litacích (v textu též „zákon o mimosoudních rehabilitacích“) Potvrzení bývalého zaměstnavatele o tom, že pracovní poměr stěžovate- le byl zrušen dne 3. 9. 1969 podle $ 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (jeli- kož stěžovatel svému zaměstnavateli oznámil, že zůstává v cizině, kde přijal zaměstnání a požádal o azyl), nelze považovat za osvědčení vydané podle $ 22 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, potvrzu- jící neplatnost skončení pracovního poměru ve smyslu $ 21 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona [tj. okamžité zrušení pracovního poměru podle $ 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, ve znění zákona č. 153/ 1969 Sb.].
Podle ustanovení $ 21 zákona o mi- mosoudních rehabilitacích se za neplat- ný pro účely tohoto zákona považuje právní úkon, jímž došlo v rozhodném období ke skončení pracovního nebo služebního poměru nebo členského poměru k družstvu (dále jen „pracov- ní vztah“) z důvodu politické perzeku- ce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody ($ 2 odst. 2 a 3). Pod písm. a) až e) jsou uve- deny příklady, jichž se to týká. Okamžité zrušení pracovního poměru je uvedeno pod písmenem d) citovaného $ 21 tak- to: „bylli pracovní poměr okamžitě zru- šen podle $ 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č. 153/1969 Sb.“.
Podle $ 22 odst. 1 až 4 téhož zákona na žádost toho, jehož pracovní vztah skončil z důvodů uvedcných v $ 21, vydá mu o tom osvědčení organizace, u níž byl v pracovním vztahu, nebo její právní nástupce (...). Žádost podle odstavce 1 lze podat do šesti měsíců ode dne účin- nosti tohoto zákona. Nevydá-li organiza- ce osvědčení do tří měsíců ode dne, kdy žádost obdržela, může osoba uvedená v odstavci 1 podat do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona soudu návrh na určení, že důvodem skončení pra- covního vztahu byly okolnosti uvedené v $ 21.
Za osvědčení ve smyslu odstav- ce 1 se považuje i osvědčení nebo jiný doklad vydaný organizací přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i soudní rozhodnutí, jestliže z nich vyplývá, že pracovní poměr skončil z důvodů uve- dených v $ 21. V daném případě stěžovatel nedo- ložil svůj požadavek ani „osvědčením“ ani „soudním rozhodnutím“ a svůj nárok odůvodnil písemným dokladem ze dne 26. 9. 1969, v němž mu děkan fakulty strojní ČVUT sděluje, že vzhledem k to- mu, že nenastoupil dne 1. 7. 1969 po skončení dovolené do práce a dopisem ze dne 8.
7. 1969 oznámil, že zůstane v cizině, porušil tímto jednáním pracov- ní kázeň takovým způsobem, že je dán důvod ke zrušení pracovního poměru podle ustanovení $ 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a proto se souhlasem základní organizace příslušného odbo- rového svazu se zrušuje jeho pracovní poměr dnem 3. 9. 1969. Nejvyšší správní soud dospěl k závě- ru, že se Vrchní soud v Praze napade- ným rozsudkem nedopustil nezákonnos- ti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. Nejvyšší správní soud se plně ztotož- ňuje se závěry Vrchního soudu v Praze a shodně s tímto soudem má za to, že stěžovatel nedoložil neplatnost skončení svého pracovního vztahu k ČVUT k 3. 9. 1969 z důvodů uvedených v zákoně o mimosoudních rehabilitacích. Písem- ný doklad o skončení pracovního vzta- hu není dokladem nahrazujícím osvěd- čení požadované citovaným zákonem. Stěžovatelem tvrzený důvod, že zůstal tehdy v cizině kvůli obavám, že by s ním byl ukončen pracovní poměr pro jeho vystupování proti okupaci a podepsání „2000 slov“, pak nezakládá jeho nárok podle zákona o mimosoudních rehabili- tacích, neboť podle tohoto zákona je od- škodněn ten, u něhož z důvodů v zákoně o mimosoudních rehabilitacích uvede- ných skutečně ke skončení pracovního vztahu došlo.
Podle tohoto zákona ne- lze odškodnit obavu, byť reálnou, ale skutečné neplatné skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z dů- vodů uvedených v tomto zákoně. V roz- hodném období, tedy v září roku 1969, zaměstnavatel z důvodů, kterých se stě- žovatel obával, pak ani nebyl oprávněn s ním pracovní poměr skončit, protože zákon mu to umožňoval až po nove- le zákoníku práce provedené zákonem č. 153/1969 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1970. Proto ani stěžovatelovu námitku, že okamžité zrušení pracovního poměru ke dni 3.
9. 1969 bylo důsledkem poli- tické perzekuce a zejména pak poruše- ním jeho lidských práv a svobod a bylo provedeno na základě $ 4 zákonného opatření předsednictva © Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. ze dne 22. 8.1969, o některých přechodných opat- řeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, nelze přijmout, ne- boť jeho pracovní poměr byl zrušen dne 3.9. 1969 podle ustanovení $ 53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Vzhledem k vý- 1119 418 še uvedenému ani podle platné právní úpravy v rozhodném období nemohl být pracovní poměr okamžitě zrušen po- opatření předsednictva © Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. na tento pří- pad nedopadá.
dle $ 53 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zdi) č. 65/1965 Sb. a rovněž $ 4 zákonného 418 Správní rozhodnutí: nedostatek podpisu oprávněné osoby k $ 47 odst. 5 správního řádu k $ 1 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů Samotnou skutečností, že rozhodnutí podle ustanovení $ 1 zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu některých věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, podepsal v rozporu s dikcí odstavce 3 téhož ustanovení zastupující náměstek ministra, a nikoli sám ministr, nebyl ža- lobce (příslušný kraj) na svých právech zkrácen.
Otakar L. v L. proti České správě sociálního zabezpečení o úpravu důchodu podle $ 22 zákona o mimosoudních rehabilitacích, o kasační stížnosti žalobce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu