6 Ads 24/2010- 63 - text
6 Ads 24/2010 - 65
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: M. R., zastoupeného Mgr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2009, č. j. KUOK 50858/2009, sp. zn. KÚOK/44709/2009/OSV - SP/7204, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 5. 1. 2010, č. j. 73 Cad 1/2009 - 27,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Davidu Černému, advokátovi, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 1920 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 14. 10. 2009, č. j. 73 Cad 10/2009 - 6, soud zprostil advokáta JUDr. Zdeňka Nováka se sídlem v Přerově, Čechova 2, funkce zástupce žalobce a ustanovil žalobci advokáta Mgr. Davida Černého se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc. Soud advokáta JUDr. Zdeňka Nováka zprostil funkce zástupce žalobce z důvodu narušení důvěry podle § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o advokacii“). JUDr. Zdeněk Novák svou žádost o zrušení ustanovení zástupcem žalobce odůvodnil tím, že je společníkem společné advokátní kanceláře s JUDr.
Květoslavám Hlínou, který byl ze strany žalobce napaden stížností u České advokátní komory. Žalobce podal na společníka JUDr. Zdeňka Nováka stížnost, v níž vyjádřil nespokojenost s jeho zastupováním v řízení o způsobilosti k právním úkonům, v němž JUDr. Květoslav Hlína žalobce úspěšně zastupoval. Díky této stížnosti na společníka JUDr. Zdeňka Nováka tak došlo k tomu, že zájmy žalobce jsou v rozporu se zájmy advokáta JUDr. Zdeňka Nováka a s možností poskytovat řádně právní služby. JUDr. Zdeněk Novák uvedl, že došlo k narušením důvěry mezi klientem (tedy žalobcem) a všemi společníky společné advokátní kanceláře.
Krajský soud dospěl k obdobnému závěru a konstatoval, že advokát je podle § 20 odst. 2 zákona o advokacii oprávněn požádat o zrušení ustanovení, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi nám a klientem. Krajský soud žádosti vyhověl, neboť důvěra je jedním ze základních atributů vztahu mezi advokátem a klientem.
Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž namítá, že jeho původní právní zástupce neměl právo použít informace, jimiž odůvodnil svou žádost o zproštění funkce a krajský soud neměl takto odůvodněnému návrhu vyhovět. Stěžovatel dále uvedl, že řízení (kárná a soudní), o nichž se advokát JUDr. Novák zmiňoval, nejsou doposud pravomocně skončena, a proto jimi není možno argumentovat. Ve své kasační stížnosti stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s postupem advokátů JUDr. Hlíny i JUDr. Nováka a svou nedůvěru k nim. Dále zmiňuje, že žádost o zproštění z funkce advokáta ze strany JUDr. Nováka je nezákonná, protože se odvolává na zákon o advokacii, který má nižší právní sílu než jiné zákony. Stěžovatel se rovněž domnívá, že postup soudu lze označit za zmatečný ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a tuto kasační stížnost podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a je řádně právně zastoupen. Kasační stížnost stěžovatele je tedy přípustná. Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
Právní vztahy mezi klientem a advokátem upravuje zejména zákon o advokacii, který ve svém § 20 odst. 2 stanoví, že „Advokát je oprávněn smlouvu o poskytování právních služeb vypovědět, popřípadě požádat o zrušení ustanovení nebo požádat Komoru o určení jiného advokáta, dojde-li k narušení nezbytné důvěry mezi ním a klientem nebo neposkytuje-li klient potřebnou součinnost.“
Nejvyšší správní soud k této otázce již judikoval, že je nesporné, že jedním ze základních předpokladů pro poskytování právních služeb advokátem, je vzájemná, tedy oboustranná důvěra. Proto i uvedené ustanovení narušení nezbytné důvěry uvádí jako jednu z možností pro podání žádosti o zrušení ustanovení zástupcem. Při rozhodování soudu o takovéto žádosti je třeba vždy pečlivě zkoumat, zda zákonné důvody jsou dány a zda pod tvrzenými skutečnostmi se neskrývají jiné okolnosti. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 8 As 43/2007 - 156).
V posuzovaném případě je nesporné, že je advokát JUDr. Novák společníkem advokáta JUDr. Hlíny ve společné advokátní kanceláři a že si stěžovatel podal na JUDr. Hlínu stížnost k České advokátní komoře, protože nebyl spokojen s jeho zastupováním. Svou nespokojenost s postupem advokáta JUDr. Nováka pak vyjádřil stěžovatel i ve své kasační stížnosti. Z ničeho nevyplývá, že by se v daném případě advokátem JUDr. Novákem uváděné důvody žádosti o zproštění z funkce zástupce stěžovatele (tedy ztráta důvěry) odlišovaly od důvodů skutečných.
Nejvyšší správní soud rovněž konstatoval, že právě důvěra, která je ryze subjektivní kategorií, je podstatou vztahu mezi zástupcem a zastoupeným. Pokud dojde k narušení nezbytné důvěry, je to důvod pro zrušení ustanovení advokáta (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Azs 46/2009 - 171; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že právní názor krajského soudu je správný a že postup krajského soudu, který pro odůvodněný případ ztráty důvěry mezi advokátem a klientem rozhodl o změně ustanoveného zástupce stěžovatele, byl správný a zákonný.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že napadené usnesení krajského soudu je srozumitelné a odůvodněné a ani postup soudu v řízení jemu předcházejícím nevykazuje žádné nezákonnosti, a proto Nejvyšší správní soud nevidí žádný důvod, proč by se měl ztotožnit s názorem stěžovatele, že byl postup soudu zmatečný.
Na závěr Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že neshledal žádné důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí, a proto kasační stížnost zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 120 ve spojení s § 60 odst. 1 s. ř. s.). Právo na náhradu nákladů řízení však nemá ani žalovaný, neboť podle § 60 odst. 2 s. ř. s. je přiznání nákladů řízení orgánu ve věcech sociální pomoci vyloučeno.
Stěžovateli byl napadeným usnesením krajského soudu ustanoven zástupce advokát Mgr. David Černý, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc. Tomu Nejvyšší správní soud přiznal podle § 35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za dva úkony právní služby spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a v sepsání písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném k datu provedení úkonu. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bod 2.
ve spojení s § 9 odst. 2 a 3 písm. f) advokátního tarifu 500 Kč, za dva úkony tedy 1000 Kč. Dále náleží ustanovenému zástupci paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, za dva úkony tedy 600 Kč. Celkem Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci na odměně za zastupování a náhradě hotových výdajů 1600 Kč. Protože je ustanovený zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu rovněž podle § 35 odst. 8 s. ř. s. částka, kterou je z přiznané odměny na této dani povinen odvést.
Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží 1920 Kč. Pro zaplacení odměny soud stanovil přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu