ření velkého množství soudních případů. Pokud je naplněna rovněž první podmín- ka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), soud takové osobě zástupce ustanoví i v případě, že se jedná o řízení, v němž není právní zastoupení obligatorní.
kčl. 2 ačl. 13 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (č. 10/2010 Sb. m. s.) Požádá-li o ustanovení zástupce pro řízení před soudem účastník, o němž lze na základě skutečností vyplývajících ze soudního či správního spisu zjistit, že je oso- bou s duševním nebo mentálním postižením, je naplněna druhá z podmínek v $ 35 odst. 8 s. ř. s., a sice že je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv, a to s případnou výjimkou v situaci, kdy je projevem postižení kverulatorní vytvá- ření velkého množství soudních případů. Pokud je naplněna rovněž první podmín- ka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), soud takové osobě zástupce ustanoví i v případě, že se jedná o řízení, v němž není právní zastoupení obligatorní.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že již z podpisu podání učiněných stěžovatelem v průběhu soudního řízení i jejich úpravy je jednoznačné, že mu s jejich zpracováním zřejmě pomáhala jiná osoba, neprávník. Ze soudního spisu pak plyne, že je stěžovatel du- ševně nemocný (organická porucha emoční, organická porucha osobnosti, lehká demen- ce s emočními změnami a poruchou osob- nosti, smíšená porucha osobnosti). Ze soud- 430 ního spisu rovněž vyplývá, že stěžovateli v ro- ce 1983 (ve věku jeho třiceti let) bylo z důvo- du ztráty zdravotní způsobilosti odňato řidič- ské oprávnění pro všechny skupiny, v roce 1999 mu byl řidičský průkaz odebrán a skar- tován a v roce 2004 byla po přezkoumání tě- lesné nebo duševní schopnosti zamítnuta žádost o vrácení řidičského průkazu.
Pozor- nosti soudu neuniklo ani to, že stěžovatel městskému soudu předložil stránku plnou jím nakreslených obrázků různých předmě- tů. Stěžovatel v prohlášení o osobních, majet- kových a výdělkových poměrech pro osvobo- zení od soudních poplatků uvedl, že není zaměstnán z důvodu duševní nemoci, trpí mozkovou nedostatečnosti, je částečně slabo- myslný, má zhoršenou paměť, není schopen se soustředit delší čas na jeden problém. Dále uvádí v příslušném prohlášení, že neporozu- měl jedné z otázek. (...) xx Nejvyšší správní soud poznamenává, že je Česká republika od 28.
9. 2009 vázána Úmlu- vou o právech osob se zdravotním postiže- ním. Jedná se o mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlament, a která má te- dy v souladu s čl. 10 Ústavy ČR aplikační přednost před zákonem. Tato Úmluva ve svém čl. 12 ukládá zajistit osobám se zdravot- ním postižením účinný přístup ke spravedl- nosti, mimo jiné i prostřednictvím procedu- rálních úprav s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých účastníků ve všech soudních řízeních. Citovaná Úmluva o právech osob se zdravotním postižením dá- le ukládá přijmout „příměřené úpravy“, tedy „reasonable accommodation“.
Z toho vyplý- vá, že orgány veřejné moci jsou povinný při postupu vůči osobám se zdravotním postiže- ním přihlížet k charakteru jejich postižení a toto přiměřeně kompenzovat ve svém pří- stupu k nim. Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí ze dne 24. 6. 2010, čj. 6 Ads 133/2009-78, zdůraznil povinnost českých státních orgánů poskytnout stěžovateli spra- vedlivý soudní proces i přístup k sociálním právům s přihlédnutím k jeho duševnímu onemocnění (schizofrenii). Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje na Doporučení Ra- dy Evropy R 99 (4) Výboru ministrů člen- ským státům o zásadách právní ochrany ne- způsobilých dospělých osob (dostupné na https://wcd.coe.int, v českém jazyce na www.
reformaopatrovnictvi.cz nebo www.kvali- tavpraxi.cz), z něhož vyplývá, že by měly exis- tovat spravedlivé a efektivní postupy pro při- jímání opatření k ochraně dospělých nezpůsobilých osob při maximálním zacho- vání jejich právní způsobilosti (zásada 7 a zása- da 3). Z uvedených důvodů je tedy třeba, aby příslušný soud i úřední osoby podílející se na rozhodování o právech stěžovatele přijaly efektivní opatření k ochraně jeho práv. Mini- mem takovýchto efektivních opatření je prá- vě ustanovení kvalifikovaného zástupce pro soudní řízení, pokud o něj stěžovatel požádá.
Lze tedy uzavřít, že požádá-li o ustanovení zástupce pro řízení před soudem účastník, o němž lze na základě skutečností vyplývají- cích ze soudního či správního spisu zjistit, že je osobou s duševním nebo mentálním posti- žením, je naplněna druhá z podmínek v $ 35 odst. 8 s. ř. s., a síce že je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Pokud je naplněna rovněž první podmínka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), soud takové osobě zá- stupce ustanoví i v případě, že se jedná o ří- zení, v němž není právní zastoupení obliga- torní.
Případnou výjimkou z tohoto pravidla by byl účastník s postižením, jehož projevem je kverulatorní vytváření velkého množství soudních případů, aniž by to bylo v jeho zá- jmu. Pak by v odůvodněném případě mohl převýšit zájem státu na ochraně před kveru- lantstvím nad ochranou zájmu samotného účastníka (k tomu srov, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 10. 2009, Salontaji-Drobnjak proti Srbsku, stížnost č. 36500/05). Z procesní situace, kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí předestřel městský soud, vyplývá, že se městský soud předběžně domnívá, že stěžovatel zmeškal uplatnění svých práv v předcházejícím řízení, v němž by- lo vydáno napadené správní rozhodnutí.
I v ta- kovéto situaci je však třeba, aby byl stěžovatel právně zastoupen. V prvé řadě je zde možnost, že kvalifikovaný zástupce předloží takovou právní argumentaci, v níž předestřený deficit překoná. Je zde však i taková možnost, že zá- stupce doporučí stěžovateli jiný postup, který Mix by byl pro stěžovatele procesně výhodnější. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pro spravedlivé rozhodování o právech stěžo- vatele je nutno přihlížet k jeho duševnímu onemocnění a umožnit mu náležitou obranu jeho práv.
K takovémuto postupu je nezbyt- né, aby byl stěžovatel zastoupen kvalifikova- ným zástupcem. 2566 Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí 0 nepřijetí ke studiu na vysoké škole ye Školství: rozhodnutí o nepřijetí ke studiu na vysoké škole k $50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) I. Při přezkoumání rozhodnutí ve věci přijetí ke studiu na vysoké škole ($ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách) není přípustné zrušení rozhod- nutí rektorem a vrácení věci k novému projednání.
Zákonodárce v uvedeném usta- novení naopak jednoznačně vyjádřil svoji vůli, aby výsledkem řízení o opravném prostředku bylo (v případě, že je rozhodováno meritorně) potvrzení prvoinstanč- ního rozhodnutí, nebo jeho změna.
II. Při přezkoumání rozhodnutí podle $ 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, musí být v případech, kdy je to namítáno nebo kdy pochybnost o tom 431 v řízení jinak vyjde najevo, provedeno i věcné posouzení, zda uchazeč správně od- pověděl na otázky či zkušební úlohy při přijímací zkoušce, včetně případného po- souzení, zda zadané otázky či úlohy byly podle současného stavu vědeckého pozná- ní formulovány správně a zda byly logicky a jazykově formulovány dostatečně jednoznačně.
III. Je-li přijímací řízení založeno na hodnocení či testování prováděném exter- ním subjektem, a nikoli vysokou školou, vztahuje se přezkum rektorem (a následně případně i soudní kontrola) i na zkušební otázky a úkoly zadávané v takových ex- terních testovacích řízeních. FV. Zjistíli rektor, že otázka či úkol nebyly formulovány z vědeckých hledisek T správně či nebyly dostatečně jednoznačné, nemůže jít toto pochybení k tíži uchazeče.
V. Pouze je-li součástí přijímacího řízení zkoumání vlastností a schopností exakt- Lu ně neměřitelných či závislých na vkusu nebo jiných subjektivních úsudcích (např. uměleckého talentu), přezkumná činnost rektora se omezí na kontrolu ne- strannosti, objektivity a odbornosti správní úvahy osoby či osob posuzujících ucha- zeče a toho, zda nevybočily z mezí správního uvážení či je nezneužily.
Petr Ř. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod, o kasační stížnos- ti žalobce.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost kasační stížnosti ve světle formálních náležitostí na ni kladených soudním řádem správním. Dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo [§ 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)]. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podává kasační stížnost proti usnesení městského soudu, jímž byl odmítnut jeho návrh na ustanovení zástupce, jedná se o kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatel ve své kasační stížnosti nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s., což však dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v posuzovaném případě není nutné. Nejvyšší správní soud totiž konstatoval, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobci není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz) a že by „opětovné trvání … na podmínce povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému, což by popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, dostupný na www.nssoud.cz). Kasační stížnost je tedy přípustná. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
Nejvyšší správní soud poznamenává, že je Česká republika od 28. 9. 2009 vázána Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která byla publikována pod č. 10/2010 ve Sbírce mezinárodních smluv. Jedná se o mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal souhlas Parlament a která má tedy v souladu s článkem 10 Ústavy ČR aplikační přednost před zákonem. Tato Úmluva ve svém článku 12 ukládá zajistit osobám se zdravotním postižením účinný přístup ke spravedlnosti, mimo jiné i prostřednictvím procedurálních úprav s cílem usnadnit jim účinné plnění jejich role jako přímých účastníků ve všech soudních řízeních. Citovaná Úmluva o právech osob se zdravotním postižením dále ukládá přijmout „přiměřené úpravy“, tedy „reasonable accommodation“. Z toho vyplývá, že orgány veřejné moci jsou povinny při postupu vůči osobám se zdravotním postižením přihlížet k charakteru jejich postižení a toto přiměřeně kompenzovat ve svém přístupu k nim. Nejvyšší správní soud již ve svém rozhodnutí č. j. 6 Ads 133/2009 - 78 ze dne 24. 6. 2010 zdůraznil povinnost českých státních orgánů poskytnout stěžovateli spravedlivý soudní proces i přístup k sociálním právům s přihlédnutím k jeho duševnímu onemocnění (schizofrenii). Nejvyšší správní soud rovněž upozorňuje na Doporučení Rady Evropy R 99 (4) Výboru ministrů členským státům o zásadách právní ochrany nezpůsobilých dospělých osob (dostupné na https://wcd.coe.int, v českém jazyce na www.reformaopatrovnictvi.cz nebo www.kvalitavpraxi.cz), z nějž vyplývá, že by měly existovat spravedlivé a efektivní postupy pro přijímání opatření k ochraně dospělých nezpůsobilých osob při maximálním zachování jejich právní způsobilosti (zásada 7 a zásada 3). Z uvedených důvodů je tedy třeba, aby příslušný soud i úřední osoby, podílející se na rozhodování o právech stěžovatele, přijaly efektivní opatření k ochraně jeho práv. Minimem takovýchto efektivních opatření je právě ustanovení kvalifikovaného zástupce pro soudní řízení, pokud o něj stěžovatel požádá.
Lze tedy uzavřít, že požádá-li o ustanovení zástupce pro řízení před soudem účastník, o němž lze na základě skutečností vyplývajících se ze soudního či správního spisu zjistit, že je osobou s duševním nebo mentálním postižením, je naplněna druhá z podmínek v § 35 odst. 8 s. ř. s., a sice že je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Pokud je naplněna rovněž první podmínka citovaného ustanovení (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků), soud takové osobě zástupce ustanoví i v případě, že se jedná o řízení, v němž není právní zastoupení obligatorní. Případnou výjimkou z tohoto pravidla by byl účastník s postižením, jehož projevem je kverulatorní vytváření velkého množství soudních případů, aniž by to bylo v jeho zájmu. Pak by v odůvodněném případě mohl převýšit zájem státu na ochraně před kverulantstvím a ochrana zájmu samotného účastníka (k tomu srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Salontaji - Drobnjak proti Srbsku ze dne 13. 10. 2009, stížnost č. 36500/05).
Z procesní situace, kterou v odůvodnění napadeného rozhodnutí předestřel městský soud, vyplývá, že se městský soud předběžně domnívá, že stěžovatel zmeškal uplatnění svých práv v předcházejícím řízení, v němž bylo vydáno napadené správní rozhodnutí. I v takovéto situaci je však třeba, aby byl stěžovatel právně zastoupen. V prvé řadě je zde možnost, že kvalifikovaný zástupce předloží takovou právní argumentaci, v níž předestřený deficit překoná. Je zde však i taková možnost, že zástupce doporučí stěžovateli jiný postup, který by byl pro stěžovatele procesně výhodnější.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že pro spravedlivé rozhodování o právech stěžovatele je nutno přihlížet k jeho duševnímu onemocnění a umožnit mu náležitou obranu jeho práv. K takovémuto postupu je nezbytné, aby byl stěžovatel zastoupen kvalifikovaným zástupcem.
Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených napadené usnesení městského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto rozsudku, a je tudíž zavázán ustanovit stěžovateli zástupce. O případné náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2011
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu