6 Ads 179/2024- 23 - text
6 Ads 179/2024 - 25
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: J. H., zastoupená JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 9. 2023, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 6. 2024, č. j. 64 Ad 16/2023 61,
I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně podala dne 11. 5. 2022 žádost o invalidní důchod. Na základě posudku o invaliditě ze dne 15. 7. 2022 nebyl u žalobkyně ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v souvislosti s onemocněním narkolepsií zjištěn dostatečný pokles pracovní schopnosti, neboť snížení o 20 % nedosahovalo úrovně potřebné pro přiznání invalidního důchodu. Žádost byla proto rozhodnutím ze dne 25. 7. 2022, č. j. X, zamítnuta. Žalobkyně proti rozhodnutí uplatnila námitky. V řízení o námitkách žalovaná vycházela z posudku ze dne 17. 10. 2022, který potvrdil pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 20 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 21. 11. 2022, č. j. X, námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ze dne 25. 7. 2022 potvrdila.
[2] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila žalobou. Krajský soud v Českých Budějovicích zadal vypracování posudku u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též „MPSV“), která v posudku ze dne 19. 4. 2023 dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku onemocnění narkolepsií činil 45 %. Vzhledem k tomu, že pokles pracovní schopnosti dosáhl úrovně pro přiznání invalidního důchodu, krajský soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. 64 Ad 2/2023 60, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaná v dalším řízení rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023, č. j. X, změnila původní rozhodnutí tak, že žalobkyni od 1. 9. 2022 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. K námitkám žalobkyně posudkový lékař žalované vyhotovil posudek ze dne 5. 9. 2023, dle kterého bylo onemocnění žalobkyně podřazeno pod kapitolu VI, položku 5b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Posudek potvrdil pokles pracovní schopnosti žalobkyně o 45 % odpovídající invaliditě prvního stupně. Vzniku invalidity posudkový lékař stanovil shodně k datu 1. 9. 2022. Žalovaná následně rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí ze dne 9. 6. 2023 potvrdila.
[4] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Posudek ze dne 16. 4. 2024 vypracovaný posudkovou komisí MPSV 16. 4. 2024 dle krajského soudu potvrdil, že žalobkyně trpí narkolepsií v podobě středně závažné formy, což představuje snížení pracovní schopnosti o 45 %. Krajský soud posudek hodnotil jako úplný a přesvědčivý. Dle krajského soudu posudková komise přihlédla k subjektivním potížím žalobkyně a ke všem odborným lékařským nálezům. Zabývala se též znaleckým posudkem MUDr. Pavla Dohnala předloženým žalobkyní i zprávou z pedagogicko psychologické poradny. Krajský soud poukázal na závěry posudkové komise MPSV, dle kterých žalobkyně sice nezvládá celodenní aktivity, avšak při dodržení odpovídajících úlev zkrácenou pracovní činnost vykonávat může. Nejedná se u ní tudíž o těžkou formu onemocnění, která by odpovídala vyššímu stupni invalidity. Krajský soud dospěl k závěru, že zdravotní stav žalobkyně a závažnost jejího onemocnění byly posudkovou komisí MPSV posouzeny dostatečně.
[5] Pokud se jedná o datum vzniku invalidity, krajský soud uvedl, že jej posudková komise MPSV i posudkoví lékaři shodně stanovili na 1. 9. 2022, tedy k okamžiku ukončení středoškolského studia žalobkyně. Narkolepsie sice byla žalobkyni diagnostikována již v průběhu studia, avšak v tomto období posudková komise MPSV shledala pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 30 %.
[6] K námitce, že žalobkyně usíná i během chůze a při rozhovorech s jinými lidmi, krajský soud konstatoval, že toto skutkové tvrzení žalobkyně uplatnila až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty pro podání žaloby. Zároveň však uvedl, že popisované obtíže nevyplývají ze zdravotnické dokumentace, ze znaleckého posudku a žalobkyně je nezmínila ani v průběhu jednání posudkové komise MPSV. II. Kasační stížnost
[7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž se neztotožnila s hodnocením posudkové komise MPSV stran míry poklesu její pracovní schopnosti. Namítala, že k usínání u ní dochází i přes zavedenou medikaci. Jedná se tedy o těžší formu onemocnění odpovídající míře poklesu její pracovní schopnosti v rozsahu 60 % až 70 %. Dle stěžovatelky se posudková komise MPSV měla s jejími námitkami dostatečně vypořádat, což neučinila. Ze závěrů posudkové komise není patrné, proč onemocnění podřadila pod kapitolu VI, položku 5b (nikoli pod položku 5c) vyhlášky o posuzování invalidity. Z posudku také neplyne, jak komise dospěla ke snížení pracovní schopnosti stěžovatelky pouze ve výši 45 % a jak stanovila datum vzniku invalidity. Stěžovatelka uvedla, že onemocnění ji limitovalo již od ukončení povinné školní docházky.
[8] Stěžovatelka dále rozporovala závěr krajského soudu, že část námitek uplatnila až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. V žalobě vymezila, že její zdravotní obtíže jsou závažnější, než jak uváděli posudkoví lékaři. Další podání, kterým reagovala na vyjádření žalované, tak představovalo rozvedení dříve uplatněných žalobních bodů. Krajský soud proto námitku, že u ní k usínání dochází i při chůzi a rozhovorech, nesprávně hodnotil jako opožděnou. Jelikož k této námitce nepřihlédl, neúplně zjistil skutkový stav věci. Krajský soud rovněž nesprávně odmítl provést výslech stěžovatelčina přítele a doplnit podklady o zprávu ošetřujícího lékaře.
[9] Žalovaná práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[11] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a uplatní se na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech, k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná), nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 10 As 154/2021 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 31).
[12] Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise MPSV jsou oprávněny nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu, ale též k posouzení poklesu pracovní schopnosti a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni, jakož i jejím vzniku, trvání nebo zániku. Správní soud poté ověřuje pouze to, zda posudek posudkové komise, o který se opírá vydané správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý, neboť k posouzení odborných medicínských otázek nemá potřebné odborné znalosti (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 24, či ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013 22).
[13] Krajský soud postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou. Nechal v řízení opětovně vypracovat posudek posudkovou komisí MPSV, která vycházela ze zdravotní dokumentace a hodnotila i subjektivní potíže, které stěžovatelka v řízení uváděla. Závěry posudkové komise, že možnost stěžovatelky pracovat je omezena, nikoli však zcela vyloučena, jsou v souladu také se znaleckým posudkem, který v řízení předložila sama stěžovatelka, stejně jako s doporučením ošetřujícího lékaře MUDr. Karla Šonky, specialisty na onemocnění narkolepsie. Posudková komise rovněž vysvětlila, proč stěžovatelčino onemocnění neposoudila jako těžkou formu onemocnění, a tedy proč dospěla ke snížení pracovní schopnosti o 45 %, a jakým způsobem určila datum vzniku invalidity.
[14] Krajský soud se při hodnocení přesvědčivosti a úplnosti posudku o invaliditě žádného pochybení nedopustil a své úvahy v napadeném rozsudku řádně odůvodnil. Jde li o hodnocení námitky, že stěžovatelka usíná za chůze či při rozhovorech, jedná se spíše než o novou námitkou (uplatněnou po uplynutí lhůty pro podání žaloby) o doplnění již dříve uplatněné žalobní argumentace. Podstatné je však to, že i s touto námitkou se krajský soud věcně vypořádal tak, že se jedná o dílčí popis zdravotního stavu, jímž se posudková komise zabývala, a to včetně povahy usínání a jeho četnosti. V této souvislosti vycházela nejen z lékařských záznamů a zdravotní dokumentace, ale přihlížela také ke klinickým závěrům znaleckého posudku předloženého stěžovatelkou, jejímu vyšetření při jednání posudkové komise (a obtíží, které stěžovatelka komisi sdělila), jakož i ze zpráv ošetřujícího lékaře MUDr. Karla Šonky. Subjektivní obtíže, které stěžovatelce onemocnění působí, tak posudková komise MPSV hodnotila. Bylo proto nadbytečné za tím účelem vyslýchat stěžovatelčina přítele.
[15] Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že nikterak nesnižuje mírů obtíží, které stěžovatelce její onemocnění působí. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že onemocnění narkolepsií má tendenci se do věku 40 let zhoršovat a poté může následovat zlepšení. Dojde li tedy v budoucnu u stěžovatelky ke zhoršení či zlepšení zdravotního stavu, může to vést ke změně stupně invalidity. IV. Závěr a náklady řízení
[16] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou judikaturou a nepochybil ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. K odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 83/2021 28). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 5. prosince 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu