6 Ads 15/2006- 42 - text
č. j. 6 Ads 15/2006 - 44
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: M. G., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Ca 116/2005 - 30 ze dne 27. 12. 2005,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. České správě sociálního zabezpečení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2005, č. j. 12 Ca 116/2005 – 12, byla odmítnuta žaloba žalobce s odůvodněním, že neurčité podání ze dne 28. 6. 2005, které podle svého obsahu lze považovat za žalobu, žalobce k výzvě soudu nedoplnil a neodstranil vady podání. Ke svému podání, jež soudu došlo dne 28. 6. 2005, žalobce připojil sdělení České správy sociálního zabezpečení z 25. 5. 2005 ve věci žádosti o úpravu důchodu v rámci mimosoudní rehabilitace podle zákona č. 87/1991 Sb. a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 23. 5. 2005, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.
Proti uvedenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a dalším podáním z 6. 12. 2005 požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Této žádosti městský soud nevyhověl po zjištění, že celkový příjem stěžovatele (plný invalidní důchod + vdovecký důchod) činí 9302 Kč, takže uvedený příjem stěžovatele přesahuje dvojnásobně životní minimum podle § 3 odst. 2 písm. e) a odst. 3 písm. a) zákona č. 463/1991 Sb. Zároveň vyplácená dávka důchodového pojištění stěžovateli přesahuje průměrnou dávku důchodového pojištění vyplácených v České republice. Městský soud proto došel k závěru, že výše dávky vyplácené stěžovateli ve formě důchodového pojištění, nezakládá u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Proto nebylo žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce vyhověno.
Na uvedené usnesení městského soudu stěžovatel reagoval podáním ze dne 17. 1. 2006, adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, jež podle svého obsahu lze považovat za kasační stížnost. V kasační stížnosti se stěžovatel vyjadřuje ke svému pracovnímu působení v minulosti, zmiňuje se o své sociální situaci, kterou považuje za neutěšenou, neboť žije ve společné domácnosti se svojí dcerou a žijí ze svých důchodů. Stěžovatel sice výslovně neuvádí, čeho se svojí stížností domáhá, z obsahu jeho podání je však zřejmé, že považuje usnesení městského soudu za nesprávné a má za to, že by mu měl být soudem ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel sice neuvádí, z jakého důvodu kasační stížnost podává, z obsahu jeho stížnosti lze dovodit, že ji podává z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (§ 103 odst. 1 písm. a/ zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“). Kasační stížnost není důvodná.
Podle § 35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. V řízení o kasační stížnosti stěžovatel musí být zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.), v daném případě tedy přicházelo v úvahu, aby zástupcem stěžovatele byl ustanoven advokát. Městský soud po posouzení celkového příjmu stěžovatele, jenž činí částku 9302 Kč měsíčně, dospěl k závěru, že výše uvedené dávky vyplácené stěžovateli ve formě důchodového pojištění, u něj nezakládá předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
S tímto závěrem se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud, neboť uvedený příjem stěžovatele ve formě důchodového pojištění skutečně přesahuje průměrnou dávku důchodového pojištění, vyplácenou v České republice, jak na to poukázal již městský soud. K ustanovení zástupce přitom soud může přistoupit pouze tehdy, jsou-li u navrhovatele předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Městský soud proto nepochybil, když žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce nevyhověl. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Lze pouze dodat, že v případě zastoupení stěžovatele advokátem, činí odměna advokáta za jeden úkon částku 250 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., pokud by se v daném případě jednalo o nárok v oblasti sociálního zabezpečení nebo důchodového pojištění.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1, 2 s. ř. s. Stěžovatel tedy nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, a právo České správy sociálního zabezpečení na náhradu nákladů řízení je v posuzované věci ze zákona vyloučeno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. června 2006
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu