ním zabezpečení, ve znění zákona č. 306/1991 Sb. a vyhlášek č. 260/1990 Sb. a č. 30/1993 Sb“ Doba činnosti experta v zahraničí v období let 1988 — 1991 se pro nárok a výši sta- robního důchodu, na nějž vznikl nárok v roce 2006, hodnotí jako doba pojištění ($ 13 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, $ 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpe- čení); pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu je tato doba dobou vy- loučenou [$ 16 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, věta prvá před středníkem, $ 12 odst. 7 písm. e) vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zá- kon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném k 31. 12. 1995].
Nárok na předčasný starobní důchod a je- ho výši bylo v posuzované věci nutno posoudit podle zákona o důchodovém pojištění a naříze- ní č. 1408/71. Od 1. 5. 2004 má nařízení apli- kační přednost před vnitrostátními právními předpisy v případech, kdy dojde k jejich kolizi. Skutkový stav v projednávané věci je ne- sporný; spornou je otázka, jak vyložit pravidla pro stanovení výše důchodu za situace, kdy stěžovatel pracoval v uvedené mezinárodní organizaci v uvedeném časovém rozmezí. Prvotním krokem v každé důchodové zá- ležitosti je zjistit, zda žadateli, jenž se obrátil na nositele pojištění v České republice, vzni- kl na důchod nárok.
Zvláštní situace pak na- stává, pokud se žadatel pohyboval uvnitř Spo- lečenství; pak platí pravidlo, že nezíská-li pojištěnec potřebnou dobu pojištění bez při- hlédnutí k zahraničním dobám pojištění, při- hlíží se pro účely nároku na důchod i k dobám pojištění získaným v kterémkoli členském stá- tě (čl. 45 odst. 1 nařízení č. 1408/71). O tako- vou situaci v posuzované věci nešlo, neboť k hodnocení dob do zániku ČSFR (do 31. 12. 1992) je příslušná Česká republika podle pří- lohy III bodu 9 nařízení č. 1408/71 (v tomto ohledu není žádný spor), přičemž stěžovateli bylo hodnoceno v období od 1.
9. 1959 do 31. 12. 1992 celkem 11 692 dnů jako doby po- jištění, tedy 32 let. Nejvyšší správní soud zdů- razňuje, že stěžovateli byly pro nárok a výši (procentní výměry) důchodu plnohodnotně započteny veškeré doby, po které pracoval v Rumunsku v letech 1988 - 1991 (jednalo se o 958 dnů). Nárok na starobní důchod tedy stěžovateli vznikl i jen s přihlédnutím k čes- kým dobám pojištění, které představovaly 32 let (pro nárok je třeba splnit dobu 25 let pojištění - srov. $ 31 odst. 1 zákona o důcho- dovém pojištění).
Pro výši procentní výměry důchodu je pak určující, že za každý celý rok pojištění činí důchod 1,5 % výpočtového zá- kladu měsíčně ($ 34 odst. 1 zákona o důcho- dovém pojištění). Procentní výměra důchodu V posuzované věci tedy zcela odráží stěžova- telovu činnost v zahraničí, neboť procentní výměra tzv. solo důchodu činí (32 x 1,5 %) 48 %, v případě (jak objasněno dále) výpočtu tzv. teoretického důchodu podle nařízení č. 1408/71 (32 let českých dob, 12 let sloven- ských dob x 1,5 %) 66 %. (Stranou je nutno ponechat otázku snížení důchodu jako dů- chodu předčasného o 1,8 % výpočtového zá- kladu, neboť k ní spor nemíří.) 284 Takovýto postup zcela odráží právní úpra- vu, kterou nutno na posuzovanou věc apliko- vat.
Podle $ 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se považují za doby pojištění též do- by zaměstnání získané před 1. 1. 1996 podle předpisů platných před tímto dnem (jde-li o dobu zaměstnání v cizině před 1. 5. 1990, hodnotí se tato doba, pokud za ni bylo zapla- ceno pojistné). Stěžovatel pracoval v Rumun- sku v letech 1988 - 1991, tedy před rokem 1996; jeho činnost lze považovat za činnost tzv. expertů v zahraničí - jednalo se o zvláštní kategorii osob účastných sociálního zabezpe- čení ($ 44 vyhlášky č. 149/1988 Sb. stanovo- val, že jde o osoby, které v rámci mezinárodní spolupráce jsou se souhlasem českosloven- ských orgánů činné v zahraničí pro zahranič- ní zaměstnavatele, tyto osoby byly odměňová- ny v zahraničí - definice experta v zahraničí byla v roce 1990 dvakrát změněna - srov. vý- hlášku č. 123/1990 Sb., č. 260/1990 Sb.; pro účely důchodového zabezpečení se za hrubý výdělek považoval měsíční hrubý výdělek, který takové osobě náležel v průměru za po- sledních 12 kalendářních měsíců před vyslá- ním do zahraničí - $ 44 odst. 4 citované vy- hlášky).
Existence této zvláštní skupiny osob byla pro účely důchodového zabezpečení zrušena zákonem č. 306/1991 Sb. s účinností od 1. 8. 1991. Od 1. 5. 1990 platilo, že doba zaměstnání v cizině se bude hodnotit pouze v případě, že za tuto dobu bude zaplaceno po- jistné [$ 11 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o so- ciálním zabezpečení“)]. Ovšem pro doby před 1. 5. 1990 bylo zakotveno pravidlo v $ 1694 citovaného zákona, podle něhož doby za- městnání v cizině před 1.
5. 1990 se hodnotí podle předpisů platných před tímto dnem, a dále v $ 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. je stanoveno, že v rozsahu a za podmínek sta- novených předpisy platnými před 1. 5. 1990 se hodnotí před tímto dnem doba činnosti expertů v zahraničí; pokud taková doba zapo- čala před tímto dnem a trvá po 30. 4. 1990, hodnotí se takto i tato doba; obdobně pak při úplném zrušení institutu expertů v zahraničí k 1. 8. 1991 byla přijata přechodná úprava v $ 175 odst. 6 citované vyhlášky pro dobu po 30.
4. 1990. Odkazuje-li tedy $ 13 odst. 1 zá- kona o důchodovém pojištění na předpisy platné před 1. 1. 1996, pak pro období čin- nosti expertů v zahraničí, jejichž činnost za- počala před 1. 5. 1990 a trvala i po tomto da- tu, jsou rozhodující, pokud jde o hodnocení těchto dob, ustanovení $ 169a zákona o so- ciálním zabezpečení a $ 175 odst. 3 vyhlášky č. 149/1988 Sb. Jednalo se o zvláštní skupinu osob, u kterých bylo zcela důvodné po změně politických poměrů požadovat, aby při exi- stenci odměňování ze strany zahraničních subjektů řešily své důchodové pojištění na zcela jiném základě (především na základě platby do českého systému důchodového za- bezpečení - pojištění).
Při nejednoznačnosti a značné variabilitě možných postavení, ve kterých se tzv. experti v zahraničí ocitali před rokem 1990 (v některých případech odváděli daně čs. státu, v jiných nikoli), není podle Nejvyššího správního soudu možné pomi- nout uvedená přechodná ustanovení a poža- 627 1608 dovat, aby tyto osoby doplatily pojistné za do- by, kdy působily v zahraničí, zejména pak v časově omezeném intervalu konce roku 1999. Ostatně tak žalovaná rovněž nepostu- povala a dobu činnosti v Rumunsku stěžova- teli plně hodnotila.
V tomto ohledu tedy zá- věry krajského soudu, byť mimochodem řečené, nejsou správné. Jinou otázkou je, jak měl být veden výpo- čet procentní výměry důchodu ve vztahu k době činnosti stěžovatele v Rumunsku; po- dle $ 34 odst. 1 a $ 36 odst. 1 zákona o dů- chodovém pojištění výše procentní výměry důchodu činí za každý celý rok doby pojiště- ní 1,5 % výpočtového základu měsíčně (zde snížená o 0,9 % výpočtového základu za kaž- dých i započatých 90 kalendářních dnů z do- by ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku).
Ža- lovaná hodnotila dobu činnosti stěžovatele v Rumunsku jako českou dobu pojištění v pl- ném rozsahu, takže stěžovateli započetla 32 let pojištění, čemuž odpovídá 48 % výpo- čtového základu jako procentní výměry dů- chodu. Zde možno učinit prvý dílčí závěr, to- tiž, že stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že doba jeho činnosti jako experta zahraničí nebyla žalovanou vůbec pro nárok a výši dů- chodu hodnocena. V tomto ohledu se patrně dopustil chybné úvahy i krajský soud, pokud předpokládal, že tzv. vyloučená doba nebyla pro nárok a výši důchodu hodnocena.
Insti- tut vyloučených dob má ovšem v právu dů- chodového pojištění jiný smysl, jak Nejvyšší správní soud ukáže dále. Jeli v průběhu posouzení žádosti o dů- chod postaveno najisto, že nárok vznikl, a dále, jak vysoká má být procentní výměra důcho- du, je třeba vypočítat (stanovit) výpočtový zá- klad, z nějž bude procentní výměra důchodu odvozena. Pravidla pro stanovení výpočtové- ho základu jsou obsažena v $ 15 až $ 18 záko- na o důchodovém pojištění. Zjednodušeně lze uvést, že se stanoví určitý průměrný výdě- lek (za určité období), jenž byl pojištěncem dosažen, ten se určitým způsobem dále ome- zí (tzv. redukce) a z něj se pak určí ona pro- centní výměra.
Zákon o důchodovém pojiště- ní pro jednotlivé prvky výpočtu užívá 628 specifické pojmosloví (výpočtový základ, osobní vyměřovací základ). Je-li vypočítáván průměrný výdělek za určité období (zde tzv. rozhodné období), pak vyvstává vždy otázka, jak nakládat s dobami spadajícími do tohoto rozhodného období, kdy pojištěnec neměl výdělky vůbec, anebo je měl jako v posuzova- né věci v cizině, takže pro účely důchodové- ho zabezpečení (pojištění) je nelze použít. Právo důchodového pojištění tyto situace řa- du desetiletí řeší institutem tzv. vyloučených dob; pokud právní norma určitou dobu pro- hlásí za dobu vyloučenou, taková doba při vý- počtu nerozmělňuje výdělky dosažené v roz- hodném období.
Podle $ 16 odst. 4 jsou před 1. 1. 1996 vyloučenými dobami doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního vý- dělku. Předpisem „platným před 1. 1. 1996“ je vyhláška č. 149/1988 Sb., jež v $ 12 odst. 7 písm. ©) stanoví, že z kalendářního roku se vylučují doby zaměstnání v cizině, nejde-li o pracovníky v zahraničí, a o doby započtené podle $ 10 zákona o sociálním zabezpečení. Do 1. 8. 1991 toto ustanovení obsahovalo i výjimku pro experty v zahraničí.
Zákon č. 306/1991 Sb. nepřijal pro experty v zahra- ničí jiná přechodná ustanovení než v $ 175 odst. 6 vyhlášky č. 149/1988 Sb. Není zde tedy právní úprava, která by po zrušení veškerých pravidel platících pro experty v zahraničí, s výjimkou hodnocení dob, jak ukázáno výše, přikazovala použít pro stanovení výpočtové- ho základu ustanovení předpisů o sociálním zabezpečení, jak platily a byly účinné před 1. 8. 1991, tedy zejména $ 12 odst. 7 písm. e) a $ 44 odst. 4 vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve zně- ní před 1.
8. 1991. Přitom v jiných případech zákonodárce taková přechodná opatření při- jal (srov. kupř. institut tzv. pracovníků v za- hraničí a $ 175 odst. 7 a $ 176 odst. 4 vyhlášky č. 149/1988 Sb.). Nejvyšší správní soud proto musel vyhodnotit, zda takový přístup nese znaky rozpornosti s uznávanými právními principy či zásadami, o něž se opírá právní stát. Důsledkem postupu, který zákonodárce v roce 1991 zvolil, je, že doba činnosti experta v zahraničí pro účely stanovení výpočtového základu bude dobou vyloučenou; znamená to, že výdělková úroveň dosažená před vyslá- ním na zahraniční misi bude garantována.
Při relativně dlouhém rozhodném období (počí- naje rokem 1986) pak efekty, které mohou nastávat, mohou být velmi rozličné a budou velmi záviset na tom, jakých výdělků bude po- jištěnec dosahovat po návratu z takové mise. Institut vyloučených dob v zásadě zaručuje neutralitu výpočtu; jinak tomu ovšem bude v případě, kdy pojištěnec před vysláním do zahraničí dosahoval enormně vysokých vý- dělků a po návratu ze zahraničí jeho výdělko- vá úroveň významně poklesne či bude neza- městnán po dlouhou dobu apod., tedy „váha“ vyloučené doby může mít na výpočet určitý vliv.
Pokud ovšem pojištěnec dosahuje po ná- vratu z ciziny obdobných či vyšších výdělků, pak vyloučené doby jeho výpočtový základ nikterak nezkreslí. Naopak v některých pří- padech, kterým je ovšem i stěžovatelův, by neexistence vyloučené doby vedla k nižšímu důchodu. Jestliže je totiž namísto vyloučené doby v letech 1988 - 1991 dosazen do výpočto- vého schématu průměrný výdělek za 12 ka- lendářních měsíců předcházejících vyslání do zahraničí ve smyslu $ 44 odst. 4 vyhlášky č. 149/1988 Sb., ve znění účinném do 31.
7. 1991 (což ve stěžovatelově případě předsta- vuje podle údajů obsažených v soudním spi- se částku 5 232 Kč), pak procentní výměra je- ho důchodu by byla, jak orientačně zjistil Nejvyšší správní soud, dokonce nižší, než ja- ká mu byla stanovena žalovanou při existenci doby v letech 1988 - 1991 jako doby vylouče- né; takový efekt, jak shora uvedeno, nastává pravidelně v situacích, kdy výdělky v rozhod- ném období netrpí významnými výkyvy. Ten- to závěr platí jak pro výpočet tzv. solo důcho- du podle českých předpisů (český důchod za 32 let pojištění), tak pro výpočet dílčího (pro rata temporis) důchodu odpovídajícího 32 letům pojištění v českém systému při teo- retické výši odpovídající 44 letům pojištění.
Podle nařízení č. 1408/71 je totiž žalovaná po- vinna provést srovnání výpočtu výhradně po- dle českých předpisů na základě českých dob s tím, že doba pojištění před 1. 1. 1996 získa- ná podle právních předpisů jiného členské- ho státu se z rozhodného období vylučuje [v posuzované věci doba od 1. 1. 1993 na Slo- vensku, doba v Rumunsku v letech 1988 — 1991 nebyla žalovanou posouzena jako doba pojiš- tění získaná podle rumunských předpisů, ať už podle Smlouvy mezi Českou republikou a Rumunskem o sociálním zabezpečení (pub- likované pod č. 25/2004 Sb. m.
s.), či od 1. 1. 2007, kdy se Rumunsko stalo členským stá- tem EU, podle nařízení č. 1408/71], s výší dů- chodu, která by náležela, kdyby všechny doby pojištění oznámené zahraničním nositelem pojištění (zde slovenským) byly získány po- dle českých právních předpisů (tzv. teoretic- ká výše), tato teoretická výše se sníží tak, aby odpovídala poměru délky dob pojištění zís- kaných podle českých právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech člen- ských státech (tzv. dílčí, pro rata temporis dů- chod).
Žalovaná provedla takovéto srovnání, přičemž ve výpočtech dobu působení stěžova- tele v Rumunsku vyloučila, tedy v podstatě ne- utralizovala její vliv na výpočet důchodu. Za té- to situace byl dílčí důchod pro stěžovatele výhodnější a ten mu žalovaná přiznala. Právní úprava, podle níž se doby činnosti experta v zahraničí hodnotí jako doby pojiš- tění a pro účely stanovení osobního vyměřo- vacího základu jsou dobami vyloučenými, ne- nese žádné znaky, které by bylo možno hodnotit jako neslučitelné s ústavními princi- py; stěžovateli byla tato doba hodnocena pro "nárok a výši důchodu, tedy princip ekvivalen- ce, jehož se stěžovatel v kasační stížnosti do- volává, byl zde respektován.
Jinak je ovšem nutno zdůraznit, že v systému důchodového pojištění je obecně rozhodným právem ta úprava, která je účinná v době vzniku nároku na důchod, a doby „získané“ v minulosti lze hodnotit pouze v případě, že přechodná usta- novení na takovou situaci pamatují; v průběž- ně financovaném systému důchodového po- jištění závislém na možnostech ekonomicky aktivní generace financovat důchodový systém nelze vyloučit změny, které omezí ná- roky osob ucházejících se o důchod - doby získané podle předchozích právních předpi- sů v průběhu kariéry trvající téměř padesát let nelze bez dalšího považovat za nabyté ná- roky typu iura guesita, jež nemohou být nik- terak v budoucnu dotčeny, takový přístup by 629 1609 zcela znemožnil změny důchodového systé- mu pro období celých generací a jakákoli změna by musela být přijímána v předstihu cca 40 let.
Nicméně omezující zásahy jsou jis- tě nežádoucí a systém z hlediska jeho věro- hodnosti pro účastníky nepochybně citlivě zasahují. Proto zákonodárce v právu důcho- dového pojištění pravidelně koncipuje rozsá- hlá přechodná opatření mající za cíl doby „nabyté“ podle dřívějších předpisů zachovat i pro budoucno; učinil tak i v posuzované vě- ci, a proto Nejvyšší správní soud takovou úpravu nezpochybňuje. Úprava vyloučených dob ve stěžovatelově případě splnila svůj pri- mární účel, totiž nerozmělnit výpočet prů- měrného výdělku v rozhodném období.
Po- stup žalované při aplikaci právních norem tedy stěžovateli poskytl veškeré výhody, které systém může nabídnout. Naopak vyhovění stěžovatelově požadavku by v této věci podle názoru Nejvyššího správního soudu vedlo ke snížení doposud přiznaného důchodu. 1609 2. Sociální zabezpečení: přepočet dob pojištění z jednotek používaných jinými státy k čl. 15 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a je- jich rodiny pohybující se v rámci Společenství, ve znění nařízení č. 3795/81 a Aktu o pod- mínkách přistoupení Španělského království a Portugalské republiky a o úpravách smluv Podle čl.
15 nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na za- městnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, se provádí pou- ze přepočet těch dob pojištění jiného členského státu Evropské unie, které jsou uve- deny v jiných jednotkách, než jsou jednotky, v nichž doby pojištění počítá stát provádějící výpočet příslušné důchodové dávky.
Ing. Anton M. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. března 2008
JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu