6 Ads 44/2004- 20 - text
č. j. 6 Ads 44/2004 - 20
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobkyně A. B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. 18 Cad 26/2004 - 7,
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2004, č. j. 18 Cad 26/2004 - 7, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti výše označenému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě; tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 17. 2. 2004 pro vady řízení a věc vrácena stěžovatelce k dalšímu řízení (správním rozhodnutím stěžovatelka zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod s poukazem na ustanovení § 68 a § 69 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka opřela svůj výrok o § 67 cit. zákona o důchodovém pojištění, jenž upravuje zvyšování vyplácených důchodů, proto je její rozhodnutí soudem nepřezkoumatelné.
Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že v jejím rozhodnutí, kterým zamítla žádost žalobkyně o vdovský důchod, neuvedla ve výrokové části ani v odůvodnění ustanovení § 67 zákona o důchodovém pojištění, nýbrž uvedla výlučně ustanovení § 68 a 69 zákona o důchodovém pojištění. Dále poukázala na to, že ve výroku rozhodnutí krajského soudu není uvedena specifikace zrušovaného rozhodnutí, a to ani jeho číslem, ani datem vydání. V tomto postupu spatřuje stěžovatelka vady řízení, pro které navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka žádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalobkyně podala ke kasační stížnosti vyjádření, v němž uvádí skutečnosti týkající se její žádosti o vdovský důchod a okolnosti jejího života se zemřelým manželem.
Nejvyšší správní soud projednal kasační stížnost vázán rozsahem a důvody v ní uplatněnými (§ 109 odst. 2, 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s“.) a shledal, že kasační stížnost je důvodná.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka rozhodla dne 17. 2. 2004 o zamítnutí žádosti žalobkyně ze dne 28. 1. 2004 o vdovský důchod; podstatou řízení, která žalobkyně opakovaně zahajuje u stěžovatelky od úmrtí manžela (23. 10. 1989) je přesvědčení, že jí vdovský důchod náleží, neboť nebyla s manželem v době jeho úmrtí rozvedena. Stěžovatelka její žádost zamítla proto, že nárok na vdovský důchod jí nevznikl podle zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (rozhodnutí z roku 1998), který vyžadoval, aby vdova, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit společenskou funkci, měla v době jeho smrti vůči němu nárok na výživné.
Poněvadž žalobkyně nežila s manželem ve společné domácnosti a vyživovací povinnost nebyla stanovena, nárok na vdovský důchod nevznikl. Tento nárok nevznikl ani podle předpisů platných po 31. 12. 1995 (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), neboť podle § 69 odst. 2 cit. zákona bylo podmínkou, že manžel vdovy zemřel po 31. 12. 1990.
Správní rozhodnutí, kterým stěžovatelka rozhodla o žádosti z 28. 1. 2004, dne 17. 2. 2004, je opřeno o § 68 a § 69 cit. zákona o důchodovém pojištění. Jde o přechodná ustanovení řešící případy, kdy se vede řízení o nároky na důchody vzniklé před 1. 1. 1996, popřípadě za dobu před 1. 1. 1996, a umožňující, za vymezených okolností, posuzovat nárok na důchod podle předpisů účinných po 31. 12. 1995. Ve správním rozhodnutí není nikde uvedeno ustanovení § 67 cit. zákona o důchodovém pojištění, jež upravuje zvyšování vyplácených důchodů.
Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je důvodem, pro který je možno napadené rozhodnutí soudu zrušit, též jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů; jestliže krajský soud, jak vyplývá jednoznačně ze správního spisu, a jak rovněž tvrdí v kasační stížnosti stěžovatelka, zaměnil obsah napadeného správního rozhodnutí, jež měl přezkoumat, a na takto zaměněném obsahu rozhodnutí založil svůj právní úsudek o jeho zákonnosti, trpí takové rozhodnutí nepřezkoumatelností, a to pro nedostatek důvodů. Tento závěr by musel Nejvyšší správní soud učinit i z úřední povinnosti, jak mu určuje § 109 odst. 3 s. ř. s.
Pokud jde o druhou stížní námitku mířící na nedostatky znění výroku napadeného rozsudku krajského soudu, které by mohly být rovněž příčinou zrušujícího výroku ze strany Nejvyššího správního soudu, a to pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí (§ 103 odst. 1 písm. d/ s. ř. s.), neshledává ji Nejvyšší správní soud důvodnou. Jsou-li v záhlaví napadeného rozhodnutí krajského soudu jednoznačně identifikováni účastníci řízení (žalobce a žalovaný) a rovněž správní rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu, a to datem jeho vydání i číslem, nezpůsobuje obecné znění výroku (v posuzované věci „Rozhodnutí žalované … se zrušuje …“) nepřezkoumatelnost tohoto rozhodnutí. Při takto formulovaném záhlaví rozsudku a jeho výroku nevzniká pochybnost, které rozhodnutí soud zrušil, nicméně pro právní jistotu účastníků řízení je zajisté vhodné a potřebné identifikovat zrušované rozhodnutí ve výroku jeho číslem a datem vydání.
Poněvadž Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, zrušil rozhodnutí krajského soudu označené ve výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je krajský soud vázán (§ 110 odst. 3 s. ř. s.). V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť rozhodl ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. září 2005
JUDr. Milada Tomková předsedkyně senátu