č. 134/1997 Sb.
I. Výše příplatku k vdovskému důchodu podle $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci - 60 % částky náležející poškozenému podle $ 25 odst. 7 citova- ného zákona - není dotčena změnou výměry vdovského důchodu (jeho procentní výměry) provedenou zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. » Súčinností od 1 1. 1996 bylo ustanovení zrušeno zákonem č 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. 1159 II. Úprava $ 98 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (a obdobná úpra- va $ 58a zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, pro příplatky k důchodu přiznané podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, do 31. 12. 1995), podle níž se příplatek k důchodu podle citovaného zákona o soudní rehabilitaci slučuje s důchodem, k němuž náleží, a tvoří nadále s tímto důchodem jeden celek, musí být vzata v úvahu i pro zjišťování výše důchodů, u nichž jsou současně splněny podmín- ky nároku na výplatu ($ 58 a $ 59 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění).
Věc: Jana K. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stíž- nosti žalobkyně. Česká správa sociálního zabezpečení roz- hodnutím ze dne 25. 5. 2005 upravila ode dne 4. 2. 2004 vdovský důchod žalobkyně po- dle $ 25 odst. 8, 9 zákona č. 119/1990 Sb, o soudní rehabilitaci, na částku 1550 Kč mě- síčně. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí za dobu neoprávněné vazby a věznění man- žela žalobkyně od 8. 12. 1976 do 8. 8. 1977, tj. za 8 měsíců ve III. kategorii, činí zvýšení 120 Kč. K vdovskému důchodu podle žalova- né náleží 50 % této částky, tj. 60 Kč. Protože vdovský důchod je v souběhu se starobním důchodem vyplácen ve výši poloviny pro- centní výměry, náleží příplatek také ve výši poloviny, tj. 30 Kč měsíčně.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 7. 2005 žalobu zamítl. Postup žalované shledal v souladu s $ 51 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, po- dle něhož výše procentní výměry vdovského důchodu činí 50 %, a proto pokud by zemře- lému manželu žalobkyně náležel za osm mě- síců neoprávněné vazby a věznění příplatek 120 Kč (8 x 15), pak tento příplatek měl po- dle soudu k vdovskému důchodu činit 60 Kč a žalobkyni jako poživatelce starobního dů- chodu se vyplácí polovina procentní výměry vdovského důchodu, což v případě příplatku činí 30 Kč ($ 59 zákona č. 155/1995 Sb., o dů- chodovém pojištění).
Žalobkyně (stěžovatelka) napadla roz- hodnutí krajského soudu kasační stížností, v níž uváděla, že předmětem sporu je výpočet příplatku k vdovskému důchodu po zemře- lém manželu; ten byl nezákonně vězněn po dobu 8 měsíců, a tak by mu podle $ 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb. náležel příplatek k dů- 432 chodu ve výši 120 Kč (8 x 15) měsíčně. Stěžo- vatelka měla za to, že jí náleží k jejímu vdov- skému důchodu příplatek ve výši 60 % z část- ky, která by náležela zemřelému, tj. 72 Kč. Pro další krácení této částky neshledala stěžova- telka v zákoně č. 119/1990 Sb. oporu a pro to- to krácení nelze podle jejího názoru používat obecné předpisy o důchodovém pojištění.
Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zodůvodnění: V projednávané věci není sporným, že stěžovatelčín manžel byl účasten soudní re- habilitace, byl neoprávněně vězněn po dobu 8 měsíců (od 8. 12. 1976 do 8. 8. 1977) a po- dle $ 25 odst. 7 písm. b) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, by mu náležel měsíční příplatek k důchodu ve výši 15 Kč za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Ze správního spisu předloženého žalovanou plyne, že zemřelý manžel stěžovatelky o úpra- vu svého invalidního důchodu přiznaného v roce 2003 z důvodu soudní rehabilitace ne- žádal, učinila tak až stěžovatelka poté, co jí byl přiznán vdovský důchod po zemřelém manželu, a to od 4.
2. 2004. Stěžovatelka je rovněž poživatelkou starobního důchodu přiznaného jí v roce 1998 podle $ 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., se ustanovení odstavců 1, 2,3, 6 a 7 tohoto ustanovení použijí obdobně pro úpravu výše důchodů, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro poskytování příplatků k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 % z částek sta- novených v odstavci 7, V $ 25 odst. 7 cit. zá- kona je pak stanovena měsíční výše příplatku k důchodu v částce [písm. b)] 15 Kč za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, dopadající na posuzovanou věc.
Podle od- stavce 9 cit. $ 25 se výše důchodu upraví od jeho přiznání, pokud se stane pozůstalý poži- vatelem vdovského důchodu po 1. 7. 1990, postupuje se tak i při poskytování příplatku k důchodu podle odstavce 8. Podle $ 59 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jsou-li současně spl- něny podmínky nároku na výplatu starobní- ho a vdovského důchodu, vyplácí sc vyšší dů- chod v plné výši a z nižšího důchodu se vyplácí polovina procentní výměry, nestano- ví-li tento zákon některé odchylky.
Podle $ 98 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojiš- tění, příplatek k důchodu podle $ 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabili- taci, přiznaný po 31. 12. 1995, se slučuje s pro- centní výměrou důchodu, ke kterému náleží, a tvoří s důchodem nadále jeden celek. Nejvyšší správní soud tedy musí přezkou- mat, zda krajský soud vyložil správně dvě otázky: jednak jaká má být výše příplatku k vdovskému důchodu, jde-li o příplatek po- dle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabili- taci - přitom z námitek nevyplývá, že by se soud měl zabývat jinou otázkou, než zda ten- to příplatek má činit 50 % příplatku, jenž by náležel zemřelému poškozenému, anebo 60 % - a dále potom, jaký je správný postup při souběhu nároku na výplatu starobního a vdovského důchodu.
K prvé otázce Nejvyšší správní soud uvá- dí, že žalovaná, ale i krajský soud, vysoce pře- kročily možnou míru extenzivního výkladu v neprospěch stěžovatelky, pokud přes výslov- nou dikci $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., jenž stanoví, že výše příplatku k vdovskému důchodu činí 60 % částek, jež by náležely poškozenému, dovoditly, že stěžovatelce náleží pouze 50 % této částky. Zatímco žalovaná tento postup ní- jak blíže neodůvodnila, což není raritní přístup v její praxi, krajský soud shledal pro tento výklad oporu v $ 51 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jenž stanoví výši procentní výměry vdovské- ho důchodu 50 % důchodu, na který měl ne- bo by měl nárok manžel v době smrti.
Přesto- že Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a jeho novelizace v roce 1991 byly přijímány v období, kdy platila jiná úprava vdovských důchodů (podle $ 47 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, platilo, že vdovský důchod činí 60 % důchodu, na který měl ne- bo by měl nárok manžel v době smrti), a je ne- sporné, že uvedený podíl 60 % příplatku po- dle zákona č. 119/1990 Sb. má ideový původ v tehdejší výměře vdovského důchodu, nelze novou úpravu vdovského důchodu v zákoně č. 155/1995 Sb. ($ 51), ostatně založeného na zcela nové konstrukcí základní výměry a pro- centní výměry, chápat jako tzv. nepřímou no- velizaci $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., jež by měnila procentní výměru příplatku náležejícího k vdovskému důchodu.
Bylo věcí zákonodár- ce, pokud by býval chtěl v souvislosti se změ- nou konstrukce vdovského důchodu v záko- ně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, změnit výslovně i ustanovení $ 25 odst. 8 zá- kona č. 119/1990 Sb. V souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění bylo změně- no patnáct zákonů (zákon č. 160/1995 Sb.), pokud by tedy zákonodárce choval takovýto záměr, nic mu nebránilo jej do zákona č. 119/1990 Sb. promítnout. Pokud tedy jde o výši příplatku k vdovskému důchodu, Nej- vyšší správní soud zaujímá závěr, jenž plyne ostatně z prostého čtení zákona, totiž že činí 60 % příplatku, který by náležel poškozené- mu.
Navíc nutno podotknout, že v tomto ohledu bylo rozhodnutí žalované nepřezkou- matelné pro nesrozumitelnost (ve výroku například není uvedeno jediné ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojiš- tění, zato se uvádí $ 25 odst. 8 zákona č. 119/1990 Sb., jenž výslovně obsahuje úpra- vu, podle níž činí výše příplatku 60 %, při- čemž odůvodnění rozhodnutí konstatuje, že výše činí 50 %), a krajský soud svými právní- mi závěry předjímal důvody, které žalovaná fakticky ani nevyslovila. Z důvodů procesní ekonomie však Nejvyšší správní sou! volí tu- 433 1159 to cestu vyslovení jasného názoru na právní podstatu věci, přičemž tímto právním názorem zavazuje krajský soud a v tomto rozsahu rovněž i žalovanou, byť její rozhodnutí mohlo být rov- něž zrušeno pro pramalou srozumitelnost.
Druhá položená otázka, a to jak mělo být naloženo s vdovským důchodem stěžovatel- ky v souběhu se starobním důchodem, již vy- žaduje složitější přístup k výkladu. Především na prvém místě nutno zdůraznit, že úpravám pro tzv. souběh nároků na výplatu podléhají toliko a pouze důchody z důchodového pojiš- tění, a to podle pravidel obsažených v $ 58 a násl. zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. V žádném případě tedy není mož- no hovořit o „krácení“ příplatku k důchodu - v tomto ohledu žalovaná významně pochybi- la, pokud v odůvodnění rozhodnutí uvádí, že z důvodu souběhu nároku na výplatu starob- ního a vdovského důchodu náleží příplatek ve výši poloviny částky 60 Kč, tedy 30 Kč. Úpravám pro souběh podléhají důchody z důchodového pojištění, nikoliv plnění nále- žející z jiných titulů.
Nelze ovšem přehléd- nout, že podle $ 98 zákona č. 155/1995 Sb. (obdobná úprava však platila i před 1. L 1996, srov. $ 58a zákona č. 100/1988 Sb., o so- ciálním zabezpečení) se příplatek k důchodu podle zákona č. 119/1995 Sb., o soudní reha- bilitaci, slučuje s procentní výměrou důcho- du a tvoří s ní nadále jeden celek. Tuto právní úpravu, kterou však nedostatečně akcentoval i krajský soud, považuje Nejvyšší správní soud za stěžejní. Odškodnění podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo ustanovením jeho $ 25 promítnuto do oblas- ti důchodového zabezpečení (v současnosti důchodového pojištění), a to buď tak, že se doba nezákonného věznění promítla v kon- strukci výpočtu důchodu poškozeného, ane- bo byl důchod fakticky zvýšen o určité pevně stanovené částky (20 nebo 15 Kč za měsíc vazby a výkonu trestu podle druhu prací, kte- ré poškozený konal); přestože je toto zvýšení o pevné částky nazýváno příplatkem k důcho- du, nejde o samostatnou dávku, která by žila vlastním hmotněprávním i procesním životem, nýbrž již od 1.
8. 1991 (zákon č. 306/1991 Sb. novelizoval zákon č. 100/1988 Sb., o sociál- 434 ním zabezpečení, a doplnil jej o $ 58a) byla tato částka slučována s důchodem, ke které- mu náležela, a tvořila s ním jeden celek. V současnosti se slučuje tato částka s pro- centní výměrou důchodu. Tato ustanovení transformují fakticky tyto částky v důchod, což má význam jednak především pro zvyšo- vání (valorizaci) důchodu a dále pro vyměřo- vání pozůstalostních důchodů - v těchto pří- padech se vychází z výše důchodu po sloučení s příplatkem.
Jedním z důsledků skutečnosti, že příplatek tvoří - slovy zákona - s důchodem jeden celek, pak je, že podlé- hají pravidlům pro konkurenci dávek důcho- dového pojištění, tedy úpravě obsažené v $ 58 a $ 59 zákona č. 155/1995 Sb., o důcho- dovém pojištění, podle nichž platí, že v pří- padě souběhu nároku na výplatu přímého důchodu (například starobního) a pozůsta- lostního se vyšší důchod vyplácí v plné výši, základní výměra náleží pouze jednou a z niž- šího důchodu náleží pouze polovina procent- ní výměry (pokud jde o souběh starobního a vdovského důchodu).
V případě důchodů upravených z titulu soudní rehabilitace může docházet ke všem shora namátkově zmíně- ným situacím, navíc může jít rovněž o situaci, kdy jedna osoba bude splňovat jako poškoze- ná sama nárok na příplatek k důchodu (své- mu) a rovněž tak i jako vdova po poškozeném (k vdovskému). Nejvyšší správní soud zvažo- val, nakolik je namístě stěžovatelčina argu- mentace v kasační stížnosti, totiž, že zákon č. 119/1990 Sb. neumožňuje žádný zásah do výše příplatku, jenž činí k vdovskému důcho- du 60 % částky příslušející poškozenému.
Stě- žovatelka by byla v právu, pokud by se tato částka neslučovala podle výslovné zákonné úpravy ($ 98 cit. zákona č. 155/1995 Sb.) s dů- chodem a netvořila s ním jeden celek; pakliže taková úprava v právním řádu existuje, a to, jak shora rozvedeno, již od srpna 1991, při- čemž takto vytvořený „celek“ důchodu podlé- há zvyšování (valorizaci), tedy jsou valorizo- vány i částky navyšující původně důchod z titulu soudní rehabilitace, k čemuž by při je- jich odloučení nikdy nemohlo pro absenci právní úpravy docházet, pak nutno připustit, že takovýto důchod podléhá i ostatním pravi- dlům, mimo jiné tedy pravidlům pro konku- renci důchodů.
Ostatně pokud by Nejvyšší správní soud připustil možnost, že příplatek k důchodu přiznaný pevnou částkou (podle $ 25 odst. 7 zákona č. 119/1990 Sb.) nepodlé- há jako součást tohoto důchodu pravidlům pro konkurenci, pak by musel být schopen zdůvodnit nerovnost, jež by nastala u této skupiny vdov ve vztahu ke skupině vdov, je- jichž poškozený manžel měl upraven svůj dů- chod z titulu soudní rehabilitace, tento pří- platek byl sloučen s jeho důchodem (ať již podle zákona č. 100/1988 Sb., či podle zákona č. 155/1995 Sb., v závislosti na datu přiznání příplatku), a z tohoto celku byl pak po smrti tohoto poškozeného vyměřen vdovský dů- chod jeho pozůstalé manželce, jenž v součas- né době činí (vedle základní výměry) 50 % procentní výměry důchodu, na který měl ná- rok manžel v době smrti.
Pokud má takováto vdova rovněž svůj vlastní starobní důchod, pak bude tento vdovský důchod vyměřen z dříve upraveného důchodu manžela, a pro souběh starobního a vdovského důchodu, v případech, kdy bude vdovský důchod nižší, bude jeho procentní výměra zkrácena na po- lovinu - ve zjednodušujícím vyjádření tak lze říci, že z původně přiznaného příplatku ob- drží tedy v zásadě 25 % (vdovský důchod činí 50 % procentní výměry a tato bude pro sou- běh dále zkrácena na polovinu). Vdova, které je přiznáván příplatek k vdovskému důcho- du, poněvadž důchod manžela nebyl z důvo- du soudní rehabilitace z jakýchkoli důvodů upraven (ač v posuzované věci tomu nic ne- bránilo), má nárok na příplatek ve výši 60 % částky, která by náležela manželovi a pokud by v souběhu nároku na výplatu starobního a vdovského důchodu tato částka byla vyjmu- ta z režimu nakládání jako s důchodem, vzni- kala by objektivně skupina osob, jejichž po- stavení by bylo nerovné (jedněm vdovám by fakticky zůstávalo ze zvýšení důchodu z titulu soudní rehabilitace 25 %, jiným 60 %, tedy pl ná výše), a tedy diskriminační.
Navíc se Nej- vyšší správní soud domnívá, že výklad zákona musí brát v úvahu veškerá hlediska, tedy ne- jen případně zvýhodňující, a přehlížet, že právní úprava, kterou by takovýmto extenziv- ním výkladem, jenž by nutně musel jít contra legem (zde contra $ 98 zákona č. 155/1995 Sb.), popřel, na druhé straně přináší příjemcům důchodů velké dobrodiní v podobě valoriza- ce takového důchodu včetně zvýšení z titulu soudní rehabilitace. Nejvyšší soud rovněž nepřehlédl, že v pří- padě akceptace názoru stěžovatelky by vznik- la řada situací neřešitelných bez výslovné právní úpravy - například shora zmíněné pří- pady, kdy poškozeným je jak vdova sama, tak její zemřelý manžel.
Pokud jsou příplatky sloučeny s důchody, berou na sebe osud těch- to dávek, a to v „dobrém i zlém“. S ohledem na odstup času od přijetí úpravy soudní reha- bilitace jde často o důchody, jež byly opako- vaně již mnohokráte valorizovány, a vytvořit nově „fikce“ důchodů „očištěných“ od pří- platků právě pro případy souběhu důchodů se nejeví zdejšímu soudu ani rozumné, ani přinášející vyšší standard spravedlnosti, jak je obecně nazírána. Nejvyšší správní soud tedy v posuzované otázce nemůže vykročit při výkladu zákona č. 119/1990 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb. tak extenzivním způsobem, jaký by byl potřeba v případě, že by námitka stěžovatelky vůči krácení vdovského důchodu pro souběh se starobním důchodem měla být shledána důvodnou.
Tento postup by nemohl být odů- vodněn ani jakkoliv příznivým nahlížením na situace osob postižených nezákonným vězněním. Pokud by Nejvyšší správní soud stěžovatelce přitakal, vytvořil by takovýmto názorem ještě větší rozdíly a nerovnosti, než mohou vznikat podle právní úpravy, jak ji, byť nedokonale, aplikuje žalovaná, a dále by vytvořil situaci právního vakua pro určité množství případů, jež soudcovskou tvorbou práva těžko nahradit, to vše za situace, kdy by soud musel popřít zákon a jednat contra legem.
Tyto situace vyloučeny nejsou, ovšem v posuzované věci není pochyb o úmyslu zákonodárce vyjádřeném slovy o sloučení příplatku s důchodem a vytvoření jednoho celku, přičemž tato úprava je racio- nální a, jak shora rozvedeno, přináší příjem- cům důchodů především výhodu v podobě výměr pozůstalostních důchodů a valorizace důchodů. 435 1160 1160 Důchodové pojištění: souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti k $ 34 odst. 2 a $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb., č. 116/2001 Sb. a č. 425/2003 Sb. Pokud $ 37 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, stanoví pod- mínku pro výplatu přiznaných dávek důchodového pojištění v podobě existence pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, pak tímto nejsou dotčeny pracovněprávní vztahy tak, že by docházelo k jejich vzniku, změně nebo zániku.
Po- jištěnec, jemuž byl přiznán starobní důchod, má na výběr, zda bude pobírat dávku důchodového pojištění v souběhu s příjmem z výdělečné činnosti za existence pra- covněprávního vztahu na dobu určitou, nebo případně zůstane v pracovněprávním vztahu na dobu neurčitou bez současného nároku na výplatu přiznané dávky s tím, že po vzniku nároku na starobní důchod je pojištěnec nepobírající starobní důchod zvýhodněn tím, že se zvyšuje procentní výměra starobního důchodu podstatně pro- gresivnějším způsobem ($ 34 odst. 2 téhož zákona).
Jana K. proti České správě sociálního zabezpečení o příplatek k důchodu, o kasační stíž-