6 Ads 163/2011- 312 - text
6 Ads 163/2011 - 312
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Dipl. Ing. M. H., zastoupen Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí Republiky 28, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 8. 2010, č. j. 16 Cad 215/2008 - 196,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti..
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. MUDr. Janě Kollrossové, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 960 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) ze dne 14. 5. 2008, č. X1, byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38, § 39, § 43 a § 44 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a Nařízení Rady (EHS) č. 574/72. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná uvedla, že posouzení zdravotního stavu pro účely plné a částečné invalidity spadá s přihlédnutím k ustanovení čl. 40 odst. 4 Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 do kompetence instituce státu, která rozhoduje o plném nebo částečném invalidním důchodu. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Přerově ze dne 8. 4. 2008 není žalobce plně invalidní a není ani částečně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti pouze o 20 %.
Proti zmíněnému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 8. 2010, č. j. 16 Cad 215/2008 - 196, tak, že žalobu zamítl. Své rozhodnutí založil na posudku orgánu příslušného k posouzení invalidity žalobce v přezkumném řízení, a to Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (dále též „posudková komise“), pracoviště v Plzni. Z posudku posudkové komise, jež podle názoru krajského soudu splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, vyplývá, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí žalované neurotická depresivní symptomatologie středně těžká s agorafobií a klaustrofobií, jež v rozhodné době odpovídala zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole V - duševní poruchy a poruchy chování, položky 4 - neurologické, stresové a somatoformní poruchy, úzkostné a fobické poruchy, obsedantně kompulsivní poruchy, reakce na stres, poruchy přizpůsobení, disociační poruchy, písm. b) - středně těžké poruchy 20 %.
U žalobce jde o středně těžkou neurotickou poruchu odpovídající intenzitou psychofarmakologické léčbě, komise zdůvodnila, že nejde o těžkou neurotickou poruchu a rovněž že nejde o zvlášť těžkou poruchu ve smyslu obsedantní neurózy. Posudková komise míru poklesu schopnosti navýšila o 10 % podle § 6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. pro ostatní zdravotní postižení, takže celková míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce činí 30 %. Krajský soud vyšel z toho, že žalobci se v řízení nezdařilo prokázat, že by k 14.
5. 2008 byl plně nebo částečně invalidní. Krajský soud dále poukázal na to, že vada řádného předvolání žalobce k jednání posudkové komise byla při posledním doplnění posudku odstraněna, žalobce byl znovu řádně k jednání posudkové komise předvolán, přičemž se omluvil ze zdravotních důvodů. Vzhledem k tomu, že byl řádně předvolán, je jeho věcí, pokud se jednání posudkového orgánu nezúčastnil. Účast žalobce u jednání soudu není nezbytně nutná, soud sám nemá žádných odborných znalostí z oboru medicíny a nerozhoduje v daném případě volnou úvahou, ale vychází z odborného posudku posudkové komise, která je k tomuto účelu pro soudní přezkum určena zákonem pro ochranu práv žalobce.
Posudková komise svůj posudek opakovaně doplnila vzhledem k námitce žalobce a k předloženým lékařským zprávám, kdy nejčerstvější je z roku 2010. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že posudková komise zhodnotila veškerou dokumentaci, jak má na mysli ustanovení čl. 40 Nařízení Rady (EHS) č. 574/72, kde je upraveno určení stupně invalidity s tím, že při zjištění stupně invalidity vezme instituce členského státu v úvahu dokumenty a lékařské zprávy a informace administrativního charakteru, které dostala od instituce jiného členského státu, přičemž si zachová své právo dát žadatele prohlédnout svým lékařem.
Krajský soud předložil posudkové komisi veškeré listiny, které žalobce předložil v jazyce německém, a tyto nechal přeložit kvalifikovaným překladatelem do jazyka českého, neboť jednacím jazykem před českými soudy je čeština. Posudková komise zhodnotila veškeré dokumenty, které byly předloženy nositelem pojištění SRN a tyto byly přeloženy do regulérního českého překladu lékaři OSSZ a lékaři posudkové komise. Krajský soud tak vyšel z toho, že dostál svým povinnostem a poskytl žalobci dostatečnou ochranu z hlediska jeho práv, a má za to, že komise vyšla z dostatečně zjištěného skutkového stavu na základě dokumentace, která byla předložena německým nositelem pojištění a samotným žalobcem.
Posudková komise vyšla z dostatečných podkladů, aby mohla stanovit příčinu DNZS, tento podřadit pod příslušné ustanovení dle českých právních předpisů.
K námitce žalobce, že měl být posouzen OSSZ dle místa trvalého bydliště, krajský soud uvedl, že v daném případě žalovaná určila Okresní správu sociálního zabezpečení v Přerově, jejíž příslušnost je dána sídlem žadatelova posledního zaměstnavatele v České republice, tj. Severomoravskými cukrovary, závodem 8 Prosenice. Tento žalobní bod tedy nebyl shledán důvodným.
K namítané neúměrné délce řízení krajský soud uvedl, že rozhodnutí sice nebylo vydáno v zákonné lhůtě stanovené správním řádem, žalobce však jednak měl brojit v rámci správního řízení opatřením proti nečinnosti v rámci tohoto řízení nebo eventuálně správní žalobou proti nečinnosti. Rozhodnutí v tomto řízení vydané, byť po lhůtě stanovené správním řádem, nemá za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Tento žalobní bod proto rovněž nebyl shledán důvodným.
Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla shledána důvodnou, neboť žalobce nebyl zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, žaloba byla podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta.
Proti rozsudku krajského soudu podal kasační stížnost žalobce (dále též „stěžovatel“), v níž namítl, že krajský soud žalobu zamítl, ač pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. b), c) s. ř. s. spočívající v tom, že žalobce neměl možnost být v tomto řízení zastoupen advokátem, i když o jeho ustanovení z finančních důvodů a zdravotních důvodů žádal, že žalobce nebyl účasten jednání posudkové komise, kterého se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, posudková komise tedy zpracovala znalecký posudek bez toho, aniž by jej osobně vyšetřila, a že žalobce neměl možnost ze zdravotních důvodů účastnit se jednání dne 3.
8. 2010, soud jeho žádosti o odročení jednání nevyhověl a rozhodl v jeho nepřítomnosti, měl rozhodnutí zrušit. Stěžovatel je přesvědčen, že z důvodu DNZS poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti tak, že je plně invalidní i podle zákonů v České republice. Podle stěžovatele není možné a spravedlivé, aby ve dvou státech EU (v ČR a SRN) byl jeho zdravotní stav pro nárok na invalidní důchod posuzován zcela odchylně. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) s.
ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních náležitostí. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatnil přípustný důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podmínka povinného zastoupení advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. je také splněna. Kasační stížnost je tedy přípustná. Nejvyšší správní soud dále přezkoumal kasační stížnost v rozsahu stěžovatelem uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel namítá, že neměl možnost být v řízení před krajským soudem zastoupen advokátem, i když o jeho ustanovení z finančních a zdravotních důvodů žádal. Především je na místě uvést, že pro řízení před krajským soudem zákon nevyžaduje povinné zastoupení advokátem. Pokud stěžovatel požádal o ustanovení zástupce soudem, této jeho žádosti vyhověno nebylo, když usnesením Krajského soudu v Plzni z 2. 9. 2009 byl návrh žalobce na ustanovení zástupce zamítnut. Proti tomuto usnesení žalobce kasační stížnost nepodal.
K námitce stěžovatele, že nebyl účasten jednání posudkové komise, lze především uvést, že k poslednímu jednání posudkové komise byl stěžovatel předvolán, ze zdravotních důvodů se však nedostavil, když svoji neúčast omluvil tímto zdravotním stavem. Při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti fyzických osob pro účely invalidity vychází posudková komise zejména z nálezů ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy.
Obligatorní osobní vyšetření posuzované osoby před posudkovou komisí zákon nepředpokládá, jedná se pouze o možnost, jíž může posudková komise využít podle své vlastní úvahy. Posudková komise, stejně jako lékař OSSZ, vychází totiž z lékařských zpráv a nálezů ošetřujících lékařů účastníka řízení, které obvykle obsahují dostatečné výsledky potřebné pro objektivizaci zdravotního stavu posuzované osoby. Podstata činnosti posudkových lékařů pak spočívá v určení, jak konkrétní diagnóza posuzované osoby ovlivňuje pracovní schopnost a míru jejího poklesu.
V daném případě měla posudková komise k dispozici dostatek lékařských zpráv, na jejichž podkladě mohla posoudit zdravotní stav stěžovatele a jemu odpovídající pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti. Ostatně vůči závěru posudkové komise o zhodnocení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele neuvádí stěžovatel žádné konkrétní výhrady.
K námitce stěžovatele, že neměl možnost ze zdravotních důvodů účastnit se jednání u krajského soudu dne 3. 8. 2010, přičemž soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání a rozhodl v jeho nepřítomnosti, se vyjádřil krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedl k tomu, že stěžovatel pouze obecně uvedl, že žádá, aby ze zdravotních důvodů bylo jednání odročeno na polovinu října, aniž by uvedl, z jakých důvodů žádá odročení jednání na tento termín, zda se např. k jednání dostaví, zašle další zdravotní zprávy atd.
Svůj zdravotní stav přitom nijak nedoložil. Krajský soud řízení vzhledem k stáří spisu a k délce řízení již neodročoval, neboť jak již v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, účast stěžovatele u jednání soudu není nezbytná, soud nerozhoduje volnou úvahou, zdravotní stav stěžovatele je posuzován k 14. 5. 2008 a v průběhu řízení měl stěžovatel možnost předložit zdravotní dokumentaci, což učinil. Důvody pro odročení jednání nebyly shledány a řízení proběhlo v nepřítomnosti stěžovatele. S takto posouzenou žádostí o odročení jednání před krajským soudem se i Nejvyšší správní soud ztotožňuje a nemá, co by k věci dodal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu podle § 60 odst. 1 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Žalovaná, jako procesně úspěšný účastník řízení, pak nemá podle § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení právo, neboť je správním orgánem ve věcech důchodového pojištění.
Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Plzni č. j. 16 Cad 215/2008 - 258 ze dne 27. 7. 2011 ustanoven pro řízení o kasační stížnosti advokát, a to Mgr. MUDr. Jana Kollrossová. Ustanovená advokáta požádala o přiznání odměny za dva úkony právní pomoci, a to převzetí věci (1. 8. 2011), lustrum spisu (3. 8. 2011) spolu s dvěma režijními paušály a přiznáním daně z přidané hodnoty. K tomu je nutno uvést, že podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), mimosmluvní odměna náleží za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven soudem.
V daném případě byl stěžovateli zástupce ustanoven soudem, odměna podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu přichází v úvahu tehdy, pokud se uskutečnila první porada s klientem. Ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu s přiznáním odměny za lustrum spisu nepočítá. Nejvyšší správní soud v daném případě přihlédl k tomu, že se s ohledem na obtížnost komunikace ustanovené advokátky se stěžovatelem, který bydlí v Německu, jehož zdravotní stav mu zřejmě neumožňuje cestovat na delší vzdálenosti, lze první poradu s klientem nahradit studiem spisu.
Z těchto důvodů proto ustanovené zástupkyni byla přiznána odměna za jeden úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu v částce 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, přičemž s ohledem na to, že ustanovená advokátka je plátkyní DPH, byla přiznaná částka zvýšena o 20% DPH na celkovou částku 960 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu